Side by side 5.

BILL

Venku se pomalu stmívá. Fabianova přítomnost mi dělá strašně moc dobře. Pomohla mi přestat myslet na Toma alespoň chvíli, ale hlavně… na Olivera, jak byl na mě nepříjemný. Dosud jsem nepochopil, čeho si myslí, že tím docílí, ale to je teď tak trošku jedno. Pro mě je důležité, že se neutápím v depresích kvůli tomu, že si všechno vyčítám tak, jako mám zvykem. Nikdy jsem nepochopil, proč hledám chyby zrovna jenom u sebe, ale… Mám to asi prostě v povaze.

„Mohli bychom si zítra zajít do kina, co ty na to? Bude víkend,“ navrhnul Fabian. Podívám se na něj a usměji se. Kino s Fabim? Byl bych hloupý, kdybych nesouhlasil, proto jenom kývnu.

„Dobře, co dávají?“

„Nevím, zjistíme to až tam,“ zasmál se a pohladil mě po zádech. Přivřu oči. Už jsem říkal, jak moc miluji jeho doteky? Je pokaždé ke mně tak moc jemný a opatrný. Spokojeně zavrním.

„Bude to fajn,“ políbím ho na tvář a podruhé pohladím. Přivřu oči a vydechnu. Bylo by fajn mít někoho, komu bych tohle mohl dělat… Pořád. Ovšem každého srovnávám s Tomem, od doby co ho znám. A Fabian je nejlepší kamarád, nemůžu si s ním zničit vztah jiným vztahem. Pokud by se něco stalo, přišel bych o něj nadobro. Pousměji se, když mě jemně obejme kolem boků a vysadí si mě na klín, tak jako pokaždé.

„Bude, Billy,“ zamumlal mi do krku a na jemnou kůži přitisknul rty. Nasucho polknu a zachvěju se. Skousnu si váhavě ret, ale… Ne, nic těžkého na tom být nemůže. Však se jenom zeptám, ne? Pokud se mu to nebude líbit, nic se dít nebude. Kousek se odtáhnu a podívám se mu do očí. Pustím ret, který držím mezi rty. Otevřu rty, že už budu mluvit, ale Fabian mě vzápětí přeruší.

„Děje se něco?“ zeptal se s obavami v hlase. Zakroutím hlavou a pohladím ho po paži. Nic se neděje, ale mohlo by se dít. Třeba už… Brzy.

„Ne, neděje. Já jenom… Mohl bych se tě na něco zeptat?“

„Samozřejmě, ptej se. Víš, že můžeš pokaždé.“

„Dobře. Já Fabi… Ani jeden jsme nikdy s nikým ne to… Víš, co myslím, viď?“ podívám se mu do očí. Cítím, jak se mi do tváří hrne červeň, proto pohled sklopím. Vzápětí na bradě ale cítím dotek dvou prstů. Fabian si zvedá můj pohled zpátky k sobě, sakra! Jak mám o tom teď mluvit, když se… Stydím?!

„Pokračuj, Billy,“ zašeptal a rty se otřel o moje čelo. Přivřu oči a kývnu. Dodalo mi to odvahu, alespoň…trošku. Znovu se nadechnu.

„Napadlo mě, že bychom to mohli udělat poprvé spolu. Víš… Jsi člověk, kterému navždycky budu důvěřovat úplně nejvíc na světě a nikdy mě doufám… neopustíš. Miluju tě jako svého bratra,“ zamumlám a omotám mu ruce kolem krku. Pevně ho obejmu a dlouze pohladím po zádech. Je ticho, stalo se to, čeho jsem se nejvíc obával. Ale… neshodil mě ze sebe, tudíž třeba možná… přemýšlí o mém návrhu? Je to možné, ale už chci znát odpověď. Nesnáším nejistotu, jako právě teď.

Dočkal jsem se ale jen nechápavého pohledu, z Fabiánovy strany? Nepochopil mě? Je to možný… Není přeci normální, aby spolu šukali nejlepší kamarádi. Jenže… Fabianovi důvěřuju nejvíc na světě, chtěl bych být jeho tímhle způsobem. Jsem si jistý, že by se mi to určitě moc líbilo. A jemu taky.

