autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
Když jsme dorazili do restaurace, zavřel jsem za námi dveře a rozhlédl se. Bill se rozešel hned dozadu k volnému stolu pro dva. Náhle mi celá vzpomínka probleskne před očima. Zastavím se na místě.
Vjel jsem s Molly dovnitř a černovlasý kluk, který vycházel ze záchodů, málem narazil do jejího vozíku.
„Ježiš, pardon,“ omluví se. Prohlédne si mě a poté se podívá na Molly. „Promiň, maličká. Neviděl jsem tě.“
„To je dobrý,“ usměje se na něj. Ještě jednou si ji prohlédne, obejde nás a odejde se posadit dozadu ke stolu pro dva k nějaké dívce.
„Tome?“ broukne Bill.
Odvezu Molly ke stolu a usadím se. Podám jí jídelní lístek a ohlédnu se po tom klukovi. Také mě pozoroval. Nakonec něco řekl té slečně a odvrátil ode mě pohled.
„Tak, co to bude, sluníčko?“ usměju se na Molly. „Pizza?“
„Jo, šunková,“ zasměje se.
„Tome,“ ucítím jeho ruku na ramenu, když ke mně dojde.
Zamrkám a vzpamatuji se. Zadívám se mu do očí. „Tady jsem tě viděl,“ řeknu polohlasem.
„Ve snu nebo doopravdy?“ pošeptá opatrně.
„Doopravdy. Vycházel jsi tady ze záchodů a málem vrazil do Molly. Proto mi přišla Deborah tak povědomá. Seděli jste támhle vzadu,“ ukážu ke stolu, kam se hned po příchodu rozešel.
Trošku svraští obočí, jako by přemýšlel. „Nevzpomínám si na to, ale když to říkáš, tak asi ano.“ Jasně, jak by si to mohl pamatovat. Bylo mu to jedno. Ale já si to pamatuji moc dobře.
„…jo,“ šeptnu. Obejdu ho a dojdu k tomu stolu, kam šel. Sundám si mikinu a usadím se. Po chvilce ke mně dojde a posadí se naproti mně.
„Chceš tady zůstat, nebo jít jinam?“ upře ke mně oddaně oči.
„Dobrý. O nic nejde,“ řeknu tiše a chopím se jídelního lístku. Už když jsme byli s Molly v nemocnici a ona tam viděla Billa, říkala, že už ho někde viděla. Pamatovala si prý ten pohled a úsměv. Bill skoro až provinile sklopí hlavu a sundá si kabát. Nic neříkám. Najednou nevím co. Vzpomínám si na ten jeho přístup v nemocnici. Měl jsem chuť po něm něco hodit. A jak ještě řekl, že je Molly dementní. Kdyby tam nebyla, vrhl bych se mu kolem krku. Když jsem do něj vrazil poprvé na ulici, byl tak zlý a hnusný. Je to někde v něm. Jen nikdy nevím, zda čekat hodného Billa nebo arogantního. Možná má rozdvojenou osobnost.
„Je to moje vina,“ vydechne po chvilce, co si mě jen tiše prohlíží.
„Není. Nemůžeš za nic,“ zavrtím hlavou, ale i přesto dál koukám do jídelního lístku, ačkoli ani nevím, co je tam napsáno. Kvůli jeho chování jsem se vzdal člověka, kterého jsem miloval. No dobře, byl to sen, ale i tak. Trápil jsem se kvůli němu… Je to vlastně moje vina. Bože…
„Dobře,“ šeptne. Nastane znovu chvilka ticha.
„Jak je to zhruba dlouho, cos mě tu viděl?“
„To netuším. Nějaký ten měsíc už to bude,“ odpovím co nejklidnějším hlasem, jaký momentálně zvládnu.
„Aha,“ poklepe nehty do stolu. „Mm, co si dáš?“ Ještě jsem se do toho ani nepodíval, i když na to čumím jako blb.
„Mmm,“ přejedu rychle pohledem stránku, „asi ten vegetariánský salát.“
„Jsi vegetarián?“ zajímá se.
