
Bill procházel liduprázdnou chodbou prvního patra, byl uvolněný a spokojený sám se sebou, vracel se k sobě. Musel sice pod pohrůžkou návratu na Katovo slíbit, že o svém pobytu u něj nikomu neřekne ani slovo, měl každému tvrdit, že byl zavřený na izolaci v nemocnici, ale to mu nevadilo. Kat nebyl zdaleka tak děsivý, jak se o něm po společenství povídá, a krom toho už věděl, že lhát umí, takže se ničeho nebál. Byl neuvěřitelně šťastný, že se mu podařilo odvrátit hrozící katastrofu, aniž by tušil, jakou zvláštní shodou okolností se to vlastně povedlo. Ale to bylo v tuhle chvíli jedno. Když o tom tak uvažoval, snad by ani nelhal, kdyby na přímo položenou otázku odpověděl, že není gay. Nikdy se přece do žádného jiného kluka ani muže ze společenství nezamiloval… až do Toma, a to je přinejmenším podivné. Kdyby byl na kluky, tak, jak jim vždycky říkali, že homosexuálové jsou, líbili by se mu přece i jiní muži, nejen Tom. Ale teď už to bylo jedno. Byl volný! To je pro tuto chvíli nejdůležitější.
S úlevou ze sebe stáhl obyčejné staré džíny a triko, které na něj někdo navlékl, když ho odnášel spícího ke Katovi, a přihodil je k ostatním kouskům, které se tu a tam válely. Neměl chuť na nic jiného, než se pořádně vysprchovat a zapadnout do postele. Pokud se Tom nevzbudil prásknutím jeho dveří, nejspíš už se to do rána nestane, tak nemělo cenu se tím trápit. Doufal, že zachování tradice ranního buzení kytaristy bude v pohodě.
Sascha se nemohl dočkat, až mu skončí dnešní odpolední směna. Celý den v práci nemyslel na nic jiného, než kdy a jak bude zásah probíhat. Detektiv Hüne mu dopoledne volal, že šéf schválil podání žádosti o nasazení protidrogové jednotky na jejich případ, ačkoliv k tomu měl spoustu všetečných otázek, a že ale zatím není jisté, jestli a kdy to proběhne. Ujistil ho, že pokud to schválí, bude vše velice rychlé, takže se má připravit a mít potřebné věci neustále s sebou. Měl být v pohotovosti a čekat na telefon, může ho vzbudit uprostřed noci nebo vytáhnout z práce, o kterou tím nejspíš definitivně přijde. Jeho šéf nebyl vůbec tolerantní, ještě Saschovi neodpustil pletky s policií, zvlášť s tím tlustým hulvátem, jak se vyjádřil o detektivovi, který ho vyhodil z jeho vlastní kanceláře, a čekal na příležitost, jak se budoucího novináře zbavit. Bylo to ovšem vzájemné, takže pokud se všechno podaří a Sascha bude mít svou vysněnou reportáž, hodí tomu připlešlému páprdovi výpověď na hlavu s chutí jako první. Jediné, co ho tady ještě drželo, byla očekávaná první, a nejspíš i poslední výplata.
„Zase lelkujete, pane Wernicke?“ ozval se Saschovi za zády nepříjemně pisklavý hlas, až skoro nadskočil.
Kat byl spokojený. Propustil Billa, jak se se šéfem dohodli, snad se kluk bude teď po holkách poohlížet víc, stejně jako Tom, když prošel Paulovou hypnózou. Ten nápad s falešnou pannou pro Billa vůbec nebyl špatný, Kat doufal, že šéf pro svého oblíbence udělá výjimku, když ho tak zapřísahal, aby mu neubližoval. Nakonec byl zpěvák hypnabilní celkem dobře, takže bylo jasné, že denní dávce ovlivnění hypnózou neuniká, ale zřejmě je opravdu silná osobnost, a tudíž má na věci svůj pohled. To bylo poprvé, co se Kat ve společenství s někým takovým osobně setkal, ne že by vídal někoho jiného než potencionální zločince, ale stejně, ti bývají většinou jiní než ostatní poslušné ovečky. Ještě nezažil, že by se komukoliv nelíbil zdejší systém, a dokonce si ho dovolil kritizovat nebo se mu vzepřít, všichni s ním byli srozuměni a šlapali jako hodinky. Když si Kat dvojčata v duchu porovnal, došlo mu, že nebýt Tomovy vymazané paměti, byli by nejspíš oba stejní. Ta hádka, která proběhla mezi Tomem a Davidem, týkající se trenérek, byla vlastně hodně podobná tomu, jaký postoj k věci zaujímal Bill. Jeden jako druhý byli pěkně drzí floutci, a to se Katovi nesmírně líbilo. Konečně něco nového ke studiu.
