autor: B-kay
Vzápětí se však jeho pohled rozšířil, protože konečně pochopil význam toho, co ještě před malou chvilkou Tomovi přímo naléhavě zašeptal. Zahanbeně sklonil tvář a stydlivě si skousl spodní ret. Cítil, jak se jeho tváří pomalounku rozlévá červeň a doufal, že Tom jeho neslyšné zašeptání neslyšel.
Dlaň, ve které nevědomky svíral lem Tomovy mikiny, nenápadně spouštěl dolů a pomalounku se od něj odsouval. Cítil se hloupě.
„Jak to dopadlo?“ zeptal se rychle a ze všech sil se snažil vyhýbat Tomovým očím.
„Co?“ Tom promluvil chraptivým, hrubším hlasem a nedokázal v něm skrýt jisté zklamání z důvodu ztráty Billovy blízkosti. Těch několik vteřin, po které mu bylo umožněno svírat jeho křehké tělo v náručí, se cítil skutečně hezky a po dlouhé době alespoň malinko šťastný.
„Tvoje rande. Slíbil jsi, že mi dáš vědět, jak to dopadlo,“ Bill se na něj jemně pousmál, v duchu mu však bylo do pláče. Vůbec nechtěl poslouchat o tom, jak krásná a chytrá ta holka jistě byla, a jak si dnešní večer užili, přesto však nechtěl, aby zůstali potichu a on by byl nucen pohlédnout mu do očí.
„Ou,“ Tom se zmateně poškrábal ve vlasech. Na to fiasko, které se ani nedalo nazvat skutečným rande, už dávno zapomněl. Vylétlo mu z mysli přesně ve chvíli, kdy spatřil Billovu skříň úplně prázdnou. Vlastně se v té chvíli cítil úplně stejně jako ta skříň. Na několik vteřin si připadal skutečně prázdný, jako by s Billem odešla všechna jeho energie.
„Myslím, že nebyla tou pravou,“ prohlásil téměř okamžitě a měkkým pohledem prolétl Billovu tvář, která vypadala v záři měsíce, jež pronikala do tmavého domečku skrz drobná okna, skutečně nádherná.
„Myslel jsem, že na takové věci nevěříš,“ Bill se musel kousnout do rtu, protože by se jinak zřejmě spokojeně usmál, a to mu nepřišlo moc vhodné. Tomovi na té schůzce zřejmě skutečně záleželo a možná byl zklamán tím, jak to nakonec dopadlo.
Jakmile však Bill zvedl tvář a po delší době se mu opět zadíval do očí, nedokázal z nich vyčíst vůbec nic. Po těch několika dnech, co se znali, se v jeho očích ještě nenaučil číst, a to se mu nelíbilo. Tomův pohled mu přišel neutrální a on zoufale potřeboval vědět, co se na té schůzce odehrálo. Jeho zvědavá povaha jej nutila ptát se, a on přesto nedokázal otevřít ústa a vyslovit jednu jedinou otázku.
„Jsi celý promočený, měl by ses vrátit dovnitř a převléknout se,“ sklonil hlavu a očima toužebně sledoval malinkou vzdálenost, která dělila jejich ruce od doteku. Tomovy prsty byly vzdálené od těch jeho sotva několik milimetrů. Stačilo by jenom pohnout ukazováčkem, a dotkl by se jej. Stačilo by tak maličko…
„Bez tebe se dovnitř nevrátím,“ rozhodnost Tomova hlasu Billa překvapila. Zmateně mu pohlédl do očí a rychle zavrtěl hlavou.
„Je mi to líto, ale já se tam nevrátím. Zůstanu tady,“ posadil se na velikou cestovní tašku, která byla plná jeho věcí, a rozhodně stiskl rty. Snažil se působit dojmem, že je vlastně spokojený, i když se uvnitř přímo třásl strachem, co všechno by se mohlo stát, kdyby jej Tom donutil vrátit se, a on by musel být s Andreasem přes noc úplně sám.
„Bille,“ Tom si k němu přiklekl a nespokojeně se rozhlédl kolem sebe. „Tady zůstat nemůžeš. Je tady zima, všude kolem je hrubá vrstva prachu. Jako astmatik bys tady skutečně neměl zůstávat. Krom toho tě tady nechci nechat samotného,“ plaše odvrátil pohled téměř okamžitě, kdy na sobě ucítil ten Billův. Zřejmě řekl víc, než chtěl.
„Nejsem sám. Ještě před chvilkou jsem tady měl společnost, ale když jsi tak nečekaně rozrazil dveře, vylekala se,“ vydechl s něžným úsměvem na rtech a dlaní ukazoval na místo, kde se vedle veliké krabice s nářadím třásl malý kocourek.