„V podstatě jo,“ přikývnu. Odložím jídelní lístek na stůl a založím si ruce na stole.
„Já také,“ pokusí se o lehký úsměv. Vzhledem k jeho postavě mě to nepřekvapuje.
„Myslel jsem si to,“ podívám se na přicházející číšnici.
„Dobrý den, dáte si něco k pití?“ zeptá se.
„Já bych si dal minerálku bez příchutě a…“ podívám se tázavě na Billa. Střetneme se pohledem.
„…já také,“ vydechne.
„Dobře. A máte vybráno něco k jídlu, nebo chcete ještě chvilku?“ prohlédne si nás s úsměvem. Znovu se na něj zadívám.
„Ještě chvilku, prosím,“ broukne potichu.
„Samozřejmě,“ kývne číšnice. Znovu si mě prohlédne, věnuje mi úsměv a odejde. Jenom za ní mlčky koukám. Opravdu mě balila, nebo se mi to jenom zdálo? Pořád se na mě tak usmívala… Hmm…
Bill si odkašle. „Jestli jsem tě naštval, tak mi to řekni.“
Podívám se na mluvící stvoření naproti sobě. „Nejsem naštvaný.“
„Tak co je ti?“
„Nic,“ pousměju se, „co by.“
„Oba moc dobře víme, že od té doby, co jsme sem přišli, je to jiné.“ Hm, asi jo.
„V pohodě. Jenom jsem se zamyslel. O nic nejde,“ ujistím ho.
„Okay,“ broukne a opře se. Během chvilky nám servírka přinese pití.
„Tak, tady to máte. Už jste si vybrali?“ zeptá se, ale zdá se, jako by se ptala opět jenom mě. Může na mně oči nechat. Znovu se podívám na Billa, abych jí trapně naznačil, že tu nejsem sám.
„Dám si totéž, co ty,“ řekne skoro až urychleně a nespustí ze mě oči.
„Ok, takže si dáme dva ty vegetariánské saláty,“ podívám se na ni, ovšem jenom ze slušnosti. Mohla by se trochu ovládat. Je snad dost stará.
„Dobře. Ještě něco jiného?“
„Zatím ne, díky,“ odvrátím od ní pohled, aby už vypadla. Pomalu odejde jako spráskaný pes. Nechápu ženský. Jenom zakroutím hlavou.
„Mohla na tobě oči nechat,“ řekne Bill a stále se na mě dívá.
„Holky po mně jedou,“ zasměju se a nevinně pokrčím rameny. „Asi nevypadám jako klasický gay.“
„Taky bych to do tebe neřekl,“ usměje se.
„Už delší dobou přemýšlím, že změním image. Takhle po mně pořád čumí jenom ženský a někdy mi to vadí. Koukají na mě jako na kus masa. Jsou to mrchy,“ uchechtnu se. „U tebe každý pozná, že jsi gay. To je fajn. Asi se sebou taky něco udělám.“
„Ne, nedělej,“ vyhrkne ze sebe hned a nedbá na další připomínky.
„Proč ne. Vždyť je to fuk. Brianovi stejně jde o šukání,“ zasměju se. Skloním pohled ke svému zápěstí, kde mám vytetováno Mollyino jméno, a začnu si ho mnout. Někdy si přeji, aby to tak nebylo, někdy to tak dokonce i vypadá. Ale když jsme spolu, co myslíte, že děláme? Ano, šukáme.
„Takhle ti to… sluší,“ usměje se. „Myslel jsem, že vy dva… spolu chodíte a tak,“ sleduje moje ruce.
„Chodíme, ale je to jen pár týdnů. Do té doby jsme spolu jenom spali. Říká, že mě má rád. V jistých ohledech mi rozumí a tak, ale když jsme spolu, většinou jenom… šukáme,“ pošeptám hořce a ironicky si odfrknu.
