Vrah 6.

Moc, moc, moc, moc děkuju za všechny komentáře. 🙂 Ať už u předcházejících dílů ‚Vraha‘, nebo u vašeho vyprošeného pokračování ‚Souseda‘ – ‚Tak už?‘. 😀 Vážně jsem nečekala ani zdaleka takovou odezvu. Tenhle díl je pro všechny, kteří ať už komentovali, nebo jen četli. 🙂 Doufám, že vám tím udělám radost. 🙂

Tom s Billem seděli na chodbě a oba zarytě mlčeli. Černovlásek skelným pohledem doslova propaloval díru do protější zdi, zatímco jeho bratr měl raději oči zavřené, byl hlavou opřený o zeď za ním a pokoušel se klidně dýchat. To se mu ale moc nedařilo, protože to pokřikování doktorů, kteří se stále ještě snažili Jane zachránit, bylo až moc dobře slyšet. Dvojčatům ale bylo jasné, že dívka se už neprobere, což mimo kruté ztráty, jejich smutku a truchlení jejích příbuzných a kamarádů, znamenalo jednu podstatnou, ale nemilou věc.

Zase vyhrál. Další vražda. Nevěděli, čeho Dicky chce dosáhnout, ale podařilo se mu zabít další dívku. Už raději ani nepočítali kolikátou.

Tom se najednou prudce zvedl a zavelel: „Jedeme domů.“ Bill zamrkal a zatřásl hlavou, aby se zbavil toho oparu nevědomí, který ho obklopoval, a vztáhl k Tomovi ruku. Ten ho za ni jemně chytl a zvedl ho.

Večer se pomalu měnil v noc. Bill udělal sobě i Tomovi pořádně silné kafe, i když bylo jasné, že po něm několik hodin neusnou. Ale vážně ho potřebovali. Oba. Bill se s hrnky posadil na pohovku vedle Toma, jeden mu podal a zamumlal: „Dávej pozor, je to ještě hodně horké.“

„Díky,“ převzal si Tom hrnek, zamíchal si kafe lžičkou, a pak se pomalu napil. Bill prozatím svůj nápoj odložil a jen, co tak učinil i jeho bratr, se mu vyčerpaně zhroutil do náruče. Jak se tak nechával objímat, kolíbat a hladit, napadlo ho něco dost nemístného, vzhledem k tomu, jaká je situace posledních dní. Nechtěl ani pomyslet na to, jak často se oddává hříšným myšlenkám na něco, co je mezi bratry zakázané. Přesto to ale chtěl udělat. Třeba je to jediná šance. Třeba už zítra budou mrtví.

Jemně přejel Tomovi rty po krku a rukou zabloudil na jeho stehno. Uslyšel jeho hlasité polknutí i roztřesený výdech. Byl rád, že s Tomem jeho doteky něco dělají, protože si nebyl jist, co to líbání před tím, než odjeli, mělo znamenat. Přitom mu to Tom řekl tak jasně. „Bille, potřebujeme se víc, než kdy dřív.“, „Přísahám, že tě ochráním vlastním životem.“

„Nemůžeme se bránit tomu, co cítíme, věčně,“ šeptl mu černovlásek do ucha a jazykem po něm vyzývavě přejel.

„Já vím. A ani nechci,“ zasmál se černovlásek a přisál se svému bratrovi na rty. Ten ho pevně objal, zadíval se mu do očí a skousl mu spodní ret, který téměř okamžitě zčervenal. Bill se pousmál, nechal se zvednout v bratrově náruči a odnést do jeho pokoje. Tom ho položil na postel, přisál se mu ke rtům a zalehl ho. Bez triček se oba ocitli téměř hned. Tiskli se k sobě obnaženými hrudníky a skoro vůbec své rty nerozpojili. Nechtěli. Báli se, že až přeruší polibek, stane se něco špatného. Nakonec to ale přeci jen museli udělat, aby se mohli zbavit i ostatního oblečení.

„Je to jako sen…“ šeptl Tom do Billovy rozpálené kůže a jemně mu vtiskával polibky od krku až k podbřišku. Bill mu s mělkým dechem přejížděl nehty po pažích, po bříšku a po zádech.

„Nikdy se nechci probudit. Nechci se vrátit zpátky do reality,“ šeptl a přitlačil si Toma na sebe.

„Teď na nic nemysli. Teď si jen užívej,“ políbil ho. Líně proplétali jazyky jako v dokonalém tanci. Tom se natáhl do nočního stolku, vytáhl lubrikant a trochu si ho rozetřel po své chloubě. Zbytek si promnul mezi prsty a bez přerušení očního kontaktu se opět sunul dolů. Měkkými polibky zasypal Billova třísla a blížil se k jeho přirození. Olízl ho od kořene ke špičce, načež si ho do poloviny dal do pusy, přičemž se prvním prstem probojoval do bratrova těla.

„Tome..“ zatahal Bill jemně za bratrovy dredy. Tom jazykem zpracovával Billův tvrdý penis a černovláskovi tělem probíhaly vlny horka. Mezitím už v něm byly dva prsty a pohybovaly se v něm hlouběji a pak zase zpět. Těsnost trochu povolila, takže se Bill konečně uvolnil a přetočil si Toma pod sebe. Lehce ho políbil, načež mu udělal drobný cucflek na krku. Takový, který za pár hodin zmizí. Obkročmo se na něj usadil, nechal kolem své chlouby ovinout Tomovy prsty a sám si nasedl tu jeho. Pomalu se začal pohupovat a jejich steny se linuly celým domem…

„Miluju tě,“ špitl Bill, když pak uspokojeně ulehl Tomovi do náruče.

„Stůj, Bille. Zůstaň tady,“ nastavil před něj Tom ruku, aby ho zadržel, a druhou rukou rozsvítil, ale po pohledu do bráškových odhodlaných očí rezignoval. „Fajn, ale zůstaň za mnou.“ Oba se tedy vydali do kuchyně. Tom ostražitě prohlédl celé dolní patro, ale nikde nic.

„Tome…?“ uslyšel Billův roztřesený hlas a rychle se za ním rozeběhl. Neviděl ho, ale tón jeho hlasu se mu nelíbil.

Tak co myslíte? Co se stane dál?

autor: Rose