Měl před sebou totiž zajímavou misi. Rozhodl se, že tuhle příležitost musí využít. Bude dvojčata pozorovat a srovnávat, třeba díky nim přijde na něco nového. Poslední dobou mu chyběly nové podněty, v podstatě se – nebýt Paula – nudil, a tohle bylo velice vítané zpestření. Až ráno zruší šéf karanténu, zajde si pro Paula a začnou pracovat na novém projektu. Samozřejmě ho bude muset zavázat přísným mlčením, ale už si v duchu maloval, jak budou dvojčata pozorovat, a pak vyhodnocovat údaje. Mohla by z toho vzniknout docela hodnotná studie vývoje jednovaječných dvojčat v různých prostředích. To mu připomnělo, že by měl instalovat kameru i k Billovi, aby měl šanci je společně sledovat celý den. Bohužel, tohle podléhalo šéfovu schválení, takže chvilinku potrvá, než to bude moct zařídit, ale doufal, že povolení dostane. Vždycky byli se šéfem zadobře.
Tom se probudil brzy. Ručičky na hodinách ukazovaly za deset minut šest. Vzhledem k tomu, že včera díky vyčerpání a pláči nakonec prospal půlku dne, byl teď dokonale odpočatý. Sice si uvědomoval, že situace pořád není dobrá, ale myšlenka, že jeho nejmilovanější člověk v tomhle zatraceně šíleném podzemním světě není na smrt nemocný, ho alespoň malinko uklidňovala. Snad Kat Billa nijak nemučí, protože tísnivý pocit na hrudi, který měl ještě včera, když usínal, sám od sebe najednou zmizel. Doufal, že je Billovi líp nebo už zcela dobře. Netušil jak, ale prostě to cítil.
Vstal, dal si rychlou ranní sprchu, oholil se, vysušil dredy a rozhodl se, že bude čekat na snídani. Podle toho, co se dočetl v Paulově vzkazu, měl by ji opět přivézt on. Třeba bude mít pod miskou další zprávu. Teď litoval, že jeho včerejší vzkaz roztrhal a spláchl do záchodu, neměl totiž na co napsat odpověď. Nemohl jen tak vylézt na chodbu a bavit se s ním, kamera v jeho pokoji všechno sledovala, a mohlo by to mít následky. Nikdo nesmí vědět, že se s Paulem baví mimo oddělení převýchovy, to věděli oba. Jenže všechny papíry byly u Billa, u něj se kvůli kameře společně nikdy nezdržovali, tudíž teď nebylo na co psát. Na toaletní papír se psalo špatně, byl příliš jemný… ledaže by utrhl kus mapky nebo časopisu, jenže ten byl celý černý a na lesklém papíře, tudíž k ničemu, a mapu se mu ničit nechtělo. Měl by Paulovi ale odpovědět, aby ho ujistil, že podle jeho názoru na jejich plánovaný útěk zaručeně nikdo nepřišel, protože to by je sbalili už dávno všechny tři. Jenže co teď? Dostal nápad. Sice věděl, že by neměl provokovat, ale snad si jeho chvilkového zmizení nikdo nevšimne. Bude přece hned zpátky.
Vystrčil opatrně hlavu na chodbu, všude bylo mrtvo, na tomhle patře lidi v půl sedmé nevstávali. O dvě poschodí níž už to bylo jiné, tam bylo živo od pěti ráno, ale tady jako by nikdy nežila živá duše. Vylezl na chodbu, své dveře nechal pootevřené, aby nedělal zbytečný hluk, a vydal se k Billovu apartmánu. Půjčí si pár papírů, na kterých hrávali lodě, rychle se vrátí k sobě a napíše Paulovi vzkaz. To byl plán.