Hlavně, že si Brian zašuká jako obvykle. K ničemu jinému mu nejsem. Ani nevím, proč na něj náhle mám vztek… Nejspíš to dělá Billova přítomnost. Těžko říct. Ti dva se nedají srovnávat. Nebo možná ano…
„Vyhovuje ti to?“ zeptá se narovinu.
„Jak kdy,“ pokrčím rameny, „někdy je dobrý si jen zašukat, nevázat se a zas jít. Ale z té druhé strany mi to někdy nevyhovuje. No… to je jedno,“ zakroutím hlavou a napiji se.
„Promiň,“ sklopí oči. „Smím?“ natáhne se po mé ruce, když odložím sklenku. Chvíli na něj udiveně zírám, ale pak mi dojde, že se nejspíš chce podívat jen na to tetování. Natáhnu k němu beze slov ruku. Opatrně mi ji chytne a prohlíží si ho. „Jak dlouho už to máš?“
„Přibližně rok,“ pousměju se. „Molly má ráda hvězdičky. Proto je to takhle zdobený. Vždycky tak bude se mnou.“
Pohladí mě prstem po tom tetování a usměje se. „Já vím,“ pošeptá.
„Jinak na tetování moc nejsem. Spíš na piercingy. Jestli si udělám ještě někdy nějaké tetování, tak to bude na druhé zápěstí. Nechám si tam vytetovat jméno člověka, kterým si budu do života jistý,“ uchechtnu se. „Já vím, že to zní pitomě, ale já celý jsem divný. Co ty? Máš nějaká tetování a piercingy kromě těch na obličeji?“ Určitě mu připadám dětinský. Zaujatě si ho prohlédnu.
„Ne, zní to pěkně. Přeju ti, aby sis takové tetování nechal někdy udělat,“ usměje se na mě sladce, „…a hlavně, aby tam byl ten pravý,“ broukne tiše. „Já? No…“ zasměje se, „…mám několik tetování a ještě jeden piercing,“ usměje se.
„Povídej,“ pobídnu ho se zájmem.
„Všechno je to důkladně schované,“ zasměje se. „Mám tetování na krku, ruce, boku a podbřišku,“ uculí se, „a piercing… v bradavce.“
„Hustý,“ zasměju se jako nějaký puberťák, čemuž se začnu smát. Bill se jen usměje a zvedne pohled k servírce. Také k ní vzhlédnu.
„Tady je vaše objednávka,“ položí před nás každého mísu a doprostřed položí talířek s příbory.
„Díky,“ pousměju se na ni.
„Nechte si chutnat,“ popřeje nám, usměje se na mě a spěšně odejde. Vezmu si příbor a ubrousek. Náhle mi z něj vypadne papírek. Zaskočeně ho vezmu. Je na něm telefonní číslo. To se mi snad zdá.
Bill jen trošku podzvedne obočí a usměje se. „Dobrou chuť.“
„Zařadím ji do svého fanklubu,“ zasměju se. Zmuchlám papírek, dám ho do popelníku a znovu se chopím příboru. „Dobrou.“
„Ani sis to nepřečetl. Bude smutná,“ uculí se.
„Je tam jenom její telefonní číslo,“ ušklíbnu se pobaveně a dám stranou rajče. „Fuj. Nesnáším rajčata.“
„Ne? Já je mám rád,“ zasměje se.
„Bleh,“ zaksichtím se. Jsou odporný. Jednou jsem jedno snědl, a pak jsem se pozvracel. Od té doby nemůžu rajčata ani cítit. Fuj, jen ať vypadnou z mojí porce. Dám mu je, když mu tolik chutnají. Napíchnu jedno mini rajče na vidličku a přistrčím mu ho k puse. Hned ji trošku pootevře. Opatrně mu ho vložím mezi rty. Soustředěně povystrčím jazyk. Teď by ho mohl pořádně olíznout a pak sníst. Uuuh. Povystrčí jej také a sousto ode mě přijme. No dobře, i tohle bylo působivý.
„Mám tu ještě tři. Chceš je?“ zeptám se s úsměvem a už napichuji další. I když řekne, že ne, tak mu je nastrkám do pusy.
