Vrah 4.

autor: Rose
Bill stál u sporáku a bezmyšlenkovitě vařil těstoviny. Nechtěl nad ničím přemýšlet, tak od doby, co se vrátili, což bylo asi před čtyřmi hodinami, pořád něco dělal. Nejdřív utřel prach v obýváku, pak vypral a teď kuchtil jemu i Tomovi večeři.

„Bille, odpočiň si taky. Od chvíle, co jsme přijeli, sis ani nesedl,“ objal Tom Billa zezadu kolem pasu.

„Nechci,“ odvětil Bill. „Jídlo bude za pět minut.“

Tom ho tedy zklamaně pustil, načež se sklesle posadil na židli, která stála v čele jídelního stolu z tmavého mahagonového dřeva. Chvilku bez jediného mrknutí zkoumal strukturu dřeva, vzápětí však stočil zrak k člověku, pro kterého dýchal. Bez kterého by tu nemohl být.

V tu chvíli, jako by se všechny jeho rozpolcené myšlenky – ta noční můra, strach o Billa, dopis, ze kterého ho mrazilo – spojily v jeden cíl. On ho ochrání. Nedopustí, aby se jeho bratrovi něco stalo. Celou dobu tušil, že kdyby se Billovi stalo to, co v jeho noční můře, kdyby ho neznámý zabil – sice se probudil dřív, než se to stalo, ale bylo mu jasné, že by k tomu vzápětí došlo -, rozdýchával by to sakra dlouho a hodně špatně. Ale v tomto okamžiku musel své tvrzení poupravit. On by se z toho totiž nevzpamatoval. Billova smrt by ho zabila.

„Dobrou chuť,“ probral ho z toho podivného stavu sametově hebký, ale v tuto chvíli odměřený hlas jeho dvojčete. Položil před něj talíř s těstovinami se sýrovou omáčkou a sám se se svou porcí posadil naproti němu.

„Díky,“ pousmál se na něj Tom, ale Bill mu úsměv nevrátil. Vteřinu ho jen propaloval pohledem, načež začal beze slova jíst. To ticho, které v následujících několika minutách panovalo, bylo až děsivé. Jedinými zdroji zvuku byla puštěná televize v obýváku a cinkání příborů. Tom se na černovláska už radši ani nepodíval. Možná se bál, co uvidí. Viděl by slzy? Nebo snad nepříjemný pohled směřující přímo na něj? Ani jedna z možností se mu příliš nezamlouvala. Přesto se však odhodlal k jednomu, jedinému pohledu na Billa.

Ten stále seděl na židli, v ruce svírajíc vidličku, a nepřítomně zíral z okna kamsi do neurčita.

Tom se tiše zvedl ze svého místa, opatrně přešel za Billa a něžně ho oběma rukama pohladil po ramenou. Černovlásek se trochu napjal, ale vzápětí unaveně vydechl a uvolnil se. Dredatý chlapec se mu sklonil k uchu a šeptl: „Budeme bojovat.“

„Jak?“ vyprskl Bill tím neironičtějším a nejfalešnějším smíchem, který se Tomovi zabodával bolestivě pod kůži jako ledová ostří. Ale Tom skutečně nevěděl jak.

„Bille…,“ opět začal s hlazením jeho ramenou, „potřebujeme se víc, než kdy dřív.“ Černovlásek potlačil bolestné povzdechnutí. Ironie ho dávno přešla. „Já vím.“ Otočil hlavu na Toma s tím nejnevinnějším a nejbezbrannějším pohledem, jakého byl schopen, ačkoli to dělal nevědomě a obrátil se celým tělem tak, že už k němu nebyl zády, ale bokem. Tom si před něj klekl na koleno, jako by ho chtěl pořádat o ruku, vzal jeho dlaně do svých a usmál se: „Přísahám, že tě ochráním vlastním životem.“

Bill se lehce pousmál, přičemž Tomovi poskočilo srdce radostí, ale pak zavrtěl hlavou: „Ne, nedovolil bych ti to. Tvůj život je pro mě cennější, než můj.“

