autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
Fajn, takže pár věcí si musím vyjasnit. S Brianem je konec. Když jsem se s ním pokusil rozumně promluvit, zachoval se jako idiot. Pokud mě nebude chtít nechat projít, obviním ho z toho, že je na mě zasednutý a zažádám o přezkoušení. Steinberg má stejnou specializaci. I kdybychom s Brianem museli předstoupit před komisi kvůli neshodám, neřeknu, že jsme spolu spali. Nejsem svině a ani pitomý. Jsem si jistý, že tohle také zamlčí. Není hloupý. Vše bude vyřešené. Je zkrátka konec a musím se s tím smířit.
A teď Bill… Odteď už jenom Bill. Nechce se mi věřit, že o mě opravdu stojí, ale podle jeho chování tomu vše nasvědčuje. Když na nic nebudeme spěchat, mohlo by nám to společně vyjít. Jde především o důvěru a pochopení. Musíme k sobě být upřímní za každé situace. Ne jako s Brianem… Bože ne, nemůžu sem tahat zase Briana. Oni dva se nedají srovnávat. Brian je minulost. Bill je moje přítomnost a pevně doufám v to, že i budoucnost.
A teď Bill… Odteď už jenom Bill. Nechce se mi věřit, že o mě opravdu stojí, ale podle jeho chování tomu vše nasvědčuje. Když na nic nebudeme spěchat, mohlo by nám to společně vyjít. Jde především o důvěru a pochopení. Musíme k sobě být upřímní za každé situace. Ne jako s Brianem… Bože ne, nemůžu sem tahat zase Briana. Oni dva se nedají srovnávat. Brian je minulost. Bill je moje přítomnost a pevně doufám v to, že i budoucnost.
Dojdeme s Billem k dětskému domovu. Odemknu, otevřu dveře a vejdu. „Tak pojď…“ S úsměvem vejde dovnitř a zavře za námi. Hned si to k nám přižene vychna.
„Ahoj, Tome,“ kývne na mě.
„Ah, dobrej,“ pousměju se. „Tohle je Bill Trümper, už tu jednou byl. Možná si ho pamatujete,“ představím jí ho.
„Dobrý den,“ podá jí ruku a mile se na ni usměje. Musím zadržovat smích. Je vtipný, když se snaží někomu zalíbit.
„Dobrý den, Bille,“ kývne na něj a krátce mu potřese rukou. Prohlédne si ho, a poté se podívá na mě. „Nemyslím si ale, že je nejlepší svého přítele ukazovat dětem, Tome.“
„Už Billa znají,“ podivím se.
„To sice ano, ale podle mě…“ A furt mi bude ježibaba otírat o hubu, že jsem gay.
„Podle vás,“ povzdechnu. „To, že jsem gay, vadí jenom vám. Pro děti je naopak dobré, aby se už odmala učily tolerovat homosexuály nebo lidi jiné národnosti. A já pevně věřím v to, že tu nechcete žádné zlé děti, nebo dokonce mládež s rasistickými sklony. Protože jinak by tenhle domov mohl taky dopadnout jako Hitlerova pobočka.“ Ona na mě zůstane jenom koukat s otevřenou pusou. „Děti mají Billa rády. Navíc ho potřebuji k dnešnímu programu. A nebojte, nemáme v plánu pohoršovat sebe, vás, nebo dokonce děti tím, že se před nimi budeme olizovat jako nadržená zvířata.“ Neřekla jediné slovo, tak jsem chytil Billa za ruku a vydal se do obýváku. Bill za mnou poslušně cupital.
„Tome, tos neměl, budeš s ní mít problémy,“ šeptnul mi tiše zezadu. Tomu se začnu smát.
