
Chvíli tě tam jen tak hladím, zkouším, jaká je situace. Hned se ale odtáhnu a podívám se ti do očí. „Víš co?“ Zašeptám. „Nechám to na tobě… jo?“ Trochu zmateně se na mě díváš. „Nechci být příliš rychlý nebo příliš prudký, prostě nechci udělat něco, čím to pokazím… nemuselo by se to stát, kdybych to nechal na tobě.“ Pousměju se, i když ty se zatím moc nadšeně netváříš. Lehnu si na záda, abych ti to hned názorně ukázal. „Prostě si lehnu a nechám všechno dělat tebe… teda pokud s tím souhlasíš.“ Vidím, že se nadechuješ s ne moc přívětivým pohledem. „Budu se tě dotýkat, budu spolupracovat… ale jenom ty sám si určíš tempo toho všeho, dobře? Vždycky jsem to byl já, kdo se vším začínal a naléhal, teď to buď ty…“ Ještě dodám opravdu tiše, abych nějak nenarušil to kouzlo okamžiku, abych to nezkazil. Ty si mě jenom prohlížíš. Chytnu si gumu od boxerek a pomalu je začnu stahovat dolů. Usměju se, když po pár vteřinách ty moje ruce nahradí tvoje, které jsou o hodně jemnější a příjemnější.
Bill
Jsem lehce nervózní a trochu se mi klepou ruce, ale snažím se to před tebou nedávat najevo. I když si stejně myslím, že to přesně poznáš. Sám ti přestanu stahovat boxerky, a začnu tě lehce líbat na krku, sám se divím, když se ti na něm po chvíli objeví nafialovělé flíčky. Jen pro sebe se pousměju a ještě tě několikrát políbím na krk, když ti začnu jazykem lehce přejíždět po kůži na hrudi.
Sám nevím, jestli to tak dělám dobře, nebo to je správné, ale když vidím, jak se zavřenýma očima se pode mnou lehce vrtíš, tak usoudím, že se ti to asi taky líbí.
Během chvilky už seš pode mnou úplně nahý a já se nadzvednu a rychle si stáhnu svoje spodky. Když dosednu zpátky na tvoje nohy, tak se mi ruce neuvěřitelně roztřesou. V tu samou chvíli mě za ně chytneš a já se na tebe podívám.
Lehce se pousměju, přikývnu, nahnu se a dlouze tě políbím. Lehce na tebe nalehnu a třu se svým tělem. Není to snad ani minuta a už cítím, jak tvoje vzrušení roste a tlačí mě. Ale já jsem na tom dost podobně.
Já sám začnu později lehce vzdychat, ale jsem především rád, že se to líbí tobě, že jsem konečně dokázal překonat svůj strach a odpor k sexu.
Tom
Snažím se relativně tiše vydechovat, jenže to čekání na tebe bylo na moje poměry dlouhé a sám jsem se za tu dobu nijak neuspokojoval, takže se právě cítím jako bych měl vybouchnout. Po chvíli se zvednu na lokty a snažím se přiblížit co nejvíc k tvým rtům, ale hned po malém polibku to vzdám, mám ruce jako v křeči. Proto začnu dlaněmi přejíždět po tvých útlých bocích, jenom tě lehce hladím, ale hned na to tě stisknu prsty, až mi zbělají klouby. Malinko usykneš, já se jenom uculím a s přivřenýma očima vydechnu. Začnu si sám udávat tvrdší a rychlejší tempo, jak to mám rád, zakloním přitom hlavu dozadu a několikrát dost hlasitě zasténám.
„Tomi,“ zase uslyším nějaké vydechnutí, nereaguju ale na to, místo toho jedna moje ruka začne putovat přes tvůj bok až dolů k rozkroku, kde tě začnu rychlým tempem uspokojovat. Teprve teď od tebe uslyším pořádné hlasité zasténání, doufám, že to není naposled, líbí se mi hlasité projevy a sám jsem tím dobrým příkladem. Netrvá to dýl než pár opravdu velmi krátkých minut a moji ruku u tebe v rozkroku zkropí výplod našeho souznění.
Bill
Pousměju se a zašeptám ti ta samá slůvka nazpátek. Víc se k tobě přitulím a začnou se mi zavírat oči, tak zatřepu hlavou a posadím se.