Strnul v půli kroku, když zaznamenal šustivý zvuk. Někdo tu byl. Strnul téměř vyděšený, že ho bude chycen při porušování pravidel, když se ozvalo jemné zamručení. Přesně takové, jaké vydával ze spaní jen jeden jediný člověk, kterého znal. Rychleji než blesk se vrhl k nočnímu stolku, rozsvítil lampičku, aby si ověřil, že ho smysly neklamou, a vzápětí už se usmíval jako měsíček na hnoji, když uviděl zpod peřiny čouhat střapaté černé vlasy. Chvilku tam jen tak stál a užíval si, že má svého Billa zase zpět. Takový nával štěstí už dlouho nezažil. Tak proto se mu ulevilo.
„Bille,“ zašeptal s láskou potichounku, aby svého miláčka nevzbudil, jen si chtěl užít to oslovení. Pomalu se přiblížil k posteli a opatrně se posadil na krajíček. Jemně chytil do prstů lem peřiny, která zakrývala zpěvákovu spící postavu, trochu ji odhrnul, aby se mohl pokochat jeho krásnou tváří, malinko zmuchlanou, nenalíčenou, ale přesto nejkrásnější, jakou kdy viděl. Láska, která v tu chvíli naplnila jeho srdce, byla skoro nebezpečná, jak mu zrychlila puls. Stále se usmíval, zapomněl na všechno kolem sebe, a jen se díval a poslouchal jemné chrápání, které tak často slýchával, když vedle sebe usnuli a on se vzbudil první. Vztáhl ruku, aby zlehka pohladil černé vlasy, ale nakonec neodolal a opatrně do nich zabořil prsty, byly krásně jemné, přírodní, bez laku, který mu většinou bránil si je užívat. Bill se pokaždé rozčiloval, že mu zkazí účes, utíkal mu, byl někdy horší než ženská. Tom ho ale miloval se vším všudy, dokonce i chrápajícího nebo s načuřeným obličejem, když se občas o něčem pohádali.
Naklonil se k spícímu Billovi, nemohl odolat, musel ho políbit alespoň na čelo, než se bude muset zase sebrat a jít zpátky do svého pokoje. Nechtěl ho budit, určitě byl od Kata unavený, ale to, že ho pustili, svědčilo o tom, že je snad všechno v pořádku. Přitiskl rty na zpěvákovo čelo, rozhodnutý odejít, když ho náhle obtočily dvě štíhlé paže a on leknutím skoro upadl na Billa.
„Tak krásně voníš,“ nasál Tomovu vodu po holení, „líbej mě, nemohl jsem se tě dočkat, a tys chrněl, když jsem se v noci vrátil,“ šeptal Tomovi malinko vyčítavě do ucha, zatímco ten nedělal nic jiného, než že ho líbal, kam mohl. Každé místo zvlášť, jako by jeho kůži uctíval, mazlil se s každým milimetrem čtverečním jeho obličeje, s každou jednotlivou pihou, něžně se otíral o rašící strniště, které si už Bill neměl sílu včera večer oholit. Byl šťastný, že může. Až teď, když Billa na chvíli ztratil, viděl, jak silný je cit mezi nimi, jak strašné by bylo, kdyby se už nikdy neviděli. Ale uvědomoval si, že to by se bohužel mohlo lehce stát. Nemůže se teď nechat strhnout, ačkoliv by strašně rád, mohl by je někdo nachytat. Nechal pootevřené dveře na chodbu, každý, kdo šel kolem, by sem mohl nakouknout a chytit je spolu v posteli, líbající se, možná i milující se…
„Musím jít,“ odtrhl své nenasytné rty od Billovy spánkem vláčné kůže, ačkoliv by se k ní nejradši přisál navždycky, „nesmí nás nikdo nachytat. Nechal jsem otevřeno,“ přidal ještě vysvětlení, když Bill nespokojeně zakňučel. „Musím se vrátit k sobě, je karanténa, Kat uvidí, že tam nejsem, a bude průšvih,“ šeptal, zatímco tiskl pár posledních polibků na Billovy rty. „Musíš mě pustit, lásko,“ usmál se. „Až utečeme, budeme spolu celé dny, týdny, roky, budeme mít na tohle spoustu času. Teď musíme být hodní.“ Definitivně se odtrhl od Billa a vyvlíkl se z jeho sevření.
autor: Janule
Ach… ♥.♥ Úplně je vidím.. Prostě mňamka 😛
konečně ho pustili:)jsem zvědavá na ten útěk snad to bude brzo:)
krásnej díl těšim se na další:))
Ufffa odlahlo mi, že Bill sa od Kata dostal. Som zvedavá čo bude ďalej.
