Person no. 1989 8.

Bill se chvěl. Tom ho dokázal úžasně odhadnout, právě bojoval se silnou touhou zavézt Toma do nejbližší temné uličky a rozehrát pěkně žhavou hru. Toužil po něm, toužil po každém dotyku, polibku, otření o jeho tělo. Úzkostlivě zakňučel a šli spolu k autu.

„A nemůžeme jet autem?“ vzal Toma za ruku. Jeho tělem stále procházely elektrické proudy, které způsobovaly příjemné chvění, vzrušení a potřebu. Potřeboval sexuálně ukojit. A pokud možno hned. V duchu proklínal Toma, že ho vystavoval těmto vnitřním soubojům.

„Miláčku, nemůžeme, vždyť víš, že autobusem je to pak ještě asi dva kilometry pěšky a s taškama se mně to fakt táhnout nechce, a autem se nedostaneme úplně až tam, a pamatuješ, že tam sousedovi auto ukradli. Pojedeme na motorce, protože tou se dostaneme všude, budeme jí mít stále na očích a navíc…“ naklonil se k jeho uchu a smyslně mu začal šeptat. „Navíc mám až nadlidskou potřebu cítit, jak jsi vzrušený a jak mě chceš. Dělá mi to opravdu dobře.“ Bill nad Tomovým vášnivým tónem musel přivřít oči.

Polil ho mráz a zamotala se mu hlava. Absolutně nechápal jeho změnu. Ale byl z toho až v úzkostlivém rozpoložení. Nasedl do auta a prosil Boha, aby byl už večer, protože jestli Tom bude stále takový, opravdu se udělá.

Došli k autu a Bill se posadil. Urychleně vložil své dlaně mezi kolena. Cítil, že se potřebuje dotknout sám sebe. Proto se na sedačce nepříjemně vrtěl. Tom si všeho s úsměvem všímal a dělalo mu to více než dobře.

Posadil se také a položil Billovi ruku na stehno, stejně jako na cestě sem. To bylo pro Billa poslední kapkou. Skuhravě zasténal.

„Tome, já z tebe zešílim,“ fňuknul. Tom byl pro něj tak zakázaně dobrý, tak moc to s ním uměl a Toma zaplavovala ohromná oblaka vůně jeho rozbouřených endorfinů.

„Líbí se mi, když jsi šílený,“ mrknul Tom, nastartoval auto a stále s rukou na Billově noze, masírujíc jeho stehno téměř až u slabin, se rozjel domů.

Bill se zděšením zjistil, že začíná být opravdu tvrdý. Zajížděl po sedačce níž a níž a snažil se pokud možno vypařit.

Což bylo samozřejmě nemožné a vypařovaly se tak maximálně jeho veškeré tělní tekutiny, jak byl stále rozpálenější. Tom se věnoval řízení, jako by si ani nevšiml, že Billovo vzrušení nabírá na rozměrech. To Billa frustrovalo ještě o to víc. Snažil se nenápadně unikat z Tomova dosahu, aby náhodou nezavadil o jeho tvrdé mužství.

„Nešij sebou tolik… já vím, že jsi vzrušený. To už stejně nepomůže,“ ušklíbl se na něj Tom a Bill zanaříkal. Cítil se opravdu trapně. Tváře mu zrudly ještě víc, než byly doteď.

„To není sranda, Tome… je to… potupné,“ nafoukl Bill tváře a ovládal se, aby si nezajel rukou do kalhot a nezahnal ten příšerně mučivý stav.

„Co je na tom potupnýho? Aspoň je vidět, že jsi funkční a honit si ho je normální věc,“ pokrčil Tom rameny a projel křižovatkou na červenou. Chvátal. Už se vážně nemohl dočkat, až usedne s Billem na svoji mašinu a odjede s ním do nerušeného prostředí.

„Neříkej to slovo… nebudu si ho… to… Vydržím to,“ vztekal se Bill a 1989 si musel přiznat, že se mu to líbí.

Bylo to roztomilé.

„A kdo říkal, že to budeš dělat ty?“ zasípal Tom polohlasně a silně stiskl Billovo tříslo. Bill se rozkuckal a hlava se mu zamotala. Polil ho ledový pot. Pokud Tomovu narážku chápal správně… skoro na sedadle omdlel, když si to představil.

