pairing Bill/Bushido
Od posledního útoku Bushidových poskoků uplynulo pár dní, začalo září a já si užíval klidného dnu. Celou dobu, co se mě snažili lapit do svých sítí, jsem se pokoušel zjistit, kdo vlastně onen Bushido je, ale nikdo z nižší vrstvy mi neřekl víc, než že má obrovský dům, do kterého shromažďuje děti ulice něčím výjimečné, a pár osob z vyšší vrstvy mi řeklo jen, že je to velmi vlivný podnikatel, jemuž z okolí dlužil každý něco. Ale ani jedna informace mi nepomohla ujasnit, proč by se mě měl snažit dostat, jelikož si nejsem vědom nějaké výjimečnosti, kterou bych mohl oplývat a dlužný jsem mu nebyl ničeho.
Potuloval jsem se ulicemi, unavený událostmi posledních dnů – chtěl jsem si jen někam vlézt a odpočívat, ale plány byly zmařeny, když jsem spatřil známé tváře Bushidových lidí. Věděl jsem moc dobře, že v dnešní kondici by se mi nepodařilo uniknout, a zároveň jsem toužil zjistit, čím jsem tak výjimečný, proto jsem se zastavil v chůzi a čekal, než ke mně dojdou.
„Dnes nebudeš utíkat?“ krátce se zasmál vyšší z dvojice.
*
Když jsme došli před velkou, rozlehlou vilu, jen jsem omámeně zíral na luxus, který obklopoval dům, natož když jsme vstoupili dovnitř. Pomalu jsem klopýtal za svými únosci, zatímco jsem se nepřestával rozhlížet kolem. Zdi u schodů zdobily stovky fotografií mladých, rozesmátých chlapců, přičemž všichni měli jedno společné – byli neskonale krásní. Co jsem s nimi měl společného, to mě nenapadalo, ale bylo zvláštní, že si mě vybrali i přesto, že jsem neměl žádnou výjimečnou krásu nebo talent.
Michael se zastavil před dveřmi z dubového dřeva a povzbudivě na mě mrknul.
Koupelna byla, stejně jako zbytek domu, neuvěřitelně luxusní, s obrovskou vanou a sprchovým koutem, do kterého by se vešlo přinejmenším pět dalších lidí. Pomalu jsem se vysvlékl z ušpiněného oblečení, jež jsem nechal položené na zemi a vlezl do sprchy, která volala po tom, abych svoje tělo smočil pod horkou vodou a kapkou sprchového gelu.
Po sprše jsem se zabalil do připraveného huňatého ručníku a zamířil zpět do ložnice. Zdi byly obklopeny skříněmi a poličkami zaplněnými květinami, vonnými svíčkami a drobnými doplňky, naproti posteli stála malá televize a na polštářích ležel notebook. Překvapeně jsem vydechl, přišlo mi neuvěřitelné, že Bushido poskytuje takový luxus nám, obyčejným chudákům z ulice. Jako by nestačilo, že nám obstaral střechu nad hlavou, stravu a tekoucí vodu.
Oblékl jsem se do trochu slušnějších šatů, upravil svůj obličej lehkým nalíčením, vzal notebook a koš plný nejrůznějších kosmetických výrobků, které bych nevyužil, a jal se hledat toho pána, který mi to všechno obstaral.
Procházel jsem chodbičkami doprovázen zvědavými pohledy ostatních obyvatel domu, až se ke mně po pár minutách připojil nějaký hlídač, který zřejmě poznal, kam mířím a mlčky mě dovedl až sem, k mohutným dveřím se jmenovkou Bushido. Aniž bych se stihl nějak připravit, už jsem stál před mladým, snědým a neuvěřitelně krásným mužem, který na mě zvědavě pohlížel.
„Slyšel jsem, že jsi skromný, Bille, ale tohle je můj uvítací dárek pro všechny nové obyvatele, proto patří i tobě. Chtěl jsem se za tebou později zastavit,“ laskavě se pousmál a košík mi přistrčil k tělu.