Tomův pohled ještě více změkl, jak sledoval Billa, pomalounku kráčejícího k malému chlupatému klubíčku. Díval se, jak jej opatrně bere do náruče a tiše k němu promlouvá, a v té chvíli věděl, že ještě nikdy předtím nepotkal kluka, který by v sobě ukrýval tolik něhy jako právě Bill.
„Budeme se vzájemně hlídat, viď?“ šeptl směrem k roztomilému zvířátku a zlehka jej pohladil po zádech. Překvapeně vydechl, jakmile ucítil Tomův prst klouzající po jemném kožíšku kocourka jenom kousek od toho jeho. Netrvalo dlouho a jejich prsty se dotkly. Oba pomalounku hladili vyděšené mládě a úmyslně o sebe třeli konečky prstů.
„Tome?“ to by nebyl Bill, kdyby nepřerušil vzácnou chvilku ticha, která naplnila celý zahradní domek. Jediné, co se kromě ospalého ticha rozléhalo všude kolem nich, bylo tichounké a spokojené vrnění kocourka.
Tom k němu na krátkou chvilku zvedl tvář, a tím dal jasně najevo, že jej vnímá.
„Měl jsi s Andreasem někdy nějaké potíže? Dostal jsi se kvůli němu do problémů?“ Billovi nemohl uniknout Tomův šokovaný pohled a téměř bílý odstín jeho tváře. Nemusel ani čekat na odpověď. Tehdy to bylo poprvé, co dokázal z Tomových očí vyčíst, že před ním něco tají.
„Říkal ti něco?“ zeptal se roztřeseným hlasem a rychle sklonil hlavu. Tentokrát byl Tom tím, kdo se vyhýbal pohledu do očí toho druhého.
„Říkal hlouposti, kterým já stejně nevěřím,“ Bill se snažil zachránit situaci. V té chvíli trpce litoval, že se na tu věc vůbec ptal.
„Co ti řekl?“ zeptal se, s tváří neustále skloněnou.
„Že se kvůli tobě dostanu do problémů. Ale já mu stejně nevěřím. Nevěřím, že bys byl něčeho takového schopen,“ opatrně položil kocourka na podlahu a posadil se vedle Toma. Několikrát se roztřeseně nadechl a opatrně položil svou dlaň na Tomovu. Zlehka překryl jejich prsty a doufal, že Tom konečně opětuje jeho pohled. Nestalo se tak. Tom se neustále díval do země, nešťastně krčil rty, Bill by dokonce přisahal, že se třásl.
„V podstatě má pravdu. Možná by ses měl ode mě skutečně držet co nejdál,“ zvedl hlavu a hluboce pohlédl do Billových překvapených očí.
„To nejde,“ pípl téměř okamžitě. Přivřenýma očima sledoval Tomovu tvář. Vnímal, jak smutná, a přesto krásná byla, a bojoval s touhou dotknout se jej. Alespoň na několik vteřin. Stačilo by mu tak maličko…
„Lhal jsem ti, Bille,“ Tomův hlas byl tichý a plný bolesti.
„Neodešel jsem od rodičů za vidinou svobody a užívání si. Moji rodiče zemřeli před několika lety při autonehodě a já jsem byl ještě příliš mladý na to, abych se o sebe dokázal postarat sám. To proto jsem tady. Kdyby byli naživu, nikdy v životě by nedovolili, abych se přestěhoval k lidem, kteří naši rodinu neměli rádi,“ Bill nedokázal promluvit jediné slůvko. Bylo mu do pláče a při pohledu na Toma, bojujícího se svou bolestí, na tom byl ještě hůř. Absolutně mu nezáleželo na tom, zdali mu lhal nebo ne. Na jeho místě by o něčem takovém zřejmě také nechtěl moc mluvit.
„V té době jsem se skutečně dostal do různých problémů. Nechodil jsem do školy, dostal jsem se do podivné party, ve které jsem nadělal kopu blbostí. Byl jsem zbabělec. Dělal jsem jednu hloupost za druhou v domnění, že mi to pak pomůže otupit bolest ze ztráty rodičů,“ smutně pohlédl do Billových pronikavých očí a pousmál se. „Nepomohlo,“ špitl a ve chvíli, kdy po jeho líci sklouzla drobná slza, si ji automaticky setřel dlaní. „Proto si nepřipouštím lidi moc k tělu. Proto dávám všem zbaběle hloupé přezdívky a bojím se nazývat věci pravými jmény. Bojím se ztráty, Bille. Bojím se, že všechny, které si skutečně oblíbím, ztratím stejně, jako jsem ztratil rodiče,“ očima nevědomky sklouzl na jejich proplétající se prsty a palcem zlehka pohladil Billovo zápěstí.
