„Oooh!“
Dlouhé, hlasité zasténání opustilo toužebně pootevřené rty, ztratilo se v tisíci vzdechů, jež jej následovaly. Jeho dlaně bloudily po chlapcově hrudi, dotýkaly se těla ležícího pod sebou, a on se na něm pohyboval ve stále kratších, naléhavějších přírazech, tvrdě najížděl na jeho penis uvnitř svého těla, jenž mu – narážející na jeho bod slasti – způsoboval přívaly horka i mrazu.
Užíval si doteků chlapcovy dlaně, hýčkající jeho nateklou chloubu, a vytrvale, neutišeně sténal, každý jeho příraz byl krokem blíž, blíž toužebně očekávanému okamžiku, jenž měl přijít.
Naposled na něj dosedl, stáhl svaly kolem jeho mužství a ladně se prohnul v zádech. Dovolil poslednímu, naléhavému stenu vyklouznout z jeho hrdla a blahem přivřel víčka, vychutnával si pocit uvolnění, jenž proudil po chlapcových prstech jako bílá, teplá tekutina, stékal po jeho ruce a zasychal s malými kapkami v jeho klíně.
Toužebně si skousl ret, jeho tělo se chvělo očekáváním do chvíle, než v sobě ucítil tolik chtěné teplo, vycházející z hříšného nástroje, stále spočívajícího v jeho zadečku.
Pousmál se a slastně zavrněl, zůstal ještě chvíli ve své nehybné poloze, než se nadzvedl z jeho klína, vypudil jej a donutil opustit jeho vstup.
Jeho tváří prolétl nevinný úsměv, přesto signalizující žádost a chtíč, když se přitulil k němu, mazlivě se rty otřel o krk chlapce klidně ležícího v bílých peřinách.
Jak moc po něm opětovně zatoužil. Jeho chlapec byl největším afrodiziakem, vzbuzoval v něm chtíč, touhu, vzrušení. Chuť, jež ani po dlouhé, bezesné noci plné sexu a hrátek stále nebyla plně ukojena.
„Bille… už nemůžu,“ znaveně vydechl odpověď a natočil hlavu, do této chvíle spočívající na polštáři, ke svému milenci.
Konečky prstů jemně, smířlivě pohladil tvář zalitou ruměncem, jen jedním z viditelných projevů milencovy náruživosti. Palcem přejel růž na jeho líci dřív, než se mladík skryl pod lemem bílé peřiny, posouval se pod její látkou stále níž a níž.
„Bille? Co to děláš?“
Úsměv prolétl jeho tvář, když prstem dloubl do místa, kde tušil mladíkovo tělo, neklidně sjíždějící stále níž.
Úsměv se vytratil z jeho rtů, jeho ústa se jen němě pootevřela. Oči, až do této chvíle sledující mladíkovo počínání, se toužebně přivřely, zůstaly skryty za přimhouřenými víčky.
První, ztěžklý výdech opustil bránu jeho rtů, byl prvním slyšitelným důkazem vzrušení, jež v jediném okamžiku, v setině vteřiny proběhlo jeho tělem až po konečky prstů.
Položil hlavu na polštář a pevně semknul víčka, upnul svoji, dosud volně poletující pozornost k jedinému, co se zde odehrávalo.
Vlhký, žhavý jazyk, horce přejíždějící po celé délce jeho mužství. Do této chvíle klidného mužství.
„Bille…“
Přivřel víčka a silně si skousl ret, bolest měla být trestem za první, ne příliš tichý sten, jenž nehlídaně opustil jeho hrdlo. Roztřesenými prsty uchopil lem pokrývky a odhrnul ji, jeho oči se sklopily dolů, do klína, jenž začínal býti neklidným.
Naskytl se mu ten nejerotičtější pohled, jaký si jen mohl přát. Díval se do očí, plných magické uhrančivosti, jež zčernaly touhou a chtíčem, pod jejichž žádostivým pohledem ztopořil stejně jako pod tvrdými nájezdy horkého jazyka.