„Mohl bych si zajít do sprchy?“ zeptám se opatrně a ty několikrát přikývneš. „No jasně, ručníky a všechno je tam. Trefíš tam?“
Jen lehce přikývnu, natáhnu si spodky, kdybych tady náhodou někoho potkal, a už si to šinu do koupelny. Vyberu si jeden hebký ručník a vlezu si do sprchového koutu, kam by se vešly snad všechny rozvojové země. Začnu se sprchovat a po chvíli už jsou všechny jindy průhledné stěny zahalené párou.
Škubnu sebou a málem vykřiknu, když na sobě cítím studené ruce. Jsi to ty a tvoje dlaně asi nejsou tak úplně studené, ale proti teplotě vody je snad všechno ledové.
Tom
„Dobrou noc…“ zašeptám ještě, ale ty už nic neodpovíš, jenom trochu nakrčíš nos. Dívám se na tebe, jak spokojeně spíš, ještě několik minut, než taky usnu.
Za nějakou dobu, až už mě sluníčko šimrá na nose, začnu pomalu otevírat oči a zívnu si. Otočím hlavu na bok a pousměju se nad tím, jak roztomile vypadáš. Uslyším ale, jak vrzne podlaha, tak se hned otočím ke dveřím. Když uvidím stát otce v mých dveřích, jak se s podivným úšklebkem na nás dívá, sám se leknu. Ani nevím proč, asi z toho, jak mi začne nervozitou rychle bušit srdce, se hned posadím. Tím ale ze sebe shodím tebe, nechtěně samozřejmě.
KONEC
autor: Clarrkys & Disturbed Angel
Úžasný konec! Myslím, že líp to ani skončit nemohlo =)) Povedená povídka =)) Škoda, že už je konec =)
Néé, já ještě nechci konec! Je to úžasná povídka, jedna z mých nejoblíbenějších :))
Krásná povídka… celek jsem se maličko bála toho táty ale vzal to v poho 🙂
Dobrý, lavně ten konec ;)…
Krásný , Happy End , Tak se mi to líbí ;-))) Pěkná povídka Povedla se Vám 😉 ..
Myslím že to byla opravdu krásná povídka 🙂 Taková hodně oddychová.. Nebylo v ní násilí apod. jak je ve většině povídek. 🙂 opravdu nádherná 🙂 sem ráda že to tak pěkně skončilo 🙂
Konec? konec? neee :((.. to mi nemůžete udělat holky :((… strašně se mi líbila.. miluju happy endy :))
Jéžišmarjááá O.o já konce nesnáším, ale tohle byl úplně úžasný konec, takže bych vám mohla i odpustit to, že je konec 😉 Nechce se mi věřit, že by se otec nakonec zklidnil, ale proč ne, že?
Som rada, že ocinko dostal rozum. Chudák Bill také prebudenie, to bola skúška jeho srdca, keby ho mal slabé, mohol dostať infarkt.
Takže teraz to už budú mať chalani dobré 🙂 Teším sa s nimi.
To byl skvělý konec 🙂 Jsem ráda,že jsem si tuhle povídku přečetla,byla opravdu dobrá.líbila se mi. :o))
To byla moc krátkáá.. ale nádherná povídka.. =33
Z tohoto příběhu mám vazne rozporuplne pocity. Povídka mi v zásadě prisla milá, dokonce v ni byly i pasáže, ktere jsem naprosto milovala. Tom byl uzasne galantni, i kdyz místy působil odtazite (zejména v souvislosti s vyprávěním o nem samotném, ale kazdy holt neni jako otevřená kniha, to beru). Bill, jako jiz tradičně, byl stydlivy a plachý, ale na druhou stranu i stojicky rozvazny a vyzraly, takze to nebyla monotónní histericka diva a aspon v něčem to bylo jine! Ale pak tam take byly momenty, kdy jsem jednoduse nechapala a podezirala autorky z chvilkove ztráty příčetnosti… proste kluci (a ve finale i Tomuv otec), si obcas dost protirecili, v jeden okamžik hlásali neco, co ve finale totalne vyvrátili tim, co udělali a nebo naopak neudělali. No, muj skvely dojem ze zacatku je nakonec bohuzel trochu přehlusen stale intenzivnější příměsí zvláštních pocitu z koncových dílu 🤷🏼♀️.