„Bille…“ šeptl Tom, propletl své prsty do jeho havraních vlasů a přitáhl se k němu. S veškerým citem, který v sobě k němu uchovával, se mu podíval do očí a pomalu ho políbil. Očekával odstrčení, nadávky, možná i facku, ale rozhodně ne to, co Bill udělal. On ho totiž objal kolem krku a naléhavě, skoro až zoufale mu polibek začal oplácet. Rukama mu přejížděl po vlasech, tvářích, krku, pažích, a pak se mu opět pověsil kolem krku. Tom mu překvapeně položil jednu ruku na stehno, druhou ho chytil kolem pasu a stáhl ho ze židle k sobě na zem. Bill mu spadl přímo do klína, takže se polibek na moc dlouho nepřerušil. Jako by jejich rty byly stvořeny jen pro tento polibek. Tom se rty pomalu přesouval přes tvář až k oušku, které zasypal drobnými polibky, občas skousl jeho ušní lalůček a pak se zase pomalu vrátil zpět na rty pro další hluboký polibek. Pak se ale zasekl a odtáhl se od Billa. Jen měl stále jednu ruku zapletenou v jeho vlasech.

„Během posledních pěti hodin byla nalezena další dvě těla mladých dívek, věk kolem 16ti let. Jen rychlý popis. První dívka měla dlouhé blond vlasy, oblečena do černého, vysoká asi 170 cm a štíhlá. Druhá měla černé vlasy, modrou mikinu a bílé kalhoty, a byla o něco menší – kolem 165 cm. Prozatím se dívky nepodařilo identifikovat, protože u sebe ani jedna neměla žádné doklady. Pokud si myslíte, že některou z nich znáte, neprodleně kontaktujte policii. Zřejmě se jedná stále o stejného pachatele, který posledních pár týdnů vraždí a obětí přibývá,“ oznámil hlasatel dnešních zpráv.

„Do hajzlu,“ zavrčel Tom, opatrně, ale jak nejrychleji to bylo možné, vytáhl ruku z Billových vlasů a prudce se zvedl. V tu chvíli mu zazvonil mobil. Strážník Ahrends.

„Haló?“

„Pane Kaulitzi, viděl jste zprávy?“

„Ano.“

„Ty útoky nebyly dva. Byly tři. Třetí dívka přežila, ale je v kritickém stavu v nemocnici. Jen to nebylo uveřejněno pro média, aby tam nikdo nejel.“

Tom vytřeštil oči: „Můžeme tu dívku vidět?“

„Ano, ale pospěšte si. Každá minuta může být její poslední.“

„Děkuji, nashle.“ Každá minuta může být její poslední. Ta slova se mu vryla do srdce. Ona umírá…

„Bille, zvedej se a okamžitě jdeme,“ zavelel Tom s odhodláním v očích.

Co myslíte, pomůže jim dívka? Mně samotné přijde, jako bych to ani nepsala já. 😀 Prostě jenom moje prsty cvakají do kláves, a pak jsem občas sama překvapená, co jsem to vlastně napsala. 😀

Rose

autor: Rose

betaread: Janule

9 thoughts on “Vrah 4.

  1. To jak se líbali bylo dokonalé<3! Jinak ty vraždy..je to děsný,jak ten magor furt vraždí…Jsem zvědavá,jestli to stihnou za ní do tý nemocnice,než umře..:/ snad jim nějak pomůže:/ Jsem zvědavá,jestli se Billovi něco stane..mám takový zvláštní pocit,že možná ano.Uvidíme. Super díl. Vždycky se na tuhle povídku tak moc těšim!

  2. Tak to teda nevim jestli jim ta dívka pomůže ,ale kdyby ano plus pro ne 😉 Jinak krásnej dílek , Další ..

  3. tak určitě jim pomůže..jinak bys o ní ani nepsala ne?:D
    uvidíme ale doufám že to k něčemu bude:)

  4. Kurnik, to je drama! =D
    No… tak nějak mám dojem, že ta holka umře dřív, než jim prozradí něco podstatného, nebo si nebude nic pamatovat, i kdyby to přežila xD (tak bych to asi napsala já xDDDD).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics