Cizinec 8.

Vzdálenost mezi nimi byla překonána, rty se otřely o rty spolu s tichým výdechem. Překvapivě to byl Bill, kdo zapletl prsty mezi Tomovy copánky a polibek prohloubil. Nikdy nic takového nedělal a náramně se mu to líbilo. V podbřišku mu odstartovaly závody motýlů a místo nohou se mu vytvořil rosol. O tomhle slyšel hodně, ale nikdy nic podobného nezažil na vlastní kůži. Nemohl… nebyl přece s nikým svázaný. Ale teď mohl naprosto cokoliv, protože tady jeho upjatá pravidla neplatila. Pootevřel rty a přejel jazykem po Tomově spodním rtu.

Do tváří se mu vlévala krev, ale nedokázal přestat. Brzy překulil Toma na záda a usadil se mu na klíně. Natáhl se mu přes hrudník jako kočka a zabořil rty do jeho krku. Tom kolem jeho pasu obtočil ruku a druhou ho drbal ve vlasech. Netrvalo dlouho a Bill začal pravidelně oddechovat. Jeho rozdivočelá nálada opět vymizela a vrátilo se zpátky to nevinné stvoření, které navenek působilo, že ani do pěti počítat neumí. Tom ještě dlouho do noci prohraboval rukou jeho vlasy a přemýšlel. Skutečně se bál příjezdu své matky, protože její přítomnost mohla pokazit onu mírumilovnou atmosféru, která na Broken Manor od Billova příchodu působila.

°°*°°

Sluneční paprsky se pomalu vkrádaly do parku Broken Manor, aby vzbudily dva spící chlapce, kteří nevnímali svět kolem sebe. Leželi stočeni do spokojeného klubíčka, propletené nohy i ruce. Nezajímalo je, že za oknem už dávno začal nový den. Oni měli svůj malý svět, kam se ukryli před venkovními vlivy. Kromě něj je nic nezajímalo.

Dokonce je nemohlo probudit ani auto, které přijelo na příjezdovou cestu. Vystoupila z něj žena ve středních letech a spokojeně se rozhlédla. Nasála do nosu vůni milovaného domova. Londýn má své kouzlo, ale Broken Manor pro ni vždy bylo na prvním místě. Navíc se neuvěřitelně těšila na svého syna. Tak nějak si zvykla, že tráví všechen čas spolu, i když on se zabýval převážně poflakováním a ona se snažila přemýšlet nad osudem velkolepého sídla. Zamkla auto a spolu se dvěma těžkými kufry se vydala k budově.

Vstoupila do domu a ovanula ji dobře známá vůně, která by někomu jinému možná mohla připadat odpuzující. Byla to vůně vlhkého kamene a leštidla na parkety. Simone se na rtech rozlil úsměv. Konečně se vrátila domů, konečně si mohla opět dovolit vypnout. V Londýně se stále musela strachovat, jestli se něco nestalo Tomovi, Scottymu, nebo jestli ti dva společně nevyhodili dům do povětří. Znala svého syna a nikdy ho nenechávala ráda doma samotného.

„Tome!“ zavolala do ticha zdánlivě prázdného sídla. Věděla, že tu její syn někde bude, protože jediné auto si vzala ona do Londýna. Broken Manor působilo prázdným dojmem, i když jej někdo obýval. Vždycky to tak bylo.

Na kamenných schodech pleskaly bosé nohy a Simone se spokojeně usmála. Brzy jí do cesty vyšel mladík s černými copánky v roztrhaném starém tílku a pohodlných volných kraťasech. Simone už dávno přestala řešit to, v čem její syn spí. Vždycky si usmyslel něco nového. Dokonce když byl mladší, zhruba patnáct let, snažil se Simone přemluvit, aby směl spát s kšiltovkou. Pousmála se nad tou vzpomínkou a mírně zakroutila hlavou.

