Opět se moc omlouvám za všechno to zdržení, ale bohužel reálný život stojí za prd :/
„Co chceš dělat dneska?“ usmál se Bill, rád s Tomem trávil čas tady dole tak, že spolu dělali něco, co ještě nezkoušeli. Moc jim toho už nezbývalo, jelikož tady toho k dělání bylo málo. Oni si ale zábavu i tak vždycky našli.
**
Šel večerní ulicí, kterou osvětlovalo jen pár pouličních lamp. Prošel kolem kavárny, kolem malého antikvariátu a zahnul do jednosměrné ulice. Prodavač v trafice ho už automaticky pozdravil kývnutím hlavy a dál se věnoval své práci. Dříve se zajímal o mladého muže, který každý týden v neděli chodil na hřbitov. To bylo ale už před několika lety, teď už to bral jako automatickou věc, bral to tak, že to už se nikdy nedozví, ledaže by se zeptal. On se ale ptát nechtěl, na to se příliš bál. Něco na tom muži bylo velmi tajemného, jako by pokaždé, když prošel kolem, cítil trafikant závan smrti, jako by viděl ducha.
„Hezký večer přeju, lásko,“ usmál se Tom a sedl si do dřepu k hrobu. Rukou v rukavici sundal z mramorového rámu napadané listí a několik kamínků. I zbloudilého šneka, který se ho lekl a poplašeně na něj valil svoje oči na tyčkách, až mu málem vypadly. Nevěděl, jestli šokem z toho, proč mu nějaký člověk říká ahoj lásko anebo z toho, že ho v ruce málem rozmačkal. Obojí bylo dost děsivé.
**
„Ty se na mě zlobíš?“ nakrčil Tom nechápavě čelo, když se znovu setkali.
**
Konvice na čaj cvakla a oznámila, že dovařila vodu. Tom se zvedl z gauče a přešel do kuchyně, típl cigaretu do popelníku a zalil si svůj čaj, do kterého nalil panáka rumu. Usrkl. Rozkašlal se a usmál se. Dnes je čas. Cítil to. Dopil svůj večerní čaj a vypnul televizi v obývacím pokoji. Odebral se do ložnice.
Tom ucítil slabý poryv větru a uslyšel slabé kroky po své levici. Pootevřel jedno oko a užuž chtěl začít nadávat na to, jak to, že jeho přítelkyně nedorazila a kam to ten svět spěje, když už ani smrt nedokáže chodit včas a tak jak by měla. To ale vedle sebe uviděl červenovlasého mladíka s potutelným úsměvem na rtech, který k němu natahoval svou dlaň. Snad aby mu pomohl se zvednout. Tom se na chvíli zamyslel, zdali se cítit uraženě pro to, že mu v jeho 45 letech chtějí pomáhat mladší, a chovat se tak k němu jako k nemohoucímu důchodci. Nakonec to ale přijal jako projev přátelství a slušnosti, a nabízenou ruku přeci jen přijal.
„Pojďte! Všichni pojďte!“ volal mladík a nad hlavou mával velkým kovovým zvonem, který vydával nepříjemný zvuk. Všichni obyvatelé náměstí se za ním otáčeli, usmívali se a mávali na pozdrav. Pak se mladík otočil na Toma a pokynul mu, aby si z obličeje smyl všechny ty šminky, Tom nechápal a utřel si obličej do rukávu. Podíval se na rukáv a viděl, že je trošku rudý od zaschlé krve, které mu při spánku jen trošku vytekla ze rtů. Chlapec si zřejmě myslel, že to je rtěnka. Tom protočil oči a dál ho následoval. „Veselte se! Vyndejte ze skříní sváteční černé oblečení! Hoďte se do gala!“ vyvolával stále a Tom byl víc a víc zmatený. Šli snad do Národního divadla? Umřel snad někdo? Tedy… samozřejmě, že umřel, ale proč ty oslavy? „Neboj, tohle není jen sen…“ otočil se zas na Toma. „Nebo by ses chtěl radši znovu probudit a zjistit, že všechno, co jsi žil, byla lež?“ ušklíbl se a Tom rozhodně a trochu polekaně zavrtěl hlavou. Ne, to rozhodně nechtěl. Proboha!
