Jsem jako ty, jsi jako já 46.

O rok později

„Dobře, jsme domluvení… zatím ahoj…“ Bill položil mobil za sebe na stolek a rozhlédl se.

Měl nádherný výhled na moře a západ slunce.

Všechno mu v L.A. připadalo nádherné, a na jednu stranu se domů do Německa netěšil. Určitě bude pršet.

Na druhou stranu, nebyl tam už půl roku a hrozně se na všechny těšil.

Jediné, co mu dělalo starosti, byl Tom.

Od kluků slyšel, že co je pryč, hodně pije, ale když s ním mluvil on, vždycky byl v pořádku… třeba jen přehánějí… On ho zná…

Z Toma by se nikdy nestal alkoholik, jak to dokonce minulý týden řekl Andreas.

Neměl proč… měl práci, co ho baví a o známosti taky nouzi neměl… Neviděl jediný důvod, proč by měl Tom pít…

Jistě, Billovo odříznutí se od všech bral zle, ale časem se to podalo…

Toma přece nic netrápilo… řekl by mu to…

Byl si tím jistý a o to větší ránu schytal, když druhý den večer našel Tomův byt v Berlíně prázdný.

Byli přece domluvení, že u něj přespí a pak spolu pojedou k rodičům, tak kde Tom je?

Nikde nenechal žádný vzkaz. Ani když si Bill vypnul a zapnul mobil, se nic nedělo. Žádná sms ani zameškaný hovor se dodatečně nezobrazil.

Hlasová schránka byla taky prázdná…

Počkal ještě chvilku a pak mu volal, nikdo to ale nezvedal…

Sedl si na sedačku a čekal. Třeba jen pro něco zaskočil, nebo měl něco v práci…

Nebo šel do restaurace pro něco k jídlu a zdržel se. Byla to nejpřijatelnější možnost protože lednička, kterou Bill otevřel poté,co se přesvědčil, že tam není vzkaz, byla prázdná…

Čekal dlouho a jeho víčka byla každým okamžikem těžší a těžší.

Bylo zřejmé, že nebyl pro jídlo… Měl trochu strach, ale kdyby se mu něco stalo, cítil by to… Bill nakonec usnul schoulený do klubíčka na sedačce.

Tom odemkl až na potřetí, a když se mu to povedlo, málem spadl, když se dveře otevřely. Hodil klíče na botník a dovrávoral do obýváku, kde zůstal zaraženě stát.

„Doprdele…“ Vydechl a pomalu se k Billovi přiblížil.

Myslel si, že když ho Bill doma nenajde, pojede rovnou domů, a on se pak na něco vymluví, proč nemůže přijet a vidět se s ním.

Jenže Bill teď spal na jeho gauči…

Měl krátké vlasy a kolem uší měl ježka… Tak moc se mu to nelíbilo, když to viděl na Vogue na titulce, a teď se těch vlasů tolik toužil dotknout…

Najednou byl naprosto střízlivý, když viděl jeho tvář a pootevřené rty.

Vůbec se nezměnil… jen… byl snad ještě krásnější, i když nebyl nalíčený.

Pořád tak drobný a jemný, i když se snažil o opak sebevíc…

„Bože…“ Vydechl a na poslední chvilku se zastavil, aby ho políbil. Stáhnul se zpátky a nechtěně shodil ze stolu sklenici.

Bill se okamžitě vzbudil a zmateně mžoural do světla.

„To… Tome? Proboha, kde jsi byl? Já tady čekám už jakou dobu…“ Zívl a protáhl se.

Promnul si oči a konečně se na Toma podíval pořádně.

„Proboha, jak to vypadáš?“ Vydechl a zavrtěl hlavou. Měli pravdu…

Tom mlčel a jen se užasle díval před sebe. Byl jako v tranzu.

Bill se k němu přiblížil a dál mluvil, to on ale nevnímal, a když se Bill přiblížil ještě víc, prudce ho chytil za ruce, kterýma černovlásek bezradně rozhazoval kolem sebe, a přitáhl si ho k sobě na maximum.

„Tome, co to… ummmm…“ Zbytek jeho slov zanikl v Tomových rtech, když ho Tom prudce políbil.

Bill s sebou cuknul a snažil se z jeho sevření dostat, ale neměl šanci.

Tom byl vždycky silnější, a navíc byl opilý… neuvědomoval si, jak silně ho drží, jak prudce a násilně si bere jeho rty.

Billův odpor jako by vůbec nebyl, a najednou zase ležel na pohovce a Tom na něm. Rty se přesunul na Billův krk a ruce mu strhnul dozadu.

Nereagoval na Billovy prosby a pokusy se vysvobodit. Vnímal jen tu vůni, chuť, a to bylo všechno.

Rozum ho opustil, srdce bylo zmatené a touha tak silná…

Jsou přece dvojčata. Bill musí cítit to samé. Proto už nemohl být s Andreasem, a proto utekl do Ameriky… bál se toho… určitě… Tom o tom byl přesvědčený a nic ho v tuhle chvilku nemohlo přesvědčit o opaku.

Pustil Billovy ruce, aby mu mohl vyhrnout tričko, a najednou ho rány, dopadající na jeho tváře a ramena, probudily do reality.

Bill rozhodně neměl radost, měl strach…

Křičel, prosil a bil ho. Snažil se ho dostat pryč… pryč od sebe.

Tom prudce vstal a sledoval, jak se Bill v hysterickém záchvatu pláče choulí do klubíčka.

Chvěl se a dál tiše prosil.

Tom se zmateně rozhlédl a utekl do koupelny, kde se pozvracel sám ze sebe…

Zůstal ležet na studených kachličkách a nadával si. Ani to ale nedokázalo přehlušit Billovy vzlyky, které ustaly až pozdě k ránu, kdy vyčerpáním z pláče usnul…

Ráno bylo kruté… Bill se okamžitě prudce posadil na sedačce a rozhlédl se. Když Toma nikde nevyděl, vydechl úlevou a zvedl se.

Promnul si zápěstí, na kterých měl modřiny, a na chvilku zavřel oči, aby zadržel slzy.

Když je otevřel, Tom stál ve dveřích koupelny a prudce dýchal.

Očima těkal z Billova krku na zápěstí, a když se zastavil na jeho očích, zavrtěl hlavou…

„Billy, já…“ Zarazil se a Bill couvl.

„Mlč…“ Sykl a promnul si spánky. „Byl… byl jsi opilý… Teď… teď pojedeme k našim a ty… ty se pak půjdeš léčit… o tom, co se stalo, nechci ani slyšet, je ti to jasné?!“ Sykl nenávistně a Tom zavrtěl hlavou.

„Billy, já… já ti to vysvětlím, já…“

„Ne! Já nechci nic slyšet, je ti to jasné?! Nic! Včera… to… to se nestalo! Nikdy! Půjdeš se léčit, a pak to bude dobré… byl jsi opilý a tečka.“

„Billy, ale…“

„Ne! Nenuť mě tě nenávidět!“ Vykřikl a Tom se zarazil.

„Nenávidět… Billy, já bych ti nikdy neublížil… ty to nechápeš…“ Vydechl po chvilce a Bill zalapal po dechu.

„Já to nechápu? Tak mi to vysvětli! Vysvětli mi, proč se ožíráš tak, že málem… mě… bráchu?!“ Rozhodil ruce a upřel na Toma tázavý pohled.

Tom ale neodpověděl. Jen stál a ani se nedokázal na Billa podívat.

Bill jen zklamaně zavrtěl hlavou a rozešel se ke dveřím.

„Miluju tě…“ Odpověděl tiše Tom a Bill se na vteřinku zastavil. Nevěřícně se na Toma otočil, a když se mu Tom podíval do očí, prudce se otočil zpátky a utekl z bytu pryč…

Pryč od pravdy…

autor: Bitter