„Je mi to tak líto, Tome. Neměl jsem s tím vůbec začínat.“ Tom nevěřícně stiskl víčka a pootevřel rty. Nerozuměl tomu. Lhal mu. Sprostě mu lhal o dost vážné věci, a on místo toho, aby se na něj zlobil, jej držel za ruku a snažil se, být mu oporou.
„Kde ses tady vzal, Bille? Mě jen tak něco nerozhodí, ale tvůj příchod mě úplně proměnil.“ Bill jej sice nepoznal natolik, aby si na něm všiml nějakých rozdílů, Tom však o tom věděl své. Místo toho, aby chodil po večerech s klukama ven, studoval na internetu podstatu Billova astmatického onemocnění, a také způsoby první pomoci, aby mu uměl být oporou. Také přestal kouřit. Zlozvyk, se kterým bojoval již několik měsíců, se vytratil ve chvíli, kdy poprvé pohlédl Billovi do očí.
„Proměnil ses sám, protože jsi chtěl být lepším člověkem, a to je moc hezké. Ta holka musela být hloupá, když si nechala proklouznout mezi prsty kluka, jako jsi ty,“ vydechl a prolétl Tomovu tvář něžným pohledem.
„Možná tím dala příležitost jiné osobě.“
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
nádherný!!naprosto kouzelný!:))těšim se na další díly:)
nadhera :)uz sa neviem dockat dalsieho dielu..
Krása, chci další díl 😉
Čím víc čtu, tím mi ty díly připadají kratší… tak krásně se to čte… kdyby tohle někdy vyšlo jako knížka, budu na to stát klidně kilometrovou frontu, jen abych ukořistila jeden jediný výtisk… B-kay, tvoje povídky jsou prostě naprosto geniální, úžasné, krásné, nádherné… hrozně ráda se vracím třeba k povídce Láska nebo Horké dlaně kytaristy… přečetla jsem od Tebe snad úplně všechno a můžu říct, že něco tak dobrého jsem snad neviděla… jsi protě skvělá <3 😉 doufám, že tohle nebude poslední povídka od Tebe. 😉
To bylo tak nádherné…smutné….Toma mi je moc líto. Úplně ho chápu,proč si nikoho nechce pouštět k tělu. Je to fakt síla :/ Jinak doufám,že si Billa veme k sobě do pokoje..přeci ho tam nenechá. Miluju to,jaké to mezi nima je..takové nesmělé..Doufám,že ta jiná osoba bude Bill♥:)…Tuhle povídku mám neskutečně ráda.
*Love on first sight<3!
Úchvatné!!! Myslím, že jeden z nejvíce emočně vypjatých dílů, jaké jsme dosud měli šanci si přečíst. Od začátku až po konec skvělá práce, byla jsem tak vedle z Tomovy krátké zpovědi, že jsem přestala vnímat problém Billova nynějšího ubytování. Posledních pár vět bylo natolik krásných, že mě to naprosto zbavilo myšlenek ♥ Skvělé zakončení, snad nemusím říkat, že se opravdu nemůžu dočkat příštího dílu 😉
Další osobě!? Wáu! To vypadá moc dobře… to s Tomem mě mrzí.. :/ ale doufám že to smiřuje správným směrem… 🙂
páááni.. moooc pěkný.. těším se na pokračování.. 🙂
[4]: Bylo by ode mě opravdu nesprávné, kdybych se ze srdce nepoděkovala všem, co mou povídku čtou a neustále komentují, přesto mě však tvůj komentář dostal ze všech nejvíce :).
Neumíš si ani představit, jak moc pro mě znamenají taková slova. Pro autora je to něco neskonale krásného vidět, že se jeho snaha konečně dočkala odezvy :).
Tvůj komentář byl, samozřejmě jako i všechny ostatní opravdu nádherný a všem z celého srdíčka ještě jednou děkuju :).
Holky, jste neuvěřitelné a právě vaše láska k povídkám bývá pro autori mnohdy inspirací 🙂
woow. krásný díl 🙂 těším se na další díl 🙂 doufám že už se mezi něma něco stane konečně 😀
ooo pane boze…jsem se rozplynula. Ano prilezitost padla na Billa. Jenze to Andyho trefi slak a rozhodne to tak nenecha. A porad jsem strasne zvedava co se s Andym stalo. Ale asi nic kdyz se Bill boji toho co by mohlo nastat. Takze moje nejhorsi vidina se nejspis nenaplnila. Alelujah. Ale stejne mam nervy nasponovany jak dratky.
Moc krásný díl! 🙂
Toma je mi skutečně líto, absolutně mě nenapadlo, že by mohl něco skrývat. Uvěřila jsem mu všechno, co říkal. Je pochopitelné, že takovouto věc neříká hned na potkání a člověku, kterého znal jeden den. Jsem ale ráda, že si kluci k sobě našli takovouhle cestičku a že si rozumí. Tomova proměna mě opravdu mile překvapila, láska hold dělá divy 🙂