Došli k domu, na kterém bylo napsaná KREJČOVSTVÍ, PRO NEBOŽTÍKY SLEVA 50%. Tom se pousmál, občas ho ironické nápisy zde pod zemí opravdu bavily. Vešli dovnitř a Tom byl postaven na podstavec uprostřed místnosti, hned se k němu seběhla spousta švadlen a krejčích, snažili se ho dát do pořádku, přeci tu nemůže pobíhat jen tak v pyžamu! Oblékli ho do oblečení, které bylo na Tomův vkus až moc usedlé a úzké, nespokojeně se na sebe zašklebil do zrcadla, které zabíralo celou výšku zdi. Mladík vedle něj si zamyšleně poklepal prsty na bradu a pak se vesele zasmál smíchem, ze kterého Tomovi naskakovala husí kůže. „Když se podíváš do zrcadla a nelíbí se ti, co vidíš, pak na vlastní kůži okusíš, jaké to je, být v mé kůži!“ zahlaholil a Tom se na něj s nakrčeným obočím podíval. Už nepochyboval, ten kluk ve vojenské uniformě byl vyšinutý. „Doufám, že jsi nezapomněl rozloučit se se svými holuby v parku a dát jim pusu na dobrou noc!“ volal dál a Tom už jeho výroky ignoroval, nedávaly mu žádný smysl. On přeci v parku žádné holuby nekrmil. Začínal pojímat podezření, že umřel namísto někoho jiného, nebo že si Smrt spletla zákazníky a podala chlapci špatnou složku z kartotéky.
Vyšli na ulici a Tom se zklamaně rozhlédl kolem, předpokládal, že uvidí Billa, ale Bill tu nikde nebyl. Jakoby se po něm zem slehla. „No tak, nemrač se!“ poplácal ho rudovlasý po rameni. „A hlavně se mi tu nerozbreč, bylo by to poněkud trapné…“ uchechtl se a vedl ho za sebou dál. „Neboj, neboj, brzy tam budeme!“ prošli kolem hospody na růžku ‚U Cirhózy jater‘ a mladík se na něj znovu otočil. „Další zastávka, oslavíme tady s tebou tvůj pohřební mejdan!“ už už se hrnul dovnitř, ale Tom ho zastavil.
Na rtech se mu rozlil ten nejšťastnější úsměv, kterým se kdy kdo dokázal na světě usmát. „Bille…“ vydechl, ale to mu už černovlasý mrtvý mladík běžel vstříc a vrhl se mu kolem krku. „Bille.“ Zopakoval.
Žádná slova nedokázala popsat pocity, které ti dva v tu chvíli cítili. „Děkuji…“ pousmál se Bill, nikdo z přihlížejících nevěděl zač, až na Toma. Ten mu věnoval polibek na čelo a věděl, že teď už budou žít šťastně až do smr-… navždycky.
autor: LilKatie
Mrzí mě že t Tom tak strašně urychloval… Ale jinak to byla úžasná povídka :)))
Opravdu zvláštní a zajímavá povídka, ale moc pěkná. Hlavně ten konec :))
Konec? Cože? Wáááááááá 😀 Ach jo 😀 Je sice strašně pěkný, že teď spolu hezky budou hnít navěky, ale Tom je debil, že to uspěchal 😀 Budiž, jeho plíce, ne moje 😀 Ten konec je strašně pěknej =) Takovej zvláštní, stejně jako celá tahle povídka =)) Byla skvělá =)
Tom sa naozaj poponáhlal, krásna poviedka.
Hmmm ,, krásná povídka škoda že už je konec 🙁 .. Bylo to hrozně krátký 🙁 . To nevadí ,ale hezký
tyjo,dokonalý konec,dokonalá povídka. moc se mi to líbilo! :)!!! skvělý!!! Jsem ráda,že to takhle krásně skončilo.
Byla to nádherná povídka a i když byla krátká, nevadí :)) Určitě se k ní budu ráda vracet 🙂
Začiatok ma krásne pobavil, ale potom… „Měl cigarety rád, uklidňovaly jeho nervy a pomáhaly mu se dostat k Billovi dřív, než kdyby nekouřil.“ Ja z tejto poviedky napriek humoru a tomu, že som sa smiala občas nahlas, (aj pri tom slimákovi) cítim obrovský smútok. Možno je to mojími depkoidnými dňami, že všade vidím smutné veci, ale tu to smutné je. Najprv to ako umrel Bill a jeho Tom, potom ako sa zamiloval do niekoho koho má len raz za rok a nakoniec z toho, že Tom sa snaží fajčiť viac aby sa k svojej láske dostal kým sa mu celá rozsype… Nie je mi do smiechu, je mi smutno. Napriek tomu v podstate šťastnému koncu…
Bol to pekný príbeh a myslím, že mi zostane v hlave dlho.
To jméno té hospody se mi líbilo.Krásná povídka 🙂
Trošku mi to pripomína tú 'rozprávku' Mŕtva nevesta a preto sa mi to tak páčilo,,,,