„Víš, Billy, mám tě strašně moc rád, ale… Já nevím,“ zakroutil hlavou a složil si dlaně do klína, začal proplétat nervózně prsty. „Možná by to ale mohlo být dobrý,“ pokýval hlavou a rozhlédl se po místnosti, jako kdyby něco hledal. Jo, mohlo by to být hodně dobrý! Jsem o tom přesvědčený!

„Milování je určitě dobrý, zvlášť s člověkem, kterého miluješ,“ usměju se a nahmatám jeho ruku, lehce s ním propletu prsty a stisknu mu ruku. Palcem mě pohladil po hřbetu dlaně, dlouze se mi zadíval do očí. Viděl jsem v nich malé otazníčky. Nad mým návrhem musí stále přemýšlet, Zvažuje snad všechna pro a proti? Určitě, všechny věci zvažuje více než já, nikdy nejedná bez rozmyslu. Další věc, kterou na něm zbožňuji, je tohle.

„To si myslím též. Ale… Ty to chceš možná zažít s někým určitě více než se mnou, třeba s tím Tomem.“

Skousnu si ret. Pravda, s Tomem… Chtěl bych s ním být, tím by mu náleželo právo být první. Jestliže to ale vezmu po citové stránce, jednoznačně vítězí Fabian. Škoda, že je poprvé pouze jednou. Na druhou stranu… Kdybych to udělal s Fabim, může se v našem přátelském vztahu něco pokazit, což bych si vyčítal. Ne, nevím, co všechno se může stát a nechci nad tím přemýšlet. Má se žít okamžikem, do budoucnosti stejně nikdo nevidí.

„Tom je… taky můj kamarád, má přítele,“ zamumlám. Jeho přítel je hodně velká překážka. Nepřeji si, aby mu kvůli mně ublížil, přesto bych s ním chtěl být. Nesmím být ale sobecký, musím se na to podívat i z pohledu Alexe. Kdyby mě někdo opustil kvůli jiné osobě, určit by se mi to také nelíbilo. „A ty jsi můj nejlepší kamarád, mám k tobě nejsilnější pouto, věřím ti nejvíc,“ s druhou částí věty jsem se zadíval do Fabiánových očí. Zdálo se mi to, nebo se mu opravdu rozsvítily?

„Tak to uděláme spolu. Myslím si, že ani jeden nebudeme litovat,“ usmál se a já v něm zase viděl Fabiana, kterého znám. Měl radostný výraz, ne jako ráno.

„Věřím ti, Fabiánku. Bude se nám to líbit, oběma,“ naklonil jsem se mu ke rtům a lehce se mu na ně přitisknul. Nechal jsem naše rty do sebe zaklesnout, až poté jsem si je začal pomalu vychutnávat. Všechny polibky mi byly s vroucností opláceny. Víc jsem se k němu natisknul, rukou, jíž jsem nedržel tu jeho, jsem ho pohladil po tváři, až jsem sjel dotekem na jeho štíhlý krk. Palcem jsem pomalu přejel po tepně.

„Oh, bože,“ vzdychnul mi kamarád do rtů a spodní lehce stisknul zuby. To jsem mu tímto dotekem způsobil opravdu takovouhle rozkoš? Pomalu se od rtů odtáhnu, potřebuji se nadechnout.

„Stačí, Bille, nejsem Bůh,“ opřu si čelo o jeho a dlouze ho pohladím po boku. Olíznu si pomalu rty, ruku přesunu na Fabiho břicho. Pohladím ho po něm, rukou jedu níž, až se dostanu k podbřišku. „… Můžu… Níž?“ váhavě si skousnu ret. Sice jsme se domluvili, že se spolu budeme milovat, tudíž bych si teoreticky mohl sáhnout na jakoukoliv část jeho těla, přesto mi přijde hloupé nezeptat se.

„Můžeš. Dotýkej se mě, kdekoliv chceš, ano? Nic nemáš zakázané,“ pousmál se a pohladil mě po tváři. „Dělej cokoliv, nad ničím nepřemýšlej.“

Váhavě jsem kývnul. Tahle věta se jednoduše řekne, ale hůře poslechne. Opravdu se stydím. Bojím se, abych neudělal něco špatně. Pravděpodobně bych měl dělat věci, které se líbí i mně samotnému. Nezastírám, že se někdy sám neuspokojuji. Dělá to každý člověk, i ten, který to popírá. Popírat něco takového je hloupost, je to přirozená věc. Hloupé je ale i to, když se o tom spolužáci baví ve třídě. Kdybych se měl do takového rozhovoru zapojit, byl bych rudý až na prdeli.