Instinktivně roztáhl nohy od sebe, nadzvedl se na lokti a potřísněnými prsty, na nichž ještě plně nezaschlo semeno jeho milence, zajel do půvabné, nadýchané vlny uhlově černých vlasů. Přisunul si jeho hlavu blíž do klína a pánví přirazil proti němu, nechal hlasité steny, aby rychle naplnily celý pokoj.
Byl tvrdý, cítil se nadrženě a chtivě, avšak přál si ten začínající maraton vášně, mučení a blaha, jež mu jeho milenec hodlal poskytnout, vychutnat až do konce.
Sál jej a zatím nepatrně lízal, pohrával si s ním do chvíle, než plně přerušil svoji činnost, nechal svá víčka pootevřít, vyhlédnout zpod jejich závoje potemnělé oči, jejichž pohled se až magnetickou silou upřel na mužství před ním.
Prohlížel si jej. Byl lesklý, sametově hladký, velký a tvrdý. Ztopořený. Toužící po uspokojení. Připravený jen pro něj.
Sklonil se blíž, chtivě pootevřel rty a povystrčil svůj hříšný, mučivý nástroj, s požitkem slízl lesklou kapku touhy, jež se objevila na růžovém vrcholku, blaženě zapředl, jakmile se rozplynula uvnitř jeho úst, na malou chvíli přivřela jeho víčka spokojeností.
Rty opustil jeho penis stejně rychle, jako si k němu našel cestu, a vlhce si olízl dlaň, uchopil do ní ztopořený úd a začal jej honit, vzhlížejíc k chlapcově tváři, k očím, jež mu v jediné vteřině opětovaly pohled, jenž k němu neustále upíral.
„Chtěl bys, abych pokračoval?“
Podlézavým, nevinným hláskem mu položil otázku, aniž by se namáhal s bližším vysvětlováním. Oba věděli, co má na mysli. Přestože všechny taktiky uspokojení, jež používal, byly více než perfektní, práce jeho šikovné, hbité ruky a kouření byly něčím nesrovnatelným.
Moc dobře o tom věděl. Dokázal poznat, přečíst si všechny chlapcovy tužby, jež byly tajným výplodem jeho erotické fantazie. Stačil mu pohled očí, podobající se otevřené knize, jenž se k němu upřel.
„Ano… Bille, dělej to… p-prosím…“
„Co mám dělat? Tohle?“
Pousmál se, zintenzivnil tempo své dlaně, jež líně klouzala po tom nádherném ztopoření, ani v nejmenším nedokázala nahradit žhavost jeho úst.
Odpovědi se mu dostalo dřív, mnohem dřív, než ji očekával.
„Ne… do pusy… vezmi ho do pusy…,“ zasténal naléhavě a přivřel víčka, nemohl vidět pohled, jenž k němu mladík vyslal.
Jeho slova jej připravila o dech, zněla jeho uším tak nádherně až božsky. Jeho nevinný, plachý koloušek, to ztělesnění nesmělosti a ostychu je proneslo tak chtivě, žádostivě. Tak nadrženě.
Sesunul se níž mezi jeho roztažené nohy a sklopil tvář, pojal jej do lačných, připravených úst, kde jej přivítala horkost, brána ráje, kde se představy a sny chlapce měnily ve skutečnost.
Zabořil hlavu do jeho klína, natáčel ji do stran jak sál, jazykem lízal jeho penis, od kořene až po žalud a zase zpět, neustále v pravidelných rytmech. Rozprostřel svoji dlaň v chlapcově klíně, palcem vytrvale dráždil citlivou kůži na jeho varlatech.
Přivřel víčka a hladově jej přijímal do svých úst, až teď si začal své práce užívat.
Miloval orální uspokojení, snad více než opravdový sex. Tvrdé, velké penisy, jež si bral do svých úst, varlata, jež chtivě sál a olizoval, nálož semene, jež mu byla odměnou za jeho práci. Jeho koloušek byl pro tento typ orálního sexu tím nejlepším, koho kdy měl. Takhle si jej chtěl rozmazlovat pořád, plnit mu toto přání neustále a nechat jej si užívat i vrcholit uvnitř jeho nenasytných úst.
Kouřil jej stále rychleji, zintenzivnil pohyby svých úst, v nichž již ucítil první tepání. Vsál jej ještě několikrát, jazykem hbitě zakmital na jeho špičce. Jeho pohyby ustaly ve chvíli, kdy výbuch spermatu naplnil jeho ústa.
Blaženě přivřel víčka a lačně polykal prvních pár výstřiků, nechal jeho sperma volně kanout do svého krku, než se poodtáhl, začal se o penis, škubající se v jeho ruce, otírat svou tváří.
Semeno dopadalo na jeho líce v bohatých, teplých výstřicích a on přivíral víčka, prsty dráždíc Tomova varlata, užíval si své odměny do okamžiku, kdy poslední bílá kapka opustila lesklý žalud, stekla po údu až ke kořeni.
Jeho jazyk zkopíroval její cestu a labužnicky ji slízl, naposled pohladil sametově jemný, růžový vrcholek, než se jeho majitel vrátil k chlapci, již odpočívajícímu v bílých peřinách.
„Bylo to fantastické.“
Spokojený úsměv se usídlil na Tomových rtech a on si mladíka stáhl k sobě, přivítal jej ve své náruči. Jeho mysl byla stále ještě naplněna nedávným zážitkem, jenž z ní jen pomalu odplouval pryč. Do podvědomí, kde se měl stát vzpomínkou.
„Vím, že to máš rád.“
Hluboký, již opět čokoládový pohled, bez zbytku předešlé černoty vzhlédnul k jeho očím, tak vědoucně a upřímně, že mu nedokázal odporovat. Ani nechtěl. Jejich rty se vzájemně mazlily ještě chvíli, dokud se jejich útočištěm nestala náruč druhého.
„Bille?“
Prsty jen lehce zatahal za jeden z uhlově černých pramenů, jimiž se již před chvílí probíral, a vysloužil si ospalý pohled, jenž se upřel k jeho tváři.
Jeho jméno vyslovil tak jemně, láskyplně, svým hlasem plným něhy, tak jako vždycky. Plně tím přetrhl nit spánku, jenž jej v posledních chvílích zmáhal stále víc, a on vzhlédnul, připraven mu naslouchat. Nyní veškerá jeho pozornost patřila chlapci.
Jeho pohled bral jako výzvu k tomu, co mu chtěl v příští chvíli říct.
„Už je to pár dní od operace mé maminky a já mám povoleno ji navštívit. Chtěl bych… tedy, přál bych si, abys tam šel se mnou,“ dopověděl, tiše vyčkával odpovědi, jež se mu zdála být nevěřícnou.
„T-ty bys… ty bys opravdu chtěl…“
„Představit tě mé mamince,“ odvětil s lehkým úsměvem, pohrávajícím na jeho rtech, svými slovy vyvrátil všechny možné pochybnosti
Prsty odhrnul několik pramínků z jeho tváře a trpělivě očekával jeho rozhodnutí, díval se do hlubokého čokoládového moře, jež k němu bez ustání vzhlíželo.
Zpomalil své kroky s těmi jeho a pomalu zastavil, jeho pohled přelétl k blízkému stánku s květinami a nato se vrátil zpět k jeho příteli.
„Počkej prosím, jen koupím mamince květiny, má je ráda. Hned budu zpět,“ oplatil dotek jeho dlaně a odběhl k protější straně ulice.
Otočil se a rozhlédl, stál přesně ve středu města. Stánek s květinami byl poblíž, zatímco jen pár desítek kroků od něj se tyčila velká nemocniční budova, přitahující jeho oči svou viditelnou bělostí. Cíl jejich cesty.
Stál na kraji ulice, s klidem pozoroval její rušný život, jenž se měnil s každou minutou, s každým dalším okamžikem. Cítil se tak jiný než ještě před pár dny. Byl jiný. Lepší.
Co to s ním chlapec udělal? Proměnil jej v někoho jiného? Jen probudil v jeho zatvrzelé duši lidskou stránku plnou emocí, již se uvnitř sebe celé dlouhé roky pokoušel zabít. Tu, o níž si myslel, že ji nadarmo ztratil.
Zachvěl se a pousmál, instinktivně se otočil, jakmile ucítil na zádech měkký dotek dlaně, jenž mu způsobil chvění, jehož teplo se příjemně rozlilo celým jeho tělem.