„Ztratil ses?“ objevil se přede mnou znenadání modrooký chlapec. Kývnul jsem a čekal, co dodá. „A jaké máš číslo pokoje?“
Pomalu jsem kráčel vylidněnými chodbami a mířil k jídelně, i když neochotně, ale bohužel, můj žaludek odmítal ignorovat skutečnost, že jsem ho od rána ničím nezasytil. To kručení bylo prostě neúnosné, takže jsem teď stál ve dveřích jídelny a čelil pohledům všech přítomných.
„Co si dáš, drahoušku?“
„Doufám, že ti bude chutnat, vaří tu skvěle. Greta byla vrchní kuchařka v restauraci, než přišla sem.“
„A proč tedy přišla zrovna sem?“ pohotově jsem napsal do bloku, který jsem si vzal s sebou. „Kdo by dobrovolně odešel z pozice šéfkuchaře?“
„Člověk s dobrým srdcem,“ vlídně se usmál a pohlédl na Gretu, zatímco já zvědavě ochutnával omáčku. Překypovala zeleninou a hořčicí, ale byla naprosto výborná.
„Vaří výborně!“
„A to si tu minule nějaký blbec stěžoval!“ vyhrkl Adrien. „Kdysi byl prý ve zbohatlické rodině a tohle neladilo jeho zmlsanému jazýčku,“ odfrkl si.
„Povím ti tajemství – také pocházím ze zbohatlické rodiny, ale tohle je doopravdy nejlepší jídlo, co jsem jedl!“
„Vážně?“ vzrušeně vykřikl, takže jsem ho musel pohledem utišit. „A jak je možný, že jsi skončil tady?“
„Protože jsem gay. Společnost navenek homosexuály nepřijímá, ale divili by se, kolik se jich skrývá v jejich vlastních řadách!“ posměšně jsem si odfrkl.
„Fíha, to je hustý! Mně teda gayové nevadí, mezi náma jich je tu spousta. Skoro, jako kdyby na ně měl Bushido čuch!“
„Na koho, Adriene?“ ozvalo se za mými zády. Vyděšeně jsem se otočil a znovu toho dne se díval do Bushidových očí.
„Na gaye!“ zachichotal se Adrien. „Jen jsem tady Billovi říkal, že jich je tu spousta.“
„V tom tedy musím souhlasit,“ přisedl si vedle mě. „Jak ti jde škola?“
„Už trochu zase pokulhávám v matice, ale pomůže mi jeden spolužák, už to mám domluvené. Rád bych to letos dotáhnul na vyznamenání.“
„To rád slyším, ale budeš se muset trochu víc snažit. Ovšem kdybys cokoli potřeboval, stačí říct.“
„Já vím, Bushido. Ale teď už půjdu, abych byl na zítřek vyspalý,“ usmál se na nás zářivým úsměvem, zatímco já ho propálil nadmíru vyděšeným pohledem. Ať mě tu s ním nenechává!
autor: Saline A.
Skvělý dílek, jen tak dál 🙂
Už zase nevím, co napsat 😀 Hádám, že Billovi tam bude dobře, což je jedině dobře =) Věřím, že Bushido se o něj dobře postará 😀 Krásný díl =) Moc se těším na další, tahle povídka bude určitě skvělá =)
tak to teda dlouho neodolával, chlapec. 😀 tak snad mu alespoň to nemluvení vydrží dýl. 😀 proč to Bushidovi neztěžovat, že. 😀
zatím jsem z Bushida nadšená. jak nechal Billovi notebook a ještě mu sám připomněl, že by se měl ozvat bratrovi.. skvělý! 🙂 takovýho starostlivýho ho mám moc ráda. 🙂 jsem zvědavá, jak mu bude pomáhat, nebo o jakou přesnou pomoc bude mít Bill zájem. mohl by třeba začít zpívat. 😉 teda, až sekne s trucováním a začne mluvit. (teda, né, že bych chtěla kecat do děje :X:D)
konečne sú už spolu…som zvedavá čo mu Bushido povie
Bushido,je veľmi zlatý.
Verím ze mu unho Billovy bude dobre.