Každopádně bych měl pokračovat. Sjedu tedy dlaní do jeho klína, přes džínovinu ho párkrát pohladím. Ucítil jsem Fabiho pohled. Zvednu k němu oči. Určitě dělám něco špatně, nelíbí se mu to, je mu to nepříjemný. Jsem si tím jistý. Očekával jsem vynadání, všechno možné, ale rozhodně ne to, co Fabian udělal. Pohladil mě po zadku a víc si mě do klína natisknul. Eh?
„Zlato, půjdeme do tvého pokoje, ano? Vzrušuješ mě šíleným způsobem, za chvilku bych se určitě neovládnul. Cítíš to?“ přesunul obě ruce na mé boky a do klína si mě přitisknul ještě víc. Cítil jsem na svém zadku jeho vzrušený penis, nutilo mě to vydechnout a olíznout si rty. Takže… Takové to je. Přikývnu.

„Půjdeme, určitě je to rozumný nápad. Odneseš mě, nebo si mám sednout na vozíček?“

„Samozřejmě, že si tě odnesu. Minimálně pro dnešní noc jsi moje panenka, o kterou chci pečovat,“ pohladil mě po vlasech a měkce políbil na čelo. Ucítil jsem, jak se mi do tváří nahrnula červeň. Úplně mi hoří. Jenom přikývnu, na víc se pravděpodobně nezmůžu.

„Dobře,“ pokusil jsem se o odpověď, dělat jsem to ale neměl. Hlas mi přeskočil o oktávu výš. Bože… Takový trapas.

Ovšem… Fabian se nezačal smát tak, jako by to udělala spousta jiných kluků. Zvednul se i se mnou v náručí tak, jako by se nic nestalo.

„Jsi hrozně roztomilý, jak se červenáš. Víc než kdy jindy,“ usmál se na mě. Jo, lichotky by mu šly. A já se pak můžu propadnout studem. Nikdy jsem je neuměl přijímat, tuším, že to ani nikdy umět nebudu. Pořád budu ten trapný červenající se Bill.

„Děkuju…“
„Neděkuj,“ zavrtěl Fabian hlavou a položil mě na postel. Ihned se ke mně přitulil, pohladil mě po zádech a pomalu svléknul tričko.

Mé tělo na chvilku ovanul chlad, Ustalo to, když si mě k sobě můj Fabi znovu natisknul. ‚Můj Fabi‘? Zvláštní, ale dneska v noci takové spojení používat snad můžu, ne? Též řekl, že jsem jeho panenka, takže v tom nevidím problém.

„Jsi nádherný.“ Už jsem se začal nadechovat k poděkování, prst přiložený na rty mě ale zastavil. „…A neděkuj mi za to, je to pravda.“

Na tohle jsem už nemohl nic říct, tudíž jsem pouze kývnul hlavou a pohladil Fabiho dlouze po zádech. Nemám tričko a on stále ano. Nelíbí se mi to, chci cítit jeho rozpálenou kůži na svojí, chci se o něj třít, dotýkat se, cítit ho. Uh, už jenom z té představy mi je hrozně dobře, takže ve skutečnosti to bude ještě mnohonásobně lepší. Jestli se mé tělo nerozlétne pod návalem rozkoše, tak už nevím. Olíznul jsem si rty. Kdybych radši konal, než přemýšlel, udělal bych mnohem líp.

„Můžu?“ zatahám za lem bílého trička s černými nápisy, které ukrývá Fabiho tělo.

„Na takové věci se mě nemusíš ptát, Billy. Samozřejmě, že můžeš. Sundej mi ho.“

Na nic jsem nečekal. Svléknul jsem Fabiánovi tričko a odhodil ho na zem. Pohladil jsem ho párkrát po rozpálené kůži na hrudi, až poté jsem se k němu přitisknul. Hlavu jsem zabořil do jeho krku a vzdychnul jsem. Voní tak… Strašně moc nádherně. Není to žádný parfém, ale Fabiánova osobní vůně. Ani ten nejdražší parfém by se tomu nevyrovnal. Tahle vůně omámila každou část mého těla, přestal jsem na okamžik těla vnímat.