Vzhlížel k jeho tváři, snažil se na ní objevit to, co zapříčinilo jeho proměnu. Ano, jistě to byly oči, jež mu učarovaly, či milý, upřímný úsměv. Každý kousek jeho tváře, každý její milimetr, jeho úsměv, gesta i pohyby nesly kousky, útržky, jež mu dávaly dohromady tu výjimečnou bytost.
Toma. Jen tohle všechno jej dělalo tím, kým doopravdy byl. Výjimečným a zvláštním. Tím, jehož jméno bylo v dlouhém, černobílém seznamu jeho milenců zapsáno červenou. Bylo posledním, jež se na něm objevilo.
Shlédnul dolů, jeho oči pohladily drobné, ještě nerozvinuté poupátko rudé růže, již právě dostával.
„Tome, nemusel jsi…“
„Ale já jsem chtěl,“ odmítavě zavrtěl hlavou, utišil tak všechny jeho námitky, prohlížel si jej, jak se tváří otírá o hebkost poupěte.
Do té chvíle, než byl za svoji romantickou pozornost symbolizující lásku odměněn dlouhým, hlubokým polibkem.
Pousmál se do něj a ovinul paži kolem štíhlého pasu, odtrhl se od něj a rty zamířil k jeho uchu tak, aby jeho vyřčená slova směl slyšet jen on.
„Dnes večer… chci patřit já tobě. Budu jen tvůj,“ zašeptal, jeho rty pokládaly malé, drobné polibky na štíhlý, laní krk.
Billovu tvář prolétl úsměv, zastavil se na jeho rtech a zde i zůstal.
Vztáhnul paže, nevinně je ovinul kolem krku chlapce, přivírajíc víčka nad jeho polibky a představujíc si příští noc. Avšak nemohl souhlasit.
„Omyl, milý koloušku. Ty můj už dávno jsi. Jen můj chlapec,“ odvětil s úsměvem, něžně skousl jeho spodní ret, berouc jej mezi své.
Tom opětoval polibek, jen na chvíli se nechal unést příchutí jeho rtů. Samozřejmě, že mu patřil. A mladík, jehož držel v náruči, patřil jemu. Tak tvrdě si vydobyl jeho srdce, jež bylo dříve kusem ledu. A již se jej nechtěl vzdát. Věděl, že náleží jemu. Jen jemu.
Vtiskl na jeho rty poslední polibek a odpojil se od něj, pohled jeho očí vzhlédl k budově, stojící jen kousek před nimi. K pootevřenému, známému oknu, jednomu z tisíce všech, jež směl spatřit.
„Pojď. Představím tě mamince,“ zašeptal a spolu s ním, ruku v ruce udělal první krok k jejich příštím dnům.
KONEC
Poslední tečka za poslední větou v posledním díle.
Chtěla bych vám říct ještě pár slov, než se dostanete na úplný konec, a sice můj malý výsledek. Dělala jsem si v posledních dnech takovou malou statistiku, takže vás seznámím s výsledky 😉
Povídka měla celkem 44 dílů. Komentářů pod ní jsem našla celkem 355, ohodnocení článků dohromady 296. První díl s názvem Reality vznikl 12.3.2011, ten závěrečný – Just my boy – jsem dokončila 1.2.2012.
Povídka je založená na ostrých kontrastech hlavních postav a na specifickém stylu, kterým je napsaná. Jsem s ním opravdu spokojená, protože se mi podařilo vystihnout atmosféru, působící ledově a chladně, aby podtrhovala děj povídky přesně tak, jak jsem si před rokem dala za cíl.
Chtěla bych vám moc poděkovat za vaši desetiměsíční podporu, jsem opravdu vděčná a ráda za to, že jste si tuhle povídku prošli se mnou, dávali jste mi vědět v komentářích, a především jste mi svými ohlasy vždycky dali pocit oceněné práce a plné spokojenosti.
