autor: Bína
Ahoj, doufám že si užijete poslední pohodou kapitolku a že mě příště neukamenujete =o) Taky moc děkuji za komentáře. Užijte si Vánoce a krásný Nový rok. Bína
Tom
Zastavil jsem za školou a díval se na hřiště. Moje třída měla zrovna tělocvik. Tiše jsem je pozoroval a vzpomínal.
Flashback
„Andy, chytej.“ Hodil jsem mu míč, ale než se stihl vzpamatovat, praštil ho do hlavy. Začal jsem se smát, ale on se rozběhl a svalil mě na zem.
„No tak, Andy, klid.“ Smál jsem se, zatímco on se mě snažil přeprat.
„Já ti dám klid. To byla MOJE hlava! Zkazil jsi mi vlasy.“
„Pomůžu ti se učesat.“
„Vážně?“ Zadíval se na mě a skenoval mě očima.
„Vážně?“ Zadíval se na mě a skenoval mě očima.
„Jasně, však bych nedovolil, abys vypadal škaredě.“ Pustil jsem jeho ruce a rozcuchal mu vlasy.
Konec Flashbacku
Jo to byly krásný časy. Nasadil jsem si kapuci a šel blíž ke škole. Na nástěnce byla moje i Billova fotka a u nich spousta vzkazů. Zadíval jsem se pozorněji a začetl se.
Tome, chybíš nám. Vrať se.
Všichni vás hledáme.
Bille, kde jsi?
Nezapomeneme na vás.
Doufáme, že jste v pořádku.
Tome, proč jsi nás opustil?
Bille, proč jsi odešel?
Takových to vzkazů tam bylo spoustu a dole byly naše fotky, svíčky a dokonce pár plyšáků. Sehnul jsem se a dvě sebral. Na jedné jsem byl já s Billem z toho večera, kdy se převlíkl za holku. Držel jsem ho v náručí a líbal, zatímco on se snažil dostat ode mě pryč. A na druhé jsem byl já s Andym. Mohlo nám být tak 12 let. Vesele jsme se usmívali. Strčil jsem je do kapsy, setřel si slzy a rozešel se k autu.
Vytáhl jsem papír, tužku a začal psát.
Andy,
nejdříve mi promiň, že jsem se neozval. Jsem v pořádku a jsem s Billem. Tolik se toho změnilo. Já a Bill spolu chodíme. Je toho hodně, co ti nemůžu říct kvůli tvé ochraně, ale můžu ti říct, že jsem na tebe nezapomněl. Nevím, jestli to je naposledy, co se ti ozvu. Jestli se už nikdy neozvu, nejspíš jsme já i Bill mrtvý.
Nepátrej po mně a nech si ten dopis pro sebe. Už jen kvůli svému bezpečí. Moc rád bych s tebou mluvil, ale nejde to. Nemusíš se o mě bát. Znáš mě, vždy si nějak poradím a s Billem jsem ještě silnější. On je úžasný. Pořád se usmívá, je veselý a miluje mě celým svým srdcem jako já jeho. Umřel bych pro něj a vím, že i on pro mě. Nezapomeň na mě. Já na tebe nezapomenu nikdy.
S láskou, Tom.
Přeložil jsem několikrát papír a vydal se do třídy. Na chodbách byl klid, protože byla hodina. Vešel jsem do třídy a papír dal Andymu na lavici. Naposledy jsem se podíval po třídě a vyšel ven. Sedl jsem si do auta a pozoroval školu. Viděl jsem moji třídu, jak se vrací do školy. Viděl jsem v okně, jak si Andreas čte dopis. Dokonce jsem viděl i jeho slzy a jak se rozčiluje, když se ostatní ptají, co se stalo. Najednou zmizel a objevil se venku. Bezmocně si sedl na naše místo a svěsil hlavu do dlaní. Ani jsem se nemusel dívat, abych uhodl, co dělá. Brečel. Stejně jako já. Složil jsem hlavu do dlaní a plakal. Trhá mi srdce ho takhle vidět, strašně bych si přál ho obejmout a říct, že vše bude dobrý. Ale jak to můžu udělat, když bych ho možná připravil o život, a když vím, že dobrý to nebude. Najednou se ozvalo zaťukání na moje okýnko. Zvedl jsem hlavu a nevěřil svým očím, stejně tak jako Andreas. Oběhl auto a nastoupil.
