Jedno přání

autor: Anile

To že jsem byl zamilovaný do svého vlastního bratra – navíc ještě dvojčete – jsem v hloubi duše věděl už dávno. Ale až teď jsem si to dokázal přiznat. Přiznat si to, že ke svému dvojčeti cítím něco víc než jen bratrskou lásku, něco mnohem víc.
Vždycky když kolem mě prošel a já cítil tu jeho úžasnou vůni, jsem cítil něco zvláštního. Ale proč jsem si to musel uvědomit zrovna dnes?! Bylo 1. září, měl, vlastně měli jsme narozeniny…

*flashback*

„No tak, Bille, seš tady?“ zasmál se Tom a rukama mi máchal před obličejem.

„Hmm, jo, promiň, takže na tři?“ Tom souhlasně přikývl. „Jedna – dva – tři.“

Měl jsem jen jedno přání: Pevně jsem zavřel oči a přál si snad to nejnemožnější na světě – aby mě Tom miloval stejně tak jako já jeho, přál jsem si to i přesto, že jsem věděl, že se to nikdy nemůže splnit. Sfoukli jsme svíčky.

„Co sis přál?“ Vytrhl mě Tom z přemýšlení a povytáhnul zvědavě obočí.

„To ti nemůžu říct, jinak se to nesplní!“ zaculil jsem se a začal vyndávat svíčky z dortu. Tom na mě koukal tím svým štěněčím výrazem

„Prosííím, Billy!“ Oslovil mě tak, jak to dělával, když jsme byli malí. Já tohle oslovení miloval. Vyndal jsem z poličky v kuchyni dva talíře a postavil je na stůl, ale Tom se nedal odbýt. „No ták, Bille, nebuď jak malej!“ zaprosil a zašklebil se.

*konec flashbacku*

O 2 hodiny později…

Ležel jsem na své posteli a uvažoval, jestli je vůbec nějaká šance, aby se moje přání vyplnilo, a Tom cítil totéž ke mě, co já k němu. Sám nad sebou jsem zakroutil hlavou. Určitě mě má rád jako mladšího brášku, ale víc ne.

Z přemýšlení mě vytrhlo až klepání na dveře.

„Můžu?“ Tom ani nečekal, až odpovím, a vtrhl dovnitř. Usmíval se. Sedl si vedle mě a odhrnul mi vlasy z čela, které mi spadaly do očí. „Bráško, mám pro tebe překvapení.“ Zasmál se a pomalu mě tahal za ruce z postele. PŘEKVAPENÍ, blesklo mi hlavou, a já si začal dělat naděje. Tomova věta „Chci tě s někým seznámit.“ moje naděje rychle ukončila. Jen jsem se ušklíbl a nechal se táhnout Tomem po schodech dolů do obýváku.

Bydleli jsme sami v dvoupatrovém domku u moře a skal, daleko od všech těch fanynek, fotografů a všeho možného. Asi jsem neřekl, že s bráškou máme kapelu že? Tokio hotel, naše kapela. Já, Tom, Gusťa a Geo. Gustav a Georg jsou fakt fajn kluci. Ale teď zpátky, došli jsme až do obýváku, kde na MÉM oblíbeném křesle seděla nějaká blondýna.

Co to má znamenat? On si sem přitáhne nějakou blbou blondýnu na naše narozeniny? To nemyslí vážně. Začal jsem žárlit. Zamračil jsem se a došel až k ní. Tom se usmál a dal jí pusu na tvář.

„Bille, tohle je Kristy. Kristy, Bill.“ Představil nás Tom a blondýna, teda vlastně Kristy, mi podala přátelsky ruku. Nechtěl jsem, ale ruku jsem přijal a vykouzlil na mé tváři falešný úsměv.

„Ahoj.“ Blondýna vykulila oči a úsměv mi vrátila

„Jsem tak ráda, že tě poznávám, Tom o tobě v jednom kuse mluví, takže tohle je ten slavný Bill Kaulitz !!“ rozzářili se jí oči.