„Mami?“ zeptal se nevěřícně Tom, když hlasitě zívnul a promnul si oči. Okamžitě vyšel matce vstříc a sevřel ji v náruči. Simone se spokojeně přivinula k jeho vypracovanému tělu. „Chyběla jsi mi,“ zamumlal jí Tom do ramene. Simone pouze přikývla a odtáhla se.

„Mně chyběla hlavně má postel. Ani si nedovedeš představit, jak nepohodlné postele v některých hotelech mají,“ zasmála se Simone. „Půjdu si prvně vybalit, a pak si musím dát sprchu. Připrav se, že budu chtít vědět naprosto všechno, co se tu stalo,“ zaculila se Simone a Tom přikývl. Simone vzala do rukou madla kufrů a chtěla odejít po schodech ke své ložnici, ale zarazil jí zvuk nohou na schodech. Ani si pořádně nestihla uvědomit, co se děje, a zpoza Tomova ramene vykukovaly dvě temně hnědé oči orámované spletí černého tetování. Simone v nich viděla stopy strachu, který dokazovala i dlaň svírající Tomovu paži.

Simone se přemístila pohledem k Tomovi a pozvedla obočí. Bylo na čase, aby si Tom konečně někoho našel, ale kdo byl tohle? Přesně nedokázala identifikovat, jestli se jedná o chlapce či dívku, protože viděla zatím pouze oči a prsty jedné ruky. Tom usykl, když se mu Billovy ostré nehty zaryly do kůže. Neměl nejmenší tušení, jestli se chlapec snaží bránit jeho nebo sám sebe, ale nějak musel tuhle situaci objasnit.

„Ehm… M-mami, tohle je Bill. Bille, moje máma Simone,“ zamumlal v rychlosti Tom. Cítil, jak se prsty Billovy druhé ruky proplétají s jeho. Vypadalo to, jako by se Bill snažil dát najevo, že Tom je jeho majetek.

„M-moc mě těší, Bille,“ vykoktala Simone a dál se pátravě dívala na Toma. Nastalá situace jí zůstávala nejasná. Už už se chtěla začít ptát, ale Tomův pohled ji utnul.

„Říkala jsi, že si půjdeš vybalit. Popovídáme si potom, co ty na to?“ zeptal se Tom nenápadně a Simone otupěle přikývla.

Popadla své kufry a odnášela je do poschodí. Apaticky zírala před sebe, a dokonce ignorovala i Scottyho, který se jí vyřítil vstříc, aby ji řádně uvítal. Když kolem něj Simone bez zájmu prošla, zmateně zůstal stát uprostřed chodby a díval se za ní. Simone se zřejmě nehodlala vracet, aby ho pozdravila, tak odběhl dolů do obývacího pokoje, kde tušil svého pána.

„Je to moje máma, Bille. Říkal jsem ti, že přijde,“ přecházel Tom po pokoji.

„Nevyžene tě. Nenechal bych ji,“ zamumlal Tom a sedl si na gauč vedle Billa. Vzal mu z rukou blok a tužku a položil je na stůl. Bill po nich stále těkal pohledem, i když Tomovy dlaně vyplnily jeho prázdné ruce. Bez zabavených předmětů byl skutečně němý. Nemohl Tomovi vůbec nic říct, a to ho deprimovalo.

„Nemáš důvod se bát, slibuji,“ zamumlal Tom a přemístil dlaně na jeho tváře. Opatrně si ho přitáhl blíž a spojil jejich rty v polibku. Bill si najednou uvědomil, že ani nic říkat nepotřebuje. Pohyby Tomova těla na něj měly uklidňující dopad. Tom se ho snažil svých chováním ukonejšit a docela se mu to dařilo. Bill obtočil ruce kolem Tomova krku. Jeho duše se vznášela v oblacích. Tom opatrně zatlačil na Billovo tělo a nechal ho zády klesnout na pohovku.

Chlapci si užívali polibku a ani jeden z nich netušil, že je ode dveří sledují starostlivé oči ženy, která v prvních několika vteřinách přišla o dech.

autor: Helie