Vrah 10.

„On ho unesl,“ vyhrkl Tom.

„Kdo? Koho?“ nechápal strážník.

„Billa. Ten vrah unesl Billa. Totiž, nikde není, mobil u sebe nemá a… a… já nevím…“ Tom se ze všech sil snažil potlačit slzy, které se draly na povrch, ale nešlo to. Měl o Billa tak neuvěřitelně hrozný strach. Klukům stihl jen napsat vzkaz, aby mu zavolali, až vstanou.

„Tome, uklidněte se. Posaďte se a já hned vyhlásím celostátní pátrání.“

„Děkuju. A co mám udělat já?“

„Nejlepší bude, když půjdete domů, a pokud možno, nebuďte tam sám.“

„Ne, to ne! Chci vám pomoct.“

„No, to docela jo, ale jakmile cokoli zjistíte, řekněte mi to. Moc mi na Billovi záleží.“

„Já vím a nebojte se. Všechno bude v pořádku.“

Tom se vděčně usmál, nasadil si sluneční brýle, aby nikdo nemohl zahlédnout jeho uslzené oči, a vydal se loudavým krokem domů.

„Dobré ráno, hvězdo,“ vešel do Billova „pokoje“ Dicky. Docela to i jako pokoj vypadalo, tedy až na pár detailů. Byla zde postel, ke které ho Dicky večer přivazoval, aby černovlásek mohl ležet, židle, skříň, ve které bylo oblečení, které blonďák pro Billa nakoupil, televize, rádio, koberec, stůl a zamřížované okno až skoro u stropu. „Udělal jsem ti snídani,“ položil na stůl tác s kávou, toastem, omeletou a pomerančovým džusem. Došel k Billovi, políbil ho na tvář a odvázal ho od postele. Dovedl ho ke stolu, připoutal každý kotník k jedné přední noze židle a posadil se vedle něj.

„Nechci jíst,“ vydechl Bill. „Chci, abys mě pustil.“

Dickymu ztvrdl výraz, chytil Billa za vlasy a zvrátil mu hlavu dozadu. „Ještě jeden vzdor a nepřej si mě.“

„Nebojím se tě,“ zamračil se černovlásek a volnou rukou ho praštil do tváře. Věděl, že nemůže utéct, když má nohy připoutané k židli, ale chtěl dát Dickymu najevo, že se mu nepodmaní. Za jakoukoli cenu.

„To bys ale měl, ty děvko,“ zvýšil blonďák hlas a skutečně z něj šla hrůza. Pak ale vydechl, aby se trochu uklidnil, přitáhl si tác k sobě a řekl: „Pak tě potrestám, teď se ale musíš najíst.“ Sám vzal do ruky vidličku a začal Billa krmit. Nebylo to zrovna lehké, když sebou černovlásek stále tak cukal, ale po chvilce se mu to stejně povedlo. Tác odsunul stranou a poprvé Billa políbil na rty. Lehce po nich přejížděl svými a rukou putoval z jeho kolene na stehno. Pak se vrhl na krk, kterému se věnoval nekonečně dlouho.

Billovi se rozbušilo srdce. Ne, že by se mu to líbilo, ale tak věrně mu to připomínalo jeho mazlení s Tomem… Ten také jeho krk miloval a velmi rád ho rozmazloval polibky. Co teď asi Tom dělá? Hledá ho? Strachuje se o něj? Nebo ještě ani nezjistil, že zmizel? Nebo toho snad využil a teď si užívá s nějakou cizí holkou?

Rázně zavrtěl hlavou. Ne! To by jeho Tom nikdy neudělal. Tom ho miluje a určitě ho teď už hledá.

Z přemýšlení po vytrhlo jemné skousnutí jeho ušního lalůčku a náhlá vlna horka, která se dostavila, když mu Dicky přes džíny pohladil rozkrok. Blonďák mu špičkou nosu jemně přejel přes tvář a šeptl: „Tak, a teď ten trest.“

Nenene, prosííím, nezabíjejte mě. To já ne. To Dicky. 😀 Tak jak myslíte, že Billa potrestá?

autor: Rose