„Tak toho se opravdu neboj. Ona dělá bububu, ale skutek utek. Pojď,“ postrčím ho před sebe. Obejmu ho zezadu kolem pasu a dojdeme tak až do obýváku. Je zvláštní, jaké mi dodává jeho přítomnost sebevědomí. Jindy bych neřekl ani slovo, jen bych tupě souhlasil. Ale když jde o něj… Tam je několik z dětí a mezi nimi i Lucy. Ihned se k nám s pištěním rozeběhne. Bill se zasměje a roztáhne náruč. S úsměvem ho pustím a dojdu pozdravit a obejmout pár svých andílků. Poté dojdu do chodby, písknu nahoru do schodů, aby přišel i zbytek. Když jsem se vrátil do obýváku, Bill už tam seděl obklopený dětmi. Lucy se mu věšela kolem krku a Patty měla ruku na jeho ramenu. Musel jsem se usmát.
„Takže… Povím vám dnešní program,“ postavím se doprostřed místnosti.
„Čus,“ pozdraví Julian mě, potom Billa a usadí se do křesla. Všimnu si, že má podivně zarudlé oči, ale prozatím to nechám být. Snad to není to, co si myslím.
„Bill pracuje jako designer. Umí malovat, dělat návrhy a ovládá i grafiku. Rozhodl jsem se, že když je tu s námi, využijeme toho a uspořádáme soutěž v kreslení,“ navrhnu jim. Malé děti hned souhlasily a ptaly se na cenu. Starší jenom někteří. Nikdy jsem nikoho nenutil. Každého bavilo něco jiného, pochopitelně.
„Nooo… Cenu s Billem ještě vymyslíme. Ale váš úkol bude namalovat svůj pokoj. Bude to takový pokoj, jaký byste si přály mít. Můžete použít tužky, rozmazávací křídy, vodovky, tempery, cokoliv… Bill vám určitě rád pomůže,“ podívám se na něj důležitě a zašklebím se pobaveně. Podívá se na mě a usměje se. Děti se k němu seběhnou a začnou se ho ptát, co a jak mají dělat. Starší kluci jenom tak sedí a hledí. Všichni mají načervenalé oči… No to snad ne.
„Jak vám Tom už řekl, nakreslete nebo namalujte svůj pokojíček, přesně takový, jaký si ho přejete. Takže si honem běžte vzít papíry a do toho,“ usměje se na ně. Pomalu vstane a přejde ke mně. „Jsem zvědavý, jaká bude cena pro vítěze,“ zasměje se.
„Bude mít svůj vysněný pokoj. A nejen on. Škola se rozhodla sponzorovat nové vybavení. Jsou v kontaktu,“ pousměju se. „A ten, kdo vyhraje… Já nevím. Dostane obrovskou čokoládu. Nechci pro něj dělat nic velkého. Připadá mi to vůči ostatním nefér.“ Jsem rád, že se na děti myslí. Nemají tu špatné vybavení, ale klidně může být lepší. Bill se mi tu perfektně hodí.
„Dobře, já jen abych věděl,“ usměje se.
„A víš, proč seš tu ty?“ přistoupím k němu s úsměvem.
„Pověz mi to,“ broukne.
„Ty si prohlídneš všechny jejich návrhy a určíš výherce. A nejen to. Když budeš chtít, můžeš mít velkou zakázku. Předěláš jejich návrhy tak, aby byly reálné. Co ty na to?“ omotám mu ruce kolem krku. Nesměle si skousnu ret a podívám se mu do očí. Trošku se zamračí.
„Ne, vítěze určíme společně,“ podzvedne obočí. „Že bych jim ty pokoje vážně navrhnul a nechal zhotovit?“ usměje se radostně. Zdá se, že z toho opravdu má radost. Má děti rád. Miluje je. S úsměvem přikývnu.
„Skvěle,“ zaraduje se a obejme mě. Jemně ho políbím a odtáhnu se.
„Tak jim běž pomoct. Já jdu řešit králíky,“ povzdechnu otráveně.
„Eh, králíky?“ zeptá se udiveně a sjede mi po paži.
„Kluci mají červený oči. Jestli je to tráva, tak je roztrhám na kusy,“ zakroutím hlavou.