„Bože Tome.“
„Andreasi. Ne tohle nejde… to… ne. Neměl jsi mě vidět.“ Zběsile jsem kýval hlavu a máchal rukama.
„Klid, Tome. Nic se neděje.“
„Nic? Vždyť… bože. Ty vůbec nevíš, co se děje. Co ted?“
„Nic? Vždyť… bože. Ty vůbec nevíš, co se děje. Co ted?“
„Tome… to bude dobrý… no tak klid.“ Snažil se mě uklidnit, ale jak to může být dobrý? Teď ho nemůžu nechat jít. Když odejde, umře. Nastartoval jsem auto a jel pryč.
„Kam to jedeš?“
„Pryč. Nemůžu tě nechat odejít.“
„Pryč. Nemůžu tě nechat odejít.“
„O čem to mluvíš, Tome? Proč bys nemohl?“ Zatočil jsem na cestu ke skladišti. „Bill mě zabije. Posral jsem to.“
„Proč by tě zabíjel. A odkdy jsi s ním kámoš?“ Setřel jsem další příval slz a zajel dovnitř. Nikdo dole nebyl, jen Bill. Právě ted bych si přál kohokoli jiného, jen ne jeho. Zadíval se našim směrem a nevěřícně vykulil oči. Pak se zvedl a vydal se k nám. Vystoupil jsem a zadíval se na něj.
„Tome, co tady dělá on?“ Ukázal na Andrease stojícího kousek ode mě.
„Já… Bille… on…“ Vzlykl jsem, ale to už Bill stál u mě a svíral mě v náručí.
„Pššt, to je v pořádku. Pojďte nahoru.“ Setřel mi slzy a vedl mě nahoru do bytu. Andreas nás tiše následoval. Posadili jsme se na sedačku.
„Promiň.“ Sklonil jsem hlavu a čekal odpověď. Ani nevím, komu jsem se omlouval, jestli Andreasovi nebo Billovi.
„Neomlouvej se a řekni mi, co se stalo.“
„Já, chtěl jsem vidět Andyho, ale pak když jsem byl u školy, viděl jsem nástěnku s našima fotkama a vzkazy pro nás.“ Vytáhl jsem dvě fotky a ukázal je Billovi.
„Já, chtěl jsem vidět Andyho, ale pak když jsem byl u školy, viděl jsem nástěnku s našima fotkama a vzkazy pro nás.“ Vytáhl jsem dvě fotky a ukázal je Billovi.
„Musel jsem Andymu napsat dopis. Dal jsem ho do třídy, ale on pak vyběhl ven a všiml si mě. Nemohl jsem odjet a nechat ho tam.“
„Všichni si myslí, že jste mrtvý.“ Promluvil Andreas.
„To je dobrý. Andreasi, budeš tu muset zůstat s námi. Vše ti vysvětlím.“ Bill se podíval na mě a já přikývl. Nemám sílu na to správné vysvětlení.
„Po té párty u nás doma jsme se s Tomem pohádali a on odešel, když se večer vrátil, chtěl jsem se mu omluvit, ale někdo po nás začal střílet…“ Bill mu vše vyprávěl, to, jak jsme se do sebe zamilovali, jak jsem málem umřel, jak mě naučil řídit, jak chceme zabít Chrise.
„Takže pokud tomu dobře rozumím, vy dva jste spolu,“ ukázal na nás Andy a připitoměle se u toho usmíval, „a chce vás zabít ten Chris? A proto nemůžu odejít, jinak by mě zabil.“
„Přesně tak.“ Přikývl Bill.
„No jo, ale co tady ted budu dělat? Chci vám nějak pomoct. Tom byl vždycky dobrej v řízení, bojových umění a tak, ale já tohle neumím.“ Zvedl jsem hlavu a zadíval se na něj. To je ono.
„Andy, co kdybys pomáhal Samantě? Ona je génius přes počítače stejně jako ty.“ Pokud jemu někdy něco šlo, souviselo to s počítačema. Dokázal i nemožný věci.
„Jo to by šlo.“ Souhlasil Andy. „Ale co mí rodiče?“ Zadíval jsem se na Billa.
„Co kdybys jim napsal smsku? Třeba, že někam odjíždíš? Nemůžem je do toho zatáhnout, i ty musíš zůstat v anonymitě. Rozumíš?“ Andreas jen přikývl a začal psát smsku rodičům.
