Milovat nebo nenávidět 22.

autor: Bína
Tom

„Vystup!“ Přikázal Chris a já ho následoval. Slíbil jsem Billovi, že umřeme jedině spolu, ale kdo by se neobětoval pro tak kouzelný stvoření, jako je on. Nesmí zemřít. Popadl mě za ruku a táhl dlouhou chodbou. Najednou prudce zatočil a vtáhl mě do malé místnosti, pak se otočil a odešel. Nezapomněl zamknout. Podíval jsem se po místnosti, opravdu je malá, vypadá to jako nějaký špajz. Posadil jsem se na zem a zadíval se do stropu. Co asi Bill dělá? Vím, že mě hledá a upřímně doufám, že mě nenajde. Znamenalo by to smrt pro nás oba. Nedokážu žít bez Billa, ale nemůžu umřít s vědomím, že on žít nebude. Zaslouží si žít, a pokud musím svůj život vyměnit za ten jeho, tak prosím.

Najednou se dveře rozletěly a stál v nich obří hromotluk, popadl mě za ruku a táhl pryč. Po chvíli jsme vyšli po schodech do malýho bytečku. Skoro jako ten Billův akorát, že tady na mě čekal Chris.

„Posad se, Tome.“ Přikázal a ukázal na křeslo kousek od něj. Posadil jsem se a dál vyčkával. Napil se ze své skleničky a druhou mi podal.
„Tak, Tome.“ Usmál se a posadil naproti. „Co s tebou. Jsi odvážný, ale oddaný Billovi, což je trochu problém. Můžeme spolu udělat dohodu.“
„Poslouchám.“ Cokoli, co zachrání Billův život.
„Ty se mnou odjedeš do Ameriky, mám tam nějaké pohledávky. Tak zachráníš Billův život. Za rok se vrátíme a pak pro mě budeš dál pracovat.“
„Chci se s Billem rozloučit.“
„V žádném případě.“
„V tom případě nesouhlasím.“ Přišel ke mně blíž a sklonil se ke mně tak, že jsme od sebe byli obličeji sotva pět centimetrů.
„Ty nemáš právo na vyjednávání podmínek. Ty nemáš právo nesouhlasit. Buď tohle, nebo zemřeš.“

„Chci se s ním rozloučit!“ Najednou mi vrazil facku a zasmál se.
„Máš smůlu. Jsi až moc krásný na to, abych tě zabil, takže pojedeš tak jako tak.“
„Ne!“ Zvedl jsem se a shodil skleničku s pitím. Přišel ke mně a znovu mě uhodil.
„Líbí se mi, když se zlobíš.“ Chytl mě za copánky a táhl do ložnice.
„Okamžitě mě pust! Slyšíš?!“ Snažil jsem se mu vysmeknout, ale na to, jak je malý je i silný. Dotáhl mě až k malé komodě a přitlačil břichem na ni. Škubl mi hlavou dozadu a zuby přejel po mé čelisti.
„No tak, odvaž se. Bill tě určitě drží zkrátka, znám ho.“
„Neznáš. Nemáš ponětí, jakej je!“ Procedil jsem skrz zaťaté zuby.
„Když to říkáš.“ Najednou mě silou předklonil a přivázal mi ruce na řetěz.
„Okamžitě mě pust!“ Snažil jsem se řetěz vyrvat ze zdi, ale marně.
„Víš, vždycky jsem si říkal, co na tobě ten Bill vidí, a teď to chápu.“ Přešel k baru a nalil do sebe další skleničku. Vrátil se ke mně s nožem v ruce.

„No, Tomi, myslím,“ zahákl nůž za lem trička a škubl, „že se vážně pobavíme.“ Podíval jsem se na něj a plivl. Okamžitě mi to oplatil pěstí do obličeje.

„Jak roztomilé. Jsi jako dítě, které se zlobí.“
„Pust mě a můžu se tomu postavit jako dospělý. Rád ti dám přes hubu.“ Ironicky jsem se usmál. Přešel blíž, napil se a rozbil sklenici o zeď.
„Vzrušuje tě násilí?“ Jen jsem si odfrkl. Začal mi rozepínat kalhoty.
„VYPADNI ODE MĚ, TY PSYCHOPATE!“ V tom do mě začal mlátit jako do boxovacího pytle. Snažil jsem se krýt obličej, více mi toho svázané ruce nedovolily. Cítil jsem, jak mi z nosu i pusy teče krev. Taky jsem silně pociťoval břicho. Znovu mě chytl za copánky a trhl mi hlavou dozadu.
„Mě totiž strašně vzrušuje násilí!“ Odsunul skřínku pryč a já padl na zem. Strhl ze mě kalhoty i boxerky. Svýma odpornýma rukama jezdil všude po mým těle. Vnímal jsem jen trochu, ale i ta trocha stačila. Najednou mě začal drsně líbat, z posledních sil jsem reagoval a prokousl mu ret.
„TY SRÁČI!“ Uštědřil mi pár dalších ran. Vysvlíkl si kalhoty a obrátil mě na záda.
„Tohle se ti bude líbit.“ Přejel jazykem po mých zádech, poté mě kousl do ramene. Rukama mi chytl zadek a roztáhl půlky.
„Neboj, bude se ti to líbit. Vážně, bude to úžasný. Tohle jsi s Billem ještě nezažil.“ Plivl mi na vstup a vnikl do mě. Byla to tak prudká bolest, že mi z očí stékaly slzy, ale on si ničeho nevšímal, ani mých slz ani toho, že se vší zbývající sílou snažím zatnout svaly a dostat ho ven, pryč ode mě. Na nic nečekal a začal přirážet.

Vše ostatní jsem vnímal jen mlhavě, ale i to stačí k tomu, abych pocítil, jak mě líbá, jak se mě dotýká, jak si mě surově bere. Nic ho nezastavilo. Moje prosby, výhružky, slzy. Nevím, jak dlouho to trvalo, ani kolikrát mě ošukal. Myslím, že jsem to po dvou hodinách přestal vnímat a myslel jen na Billa. Na všechny krásný chvíle a na to, že ho už nejspíš neuvidím. Tehdy jsem se rozhodl. Ráno uteču!

autor: Bína
betaread: J. :o)

11 thoughts on “Milovat nebo nenávidět 22.

  1. Ohohohó…. Tohle je sakra zajímavý… To je poprvé co čtu že někdo znásilnil Toma a né Billa… Jinak zase užasný díl… Cris je dement 😀

  2. NO TVL!!!!! :-O Tak tohle mě absolutně nanapadlo,že by mu mohl Chris udělat. Bože je to psychopat! idiot! Bože chudák Tom!!!!!!!!!!!!!!! To je šílený!
    A to,co po něm Chris chce…..to je děs!
    Bille zachraň ho. Tohle musí dopadnout dobře,prostě MUSÍ!

  3. Toto mě nijak nepřekvapilo docela jsem to čekala,jen mě zaráží,kde je ten bojovnej Tomík :)Billoušku koukej už přijít než bude pozdě :-* Bíno jsi borec

  4. Myslela jsem si to.. že si Toma rozhodně nevybral jen kvůli Billovi ale že měl i jiné umysli… doufám že ho Bill brzy zachrání 🙂 těším se na pokračování 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics