Všechna v rámci možností příjemná nálada po probuzení byla rázem pryč. Přivřel oči a vzlyknul. Něco uvnitř něj praskalo stále víc. Jeden vzlyk následoval další… a pak ještě jeden. Nakonec se rozplakal úplně. Zabořil si obličej do dlaní, jak se snažil vzlyky tlumit. Moc mu to stejně nepomohlo, klepal se jak osika. Bál se, že ještě nebyl konec. Poslední vzlyk spojený s výkřikem vyloudil, když se mu kolem pasu omotala silná ruka.
Tom potlačoval úsměv. Bill na něj valil oči, jako by ho viděl poprvé v životě. Spodní ret se mu stále ještě mírně třásl. Vypadal jako dítě, kterému zlý člověk zabavil milovanou hračku a ono ho hodlá odměnit hysterickým pláčem. Tom přemístil ruku z jeho pasu k jeho obličeji. Položil mu dlaň na tvář a přejel přes ni palcem. Líbilo se mu, jak Bill zareagoval. Přitiskl tvář do jeho dlaně, zavřel oči a spokojeně vydechl.
Bill v dlaních žmoulal látku jeho přehnaně velkého trička a usedavě plakal. Nechal se hladit po zádech, poslouchal Tomova konejšivá slova. Postupně přestával plakat, upadal do stavu podivné otupělosti, která vždy po pláči následuje.
*
Jessica se vrátila domů z nákupů s příjemnou náladou. Skvěle si popovídala s jednou prodavačkou v samoobsluze. Jediným zklamáním bylo, že nikdo nesháněl nikoho na výpomoc. Přitom Jessica nebyla náročná. Brala by klidně i nízký plat a nekřesťanskou pracovní dobu. Hlavně aby měla z čeho platit nájem. Nerada si připomínala Dylanova slova, ale musela si přiznat, že měl pravdu.
Jessica odhodlaně zastavila před dubovými dveřmi. Pozvedla ruku do vzduchu a zhluboka se nadechla, než zaklepala. Snažila se být silná, ale kolena se jí třásla a připadala si celá tak nějak otupělá. Nerada vystavovala své tělo stresu, ale v této chvíli to bylo nevyhnutelné. Musela se postavit za svého nejlepšího a jediného přítele, kterého Dylan prachsprostě využil. Odhodlaná konečně zakročit zaklepala na dveře. Otevřel jí šéf se slizkým úsměvem neodmyslitelně vpitým do obličeje.
„Jessico!“ přivítal ji s hraným nadšením. Z každého jeho pohybu najednou vyplývala všechna roky trénovaná přetvářka. Jessice se z něj akorát tak dělalo špatně. „Co pro tebe můžu udělat?“ „Chci podat výpověď. Za sebe a za Billa,“ prskla mu do tváře a zamávala mu před obličejem papíry. Protáhla se kolem něj do jeho kanceláře a suverénně se mu posadila ke stolu. Položila si nohy na jeho desku. „Nemůžeš podat výpověď. Ne za Billa. Ty si klidně odejdi, ale on by ji musel podat sám. Nemůžu si od tebe jen tak vzít nějaké papíry a říct ‚bylo mi potěšením s vámi pracovat, doufám, že nás doporučíte u svých známých‘. Takhle to nechodí, Jessi.“ Jessica spustila nohy na zem a předklonila se. „Mně ale výpověď uznáš. Okamžitě chci ukončit svůj pracovní závazek, který mě váže k tomuhle podniku. Prostě to podepiš, Dylane, a nezdržuj. Bill podá výpověď sám, když mu ji nechceš uznat.“ „Jsem rád, že jsi to pochopila. Budeš mi chybět, Jessico. Nechceš si to rozmyslet?“ „Ne, podepiš,“ poručila Jessica a přistrčila k Dylanovi tužku a papír. Ten se s drzým úšklebkem naklonil nad papír a podepsal. „Je to všechno?“ zeptal se a hodil tužku někam mezi všechen nepořádek na stole. „Vlastně ne,“ odpověděla Jessica s úsměvem. Tuhle část odchodu si chtěla náležitě užít. Chtěla se Dylanovi pomstít za všechny ústrky, které vůči ní a ostatním děvčatům napáchal. Vstala ze židle a přešla k němu. Laškovně, přesně tak, jak ji to kdysi on tvrdým tréninkem naučil, mu položila ruku na rameno. „Možná by tě mohlo zajímat, že pokud nepodepíšeš Billovu výpověď, policie se ráda dozví o způsobu, jakým je tenhle podnik vedený. Už párkrát ti málem šlapali na paty, nemám pravdu? Stačí jediný podnět… něco jako znásilnění… a oni tě znovu přijdou zkontrolovat. Tentokrát už se z toho však nevymluvíš, zlato,“ mrkla na nj Jessica. Ovívala se papírkem, který měl zařídit Billovu volnost. Dylan nervózně těkal očima z papíru na ni. Věděla, že zatlačila na správné místo. Pokud se Dylan něčeho skutečně bál, byla to jednoznačně policie. Její hrozba visela nad pochybným podnikem už nějakou dobu. „Proč ti o něj tak jde?“Neuvěřitelně se bála, že se Dylanova poslední hrozba vyplní. Pokud si brzy nesežene práci, bude to znamenat značný problém. Ani ona, ani Bill momentálně nevydělávali, takže ani jeden nemohl další placení nájmu stáhnout na sebe. Nikdy jí špatné finanční zaopatření nevadilo, ale teď se skutečně bála. Hlasitě si povzdechla a vyzula rozbolavělé nohy z bot na vysokém podpatku. Nemusela je nosit, ale za dobu svého povolání si na ně tak zvykla, že už neuměla chodit v teniskách a jiné pohodlné obuvi.
Namířila si to rovnou do kuchyně, kde odložila věci na kuchyňskou linku. Nevybalené je nechala ležet. Prvně chtěla zkontrolovat Billa, popřípadě Billa a jeho bratra. Zaklepala na dveře Billova pokoje, a když se neozvala žádná odezva, nakoukla dovnitř. Pokoj zel prázdnotou. Pouze lísteček nalepený na okně prozrazoval, že tu někdo původně byl.
Krásný doufám, že teď už to bude jen lepší a lepší a že Tom a Bill budou zase spolu =oD
Moc doufám že si Jess najde práci a Dylan shnije… a taky doufám že Bill konečně začne zase normálně žít… with Tom :)))