„Billy, vnímej.“
„C-co?“ zamrkám, rázem jsem se z transu probudil.

„Mluvím na tebe, neodpovídáš?“
„Uh, já… Promiň. Omámil jsi mě,“ skousnu si ret. „Na co ses ptal?“

„Smrdím?“ nakrčil nos, vypadal jako králík.
„Ne, ne. Voníš, strašně moc krásně voníš,“ v krku jsem cítil obrovský knedlík. Přesto to ale začíná být na dobré cestě, už jsem nezrudnul, alespoň to necítím.

„Dobře. Ptal jsem se tě, jestli to ucítíš, když jsi… Víš…“
Takže tohle ho trápí? Myslel jsem, že to bude něco jiného. Upřímně… Nevím, jestli to ucítím a budu z toho něco mít. Každopádně… Problém by snad nikde být neměl, mám ochrnuté jenom nohy, měl bych to cítit. Tedy… Alespoň myslím.

„Měl bych to cítit.“

„Kdybys nic necítil, řekni mi to. Nechci se uspokojit, aniž bys ty z toho něco měl.“

To je tak nádherné, jak nemyslí jenom na sebe. Usměju se na něj a kývnu, prsty přejedu po lemu jeho kalhot. Opatrně od něj zajedu prsty a pousměju se. Jemně ho po kůži hladím.

„Ozvu se, když to neucítím.“
„Děkuju,“ vydechnul mi na krk horký vzduch a vtisknul mi tam pár vlhkých polibků.

Ležím pod Fabianovým tělem, naše těla se třou vzrušeně o sebe. Občas jednomu z nás unikne z pusy sten, který rozezní jinak tichý pokoj. Nemluvíme, nepotřebujeme. Řeč těla nám bohatě stačí. Ve svém klíně cítím Fabiánův tvrdý penis, nic lepšího jsem nikdy nezažil. Tuším, že nebudu chtít už přestat, když jednou okusím. U Fabiho to bude určitě stejné. Otázkou zůstává… Bude to chtít dělat stále se mnou? Třeba potká někoho mnohem lepšího. Nechci takhle přemýšlet, ale musím, nedá mi to.

„Zlato, já už… Gel. Jinak to už nevydržím,“ zašeptal mi do ucha, lalůček mi skousnul a olíznul stranu krku. Zasténám a kývnu.

„Je v šuplíku, kupoval jsem ho. Jsou tam i kondomy.“

„Nasadíš mi ho?“

„Já… Můžu ti ho nasadit?“
„Jsi můj milenec, samozřejmě, že můžeš.“

Přikývnul jsem a dal od sebe nohy, přivřu oči. Teď asi ucítím menší tlak, protože se do mého těla bude dostávat něco nového. Olíznu si rty, pousměji se, když mi podloží Fabian zadek malým polštářkem, aby k němu měl lepší přístup. Zachvěl jsem se, když jsem slyšel, jak otevřel tubu. Chvilkově jsem znejistěl. Teď udělám určitě něco hrozného, trapného… Nebo já nevím co.

„Uvolni se, Billy. Je to potřeba,“ dostal jsem užitečnou radu. Kývnu, ale nejsem si jistý, jestli to zvládnu. Prezervativ asi nasadit nedokážu, protože budu hrozně rozklepaný. Ale já ho Fabianovi nasadit chci! Chci to zkusit.

„Já… Uvolním se, ale asi…“ skousnu si ret „Můžu ti prosím nasadit ten kondom hned? Budu rozklepaný, nezvládnul bych to.“

„Tady ho máš,“ ve Fabianově hlase jsem poznal úsměv, přestože jsem se na něj nepodíval. Malý čtvereček jsem vzal mezi prsty a rozbalil ho. Prsty se mi klepou, co když ho roztrhnu? Tak se vezme jiný, to je samozřejmý, ale jde o princip. Pokazím to a celé vzrušení třeba úplně vyprchá.

