Vrah 3.

Páni, v minulé části jste si začaly tipovat docela tragické scénáře. 😀 Já už mám sice konec naplánovaný, ale mohla bych se inspirovat. Každopádně, děkuju mockrát za všechny komentáře. 🙂

„No tak, Bille, soustřeď se,“ napomenul David černovláska. Byla to sice jen zkouška, ale i tak bylo důležité, aby byly písně perfektní.

„J-Jo, promiň,“ sklopil Bill hlavu.

„Nesmíš se tou… věcí trápit. Není to náš problém,“ řekl David klidně.

„Cože? Jak něco takovýho můžeš říct? Nějakej magor nám vraždí fanynky a není to náš problém?“

„Bille, uklidni se,“ zvedl se manažer s výhružným tónem v hlase.

„Ne! Neuklidním! Víš, jak mi bylo, když jsem tam uviděl tu mrtvou dívku? Mrtvou jen proto, že nás poslouchá-“ zlomil se Billovi hlas a se slzami v očích utekl pryč. Tom si rychle sundal kytaru, načež se rozeběhl za ním. Černovlásek vyběhl schody, které vedly do šatny, za kterou byly další místnosti, ale to už ho Tom dobíhal. U dveří jejich zkušebny ho konečně dohnal a pevně sevřel v náruči.

„Pššt… Zlatíčko moje, neplakej, prosím,“ hladil ho po vlasech, načež se posadil na nejbližší pohovku a Billa si usadil na své levé stehno. Spojil své ruce s těmi jeho, chvilku jen sledoval jejich propletené prsty, a pak vydechl: „David nemá pravdu, nemůžeme nad tím jen tak mávnout rukou, ale bráško, ani s tím nemůžeme nic udělat.“

„Můžeme, třeba… třeba když mu dáme nějaký peníze nebo něco takovýho, tak toho nechá.“

„Ne, Bille, kdyby chtěl jen peníze, tak by prostě někoho unesl a chtěl by výkupný. Nevraždil by. Ne, ten chce něco jinýho. A radši nechci vědět co,“ zamračil se Tom. Držel Billa tak pevně, jako by mu ho někdo chtěl ukrást. Najednou mu zazvonil mobil.

„Prosím?“ odkašlal si Tom, když hovor přijal.

„Dobrý den, Tome, tady strážník Ahrends. Stala se další vražda. Tentokrát ale měla dívka u ruky vzkaz, který je směřován vaší kapele. Měl byste přijet na stanici.“

„Děkuji, hned tam budu, nashle,“ ukončil hovor, načež se zadíval na Billa: „Jedeme na stanici. Stala se další vražda.“ V tu chvíli mohl v Billových očích číst. Viděl tam ten strach, to zklamání i paniku. Jeho samotného ničily v tu chvíli dvě věci. První věcí byly ty vraždy. Ale ta druhá byla snad ještě nesnesitelnější. A to veškerá ta bolest, kterou cítilo jeho dvojče.

Zavolali si taxi, které přijelo do několika minut, a vysvětlili, kam chtějí odvést.

„To bude dobrý,“ šeptal Tom Billovi do ouška slova útěchy. Objímal ho kolem ramen, zatímco černovlásek s rozmlženým zrakem slzami psal SMSku Gustavovi, že jsou na cestě na stanici a ať pro dnešek ukončí zkoušku. Pak položil hlavu na Tomovo rameno, zavřel oči a unaveně vydechl.

Když dorazili na místo, pan Ahrends už na ně čekal.

„Stalo se to někdy kolem druhé hodiny ranní. Ta slečna se zřejmě vracela z nějaké diskotéky, protože měla v krvi trochu alkoholu. Ne moc, určitě nebyla opilá. Našli jsme ji ve čtvrt na čtyři a v ruce měla tento vzkaz.“

Tom si převzal zmuchlaný lísteček a ještě než ho otevřel, se zeptal: „Není možné, že by to psala ona?“

„Podle textu určitě ne,“ zamítl strážník. Tom tedy vzkaz otevřel.

Ahoj moji TH kluci,

„Do háje,“ šeptl Tom

„Čekat…“ zamumlal Bill, „máme čekat a sledovat to, jak zabíjí?“ zvýšil hlas.

„Asi nemáte na výběr,“ podotkl sklesle Ahrends. Tom v ruce vzteky začal drtit vzkaz. To nejde. Nemůže si jen tak přijít nějaký kluk, chlap či co to je, a zabíjet dívky jen proto, že jsou to jejich fanynky. Bože, vždyť to snad ani není člověk, když něco takového dělá…

Tak, 3. kapitola je za námi, a teď už to bude docela hukot. 😀

autor: Rose