„Tak pojďte dolů.“
„Tak jakej je plán, Bille?“ Zeptal se Alex.
„Daniel a David zjistili, kde bude Chris zítra. Takže já pojedu první. Za mnou Katie s Danielem, vy mi budete krýt záda. Samantha zůstane tady s Andreasem a budou nás jistit odtud. David pojede s Tomem a bude ho hlídat. A Alex s Markem je budou jistit.“ On se zbláznil?
„Bille, nenechám tě tam jít samotného!“
„Bille, nenechám tě tam jít samotného!“
„Ale jo, necháš, Tome.“
„Ne! Půjdu s tebou první.“
„Tome, ne. Budeš vzadu.“
„Jsou jak manželé.“ Řekl Andreas a všichni se začali smát. Bezva.
„Jsou jak manželé.“ Řekl Andreas a všichni se začali smát. Bezva.
„Fajn. Mám nápad. Ty a Katie pojedete první. Já pojedu s Danielem a budeme vám krýt záda. Pak pojede David a jako poslední Alex s Markem.“ Podíval se na mě a přikývl. Zřejmě mu je jasné, že ho nepustím samotného.
„Dobře. Přijedeme tam a uděláme vše proto, abychom Chrise zabili. Pokud to nezvládnu já, musí to udělat někdo z vás.“ Všichni jsme přikývli a rozešli se. Andreas vášnivě debatoval o něčem se Samanthou, vypadal spokojeně. Jako by mu to ani nedošlo. Jako by mu ani nedošlo, že jde o životy.
„Neboj, bude v pořádku.“ Přitulil se ke mně Bill.
„Já vím. Jen mi je líto, že jsem ho do toho zatáhl.“
„Tome, nic se mu nestane. Bude tady, navíc to vypadá, že si se Samathou rozumí.“ Usmál jsem se. To je pravda, od té chvíle, co se dozvěděl, že bude pracovat s ní, se furt culí a cukruje s ní.
„Tome, nic se mu nestane. Bude tady, navíc to vypadá, že si se Samathou rozumí.“ Usmál jsem se. To je pravda, od té chvíle, co se dozvěděl, že bude pracovat s ní, se furt culí a cukruje s ní.
„Pojď nahoru, Tomi.“ Společně jsme došli do ložnice a lehli si.
„Co chceš dělat, lásko?“ Zeptal jsem se ho.
„Chceš se milovat?“ Zeptal se na oplátku on.
„Chci ležet, tulit se k tobě, líbat tě, povídat si a užívat si tvé blízkosti. Tome, je to možná naše poslední noc.“
„Já vím.“ Pevně jsem ho objal a políbil.
„Já vím.“ Pevně jsem ho objal a políbil.
„Já vím.“ Povzdechl jsem.
autor: Bína
betaread: Janule
mela jsem takovy tuseni ze se tam Andy priplete…. sakra kdyby nebyl zvedavej xD
Já tuhle povídku naprosto zbožňuju♥!!! Bylo mi tak šíleně smutno,když si tam Tom četl ty vzkazy pro něj a pro Billa..:( A když pozoroval Andyho…chudák Andy 🙁 ..no..a teď je v tom ještě zatáhlej on..já doufám,že se Andymu nikdy nic nestane,protože to by Tom asi nezvládl.Jsem ráda,že nejde do akce. Jinak…šíleně se bojim toho,co bude v dalším dílů…šíleně se bojim..Mám fakt o ně strach..snad to Tom i Bill přežijou..snad se jim nic nestane..a nikomu dalšímu snad taky ne.
Možná je ale na druhou stranu dobře,že je v tom Andreas namočenej…umí to s pc,jak jsi psala,takže jim může pomoct..každá ruka k dílu se hodí.
Jsem na to fakt zvědavá!
Andy Andy… už jsem zvědavá na tu akci :)))
Ne nadarmo se říká že lidská zvědavost zabila psa.
To ve škole bylo tak dojemný… :'( A mrzí mě, že je to toho Andy už taky zatáhnutej. :/ A hrozně moc se bojím o Billa a o Toma. Snad to dobře dopadne… Jo a myslím si, že mezi Andreasem a Samanthou něco možná bude. 😀
Hmmm….zajímavý díl…už se těším na další. Jsem zvědavá jestli Chrise zabijou……:D