Pouliční štěně II – Ve svitu lamp 16.

Štěstí je prachem v povětří, který snadno uletí…

Bill se rozloučil s Jessicou v překvapivě dobré náladě a stoupl si za bar. Vytáhl z kabelky, kterou stále nosil u sebe, nějaké časopisy a pustil se do čtení. Čekal, dokud nepřijde nějaký zákazník, aby si objednal. Barem se nesla poklidná vábivá hudba, do jejíchž rytmů se vlnily tanečnice na podiu. Moc lidí tu zatím nebylo, ale ony musely začínat už po otvíračce. Bill listoval nezáživným časopisem a po očku pokukoval po tanečnicích. Do baru se začínali trousit první zákaznici, sedali si ke stolkům kolem zdí a Bill se konečně dostal k práci.

Táhlo na půlnoc a všichni byli dočasně obsloužení, když Billovi někdo poklepal na rameno. Otočil se a zalapal po dechu. Okamžitě zacouval o pár kroků dál.

„Co chceš?!“ zeptal se nepříjemně. Jeho hlas však neznal vůbec sebejistě, spíš se klepal strachem. Muž před ním povytáhl obočí a nespokojeně zamlaskal.

„Takhle by ses ke svému šéfovi ale chovat neměl, Bille,“ pronesl úlisně. Přešel k Billovi blíž a prstem mu přejel po tváři. Bill se zatřásl, když se o sebe jejich kůže otřela.

„Až tě budu považovat za muže, který ve mně vzbuzuje respekt místo strachu, přijdu ti říct,“ ušklíbl se Bill, ale okamžitě svých slov zalitoval. Dylan mrštnou rukou sevřel jeho krk a přitiskl ho ke skříni, kde zacinkaly sklenky.

„Tohle si dovolovat nebudeš, chlapečku. Skutečně bys neměl zapomínat, kdo je tady šéf,“ zavrčel Billovi do tváře. Vystrašený chlapec cítil ve tváři sliny, které mu tak Dylan naprskal, když mu vyhrožoval.

„Nechápu, co ode mě pořád ještě chceš,“ zasípal zoufale Bill. „To, co jsi chtěl, už jsi dostal, ne? Nestačí ti, že jsi mi vyraboval kalhoty?!“

„Ale no tak, Bille… Každý tady si tím prošel, tak se pořád nevztekej. Vlastně jsem se s tebou chtěl domluvit na, dejme tomu, nové části tvého zaměstnání. Je jeden chlapík, kterému se skutečně hodně líbíš. Domluvil jsem se s ním, že dnes v noci přijde, aby si tě prohlédl trochu zblízka. Varuji tě, že jestli nebudeš spolupracovat, zažiješ takovou bolest, že budeš škemrat o smrt,“ prskl Dylan a stiskl ještě víc jeho krk. Bill zalapal po dechu, plíce a krk mu hořely.

Zasípal a chytil se za hrudník, když ho Dylan konečně pustil.

„Buď alespoň jednou hodný chlapeček, Bille, a nic se ti nemusí stát,“ pronesl ještě úlisně Dylan, než se vzdálil. Bill klesl k podlaze, zády se svezl po vratké skříni, ve které do sebe zuřivě narážely skleničky. Krk ho pálil, v očích ho svědily slzy. Nemohl si dovolit znovu brečet. Slyšel odkašlávání a klepání klouby prstů na desku baru. Bill se musel okamžitě vzpamatovat, jinak ho Dylan zabije.

Celý rozklepaný se vyškrábal na nohy. U pultu stál muž středního věku přehnané tloušťky v pase. Měřil si Billa pohledem a Billovi chvíli přišlo, že se mu snaží vidět snad až do krku. Muž však jen zakroutil hlavou nad jeho stavem a objednal si. Bill mu jeho objednávku poslušně donesl a převzal peníze. Nesměl dělat chyby. Nikdy nevěděl, kdo bude muž, o kterém Dylan mluvil. Stačil jediný nepříjemný pocit, který by Bill v Dylanově příteli vzbudil, a mohl zaplatit životem. Cena byla příliš vysoká na to, aby riskoval…

Nic nemá větší sílu než hudba. Pocity, které vlévá do žil, jsou jako nový život. Všechno se zdá snazší, když tu je, když plní místnost svými líbivými tóny, ve kterých se motají tanečnice kolem tyčí…

Tom prošel kolem chlapíka u dveří. Musel mu zaplatit, aby vůbec směl projít. Majitel klubu zřejmě využíval každou příležitost pro výdělek. Tom chtěl svého malého brášku překvapit tím, že se staví u něj v práci. Ostatně Bill v Tomově zaměstnání trávil většinu času, tak proč by nemohl i Tom? Čekal je společný víkend, a on se ho nemohl dočkat. Pomalu si začínal psát seznam věcí, které nutně musí během víkendu provést. Tom si připadal jako malý klučina, který s nejlepším kamarádem kuje pikle na rodiče.