„No, všiml jsem si u jednoho,“ kývne hlavou. „Snad ne, budu držet palce,“ dá mi pusu na tvář a poodstoupí. „Já jdu k těm prckům.“
„Dobře. A nenadržuj Lucy,“ zasměju se a jdu nahoru za kluky, protože podezřele rychle zmizeli z obýváku. Bez klepání vejdu do Juliánova pokoje a zavřu za sebou. Ježiš, to je smrad. Kluci se tam líně válí po pokoji. Všichni ke mně vzhlédnou. To je snad zlej sen.
„Tak co to bylo? Tráva? Hašiš? Extáze? Nebo jste se dali na něco tvrdšího? Třeba kokain, heroin?“ založím si ruce na hrudi a prohlédnu si všechny nepozorné oči, které na mně visí. Zastavím se u Juliana, jelikož je nejstarší. „Co jste si vzali?“
„Nic, Tome,“ řekne a uhne pohledem.
„Ale no tak…“
„Vážně nic,“ zastane se ho Alex.
„Jasně. Vážně tu mám šmejdit po pokoji, přičemž najdu všechen váš bordel, vaše péčka a časáky? Stejně vím, že to je tráva. Smrdíte jako dobytci.“
„Ježiš, ty seš jak Kolombo, ty vole,“ zabručí Julian a sekne sebou do postele. Takže mám pravdu.
„Tak kde to je?“ povytáhnu obočí.
„Už to není. Měli jsme jen jednoho jointa. Víc jich nemáme. Opravdu,“ odpoví. Poznám, když lže.
„Fajn. Teď si všichni dojdete do sprchy, pořádně se vydrhnete a vyčistíte si zuby. Pak si vezmete čisté oblečení, než na něco přijde vychna. Je vám to jasné?“ dojdu k oknu a otevřu ho, aby se sem dostal čerstvý vzduch a aby se trochu probrali ledovým vzduchem.
„Jooo,“ zabručí všichni otráveně a začnou se zvedat.
„Skvěle. Ještě jednou to zkuste a budete běhat kolem celé zahrady, dokud to ze sebe nedostanete,“ řeknu a odejdu z pokoje. Zakroutím hlavou a vydám se dolů. Když jdu kolem holčičích pokojů, u jedněch dveří stojí Sarah. Opírá se o futra a kouká na mě. Neviděl jsem ji dole…
„Už… už jsi přišel na tu trávu?“ zeptá se tiše. Od toho incidentu jsme spolu nepromluvili jediné slovo. Vyhýbá se mi.
„Jo, už jo. Jestli chceš, můžeš přijít dolů a přidat se. Je tu i Bill,“ nabídnu jí vlídně.
„…tvůj přítel,“ dodá. Jenom kývnu. Lehce se pousměje, sklopí hlavu a zavře se v pokoji. Povzdechnu, seběhnu schody a začnu se věnovat Billovi a prckům.
Celé dvě hodiny jsme s Billem strávili společně s dětmi. Když jsem viděl jeho přístup k nim, jak jim ochotně pomáhal, vysvětlovat jim geometrii a smál se s nimi, hřálo mě to u srdce. Snažil jsem se také dětem pomáhat, ale pravda byla taková, že jsem většinu času visel pohledem na něm. Patty si toho všimla a dělala si ze mě srandu, ale nenamítal jsem nic. Vážně jsem do něj byl blázen. Vyhlásili jsme společně vítěze, Bill si vzal všechny obrázky a slíbil, že je upraví do reálné podoby. Nakonec jsme se rozloučili s dětmi a poté i spolu. Měl teď plno práce. A já také. Ve čtvrtek jsme se neviděli, jelikož měl nějakou důležitou zakázku.
V pátek byla máma doma, jelikož si vzala volno. Rozhodl jsem se, že toho využiji.
„Mamulenko,“ dojdu za ní do kuchyně a obejmu ji zezadu kolem pasu.
„Mmm, copak?“ usměje se.
„Co bys řekla na společnou večeři?“
„Cože?“ podiví se.
„No… Přivedl bych Billa, abys ho poznala. Molly ho má navíc moc ráda,“ brouknu.
„Bill? To je ten zmalovaný?“ zasměje se.
„Není zmalovaný, jenom se výrazněji líčí,“ usměju se.
„Opravdu bys chtěl, abych ho poznala? Jsi si jistý, že on chce poznat mě?“ otočí se ke mně. Přikývnu na souhlas. Chvíli mě s úsměvem pozoruje, až mě chytí za tváře a dá mi pusu. „Zjisti, co mu nejvíc chutná. V 6 ho budeme čekat.“
„Dobře. Děkuju,“ vlepím jí samou radostí pusu. Vyběhnu schody, stavím se u Molly v pokojíku, a když jí povím, že s námi Bill povečeří, začne nadšeně pištět. Pak dojdu do pokoje, usadím se na posteli a vytočím Billovo číslo. Teď to jen domluvit s panem dokonalým. Chvíli to vyzvánělo, až pípání utichlo.
„Prosím?“ přijal hovor.
„Ahoj,“ usměju se hned při tónu jeho hlasu.
„Tome,“ vydechne radostně. „Ahoj,“ usměje se do telefonu.
„Máš plán na dnešní večer?“ zeptám se nenápadně. Co když už něco má? Na to jsem ani nepomyslel.
„Ne, nemám,“ broukne. Oh, skvělé… To ale stále neznamená, že mám vyhráno. Třeba nechce večeřet ani se mnou, natož s mojí mámou.
„Mmm,“ našpulím rty, jelikož přemýšlím, jak to nejlépe podat, „a… co bys řekl… večeři?“
„Budu moc rád,“ usměje se znovu.
„…večeři s mojí rodinou?“ šeptnu opatrně a zavřu oči. Začnu si kousat ret. Co když odmítne… Ah bože, to bude trapas.
Je chvilku potichu, slyším jen, jak se překvapeně nadechne. „To myslíš vážně?“ Kurva!
„Uhm… Já…“ zakoktám se a polknu. Rychle si promnu oči. „Promiň, byl to… Nevím, jak mě to… Omlouvám se.“ Do prdele, do prdele, do prdele! Jsem takový idiot. Jak mě jenom mohlo napadnout, že by mohl souhlasit?
„Tome,“ řekne tišeji, „půjdu strašně rád, jen jsi mě překvapil… mile překvapil.“ Huuuh? Ehe?
„Cože?“ vypadne ze mě hloupě. Otevřu oči a začnu si mnout nervózně čelo. „Vážně bys přišel?“
„No, kdybys chtěl, tak ano. Rád víc poznám tvou mamku.“ On je tak… úžasnej!
„Ona… Ona tebe taky. A Molly tě ráda uvidí. A… já samozřejmě taky. Vážně chceš přijít? Já… bál jsem se, jestli na tebe není moc brzy,“ svěřím mu své obavy.
„Všechny vás rád uvidím, ale musím se přiznat, že… mi chybíš,“ vypadne z něj skoro stydlivě. „Ne, přijmu to rád.“
„Já… uhm… děkuju. Ty mně taky, Bille,“ zavřu s úsměvem oči. Je to pokaždé jako pohlazení, když se mi svěří, že mu chybím.
„A co tvoje mamka, nebude jí to vadit?“
„Už jsem se jí ptal. Mám se tě zeptat, co máš rád k jídlu. Nějaké konkrétní jídlo. Ráda by ti udělala radost,“ přiznám. A já bych také rád věděl nějaká jeho oblíbená jídla.
Zasměje se. „Děkuju, ale nedělejte si takovou starost. Nechci si nic určovat, rád se nechám překvapit.“
„No dobře, maso stejně nečekej,“ usměju se. „Takže večeře bude v 6, tak bude fajn, když přijdeš tak 5 minut předem. Hlavně se nesmíš opozdit. To mamka nemá ráda. A… a taky bys jí mohl přinést bílé růže. Má je ráda,“ řeknu zamyšleně. Nechci mu nic diktovat, jen chci, aby šlo vše hladce.