„Zastav… okamžitě zastav, Thomasi… musím to jít rozdýchat.“ Vytáhnul z palubní přihrádky složenou mapu a začal se jí ovívat. Byl skutečně těsně před infarktem.

Tom se musel začít smát.

Ale nakonec tedy zastavil přesně, jak si jeho malý bráška přál. Auto ale zamknul, aby nemohl utéct. Opřel se o volant a sledoval svého brášku, jak se snaží utéct.

„Pojď ke mně,“ šeptl Tom a propaloval ho svým pohledem. Bill zalapal po dechu.

„To… to… to nejde…“ kníkl, ale tělo ho neposlouchalo. Otočil hlavu na Toma a snažil se odhadnout, na co myslí, ale jelikož své dvojče znal naprosto perfektně, věděl, že tohle neskončí jinak než tím, že se opravdu posadí na jeho klín. Tom si odsunul sedačku dál a odpoutal se.

„Proč by to jako nemělo jít? Je to to, co chceš, ne? Chceme to oba, tak neváhej,“ natáhl k Billovi ruku a ani se nenadál a už mu Bill seděl na klíně. Jeho líčka byla rudá jako rajčata. Tom si ho prohlížel, studoval každý kousek jeho těla.

„Nekoukej, můžeš za to ty,“ zamručel Bill, když si všiml, kam jeho bratr zírá.

„Oh, tak to jsem na sebe opravdu moc pyšný,“ vyprsil se Tom a začal přejíždět po útlých bocích mladšího chlapce. Hned na to opatrně začal laskat jeho rty, i když z Billa sálala touha. Nicméně neztrácel ani kapičku ze své nevinnosti a roztomilosti.

Po pár minutách už byla kabina vozu plná vášnivých vzdechů, Tom si opatrně hrál s Billovým páskem a stále uvnitř sebe přemýšlel, zda ho rozepnout nebo ne.

1989 věděl, že jakmile ho rozepne, nebude cesty zpět, jen přemítal, jestli má dvojčata opravdu posunout tak daleko za tu hříšnou hranici. Vzrušení mu říkalo ano, ale něco – něco lidského mu říkalo, ať si tuhle chvilku užívá ještě chvíli.

V tom si 1989 uvědomil, že tohle je přesně to, co tu hledá. Tohle je ta zbraň, kterou hledal.

Lidé si doslova užívali ve veškerých láskyplných projevech a ještě více v projevech, které se týkaly sexu. Jak jednoduché na to přijít a tak těžké vymyslet, jak zajistit, aby se lidé milovali a ničili navzájem.

Tom neznale trhnul páskem a rozepnul ho. Bill ho odměnil překvapeným vzdychem.

„Bože.“

Billův zrak se stočil dolů, odkud zaznělo klapnutí jeho přezky. Chvěl se a jeho mysl se točila právě v jakési jiné galaxii. Sledoval Tomovy dlouhé prsty, jak se obratně dostávají za zátarasu v podobě Billových úzkých kalhot. Zaplétal prsty do Tomových copánků, a co chvíli je stiskl. Byl plný napjatého očekávání.

„Snad nejsi nervózní?“ zašeptal mu Tom do ucha. Věděl, že není. Až moc dobře znal pravý důvod Billova chvění a tajícího se dechu.

„N-ne. Jen napjatý z toho, co uděláš dál,“ zakroutil Bill hlavou a svoje čelo si opřel o bratrovo. Tom se zhluboka nadechl. Ta vůně vycházející z Billa byla vážně úžasná. Nedala se k ničemu, co znal, přirovnat.

„A co chceš, abych udělal?“ lehce se pousmál a nadzvedl Bill, aby mohl jeho dolní část šatstva trochu stáhnout a dostal se tak snadno k místům, na která měl zálusk. Vlastně to ani nemusel dělat. Už věděl, co je ta zbraň. Nepotřeboval už Billa… ale on to nechtěl přerušovat. Chtěl od lidí poznat co nejvíc, a zatím se mu to samotnému líbilo. Bill zakňoural. Připadal si hloupě, když si o to měl říct.