Juhúú Bill je naspäť x) to ma úprimne teší. Ale serú ma Katove nápady, aké štúdia zas chce realizovať? Je fakt otravný občas :D! Navrhovala by som, aby Tom zavrel, zamkol na dva západy a nerušene sa Billovi venoval . Alebo nech už začnú lyžičkami a vidličkami kopať kanál preč(ako väzni :D) … neviem sa dočkať kedy už ujdú x)
Chudák Paul, až mi ho prišlo ľúto, že sa tak narobil v tej kuchyni.
Bill… „už věděl, že lhát umí, takže se ničeho nebál.“ to je roztomilá veta. Pobavila ma, žiaľ je to praktické aj v ozajstnom svete 😀
Tom sa na ten treskot dverí nezobudil? Dúfala som, že si vyskúšajú tie katove praktiky, čo im obom naočkoval do hlavy a bude krásny sexík 🙂 už dlho nič nebolo. A mali by to urobiť skôr než budú mať kameru aj u Billa 🙁 Kat má teda odporne debilné nápady. Kde budú mať chudáci súkromie? Dúfam ale, že o tej kamere Paul bude vedieť a upozorní ich skôr než sa niečo stane.
Vieš tak krásne opísať tú nehu, ktorá medzi nimi je. Som zase úplne hotová. Milujem túto poviedku.
a že Billovi ani není divný, že Tom ví, kde byl. 😀 😛
ale jsou to slaďouši. 🙂 mohli se spolu taky muchlovat o chvilku dýl. 😛 jsem ráda, že Billův unos nepřinesl žádné zvraty. ale strašit umíš, jen co je pravda. 😀
už se těším, až se spojí s Paulem. měli by sebou mrsknout, než dostane kameru i Bill a budou mít po ptákách. nakonec by jim informaci, že jsou dvojčata, mohl vykecat právě on. to by byl fór. 😀 pořád jsem napnutá, jestli se to dozví ještě "dole", při útěku a nebo až doma.
Tak Bill je zpátky, tak šup pryč…! Doufám, že fakt utečou co nejdřív, znervózňuje mě, že by je mohli skrz tu Billovu kameru pak načapat a bůhví, co by se stalo potom… Tak honem 😀
Jeste chvilku a budete tu mit blazna ! Coze to tam bylo napsany? Kat chce dat kameru i k Billovy, uplne tutove?? – No to snad neee ! To nemuze, kde se s Paulem dohodnou k uteku? Teda jestli se to jeste vic zkomplikuje tak me vazne trefi slak. To je tak napinavi..chtela bych dalsi dil ted hned *mlatu hlavou do polstaare*
To bude mega pruser. Kamera u billa a u toma volno. Jesis to bude zlo. A jeste paul az zjisti ze jsou dvojcata…a hlavne ze co maji za vztah….no nevim nevim jak toto se bude odvijet. Ale doufam ze jim pomuze a u kata to bude nejak kamuflovat.
Snídaně! A já dalšího dílu je to neuvěřitelně dokonalá povídka!.. A ještě jsem tak neuvěřitelně šťastná že je kat takvej měkkej!..A taky že Billa pustil.. Jamíí!..=3
Já jsem si myslela, jak teď budu zase plno dílů trpět a ono nic 😀 Radši bych měla mlčet, nebo něco katastrofálního přijde hnedka v dalším díle, ale já jsem vážně šťastná, že je Bill už zpátky 🙂 Vůbec mě nenapadlo, že z toho vyvázne takhle lehce, ale jsem za to skutečně ráda 🙂 Jen se bojím toho, až mu začnou vnucovat nějakou tu jejich ´pannu´ 😀 Vážně chci vidět Billa, jak se bude tvářit, až mu tohle někdo sdělí 😀 😀
Jenom se mi teda vůbec nelíbí to, že chce Kat instalovat kameru i k Billovi. Sakra, vžďyť kluci už pak nebudou mít nikde soukromí 🙁 Tohle mě vážně štve! Ale opět můžu být ráda alespoň za to, že tohle všechno bude Paul vědět a tak kluky aspoň varuje, protože nebýt jej, tak by Kat čučel, co všechno by na té kameře viděl 😀
Konečne sú zase Bill a Tom spolu 🙂 som naozaj rada, že to s Billom dopadlo tak dobre, ale nech sa len Kat neopovažuje mu dať do izby kameru, tým by ma fakt nasral :D… Som hrozne zvedavá čo všetko sa tým dvom ešte prihodí 🙂