Já jsem odjakživa hrozně podezřívavý člověk a tady si prostě říkám, že to nebude jen tak… ale co já vim. Třeba je opravdu takový samaritán. No… tak snad tu pokračování bude brzo. 🙂 😉
a on ho ted jako vězní nebo může chodit normálně ven?XD
jinak super povídka:)těšim se na další díly:))
Tyjo mě se to tak líbí.Řekla bych,že se tam Bill bude mít určitě dobře. Ten Bushido je tak hodnej! Takhle pomáhat lidem..to je neskutečně krásné:) Jak jsem tak pochopila,tak Bill svůj hlas nikomu nechce prozradit,protože ten smí znát jen Tom. Ale řekla bych,že stejně po čase povolí….no uvidíme. 🙂 A Billovi se Bushido líbí…juhůůů 😀 Řekla bych,že vim,čim je Bill výjmečný..svojí krásou. Moc se těšim na další díl.
[1]: Děkuji :))
[2]: Ano, Bushido se o něj postará víc, než dobře. 😀 Děkuji. :))
[3]: Že? 😀 Také byl docela povolný. 😀 Ale nutno uznat, že by stálo hodně úsilí odolávat jim. 🙂 Třeba nějak podvědomě věděl, že jde za lepším? 😉 Joo? Máš ho ráda starostlivýho? 😀 Tak to počkej na další díly, bude super starostlivý! 😀 A klidně do děje kecej, stejně už povídku mám z větší části napsanou. :DD Děkuji! 🙂
[4]: Doufám, že pak potěším. ;))
[5]: Komu by u Bushida dobře nebylo? :))
[6]: Nebuuď 🙂 Já jsem odjakživa něžný člověk, takže u mě se podrazy moc nekonají. 😉 Ale uvidíme, třeba se Bushido ještě ukáže jako zmetek. 😉 Během týdne by tu díl měl být. :))
[7]: Může normálně ven, ve vězení není, jen tam má víceméně zařízený nocleh a stravu. 🙂
Děkuji! :))
[8]: Děkuji. :)) Přesně tak, pochopila jsi to správné – Bill je vzhledem ke zkušenostem zklamán, že ho nikdo nevyslechl, jen Tom a proto si myslí, že dar jeho hlasu by měl patřit jen jemu. 🙂 Ano, je výjimečný svou krásou. :))
Ještě jednou všem díky za komentář! ♥
Tak todle je moje srdcovka ^^ konečně další Billshido co se dá číst, miluju Billshido a vidina toho že bohužel tohohot pairingu je na blogu málo mě tak lehce irituje, že todle prosvětlilo dneska mou zkřehlou dušičku a já se rozplývám v omámnem světě XD OOO děkuju Saline ^^ si fakt kouzelnice, okamžitě sis získala respekt (od starého autora) XD to se jen tak často nestáva.
K povídce je to užasný nápad a musím říct i ze života, stejný životní příběh mého kamaráda, kerého prostě po coming outu vyhodili z domu s tím rozdílem že on se musel zaopatřit sám…jooo kéž by to dopadlo všechno tak jak v tedle povídce (být unešenený, jedna z mála povídek co mě fakt zaujala 😀 mimoto seš první keré budu psát tak sálodlouhé komentáře ale snad si zvykneš ^^ myslím že "pár" pochvalných slov je přeci jen na místě ^^♥♥♥♥ maximalně tě žeru ♥
Je to hezounký, tenhle díl jsem kromě toho kousíčku u Anise v kanceláři neznala. Ale stejně se přes to nemůžu přenýst a mrzí mě stručnost tý povídky, ačkoliv píšeš díly delší než tomu bylo u DL. Bill se poprvé setkal s Buem a o 8 vět dál už je zase pryč. Tohle je moje subjektivní stýsknutí si pramenící z toho, že jsem sama zvyklá všechno rozepisovat až příliš.
Omáčku s hořčicí bych asi ani neochutnala. 😀
A překvapilo mě, že Adrien není gay! Tak nějak jsem počítala s tím, že všichni kloučci u Anise budou teploušci a koketky… 🙂
Páááni nádherný dílek!!! Moc se mi to líbilo, jak Bushido pomáhá ostatním dětem na ulici…a bere je pod svá ochranná křádla s tím, že jim pomůže a pomáhá jim. To je hezké…:-) Moc se mi to líbí..:-) Zajímavé na tom je,že je tam hodně gayů…:-) Opravdu hodně zajímavý dílek…:-)
Podle toho jak se Bushido chová tak mu nechce ublížit.