„Mmm, pokud by ti to znechucovaly, tak jo,“ usměje se sladce a olízne si rty. „Co máš z toho salátu nejraději?“
„Nic zvláštního. Chutná mi celý,“ odpovím bezelstně a přistrčím mu další červenou kuličku k puse. Docela mě baví ho krmit, ale to je zvyk od dětí. Nespokojeně zabručí.
„Chci ti za to dát něco na oplátku,“ semkne rty k sobě.
„Jestli pro mě chceš něco udělat, tak až se na mě znovu podívá ta otravná číšnice, udělej něco, co jí dá najevo, že jsme gayové,“ zasměju se a nenápadně se po ní kouknu.
„No, dobrá,“ usměje se a otevře zase pusu. Strčím mu ho tam a skousnu si s úsměvem ret. Takhle ho nakrmím všemi těmi hnusnými rajčaty, a poté se už normálně pustíme do jídla. Asi po deseti minutách se mi rozezvoní mobil.
„Promiň,“ omluvím se Billovi, jelikož ho to přerušilo v povídání, a vyndám iPhon. Hned se utiší a spořádaně dál jí. Podívám se na displej. Zpráva od Briana. Otevřu ji a začtu se.
„Kde jsi? Domluvili jsme se, že po jednání na mě počkáš před školou a půjdeme na oběd a pak ke mně. Už tu čekám půl hodiny. Ozvi se!“ Zamračím se. Nedomluvili jsme se, on to řekl. Myslí si, že budu skákat, jak píská? Ať se třeba posere. Nemám na něj dneska náladu.
„Stalo se něco?“ zeptá se opatrně Bill.
„Pan Werner se předvedl v nejlepším světle. Kokot,“ zabručím. Smažu sms a pohodím iPhone po stole. Zase začnu jíst. Sklopí pohled a chvilku nejí.
„To mě mrzí,“ vydechne a pak začne zase pomalu jíst.
„Nemusí. Někdy se prostě chová jako egoistický idiot. Myslí si, že když si usmyslí, že přijdu, že spolu půjdeme na oběd a pak mě vošuká, tak já hned přiběhnu a skočím mu kolem krku. To nic,“ mávnu klidně rukou. Brian má své světlé i tmavé chvilky, stejně jako každý jiný. Tohle bohužel není jedna z těch nejlepších.
„Já ho natolik neznám, takže ti k tomu asi neřeknu nic víc, než… zřejmě si tě nezaslouží.“ No, od tebe to sedí, Billoušku. Jen se ironicky uchechtnu a raději držím hubu.
„No, snad to bude dobré,“ řekne tiše a zacpe si pusu dalším soustem. Není až tak pitomý, jak se zdá. Nic neřeknu a prohrábnu se vidličkou v jídle. Zaslechnu klapot podpatků. Opatrně vzhlédnu. Ta číšnice stojí u vedlejšího stolu a pokukuje po mně. Odložím příbor. Bill si ještě vezme dvě sousta, a potom taky příbor odloží. Když na sobě cítím její pohled, nadzvednu se, a co nejpřirozeněji se nahnu přes stůl k Billovi. Zůstane se na mě dívat. Vezmu ho jemně za tvář a přiblížím se těsně až k jeho rtům. Nepolíbím ho, protože není důvod. Přes jeho hlavu na nás nevidí. Bill pootevře trošku rty a zvážní. Pochopil… Přivře oči a hlavu nahne. Přiblíží se ke mně ještě víc.
„Dobrý, nemusíš. Nevidí sem,“ šeptnu. Nenápadně se podívám za něj. Uslyším její zaražený výdech a rychlý klapot podpatků. „Pochopila. Už je pryč. Díky,“ zasměju se a dosednu zpátky. Nahlas oddechne a sklopí oči. Chvilku jen tak sedí s pootevřenými rty. Napiju se a zadívám se na hodinky.
„Už jsi dojedl? Budeš chtít ještě něco. nebo můžu zaplatit?“ zeptám se.