Přemýšlela jsem proto v posledních měsících, kdy jsem tušila závěr povídky, jak se vám za to všechno odměním a dostala jsem opravdu dobrý nápad. Zatím je to překvapení, které jsem vám chtěla dodat k tomuto dílu, jako potěšení na závěr, bohužel však člověk, který mi jej měl jaksi zajistit, se opravdu silně potýká s volným časem, proto ho nestihl dokončit v termínu. Nicméně sledujte aktuální dění na tomto blogu a překvapení pro vás se tu brzy jistě objeví 😉
Přes konečnou úlevu, že mám toto mé veledílo za sebou a je hotovo, cítím, že mi bude chybět. Oni dva. Ani nevím, kterého z nich mám raději, nezjistila jsem to za celých deset měsíců. Do chladné, nanejvýše krásné divy jsem vložila kus sebe, část své osobnosti a charakteru. Tom je ztělesněním bytosti žijící v mém tajném virtuálním světě, dokonalým chlapcem, kterého nepotkám na ulici, nýbrž jen v mých myšlenkách, toulajících se v jiné sféře.
A ještě poslední věc mám na srdci, kvůli které bych tuto povídku nemohla uzavřít, to je první věc, druhá věc je, že by mi to asi nikdo z vás neodpustil. Během dílů tady padaly otázky či dohady, cože je to ten Billův předmět podnikání, řada z vás i tipovala, ale nikdo se nestrefil do podnikatelského záměru divy, kterým je:
Dost mých ekonomických analýz, při kterých jistě všichni usínáte, nyní se s vámi loučím, už opravdu. Co jsem chtěla říci závěrem, řekla jsem.
Doufám, že na Chlapce budete vzpomínat rádi a snad se někdy ve volné chvíli vrátíte k jeho příběhu, splétajícímu se s příběhem odlišné Divy, jejíž chladné srdce z ledu náruživě toužilo po uspokojení… do té chvíle, než si jej vydobyl… no, vy víte kdo 😉
Rachel
autor: Rachel
Nemohu uvěřit tomu, že se příští sobotu nebudu mít na co těšit O_o Od soboty k sobotě jsem se vždy nadšeně tetelila blahem s vědomím, že si znovu přečtu další díl a teď je konec. Je to zvláštní, ale chtěla bych ti za vše neuvěřitelně poděkovat, protože tvá povídka byla něco tak krásného!
Zamilovala jsem se do proměny Billovy osobnosti a Tomovy něžnosti. Doufám, že se brzy sejdeme u další povídky. :))
A je to tady. Konec. Nějak mi to slovíčko nejde přes pusu. S Chlapcem se budu opravdu těžce loučit a asi mi bude chvíli trvat, než si uvědomím, že příští sobotu už žádný dílek nebude. Opravdu si mě získal, jak tou atmosférou, stylem psaní tak charakterem postav. Prostě vším, čím mohl. Byla to jediná povídka, kterou jsem tady na blogu aktuálně četla, ale to ty víš drahá. Taktéž název posledního dílu byl trefný a dost se mi líbil. Zprvu jsem si ho nevšimla, až poté, co jsem díl dočetla.
Ačkoli je poslední díl, tak kupodivu nebulím, jak želva ×DD ale musím říct, že po dočtení poslední tečky to ve mě celé zanechalo takový zvláštní pocit, jakože prostě mi celá tahle povídka něco dala. Byla zpracovaná přímo perfektně po technické stránce, prostě styl psaní…obdivuju to, jak si prostě celou tu dobu, dokázala udržet tu atmosféru ve stejném duchu a to i poté, co se vlastně dali dohromady. Celá tahle povídka mi přišla, jako příběh ze života, věřila bych, že by se něco podobného mohlo klidně odehrát, protože si to vykreslila neskutečně realisticky. Nic tam nebylo uspěchané, ani přehnané. Postavy byly celou dobu stejné a během příběhu se pouze otevírali, poznávali jsme je, rozvíjeli se…ne každý tohle dokáže…už v mnoha povídkách jsem narazila na to, že prostě někdo dal postavě určitý charakter a v polovině povídky se postava z ničeho nic začala chovat úplně jinak, jako by to snad ani nebyla ona, jako bych prostě četla o dvou různých osobách v jednom těle, což tedy nebylo nadvakrát, pokud by se tedy ovšem nejednalo o rozdvojenou osobnost ×DD a ty jsi to zvládla na jedničku, diva zůstala dokonce i po tom, jak se dala dohromady stále úchylnou náruživou divou a Tom byl pořád tím hodným nesmělým Chlapcem, jako na začátku. I když už ne tak nesmělým, ale s takovou pornohvězdou jako je naše diva jinak nemohl ×DD
Bylo to prostě všechno postavené reálně, i to tempo, tak jak by se to mohlo stát i v životě. Nemám ráda moc uspěchané povídky, ani ty co se naopak moc vlečou a tady to bylo tak akorát. Lepší konec jsem si nemohla přát a k Chlapci se určitě ještě mnohokrát vrátím 😉 je to jedna z povídek, které bych mohla číst třeba 1000% a nikdy by mě neomrzely a takových mám na svém seznamu opravdu jen pár.