„Jsem rád, že mi to takhle říkáš. Lámal bych si hlavu s tím, co mám přinést,“ pousměje se. „Neboj se, přijdu na čas.“
„Dobře. Budu se těšit,“ usměju se a zvednu se z postele. Jsem tak rád, že přijal a chce se setkat s mojí mámou. Je to můj první přítel, kterého mamka pozná. Briana jsem jí nemohl přivést, když je můj učitel. A předtím… Bože můj, vždyť tohle je můj první opravdový vztah.
„Já taky, a děkuju.“
„Tak ahoj…“
„Ahm, Tome…“ nadechne se ještě. Ten tón…
„…ano?“
„…mám tě rád,“ šeptne. …uh.
„Já tebe taky,“ vypadne ze mě automaticky.
„Tak ahoj a moc se těším,“ zaslechnu, jak spokojeně vydechne.
Bez dalších slov vypnu hovor a zůstanu na iPhone tiše zírat. Jsem tak rád, že mi vyjádřil své city. Hřeje mě to u srdce. Ale proč to zároveň bolí…? Nemohl jsem přece hned čekat, že mi řekne, že mě miluje. Jsme spolu tak krátce. To nedává logiku…
Mé srdce si ale bohužel na logiku nepotrpí. Chtělo slyšet víc… Pomalu se položím na peřinu a začnu pozorovat strop. Není přece možné, abych ho za tak krátkou chvíli miloval. Nemůžu ho spojovat s Billem ze svého snu. Byly to jenom sny… Nemůžu spojovat city, které mám k oběma… Jenomže… já je nespojuji. Opravdu jsem tak beznadějný a naivní? Nejsem asi v pořádku… I když sebevíc chci, aby mě miloval, není tomu tak a nic s tím neudělám. Zavřu oči a zadržím na chvíli dech. Nemůžu kvůli tomu brečet… Nesmí mě to mrzet. Musím být rád, že mu na mně záleží. Je pochopitelné, že mě ještě nemiluje…
Bylo přesně 17:55, když se ozval domovní zvonek.
„Je přesný,“ pochválí si máma s úsměvem. Zrovna prostřela. Molly už seděla u stolu a poslušně čekala. Zvednu se a beze slov dojdu ke dveřím. Měl jsem docela obavy z toho, jak bude večer probíhat, ale byl jsem podivně otupělý. Nádech, výdech. Hlavně se chovej normálně. Otevřu dveře.
„Ahoj,“ šeptne černovlásek stojící na zápraží a trošku se usměje. Nemám ani chuť se usmát. Tome, klid… On za to nemůže.
„Ahoj,“ oplatím mu a pokusím se co nejlépe usmát.
Udělá trošku nesměle krok ke mně. „Jsem rád, že tě konečně vidím.“
„Jo, já taky. Pojď dovnitř,“ uhnu ze dveří, aby mohl vejít. „Máš tu kytku?“ ztiším hlas.
„Samozřejmě,“ ukáže mi puget bílých růží, který doteď držel za zády. Máma bude ráda… Říká, že má ráda bílé růže, protože v nich vidí mě a Molly. Podle ní jsme oba stejně neposkvrnění jako bílé růže.
„Bezva,“ zavřu za ním dveře. Přistoupím k němu a rozepnu mu bundu.
„Ahm, díky,“ pousměje se. Tome, no tak.
„Sundej si ji,“ šeptnu a vezmu mu z ruky kytici. Ohlédnu se, zda máma ještě nejde. Hned si ji sundá a pověsí ji na věšák.
„Tak pojď…“ pobídnu ho a podám mu ty růže.
„Děkuju,“ vezme si je ode mě a kráčí za mnou.
Dojdeme do kuchyně, kde už mamka čeká. Poznám, že je taky trochu nervózní. Jakmile vkročíme do kuchyně, podívá se na nás.
„Dobrý večer,“ usměje se Bill lehce na mamku. „Ahoj, Molly,“ broukne.
„Dobrý večer, Bille,“ oplatí mu mamka pozdrav i s úsměvem a rozejde se k nám. „Jsi ještě mladý. Nebude ti vadit, když ti budu tykat?“
„Ahoj, Bille,“ usměje se hned Molly.