Zabíjel jsem ji pohledem, ale navenek jsem se pořád přiblble usmíval.

„Jo, já taky, a-ale o tobě slyším až teď,“ vyčítavě jsem se podíval na Toma. Ten jen sklopil pohled. Po chvilce se na Kristy zamilovaně podíval.

To už jsem ale nevydržel, nesnesu pohled na něj a tu blondýnu. Vždycky když si domů přivedl holku, bylo to většinou jen na jednu noc, a ráno už tu nebyla a Tom se zase věnoval jenom mně. Najednou jsem cítil, jak se mi po tvářích kutálejí slané kapky. Bez jediného slova jsem utekl přes zahradu ven. Pršelo, cítil jsem, jak se mi déšť dostává všude, nepřestával jsem utíkat.

„Bille co blázníš?“ zaslechl jsem za sebou Tomův hlas zdálky.

On jí miluje, nikdy nebude milovat mě… Už to nemá cenu prodlužovat. Doběhl jsem až k okraji skály. Zastavil se a přemýšlel, nikdy jsem vlastně Tomovi neřekl, co k němu cítím. Teď je na to ten správný čas. Prudce jsem se otočil. Viděl jsem Toma v předklonu, jak se opírá a svá kolena a hlasitě oddechuje.

„Bille! C-co se stalo?“ Zoufale na mě koukal. Nahrnuly se mu slzy do očí, když pochopil, co se chystám udělat.

„Tomi, vždycky jsem tě… miloval víc něž jen jako bratra,“ říkalo se mi to těžce a další slané potůčky se mi vytvářely na tvářích. „…A dělal jsem si naděje, ale teď už vím pravdu…“ Tom se nadechnul, jako by chtěl něco říct, já ho přerušil „…nemusíš mi říkal, že mě máš rád, já vím, že mě nikdy nebudeš mít rád, jako já mám rád tebe.“ Tom se narovnal a koukl na mě.

„Bille, j-já…“ podíval jsem se naposledy na Toma.

„Miluju tě, Tomi.“ A s posledním slovem jsem skočil dolů ze skály. Ještě jsem zaslechl, jak Tom křičí. Ale potom už bylo jenom ticho…

–Tom–

„Bille, j-já,“ nestačil jsem to doříct a Bill mi skočil do řeči.

„Miluju tě, Tomi,“ chtěl jsem mu říct, že já jeho taky, že jsem nikdy nemiloval nikoho jiného nežli jeho. Ty holky, co tu byly předtím, neznamenaly pro mě nic. Ale on byl pro mě vším! Nenechal mě to říct, skočil dolů.

„Neee, Bille!!“ začal jsem křičet a rozběhl se ke skále… Na okraji jsem se zastavil. Bez něj nemá můj život smysl. Bez něj nic nemá smysl! Bez mého, bratra, dvojčete, lásky! „Jdu za tebou, bráško,“ šeptl jsem do deště, otočil jsem se a utíkal zpátky do domu.

Doběhl jsem tam, naštěstí Kristy tam už nebyla… asi jí to taky došlo. Proč mně to došlo až tak pozdě? PROČ?!! Došel jsem až do kuchyně, vytáhl z jedné přihrádky delší ostrý nůž.

Rozhlédl jsem se naposledy a běžel jsem po schodech nahoru přímo do Billova pokoje. Chtěl jsem ho cítit kolem sebe, až půjdu za ním! Sedl jsem si na jeho postel, opřel se zády o zeď a pomalu jsem se nožem řízl do zápěstí. Zopakoval jsem to ještě několikrát. Viděl jsem, jak mi krev stéká po ruce, zatočila se mi hlava. Lehl jsem si na postel a nadechoval se zhluboka Billovy vůně, která byla všude cítit.

„Už budu brzo s tebou!“ šeptl jsem skoro neslyšně a zavřel oči…

autor: Anile