No a k těm výrobkům, jako tos mi dala dobré sady 😀 ty rakve a věšáky a dřeváky mi zůstanou v hlavě ještě hodně dlouho 😀 njn to jsem celá já vyjmenuju ti celý sortiment věcí, kromě té jedné, která to doopravdy byla 😀 a to datum kdy si to začala psát, to je teda hustota, ani mi to nepřijde, že to je už taková doba… njn mě ten čas ubíhá až moc rychle…vždyť mám problém každý den s tím určit co je za den ×DD no nic konec keců, prostě ještě jednou Chlapec byl časovaná bomba, kterou to tady potřebovalo. Je to skvělá povídka na úrovni a mrzí mě že končí, ale na druhou stranu líp to skončit nemohlo a všechno jednou skončit musí žejo, kdyby se to táhlo donekonečna, už by to nemělo to svoje kouzlo. Takže já se teď můžu jenom do budoucnosti těšit na nějaké tvoje další dílo 😉 <3
Teda Rachel!!!! Musim říct,že jsi mě opravdu naprosto dostala. Takhle povídka……to prostě bylo něco naprosto výjmečného. Stala jsem se na ní závislá a můžu říct,že mi bude neskutečně chybět. Takovýhle divný pocit jsem snad ještě u žádné povídky,která skončila,necítila. Když jsem viděla to slovíčko "konec"…měla jsem divnej pocit,kterej pořád ještě přetrvává..Jsem z toho taková smutná,protože si teď budu muset odvyknout na něco,co bylo tak galaktické. Ale zase na to bude šíleně ráda vzpomínat. Opravdu něco takhle krásného a procítěného a zárověň chladného jsem ještě nikdy nečetla! Jsi mistr Rachel! Jsi naprosto dokonalá! Jen tady sedim a kroutim nad tim hlavou,jak něco takového mohlo vůbec vzniknout…Je to totiž tak dokonalé! …víc než dokonalé! GALAKTICKÉ..a obávám se,že i to je slabí slovo. Někdy se k tomu příběhu vrátím a přečtu si ho znovu. Na tohle se opravdu nedá zapomenout. Tuhle povídku jsem milovala! Nedá se zapomenout..Bude mi to chybět. No a jinak…co diva vyrábí mě překvapilo…wau!:) Tahle povídka mě taky uchvátila,protože měla úplně odlišný a naprosto impozantní způsob psaní a ten děj byl přímo výborný! Opravdu nic takového jsem ještě nečetla. Doufám,že zase někdy něco takto dokonalého napíšeš.
Jo a ještě musim dodat k tomuhle dílu,že hezčí intimní chvilku jsem snad ještě nečetla <3!
Opravdu jsi mi touhle povídkou vyrážela dech díl od dílu. Nikdy na to nezapomenu. Děkuji ti!
