autor: Doris & Lenna W.K.T.
„Já… já nevím,“ špitnul Bill a lehce trhnul rameny. Přivřel oči. Tom si to asi neuvědomoval, ale s Billem to solidně mávalo. Možná by věděl, co dělat, ale bylo to až příliš troufalé. „Prostě… budeme spolu a nějak to dopadne,“ vyhnul se konkrétní odpovědi. Tom se usmál. Měl škodolibou radost z toho, co s Billem provádí. Jak neskutečně silně se musel snažit ovládat. Jak moc silně vřely buňky v jeho křehkém těle. Tomovi to imponovalo. Líbilo se mu to, a zároveň mu dělalo moc dobře takhle někoho ovládat.
„Třeba můžeš pokračovat v mým zkoumání,“ vydechl mu Tom do ucha a lehce ho kousnul. Billovi naskočila husí kůže a kus zmrzliny mu odkápl na zem. Zapomněl ji olizovat a v horku rychle tála.
„Mmm, možná.“ Kývnul Bill a uši mu zahořely. V tomhle směru by pokračoval moc rád, jen si nebyl jistý, zda to je nejlepší nápad.
„No tak come on. Přeci mi nedáš košem,“ zamručel do ucha černovlasého chlapce, který se chvěl. Cítil se jak malá puberťačka, ale copak šlo odolat tomu erotickému tónu jeho bratra? Bill si povzdechl, líbilo se mu to a opravdu stačilo jen maličko, aby na Toma skočil a splnil si všechny své sny.
Neodpověděl, jen se vrátil ke své zmrzlině, a jeho tváře rudly, když se mu do hlavy dostala myšlenka divokého večerního dovádění. Tom se dokázal zbláznit radostí a škodolibostí, když viděl, jak hodně je z něj Bill vyvedený z míry. Jak cítí, že po něm Bill opravdu touží. Jen se stydí přiznat, že se při zmínce společného večera v jeho hlavě odehrávají až hambaté scénáře. Tomovi to nemělo šanci uniknout. Neustále měl potřebu využívat svého bratra k sexuálním hrám. A 1989 si uvědomil, že ho Tom ovlivnil natolik, že se mu sexuální hry líbily.
„Vím, že to chceš dělat, zkoumat moje tělo, dělá ti to dobře, viď? Chceš, abych i já tobě dělal dobře. Tak nedělej cavyky. Jsi Kaulitz a Kaulitzové mají rádi tyhle věci,“ dořekl Tom a Bill mu radši ucpal pusu zmrzlinou. Pak si mu obkročmo sedl na klín, sledujíc, jak si jeho dvojče pochutnává na zmrzlině.
„Ty jsi hroznej provokatér, Tome,“ usmál se Bill, ale v duchu vzrušeně vykřikoval souhlas se vším, co Tom řekl. Ale už nevěděl, že Tom dokáže rozluštit všechny jeho vnitřní boje.
„No jo… a to se ti na mně líbí nejvíc,“ zasmál se Tom machrovsky a drze olízl Billovu zmrzlinu, která mu stékala po prstech. Bill vydechl. Cítil se u Toma opravdu velice nervózní. 1989 nevěděl, zda se má v duchu upřímně smát, a nebo by mu to mělo připadat roztomilé. Bill byl svým způsobem velice rozkošný. Když se červenal, byl nervózní, anebo sváděl vnitřní boje s vlastní touhou.
„No dobře… vyhrál jsi,“ Rezignoval Bill.
Vlastně by byl sám proti sobě. Vždyť po tom toužil. Ne po sexu, ale po tom postupném a žhavém poznávání bratrova těla. Raději ani nepřemýšlel nad tím, že se tohle všechno kolem něj skutečně děje. Musel by si pak připouštět, že to není asi úplně normální Tomovo chování. Bylo ale daleko příjemnější se balamutit myšlenkou, že Tom chce, že po něm touží stejně jako Bill po něm, a že se třeba jednou dočká toho vysněného „Miluji tě“.
„Miluju vítězství,“ ušklíbl se Tom a krátce Billa políbil na rty. Jen rychle, ale zato dostatečně silně, aby Bill byl nucen zakňučet nespokojeností z tak krátkého zážitku.
„Ty hlavně miluješ prasárničky,“ odpálkoval ho nakonec a musel se smát, když se na něj Tom šokovaně zašklebil a ukřivděně ukazoval na svou hruď.
„No nekoukej, s tebou mluvím,“ smál se Bill. Tom ho rozesmíval, a to nutilo jeho srdce zahořet pro Toma další a další vlnu lásky. Tom se začal smát taky. Jak to bylo dlouho, kdy takhle puberťácky blbnul?