„Chci ještě něco,“ podívá se znovu na mě. Hah, určitě chce nějaký pohár.
„Jo, máš pravdu. Chce to ještě pořádnou porci zmrzliny,“ zasměju se a otevřu jídelní lístek. Nalistuji deserty a začnu si vybírat. „Oooh. Mají tu čokoládový pohár se šlehačkou a krémem. Mňam. To si určitě dám.“
„Jo… jen si dej,“ pousměje se a rty semkne k sobě. Olízne se a potom si prstem přejede po rtech.
„A co…“ načnu otázku, ale přeruší mě zvonící iPhone. „Promiň.“ Vezmu ho do ruky a podívám se na displej. Brian. Bezva. Povzdechnu a přijmu hovor.
„No?“ zabručím.
„Tak kde seš? Má cenu tu na tebe čekat?“ povzdechne. „Nestalo se nic Molly, že ne.“ Není naštvaný… A má starost o Molly. Už chápu, proč naléhal, abych se ozval. Byl jsem naštvaný zbytečně. Měl bych jít. Bill už stejně určitě bude muset jít zpátky do kanclu.
„Ne, je v pohodě… tedy v mezích samozřejmě. Zakecal jsem se s kámošem, promiň,“ řeknu mu.
„A uvidíme se tedy dnes nebo ne? Vybereme si postýlku, hm?“ zasměje se.
Nad tím se usměju. „Fajn, tak do hodiny budu u tebe. Zatím si dej něco k obědu. Už jsem po něm. Tak zatím ahoj.“
„Ahoj,“ rozloučí se se mnou Brian. Zavrtím hlavou a ukončím hovor.
„No, tak já už budu muset…“ podívám se na Billa. „Stejně už taky určitě budeš muset jít zpátky do kanceláře, viď. Můžeš si klidně ještě něco dát. Nechám ti tu peníze, když jsem tě pozval. Ale bylo to vážně fajn. Děkuju, že jsi mě neodmítnul,“ usměju se. Moc to pro mě znamená.
„Já děkuju za pozvání, ale příště zvu já tebe a budu rád, když přijmeš,“ trošku sklesle se pousměje. „No, já už půjdu také. Nic už si nedám, asi bych prasknul,“ broukne a začne se společně se mnou zvedat. Obléknu si mikinu a obejdu k němu stůl.
„Díky za dnešek,“ usměju se vděčně. Nakloním se k němu a něžně ho políbím na tvář. „Tak se měj.“
„Ty taky, děkuju,“ usměje se. Pohladím ho po ramenu a dojdu zaplatit. Nemám čas čekat na to, až přijde číšnice. Poté si zapnu mikinu a vyjdu z restaurace. Tak… a teď za Brianem.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: J. :o)
Áááá Tome ty jsi idiot =oD Bill chtěl políbit!! =oD Jáj…ti chlapy =oD skvělej dííl
Tom je kretén. -.-' Měl zůstat s Billem.. ten Werner mi leze na nervy!:D
Boze ten Brian me opravdu sere uz :/ Vsechno musi posrat .. :/
BOze Tome, mel si ric,t ze nedojdes .. bylo by to lepsi..
BOze nechod za nim .. 😀
Honem pokracko 😀
[1]: Přesně to jsem chtěla napsat 😀 😀
Jo a Brian mě taky začíná už štvát 😀 Tolik se těším na příští díl ! <3
Nesnáším toho Briana, hrozně mi tam vadí. Měl by co nejdřív vyklidit prostor pro Billa 😀 úžasný díl, těším se na další 😉
Billovi je určitě líto, že ho Tom nepolíbil! 😀 proto se tak sklesle choval 😀 😀 no.. vypadá to čím dál víc napínavě! :)) to čekání na další díly mě zabije! 😀 🙂
Moc krásný díl. Sakra ať Tom není takový trouba a už konečně Briana nechá a je s Billem. Hodí se k sobě a až Molly umře Bill bude skvělá opora.