ta povídka byla skvělá, jsme šťastná za happy end a těším se na další dílo slečno rachel 🙂
Věděla jsem že ten konec přijde a přesto mi vyklouzla slza když jsem si dočetla poslední větu 🙂 Prostě jsem citlivka no 🙂
Tuhle povídku jsem mlovala a podel mého je to to nejlepší z české tvorby co jsem kdy četla 🙂 Milovala jsem ten píběh rozmazlené a sexuchtivé divy, toužící po kolouškovi Tomovi 🙂 Milovala jsem Tomovi zmatené myšlenkové pochody a starost o maminku, milovala jsem Billovu nadřazenost a věčnou nadrženost 🙂 Každý díl mě něčím nadchnul a ani tento nebyl vyjímkou 🙂 Od začátku jsem doufala v dobrý konec protože u svých oblíbených povídek špatné konce překusuju jen velice těško, ale tímhle koncem jsem nadšená a moje dušička je spokojená 🙂
Rachel já upímně doufám že se jetě k psaní vrátíš protože Chlapec mi bude velice chybět a bude mi chybět i tvůj styl psaní 🙂 Myslím že máš být na co pyšná 🙂 Děkuju ti moc za ty týdny které jsi strávila psaním Chlapce 🙂
A to že se v Billově firmě vyrábí židle mě dostalo =D Já si představovala nejrůznější zboží od rakví, přes roboty až po vibrátory a ony to byly barové židle =D
Chjooo věděla jsem že to jednou příjde ale tajně sem doufala že bude ještě hoodně dílů :-*
Dopadlo to nádherně, Tom jde Billa ukázat mamince jůůů 🙂
Vždycky jsem se každej tejden těšila jak si počtu. Strašně se mi líbilo jak si Toma popisovala jako toho "nevinného" a Billa jako toho prohnaného úchyláka :D:D:D:D
Umíš neuvěřitelně krásně psát a skvěle vyjádřit a popsat situaci že to ani není možný :-* Jak nádherně se to čte.
Doufám, že zase napíšeš něco tak úžasného jako Chlapce :-*
Rachel vďaka za to že si napísala túto prekrásnu poviedku a už teraz sa teším na na ďalšiu.
A
ach.. 🙂
jsem naměkko z toho, že povídka končí. přesně před 30 díly jsem jí objevila a okamžitě si jí zamilovala. určitě mi bude chvíli trvat, než si zvyknu, že už tu příští týden prostě pokračování nebude.
byla to dlouhá cesta a budu na ní ráda vzpomínat. tvé unikátní charaktery se ani zapomenout nedají. hříšně svůdná ledová královna s nekonečnou zásobou nikotinových tyčinek a plachý koloušek se srdcem na dlani. ♥ všemu vévodila báječná atmosféra, kterou jsi speciálním stylem psaní dotvářela… a já padala u každého dílu do kolen. 🙂 dala jsi tomu srdce, duši, obětovala jsi tomu spousty svých myšlenek a tím se povídka stala opravdu speciální a vynesla ses tímpro mě do síně slávy toho nejlepšího, co se u nás dá najít a přečíst. 🙂
poslední díl se mi skutečně moc líbil. sice mě trošku mrzí, že nás neseznámíš s reakcí Tomovy maminky, ale klidně si to domyslím, no problem. 😀 hlavně, že bude zdravá. 🙂 Tomovo nabídnutí se bylo úžasné, měla jsem z toho úplně husí kůži. 🙂 nejlepší ale bylo, že ho Bill odmítl, protože už od něj má vše, co kdy chtěl… nádhera přenádherná. 🙂 a pěkně jsi nás předmětem Billova podnikání převezla, jen co je pravda. 😀 fakt vychytralé. 😀
no… všechno dobré jednou končí a já doufám, že u tebe zase něco lepšího brzy začne. 😉 děkuji ti za tento báječný příběh! ♥
Dekuji za peknou povidku, ktera pobavila, stylove rozhodne zaujala, dejove parkrat prekvapila, ale hlavne… skoncila stastne a ta ledova bestie nalezla opet cestu ke svemu srdci a naucila se o nej s nekym bajecnym delit. Takze jeste jednou… diky.