„Hele, co kdybychom jeli domů, je krásně, můžeme si vzít plavky, deky a jet k jezeru, víš, jak jsme jezdili ze začátku, co jsme se přistěhovali.“ Navrhl Tom a stále měl ruku přehozenou přes Billovo rameno. Měl na něj tak dobrý výhled a připadalo mu, že ho musí chránit.
„Jo, to je dobrý nápad, můžeme se opalovat,“ přemýšlel hned Bill.
„Jo, podle mě to je jedna z posledních příležitostí, pak nastupuješ do školy a sotva budeme stíhat uklidit,“ připomněl Billovi Tom další rok na fotografické škole.
„Máš pravdu…“ pokývnul nakonec přesvědčeně. „A večer ti ukážu, co jsem si to dneska koupil v tom krámku, když si byl pro ty svoje upgrady,“ líbnul Toma na nos a vzali se za ruku. Bill zatím zmrzlinu dojedl, ale měl hrozně opatlané ruce. Tak ve městě doběhl k fontáně a naklonil se, aby sladké ruce opláchl. Tom k němu nepozorovaně přišel, stoupnul si za něj. Hrozně se mu líbilo, jak na něj Bill reagoval, a tak nenápadně zezadu stiskl přes kalhoty Billovy koule a zadek…
Bill málem přepadl přes okraj fontány. Kdyby se nezachytil za okraj, žuchnul by tam přímo po hlavě.
„Tome… tohle mi nedělej. Nebo mě jednou trefí šlak.“ Pokáral ho Bill se zamračeným čelem. Tom se jen upřímně zasmál. Bill se mohl snažit, jak chtěl, ale před ním pravé pocity zakrýt nemohl. Ať se ho Tom dotknul kdekoliv a jakkoliv intenzivně… Bill doslova vybuchoval. Zvlášť, když to bylo v tak citlivých místech.
„Spíš bych řekl, že se jednou neudržíš a uděláš se na ulici.“ Zašklebil se pobaveně Tom a Billovy tváře okamžitě zrudly.
„Nech si toho. To není sranda. Víš, jak se cítím blbě, když mě dokáže položit všechno, co uděláš?“ zakňoural Bill a mokré ruce si otíral do trička.
„Ale… ses nějak rozpovídal.“ Otočil ho Tom čelem k sobě a zadkem ho natiskl na kašnu. Sám se lepil co nejvíc na jeho útlé tělo a držel ho za boky. Byl opravdu zákeřný a uvědomoval si to, ale pro jeho misi to bylo nezbytné. Navíc… hrát zamilovaného mu přišlo opravdu zábavné. Mohl si vlastně s Billem dělat, co chtěl. Děkoval bohu za svůj pozitronový mozek, který mohl ovládat jen on sám, a žádný smrtelník by ho nedokázal tak zblbnout, jako se zblbnul Bill do Toma. Trochu ho i litoval, když si uvědomil, že Bill je takhle šťastný jen díky němu jako 1989 a ne Tomovi. Kdyby si Tomovo tělo nevzal… nikdy by se toho Bill nedočkal, jelikož Tom nic z bratrových pocitů nesdílel. Nic víc kromě bratrské lásky a potřeby chránit mladší dvojče.
„To jsem moc zvědavý, co budeš dělat, až pojedem k vodě. Na motorce se na mě budeš ze zadu pěkně mačkat. Uvelebím si tě pěkně mezi stehna a s každou zatáčkou se o mě parádně otřeš.“ Olízl si Tom mlsně svůj piercing ve rtu a Bill nasucho polknul. Na to nepomyslel.
„A nepojedem radši autobusem?“ kníknul. Už teď věděl, že to bude doslova mučivá cesta, a Tom si ho ještě dobíral.
„Ani omylem. Konec konců ses na ní chtěl projet.“ Zakroutil Tom razantně se smíchem hlavou a dal se znovu do kroku.
Ano… opravdu se začínal těšit.
autor: Doris & Lenna W.K.T.
betaread: Janule
Chudák Bill… :DD To bude celkem mučírna 😀
Billa je mi docela líto, že ho takhle 1989 využívá. Je to celkem smutný, ale jen ať si to hošánek užije, co může, protože potom až se dozví, že je to robot, bude parádně v háji.
Moc se mi líbí tahle povídka, je skvělá 🙂
Já snad ani nevím, co k tomu napsat 😀 tak nějak pořád doufám, že Bill nakonec 1989 zlomí a prostě budou jen tak happy až do smrti :D:D Ale hádám, že takovou radost mi neuděláte 😀
Jako ale když to člověk takhle čte, tak je mu toho Billa normálně líto… On si to sice užívá, ale prostě pořád je tu takové to "kdyby jen věděl"…
Sice je to jen zbytečné opakování, ale totálně se těším na další díl :D:D
Oj….jak ho Tom mučí…. :D…Chudák. .D
chudak Bill, je mi ho lito…jak asi skonci? :/