„Neklepej se, zlato,“ uklidnil mě pohlazením po paži. Je úžasné, jak vycítí, že se bojím. Tento dar má málokdo.

„Bojím se…“

„Neboj se, zkoušel jsi to, máš v té krabičce jenom jeden,“ šťouchnul mě do boku a potichu se zasmál. Rázem zrudnu. Má pravdu, zkoušel jsem to sám na sobě, abych jednou nevypadal až tak moc nezkušeně. Šlo to úplně jednoduše, takže teď… Taky to tak musí jít.

Nasadil jsem Fabianovi na penis ochranu, pohladil jsem ho po boku. Šlo to opravdu jednoduše, nemusel jsem se toho tolik obávat, bylo to jednoduché. Tohle ale byla ta nejjednodušší část úkolu, teprve teď to všechno přijde. Pořád můžu něco zkazit a tuhle chvilku úplně zničit. Pouze ve snech jsem si představoval, jak nádherné to jednou bude, nyní to zažívám na vlastní kůži. Je to neopakovatelný pocit, nikdy to už nebude takové, jako to bude dnes. Nejisté, přitom krásné. Nikdy na tohle nezapomenu, ať se stane, co se stane. Přijde mi hrozně pěkné, že první polibek jsem si vyměnil s Fabianem, nyní s ním zažiju i první sex. Chtěl bych se na chvíli vtělit do jeho těla, abych cítil konkrétní pocity, které cítí. Myslím si, že se nebudou příliš lišit od těch mých, pokud se vůbec lišit budou.

Skousnu si ret. Přes vstup do těla mi přejel vlhký prst, podívám se na Fabiho. Musím se uvolnit, jinak to bude opravdu hodně nepříjemné. Přivřu oči, uvolním se a trošku se pousměji. Jemný tlak, který cítím, mě určitě neodradí, nic nemůže proběhnout bezbolestně. Navíc… Co je bolest oproti tomu, co ucítím poté. Možná si od toho slibuji až moc, ale kdo by si od toho tolik nesliboval. Každý má svoji představu, vždycky je odlišná. Zajímalo by mě, na kolik se má představa bude shodovat s realitou.

„Jsi dokonalý,“ zašeptal mi do ucha Fabián. Přivřu oči, pousměju se a pohladím ho po zádech. Víc ho na sebe natisknu. Nejraději bych se na tohle připravování vykašlal, ovšem… Potom by přišla nesnesitelná bolest, tudíž vydržím. Jestliže jsem vydržel až doteď, tak pár minut navíc už to také vydržím.

„Ty též,“ pohladím Fabiána po bedrech, „…ale už pokračuj, nejde to už vydržet.“

„Jak si přeješ,“ přikývnul na souhlas a zatlačil prstem na můj vstup. Polknu. Zatím… Nevypadá to vůbec špatně. Olíznul jsem si rty a ještě víc se uvolnil. Zavrtím se, chtěl bych hned víc. Mnohem víc…

„Uh,“ vzdychnul jsem, jakmile Fabián prst zkroutil. Trošku jsem zaklonil hlavu a pootevřel ústa. Pomalu mě tohle počínání začíná dostávat do extáze, a to je to zatím jenom jeden prst. Nedokážu si představit, jaké to bude, až jich ve mně bude víc nebo až ve mně bude celý penis. To bude muset moje tělo pod návalem vzrušení explodovat, jiné řešení mě nenapadá.

„Chceš víc?“ Jako by četl mé myšlenky…

„Chci,“ potichu vzdychnu a nedočkavě se zavrtím. Až bude po celém milostném aktu, budu si připadat prázdný, neúplný… Bude to určitě zvláštní pocit, který se ale bude přebíjet s pocitem rozkoše. Jsem na to zvědavý, hlavně… Jaké to bude zbytek noci. Určitě to nebude o moc jiné, nemyslím si, že by se Fabián po tomhle jen tak zvednul a šel spát do obýváku. Proč by to také dělal, když vždycky spolu v jedné posteli spíme.