Nádherná povídka, moc 🙂
Chudák , ttakhle ho tam nechat , tohle mi udělat tak ho příště pošlu někam … Hmmm zase Brian achjooo co ten tam furt dělá :/ 14 díl a oni mezi sebou nic nic nemají , achjo ty chlapi :/
Nenenenene!!!!! To neeeeee!!!!!!!!!! Sakra, Bill ho chtěl políbit a Brian to zkazil. 🙁 A ta číšnice byla fakt trapná. :DD
Málem jsem omdlela ve chvíli, kdy se k němu Tom nakláněl… 🙂 škoda že jsme se polibku nedočkali, ale já věřím, že už na něj nebudeme muset dlouho čekat 🙂
Tajně doufám že se něco stane a Brian vypadne.. 😀 Asi jsem škodolibá ale myslím ve prospěch kluků… :)) A myslím že Biran si mohl vybrat lepší chvilku k hovoru… chudák Bill.. :////
ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!! Nádhera, moc se mi líbí, jak povídka přibývá pravidělněji!!!! 🙂 Jsem opravdu hodně nadšená!!!! :-))) Ale jako musím říct, že pokaždé, když to čtu, tak mám husí kůži a tak krásně mě to mrazí, úplně mě to vtahuje do děje tak silně, že když dočtu dílek neumím ani vyjádřit slovy, jak moc si přeju přeskočit pár dní, aby se tady povídka objevila…!!! 🙂 Zamilovala jsem se do toho, ta povídka má nějaké kouzlo v sobě, možná proto, že je taková něžná a moc se mi to líbí…:-);-) orpavdu další dokonalý skvost z vaší dílničky!!!! :-)))
Wow!!Ani nevím co bych měla napsat k tomu, jak se Tom k Billovi nakláněl, říkala jsem si, joo políbí ho a bude to takové krásné na začátek a ono nic???? :-O Je sice pravda, že Tom řekl, že Billa sám nepolíbí, že to musí udělat on, ale přijde mi, že Bill má snad svatou odolnost…:-D I když dneska to na to nevypadalo, už i on chtěl, aby jej Tom políbil:-))) Nemůžu se dočkat až to tam bude a co to s nimi udělá…:-)
Jinak Tomovo tetování je to hodně dobře promyšlené..:-) Alespoň tak Molly bude s ním, napořád:-)
A Brian…No toho chlapa jakože moc nemusím. Z počátku se mi zdál takový milý a to všechno, ale teď??? Chová se k Tomovi jako k jeho doplňku a to se mi moc nelíbí mno.:-(
ÁÁÁÁ tak moc se těším na další díl!!!! :-))) Opravdu nádhená povídka, miluju jí!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! ♥♥♥♥
Christine(omlouvám, se za to, jak jsem se rozepsala, poslední dobou neumím komentovat krátce:-);-))
Bože Tome!!!! Vždyť Brian ti za to nestojí!!! Mohl jsi tam ještě chvíli být s Billem a dát si ten pohár….Ach jo…Neřekla bych,že Brian tak naléhal kvůli tomu,že měl starost,jestli je Molly ok…Ach jak já ho nemám ráda….
Wau….jsem tak ráda,že si Tom vzpomněl,kde Billa viděl! Skvělé! To jak ho krmil těmi rajčaty ….super:D<3 Wau a tetování "Molly"…to je moc hezké<3….Doufám,že dalším jménem bude "Bill"…<33! Ta servírka xD…nedivim se jí…a jako..dobře oni 😀 Hej ale…stejně bych řekla,že Bill fakt myslel,že ho Tom políbí..<33 Jsem zvědavá,kdo z nich toho druhého políbí dřív. Tom řek.,že to neudělá,tak uvidíme.:D Jak Bill vyhrkl,že to Tomovi sluší 😀 pecka!
Tenhle díl byl skvělý, škoda že ho Tom opravdu nepolíbil. Ale tuším, že k tomu stejně brzy dojde 🙂 Brian je otravný, snad s ním nebudou moc velké problémy…