P.S. Tesim se na to prekvapko:-)
Já tu povídku celou zhltla!.. Moc jí miluju je dokonalá a je skvělé vědět co Tomík s takovou péčí vyráběl!.. =33 Neuvěřitelně se mi líbil celý příběh a mrzí mě, že je už jeho konec! Z chladného arogantního Billa dokonalý hřejivý a milující Billy!.. x) jsem nehorázně nadšená, že jeho maminka neumřela! Fakt jsem se toho bála a to že jsi udělala tak dokonalý HAPPY END je báječné, úžasné, dokonalé!.. A za to ti moc děkuju, protože já nesnesu špatné konce mých milovaných dvojčátek!.. =DD Jo a taky jsi dokonale popisovala prostředí! Opravdu jsem si dokonale vybavila tu postel a rudé přikrývky a celý jeho chladně luxusní dům!… No a taky ty jejich sexuální chvíle byly dokonale popsané, tak jak to má být!♥ :DD
TWINCEST IS A BEAUTIFULL SECRET!… Tu větu miluju!♥
Takých ľudí ako je Tom – čisté duše – takých je na svete veľa (verím tomu) len sú takí nenápadní, že ich väčšinou nedokážeme vnímať. Oni nikam nechodia, nikoho neoslovujú, len ticho čakajú niekde osamote a snívajú. Je to obrovská náhoda niekoho takého nájsť a získať. Na druhej strane ľudí ako Bill – sklamaných životom, ktorí vo svojej bolesti ubližujú druhým je tiež dosť, len je málo „Tomov“ ktorí ich zachránia a zrušia bozkom ich prekliatie. Aj preto milujem tieto príbehy, kde sú tieto zázraky na dosah. Stačí sa len vžiť do príbehu. Do Tvojho Rachel sa dalo vžiť úplne nádherne. Vychutnala som si ho a ľutujem len jedno, že som ho neprežívala spolu s ostatnými, kým si ho tvorila. Ale takto som aspoň nemusela trpieť a čakať. Ďakujem za krásnu poviedku. Určite sa k nej vrátim.
Proboha.. to snad neéé.. já.. chci další díl.. 😀 tak moc jsem si tuhle povídku zamilovala, že bych byla schopná začít ji číst znovu od začátku.. :o) Moc krásné dílo.. :o)
Povídku jsem začala číst včera k poledni, protože jsem se strašně nudila (nemoc je hrozná věc, sice je hodně času na psaní, ale chybí nálada :D) a rozhodně toho nelituji! =)) Přiznám se, že jsem se v ději občas mírně ztrácela, jak tam nebyla psaná jména, ale po chvíli jsem se vždycky zorientovala, takže dobré 😀 Nevím proč, ale přišlo mi strašně zvláštní postavení Billa. Viděla jsem v tom toho Billa, kterého jsme měli možnost zažít ať už při vystoupení v Moskvě nebo v Japonsku loňského roku =) Bohužel Toma jsem v tom viděla až posledních pár dílů, protože ho mám zafixovaného jako toho… um "drsnějšího" 😀 Prostě a jednoduše mi k němu vůbec to ztělesnění andělské dobroty nešlo 😀 Možná to zní ujetě, ale místo něj, a řekla bych, že je to způsobené hlavně nejmenováním postav, jsem tam celou dobu viděla druhou část Billa. Tu, která tak krásně oponovala ledové kráse. Toho Billa, kterého já jsem sice jako fanynka nikdy nezažila, ale na kterého všichni ostatní v posledních dnech tolik vzpomínají, protože prostě a jednoduše nedokážou překousnout, že se všichni, i on, mění 😀
Co se povídky týče, naprosto mi vyrazila dech. Lituji, že jsem se zabývala těmi "méněcennějšími" (a teď to nemyslím nijak špatně, každá povídka má svoje vlastní kouzlo, ale když se potom objeví nějaký takovýhle skvost, hádám, že není lepšího slova, jak je vystihnout) a přitom přehlížela něco tak dech beroucího =)) Tahle povídka mě z nějakého důvodu uchvátila natolik, že i když to ve většině případů nedělám, rozhodně se k ní jednou vrátím =)) Smekám před tebou, Rachel, že jsi dokázala vytvořit něco tak naprosto působivého =))
Krásny príbeh. Úžasne si v ňom vykreslila dva rôzne svety a rozdiely medzi nimi. 🙂
A koniec bol nádherný. Billovo srdce sa roztopilo a našlo pravú lásku 🙂
Tahle povídka je prostě dokonalá!
Jednoznačně jedna z nejlepších povídek, jaké jsem tu četla. Velké díky.
No teda tak to je paradni pribeh. Fakticky jedna z nejhezcich povidek tady.
B.O.Ž.Í❣️❣️❣️❣️❣️❣️❣️❣️❣️❣️