Pouliční štěně II – Ve svitu lamp 19.

Tom otevřel dveře do svého bytu a pustil Billa dovnitř. Chudák byl pořád ještě celý vyplašený a v Tomově velké mikině vypadal neuvěřitelně zranitelně. Zastavil v předsíni a zul si boty. Vdechoval příjemnou vůni bytu, kterou měl stále ještě zapsanou do paměti. Něco se tu však změnilo. Už z bytu nedýchala ta příjemná útulná atmosféra, která tu byla, když Bill odcházel. Teď to byl byt zlomeného muže s rozštěpeným srdcem. Atmosféra bytu byla napjatá a svědila na kůži.

Pomalu se vydal za ním. Opatrně našlapoval na každý schod, prsty hladil zábradlí. Až teď zjišťoval, jak strašně mu chyběl každý detail tohohle bytu, stejně jako mu chyběl každý detail Tomova obličeje v době jejich odloučení. Tenhle byt byl Billovým splněným snem, stejně jako vztah s Tomem. Bohužel bytu i Toma se musel vzdát. Podvědomě zamířil do Tomova pokoje. Zastavil ve dveřích a zalapal po dechu. Nepříjemná atmosféra, která kolovala celým bytem, byla v tomhle pokoji nejsilnější.

Tom stál u prosklené stěny, opíral se o ni jednou rukou. I na něj podle všeho doléhala tíživá atmosféra pokoje, protože z jeho rtů zmizel úsměv. Bill k němu tiše došel a beze slova mu položil ruku na rameno.

„Pamatuješ na ohromující moc města?“ špitl tiše. Oči upíral někam do neznáma mezi lidi, kteří se hemžili na ulici. Sluneční paprsky zalévaly celé náměstí svým světlem.

„Nevím. Museli jsme zapomenout na hodně věcí… Na dětský domov, na rodiče, jeden na druhého… A na detaily se zapomíná nejsnáze.“

„Ani alkohol mi nepomohl zapomenout… Na cokoliv, co mám spojené s tebou. A nikdy jsem ani zapomenout nechtěl. Jsem rád, že jsi zpátky,“ zašeptal Tom. Jeho ruka zašátrala po Billově. Propletl si s ním prsty.

„Já taky,“ odpověděl mu šeptem Bill. „Přijde mi to jako věčnost. Stáli jsme ve tvém pokoji a já měl najednou tolik odvahy jako ještě nikdy. Vždycky jsi byl můj cíl. Něco jako magnetická přitažlivost nebo pouto gravitace. Bez tebe nemohlo být nic. Přál bych si vrátit čas… nechat všechno plavat a žít v příjemné nevědomosti. Všechno by bylo o tolik jednodušší a já bych nikdy nemusel říct, že spolu s večerem se znovu vrátím domů. Lžu, když to říkám, protože doma dokážu být jedině tam, kde jsi ty. Vždycky to tak bylo…“

Billovi vhrkly do očí slzy, když Tom pustil jeho ruku.

Dveře za Billem zaklaply, chlapec sešel schody. Loučil se se svým dosavadním životem. Hrdě mířil dál, i když se s každým krokem jeho srdce tříštilo víc a víc. Přímo volalo, aby se otočil a vrátil se. Jeho kroky však mířily dál, někam daleko od Toma.

Krev mi hučela v uších a lidé uhýbali s bázní z cesty. Nikdo a nic mě nemohlo zastavit. Matně jsem vnímal, jak jedné staré ženě, která nestihla včas uskočit stranou, vypadl z ruky papírový pytel s nákupem. Vletěl jsem do silnice, auta houkala jako zběsilá, ale já jsem nedokázal zpomalit. Ne, když mi před očima mizel život…

Tom utíkal ulicí k postavě, která se ploužila kousek od něj. Shrbená záda byla jediná věc, na kterou se Tomova zmatená, avšak odhodlaná mysl dokázala soustředit. Konečně Billa doběhl a chytil ho za loket. Obrátil ho k sobě.

Překvapený Bill mu pouze přikývl. Nechal se odvést zpátky k bytu, ze kterého před několika minutami s pláčem utekl. Tam se nechal usadit k jídelnímu stolu a uvařit si hrneček horké čokolády se šlehačkou. Líbilo se mu, jak se o něj Tom stará, aby ho ujistil, že tu Billa potřebuje. S hrnky plnými horkého nápoje se oba usadili u televize. Ze začátku je od sebe dělil celý gauč, ale v průběhu filmu už Billova hlava spočívala na Tomově hrudníku a Tomovy prsty se proplétaly jeho vlasy.

Na město už dávno padla tma a dvojčata usnula v objetí na gauči v průběhu třetího filmu. Oba ještě potřebovali dospat včerejší noční nedostatky spánku. Ani jednomu do snů neproniklo klapnutí dveří. Bella se vracela z celodenní návštěvy rodičů. Nevolala na Toma, že je zpátky, protože předpokládala, že už dávno spí, a nechtěla ho probudit. V tichosti se vyzula a chtěla odejít do koupelny, aby mohla jít co nejdřív spát. Když procházela kolem obýváku, zarazil ji zvuk televize. Protočila oči. To byl celý Tom… dokázal usnout naprosto kdekoliv, když byl hodně utahaný.

Vešla do obýváku a rozsvítila světla, aby Toma probudila a poslala ho do pokoje. Zasekla se na místě, když spatřila, že na Tomově hrudníku leží Bill a spokojeně oddechuje stejně jako její bratr. Zbrunátněla ve tváři a měla chuť dojít pro kbelík studené vody, aby probuzení bylo co nejpříjemnější. Věděla, že se to jednou stane… že jí to zatracené štěně Toma znovu vezme.

autor: Helie