„Prostě se mě dotýkej… zbav mě toho tlaku,“ Tom se musel zasmát. I v takovouhle chvilku Bill neztrácel na nevinnosti. Byl sladký, když se záměrně vyhýbal chtivému… vyhoň mě. Tom znovu vyhledal bratrovy rty naběhlé od předchozího líbání a dlaní vklouzl pod Billovo spodní prádlo. Vyndal jeho tvrdý penis a spokojeně se usmál, když mu Bill ztěžka zafuněl na tvář. Jen párkrát lehce na Billovi rukou zapracoval a znovu ho pustil. Bill nechápavě nakrčil čelo.

„Vyplázni jazyk,“ pobídl ho Tom. Bill sice nechápal, ale poslechl. Zatemnělým pohledem Toma sledoval. Ten na jeho piercingem zdobeném jazyku navlhčil svůj palec a zamířil zpět do bratrova klína.

„Oh,“ vydralo se Billovi z úst, když Tom zkušeně kroužil vlhkým palcem po jeho špičce.

Toma ovanula vůně ještě silnější než kdy dřív. Musel sám přivřít oči a snažit se potlačovat to chvění. Nikdy si nedokázal představit, že by tohle s bratrem kdy měl dělat, ale teď nechtěl přestat. 1989 nechtěl přestat. Prostě to nedokázali ani jeden a ani jeden se o to nesnažili.

Ani robot, by si nikdy nedokázal přiznat, jak eroticky a úžasně může člověk vypadat.

Tomova ruka rytmicky odhalovala a skrývala lesknoucí se špičku Billova penisu, a ten se ztrácel v těch úžasných pocitech, kdy měl bratra všude kolem sebe. Měl ho v ústech, měl dlaň ovinutou na tak intimním místě. Na chvíli si jen zkusil představit, jaké by to asi bylo, kdyby to byl opravdový sex a on cítil bratra v sobě. Vlnu vzrušení, kterou to v něm vyvolalo, nečekal a zanaříkal do neustále líbajících úst Toma.

Ten stále líně a pravidelně laskal dlaní bratrovu chloubu. Jenže Bill po chvíli ucítil potřebu po něčem ‚maličko víc než líně‘ a tak se začal na Tomově klíně kroutit, což Tomovi na klidu nepřidalo. Opatrně a se vší cudností pohyboval boky směrem do Tomovy ruky, a tím se tak otíral zadečkem o Tomův rozkrok.

Copánkatý chlapec po chvíli vydechl.

„Tohle je dobré, že?“ zaklonil hlavu, když Bill poznal a boky ještě přitlačil. Jeho líce byly rudé a oči zčernalé. Rty měl nateklé, lesklé a velmi přitažlivé. Z nich se začaly linout pravidelné vzdychy.

„Ano,“ zněla jednoduchá odpověď doprovázená sprškou vzdychů Tomova jména. 1989 se cítil jako omámený. Omámený krásou okamžiku.

„Billy, sakra… ugh…“ zabrblal Tom a volnou rukou stáhnul bratrovi tričko, aby mohl uvolnit i trochu tlaku v sobě. Potřeboval slyšet, jak Bill šílí z jeho počínání. Proto umístil své rty na citlivá místa na Billově hrudi a začal si vychutnávat tenoučké, táhlé steny svého okouzlujícího brášky.

V Billovi to mezitím vřelo jako nikdy. Měl pocit, že asi bouchne a rozletí se po autě na miliony kousků. Cítil se šťastný, zamilovaný a překvapivě až moc chtivý, citlivý. Mohl by říct, že ho Tom opravdu hodně vydráždil, že jej dovedl až do stavu jisté nadrženosti. Ale nebyla to jen potřeba orgasmu. Byl to ten vysněný kousek zakázané vášně. A o to zakázanější, když si uvědomil, kde se nacházejí. Lapal po dechu, naříkal a prosil Toma, aby nepřestával. Jeho srdce splašeně tlouklo a v penisu mu tepalo. Tom ho dráždil v rozkroku a i hlubokým mručením do jeho ucha, když jej líbal pod uchem. On si ho jen mohl tisknout k sobě a zatínat mu nehty do ramen. Ani si neuvědomoval, jak moc je před Tomem odhalený. A nejen fyzicky.

„Neodolatelně voníš,“ zašeptal Tom do bratrova ucha a nosem se otřel o jeho zadní stranu. Billova kůže byla vlhká a horká. Sjížděl mu dlaní přes hrudník a vnímal stále nově se objevující kapky potu.