„Zlato, neublížím ti, ano? Budu co nejopatrnější, neudělám něco, co se ti nebude líbit. Když ti bude cokoliv nepříjemné, řekni mi to a já to udělám jinak. Chci, abychom si to užili oba a nikdy na tohle nezapomněli. Slib mi to, prosím.“

„Slibuju,“ přikývnu. Je nádherné, jak se o mě stará, líbí se mi takový přístup. Připadám si křehce, jako kdybych se měl při tvrdším doteku roztříštit na spoustu malých kousíčků, které by už nikdy nešly dát dohromady. Nikdy jindy jsem nic hezčího nezažil, tím si jsem jist.

„Dobře,“ zašeptal Fabian. Rukama se zapřel u mojí hlavy a podíval se mi do očí. Pomalu se ke mně naklonil a lehce se otřel svými rty o ty mé. Užasle jsem mu na ně vydechl a zachvěl se. Od všeho nás dělí už jenom pár okamžiků. Potom ale vše také skončí a zbude maximálně krásná vzpomínka… Nechci takhle přemýšlet, nechci myslet na konec, když se vlastně ještě ani nic nestalo!

Fabián začal do mě pomalu pronikat. Skousnu si ret, cítím tlak. Nepříjemný tlak. Není to jako prsty, u kterých jsem se hned těšil na něco většího. Táhne to, tlačí. Jako kdyby moje tělo ještě nebylo plně připraveno. Ale mělo by být, jelikož jsme přípravě věnovali spoustu času. Třeba to k tomu patří a bude to takové pokaždé. To nemůžu vědět… Mám ale na to upozorňovat Fabiho? Těžká otázka. Jestliže to udělám, ihned toho nechá, aby mi neublížil. Třeba by se o to už nikdy ani nepokusil, protože se bude bát, aby to nebylo takové. Cítil bych se nepotřebný, špatný, byl bych zklamaný. Takže o tom musím mlčet. Vydržím to, tenhle nepříjemný pocit určitě nebude trvat moc dlouho, brzy ho nahradí pocit plný slasti.

„V pořádku?“ otázka nezněla jako otázka, spíš jako oznamovací věta. Přesto kývnu na souhlas. Dočkal jsem se spokojeného úsměvu a toho, že jsem ve svém těle ucítil penis trošku víc. Instinktivně jsem se stáhnul. Pravděpodobně to není dobrý nápad, tělo jsem ale nemohl ovládnout.

„Zlato, uvolni se,“ usyknul Fabián. Neznatelně kývnu a skousnu si ret. Trošku tělo uvolním, není to ale asi moc znatelné, protože když se do mého těla snažil dostat víc, usyknul jsem. Opravdu je to nepříjemné. Není snad ani možné, jak moc úzký jsem. Tak mě napadá… Bolí to poprvé takhle moc i holku? Je to asi dost možné, nemůže v tom být až tak veliký rozdíl.

„Chvilku vydrž,“ pohladím Fabiána po zádech, když ho v sobě cítím snad celého. „Chci si na tenhle pocit jenom zvyknout, řeknu ti hned, jak budeš moct pokračovat…“

„Udělám, cokoliv budeš chtít,“ zasténal. Je na něm znát, že se ovládá, aby nezačal do mého těla hned přirážet. Věřím tomu, že by on tohle neudělal, alespoň ne mně.

„Je to příjemný?“

„Billy, je to strašně moc příjemný. Horký, úzký… Bože,“ zavzdychal mi do ucha a políbil na krk. Nasucho polknu. To je to pro něj až tak moc dobré? V tom případě… Nechci mu už dál bránit, musím mu dovolit hned pokračovat. Já to zvládnu, pár nepříjemných pocitů k tomuhle prostě patří.

„Pokračuj,“ olíznul jsem si rty a přitisknul se rty na Fabiánův štíhlý krk. Začnu ho na něm líbat. Jakmile přirazil, kůži jsem lehce stisknul mezi zuby. Ubránil jsem se tak usyknutí nahlas. Nahmatám Fabianovo ruku, propletu s ním prsty a ruku mu stisknu. Potřebuji ho cítit i takhle, než jenom v sobě. Palcem přejedu po hřbetu jeho ruky, otřu se o něj celým tělem a pousměju se.

Nastavuji se všem dotekům, které mé tělo uvolňují. Vzdychnu a zakloním trošku hlavu, rty nechám pootevřené. Pocit, který jsem cítil, se začíná vyměňovat za příjemný a uvolňující. Tušil jsem, že se to po chvilce takhle obrátí. Nechávám se unášet, vzrušení cítím v celém těle. Hlasitě zasténám, teď to bylo… Intenzivnější víc než doteď. …A zase. Přirazím se na něj sám.