„Samozřejmě, že ne. Byl bych za to rád,“ věnuje jí další úsměv.
„Moc ráda tě poznávám. Tom o tobě hodně mluvil. Jsi vlastně první přítel, kterého se mi rozhodl ukázat,“ zasměje se mamka a jemně mu stiskne ruku. Až tak moc o něm nemluvím… Hlavně není kdy.
Stisk jí oplatí a stydlivě se pousměje. „Vážně? Děkuju.“ Jenom ze sebe vynutím úsměv.
„Mami, už budeme jíst?“ zeptá se Molly nedočkavě.
„To víš, že jo, zlatíčko. Tak se, Bille, posaď,“ pobídne ho a dojde ještě ke sporáku. Je vidět, že je trošku nervózní a nesmělý.
„Mm, tady jsem vám vlastně přinesl jen malou pozornost,“ semkne rty k sobě. Ježiš… Mamka se otočí, prohlédne si růži a sladce se usměje.
„To jsi nemusel. Jsi moc hodný. Je krásná. Děkuju moc,“ věnuje mu zářivý úsměv. Tímhle si ji rozhodně získal. „A už se posaď. Tomi, dej mi tu kytku prosím do vázy.“
„…jo,“ vezmu mu kytku z ruky a odejdu pro vázu. Naplním ji vodou a postavím ji na skříň.
„Není opravdu zač, je to jen maličkost. To já děkuji vám,“ posadil se. Za chvíli si padnou kolem krku a budou spolu čumět na telenovely, ne? … Kurva ale už, přestaň! Za chvíli si fakt jednu vrazím!
„Ále… Já jsem ráda, že jsi přišel a můžu tě poznat,“ zasměje se máma a dá doprostřed stolu ještě mísu se salátem. „Tomi, už si taky sedni na zadek, proboha. Nestůj tu jako pako.“ Jen mě ztrapni, mně to nevadí. Raději si sednu a mlčím. „Tom mi říkal, že jsi taky vegetarián, tak doufám, že ti to bude chutnat. Nandej si sám, kolik chceš,“ zacukruje zas na něj. Vidím, že se večeře obejde i beze mě. Máma se o všechno postará.
„Děkuju moc,“ věnuje jí úsměv. Koukne se na mě a vlídně se usměje. Naznačí mi jen pohledem otázku – co se děje. Co mu mám říct? Jak mu to mám naznačit? I kdyby existoval způsob jak, neudělal bych to. Je to jenom můj problém. Můžu si za to sám. Je jasné, že mě za tak krátkou chvíli může mít jenom rád. Musím se s tím smířit. Hlavně si to musím pořád opakovat. Musím být spokojený za to, že mě má vůbec rád.
„Tomi, nandáš mi to, prosím?“ požádá mě Molly.
„Jasně,“ brouknu. Vezmu její talíř a nandám jí přiměřenou porci. „Chceš i salát?“
„Až potom…“
„Dobře, tak tady máš,“ postavím před ní talíř a usadím se.
„Díky,“ usměje se na mě. Poté se otočí k Billovi a taky se na něj usměje. Máma i přesto, co řekla, začala mu nandávat jídlo. Jak se asi Bill cítí… Raději si nandám svoji porci a vezmu do rukou příbor.
„Tak, tady máš. Klidně si přidej,“ položí máma před Billa talíř s obrovskou porcí. Pohladí ho po rameně. Nandá si svoji porci a usadí se. Konečně. Bill se trošku uculí.
„Děkuju, jste moc milá. Ahm… tak dobrou chuť,“ vzhlédne k nám všem.
„Dobrou chuť. Nechte si chutnat,“ popřeje nám máma, ale každému je jasné, že myslí především Billa.
„Dobrou chuť. Nechte si chutnat,“ zopakuje hned Molly po ní. Nadšeně se zavrtí, uchopí důležitě příbor a pustí se do jídla. Vidím, jak se jí tahle změna líbí. Vrtí se nadšeně jako malé štěně. Chabě se pousměju. Takhle bych se měl blahem vrtět právě já…
„Dobrou,“ brouknu jen a začnu se hrabat ve své porci.