„Jasně… potím se… to musí skvěle vonět,“ ušklíbl se ironicky Bill a zatnul nehty do Tomova ramene. Mluvilo se mu dost těžko. Jeho dech byl v jaksi neovladatelných obrátkách. Cítil se zahanbeně a volně zároveň. Tom se jen usmál.

„No právě, kocourku. Voníš touhou,“ vydechl mu na rozpálenou kůži a sklonil hlavu, aby mohl okusit Billovu bradavku. Jeho mrštný jazyk kolem ní zakroužil a následně přes ni přejel. Nebyla v tom snaha o ztvrdnutí. To už zvládl dávno. Bill zvrátil hlavu a hrdelně zasténal. Přirazil prudce do Tomovy dlaně a stejně tak prudce zase dosedl do jeho klína.

„Sakra, Bille… nemůžu to mít v kalhotách,“ zalapal Tom po dechu. Nechtěl se udělat. Nebo možná chtěl, ale rozhodně netoužil po tom zasvinit si tím všechno oblečení. Musel ale uznat, že to byla opravdová slast. Prsty kolem Billova mužství semknul ještě těsněji k sobě a zrychlil. Billa tak dostával do nepříčetnosti a intenzitu jeho narůstající rozkoše mohl pozorovat podle Billových nehtů ve svých ramenou.

„Oh… ještě… Tome ještě chvíli,“ zakňoural Bill, jako by se bál, že teď v tom největším nárůstu slastí si to Tom rozmyslí a přestane. Už teď umíral z přicházejícího orgasmu… co bude dělat, jestli se mu poštěstí a zažije s Tomem opravdový sex.

Tom sám zaklonil hlavu.

Jeho malý bráška rajtoval na jeho rozkroku, sténal u toho a byl tak neodolatelný. Vzrušovalo to všechny tři přítomné. Billa, Toma i 1989. Zatnul zuby a snažil se to vzrušení ignorovat.

Bill se na něj po chvíli podíval. Viděl svého bratra, jak má hlavu opřenou o opěrátko, oči zavřené a rty jemně pootevřené. Přemýšlel, na co asi myslí, jestli se mu to líbí. Nakonec se sklonil a začal mu pokládat horké polibky na krk a pokládal je vzdechy.

„Chtěl bych se ti udělat na bříško,“ brouknul po chvíli naléhavě a zatahal Toma za lem jeho trička.

„Eh…“ otevřel Tom jedno oko a dokonale zakvílel. Tohle bylo podle jeho názoru to nejodvážnější, co ze sebe jeho malý bráška vypustil za celý život. Sklonil hlavu, aby se přesvědčil, že skutečně slyšel dobře. Billovy prsty, které svíraly jeho tričko, mu potvrdily, že se o halucinaci nejedná a jeho naběhlý penis s lesknoucí se špičkou už vůbec nebyl žádná halucinace. Tom ani nic neodpověděl, jen zvedl ruce a jeho triko skončilo na zadním sedadle. Nechal si ošetřovat svoji kůži na hrudi Billovými horkými rty a mrštným jazykem a v tomhle směru začal 1989 lidem závidět. Bylo to nepopíratelně lepší, než pouhé vyměňování si genetických informací pomocí infra nebo bluetooth. Jednou rukou sevřel Billův bok a přirážel si ho proti sobě, zatímco druhá ruka se opět dala do práce na jeho vzrušení. Už na sebemenší dotek to v něm silně zapulsovalo a byl vlhký. Bill se ho pevně chytil kolem krku a tváří se mu opřel o spánek. Hýbal se proti jeho ruce a svoji hruď otíral o Tomovu. Oči se mu čím dál víc přivíraly a vzdechy zintenzivňovaly. 1989 snad zcela vypnul svoji mozkovou kapacitu a Tom v něm taktéž. Nedokázal nic vnímat. Jen vůni vycházející z Billa, jeho dech a táhlé steny. Náhle se autem rozlila vůně snad stonásobněji silná, a Tom padl hlavou zpátky na opěrku sedadla. Billův orgasmus voněl nepopsatelně. Snad ani nebylo možné, aby v sobě člověk měl tolik endorfinu.

autor: Lenna W.K.T. & Doris