„Tam se ti to líbí? Je to prostata?“ vzdychnul mi do ucha. Podívám se na něj. Takže tohle to je. Četl jsem někde na netu, že když se někdo dotkne prostaty, je to hodně intenzivní pocit.

„Asi,“ kousnu ho do rtu.

„Budu se snažit znovu,“ začal mě líbat na krku, po tepně mi přejel jazykem. Tuší, co se mnou vůbec všechno dělá? Jasně, že netuší, stejně, jako já netuším, co dělám já s ním. Můžeme si to pouze domýšlet. Znovu jsem zasténal. Chvěje se mi vzrušením celé tělo, nejen po obličeji mi stékají krůpěje potu. Celým zpoceným tělem se třu o Fabianovo a on se tře o moje. Před očima mi blikají všemožné barvy světýlek, mám pocit, že za chvíli se snad zblázním. Celou mysl mám v opojení, nevidím nic jiného, jak sebe, Fabiána a sex. Jsem touhle situací celý poblázněný, nepřeji si, aby to skončilo.

„Já už to… um… nevydržím moc dlouho,“ hlasitě zasténal. A je to tady. Na Fabiho jde vyvrcholení.

„To nevadí, zlato. Udělej se,“ samozřejmě, že mu za to nemůžu nadávat. On si nenaplánoval, kdy vyvrcholí, určitě to prodlužoval, co nejdéle to šlo.

Jen co jsem větu dořekl, Fabian vyvrcholil a podlomily se mu ruce. Spadnul na mě a pohladil mě po boku. Vydechl mi dlouze na krk a unaveně na něj políbil.

„Bylo to dokonalý, děkuju.“ Kývnul jsem a pousmál se. Dokonalý, já jsem se ale neudělal. Potřeboval bych… Ještě chvilku, dopomoct k tomu. Mám se o tom zmínit? Pokud to udělám, budu vypadat hloupě. Vyhonit si přece umím. Fabián si asi musel mého výrazu všimnout, jelikož na mě začal mluvit. Určitě není nějak úchvatný.

„Nelíbilo se ti to?“ Jo, potvrdilo se mi, že si toho všimnul. Co mu mám ale odpovědět? ‚Sorry, neudělal jsem se, takže se mi to nelíbilo.‘? Těžko, to říct nemůžu.

„Líbilo, ale… Neudělal jsem se,“ proč taky lhát, řekl jsem přesně to, nad čím jsem přemýšlel. Zadíval jsem se Fabimu do tváře, zrudnul? Vypadá jako rak. Pro upřesnění, rak s roztomilým výrazem ve tváři.

„Já… Promiň. Opravdu… Nedošlo mi to. Dodělám to,“ nervózně se mi podíval do očí a strčil jednu ruku mezi naše těla. Pohladil mě po podbřišku a políbil na krk. Uchopil do ruky můj penis a stisknul ho. Přetáhl předkožku, palcem mi stisknul žalud. Donutilo mě to hlasitě zasténat. Opět. Tělem se mi znovu rozlévají pocity jako při celém milostném aktu. Skousnu si ret a zavrtím se. Je to jiné, než když jsem si tohle dělal sám. Je to lepší. Stisknu mezi prsty prostěradlo a trhnu boky.

„O tohle jsem se málem připravil. To je špatné…“

„To nevadí,“ ujistil jsem ho a pohladil po ruce. Přirazil jsem mu do ruky a vyvrcholil jsem. Říkal jsem, že to bude chtít jenom chvilku…

Oba nás přikryji, přitulím se k tělu Fabiana. Už jsme naše rozvášněná těla uklidnili, zároveň se ale do nich dostal chlad. Čerpáme teplo z peřiny, a zároveň sami ze sebe. Nevím, kolik je hodin a nezajímá mě to. Protože tenhle okamžik… Vymanil z mysli všechny myšlenky.

„Dobrou, zlatíčko,“ políbil mě na rty, oplatím mu to a pohladím ho po tváři.

„Dobrou noc.“

autor: Catherine