Vešel do baru, byl tam poprvé. Smrdělo to tam vonnými tyčinkami nebo podobným svinstvem a kouřem z cigaret. Byla to zvláštní kombinace, která snadno zamotala spolu s hudbou hlavu. Připadal si jako loutka, když se naprosto rozvláčněný posadil u baru. Za barem nikdo nestál, přitom Tom čekal, že tam najde Billa. Brzy přispěchala blondýnka v koženém oblečení. Tom měl pocit, že už ji někde viděl. Ostatně nebylo by to nic divného. Všechny dívky pracující v podniku bydlely ve městě. Tom ji klidně mohl potkat někde na ulici.

„Můžu vám nějak pomoci?“ zeptala se blondýnka s milým neškodným úsměvem.

„Rád bych mluvil s barmanem. Jsem jeho bratr,“ odpověděl Tom a nervózně poklepával nehty o dřevo. Dívčinu tvář stáhly starosti.

„Takže vy jste Tom,“ řekla naprosto přesvědčeně. Tom pokýval hlavou. „Vůbec bych vás nepoznala. Musím vás zklamat, ale Bill tu momentálně není. Určitě by vás rád viděl, ale je bohužel dočasně zaneprázdněný…“

Výraz v dívčině tváři ho děsil. Tvářila se strašně vystrašeně a přitom bylo jasně poznat, že ji tíží nějaké starosti. „Kdy se vrátí? Nestalo se mu něco?“

Jessica se snažila vykouzlit úsměv. Nemohla Toma strašit, nemohla mu říct pravdu. Zabilo by to jeho, Billa a Bill by ji potom chodil strašit v nočních můrách. „Jde o to, že Bill má momentálně jednání s jedním mužem. Doporučovala bych vám nečekat, určitě mu to nějakou dobu zabere. A hádám, že bude značně rozladěný, až se vrátí.“

Jessica se snažila ignorovat pachuť lží na jazyku. Přemlouvala sama sebe, že řekla Tomovi pravdu… pouze trochu zkreslenou. Strach o Billa ji sžíral. Nesnášela Dylana, když se po baru rozneslo, co provedl… A teď jeho týrání pokračuje. Bill si tohle nezasloužil. Doufala, že ten muž, který si Billa odvedl se slovy, že si s ním chce promluvit, to myslel vážně. Nikdy by si neodpustila, že Billa zavedla někam, kde s ním zachází jako s hadrem. Už jen to, co si k němu dovolil Dylan, přesahovalo všechny meze. Kdyby o tom věděla dřív, donutila by Billa, aby podal výpověď. Ona by ho pak samozřejmě následovala. Věděla, že Dylan testuje prostitutky na sobě, ale nikdy by neřekla, že si něco takového dovolí i na Billovi, a pak ho jen tak prodá prvnímu mužskému, který si o něj řekne. Z celé té situace jí bylo akorát tak na zvracení.

Tom celou dobu zkoumal blondýnčin obličej. Něco ji trápilo a on tušil, že se to týká Billa. Usídlila se v něm podezřívavost, která ho nechtěla opustit, ani kdyby ji na kolenou prosil.

„Co se mu stalo?“ zeptal se jednoduše. Jessica na něj chvíli nechápavě zírala, jako by si až teď uvědomila, že on je tu celou dobu s ní.

„Doufám, že nic,“ špitla tiše. Přes hlasitou hudbu ji skoro nebylo slyšet, ale i tak její hlas dolehl až k Tomovi.

„Ublížil mu někdo?“

„Já nevím, Tome! Nemůžu vám to říct, i kdybych chtěla. Vraťte se domů a zítra ráno vás chci vidět u nás doma. Vím, že víte, kde bydlíme. Bill vás, dle mého názoru, bude potřebovat,“ odpověděla Jessica a odešla. Nechala Toma sedět uprostřed zuřícího baru s hlavou plnou děsivých scénářů, co se asi Billovi děje.

Jako malý jsem se bál bubáků. Kvůli nim jsem přemlouval matku, abych nemusel jít spát. Vždycky jsem myslel, že číhají pod postelí, jen aby mě mohli zabít. Vždycky jsem si myslel, že víc už se nikdy ničeho bát nebudu. Ale pak se do mého života přimíchal on a strach dostal úplně nový význam…

autor: Helie