„Tak, Bille… Tom mi říkal, že jsi designer, ale víš, že někdy mluví jako prase. Nepochopila jsem z jeho slov, co děláš,“ promluví máma, a jakmile Bill odpoví, položí mu další otázku jako u nějakého trapného výslechu. Po celou dobu večeře ho zásobovala dalšími a dalšími otázkami. Molly také pozorně poslouchala. Očividně ji to zajímalo. Poslouchal jsem je jenom napůl ucha. Měl jsem pocit, že tam vůbec nemusím být. Vlastně jsem ani nechtěl. Hrabal jsem se v jídle a přál si, aby pod mojí židlí byla vyříznutá podlaha a já se do ní propadnul tak hluboko, jak jsem se právě cítil být.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: J. :o)
Aaaaaaw :33 Ten Tom je tak roztomilí ;DD nemůžu se prostě dočkat další ho dílu! Jsem do toho úplně zažraná !! Tak moc :))
Chudák Tom =oD Právě zažil první trapný seznamovací večer =oD Moc pěknej díl…líbí se mi když jsou konečně ti dva spolu
Tom se zas nemusel chovat takhle :// Já vím, že to píšu pořád, ale.. Já už chci další díl! 😀
Achich ouveeej , takovou mámu bych asi kopla , nevím , jak to popsat ,ale je mi tomíka líto :/ sedí tam jak Y a vím jak se cítí 🙁 . Zajímá mě jak to dopadne moc hezkej díl .
Páni ten začátek, jak spolu byli za dětmi a měli dobrý nápad…:-) Moc se mi to líbilo…:-) bylo by to dobré, kdyby se to podařilo jim to zařídit, aby se jim to přestavělo..:-)
Ale jak Tom vyřešil tu záležitost s marihuanou, on byl takový přísný, ale zároveň fajn…:-) šel z něho strach…:-D jako nechtěla bych běhat(a to nic neberu..):-D
Jééé večeře, no když jsem to četla, tak jsem se uculovala a představovala jsem si takovou klidnou, rodinnou večeři, ale jak to tak vypadá, tak jeho maminka se rozhodla Toma trochu ztrapnit. Nedokážu říct, proč mi to tak přijde, ale rozhodně se moje sympatie vůči ní maličko zmenšily, protože tohle nějak nemusela:-( Ale je mi Toma líto, protože tohle je opravdu trapné a cítila jsem s ním…:-(
Jinak to byl opravdu krásný díl:-) Moc se mi to líbilo, i přes to že byl Tom takový zamlklý a mamka jej ztrapňovala, takže doufám, že to nebude pokračovat…:-) Ale Molly je opravdu roztomilá:-)
Moc se těším na další díl a hlavně mě zajímá, jak to bude Bill brát:-) Opravdu….:-) Těším se na další díl:-)) Moc se těším…:-) Perfektní povídka(já vím, že to píšu pořád, ale nemůžu si pomoc, takže to budu psát asi pořád…:-D:-D ono se to nikdy neomrzí:-);-))
Opravdu je to hodně skvostné:-) ♥♥♥♥♥♥♥ Vím, proč to miluju:-)))
Naprosto chápu Tomovy pocity, taky by mě to "mám tě rád" asi mrzelo. Ale podrážděný být nemusí! 😀 Já jsem tak zvědavá jak ta večeře dopadne! 😀 =)
Ježiiiiiiiiiš, to je sladký, jak je Tom nervózní. 😀 A asi by mě taky trochu mrzelo, kdyby mi Bill neřekl, že mě miluje, ale tak myslím, že se Tom už brzo dočká. 🙂 Krááásný díl. 🙂
Tome, Tome ty si kopyto … 😀 nemuze ti rict, ze te miluje hned .. ale dockas se to ano .. 🙂
Jinak se mi libi jak je chudak nervozni, pekny dil 🙂
Proč to Toma tak hlodá? Je jasné, že za tak krátkou dobu mu to neřekne a mohl by se chovat trochu lépe, když už je u nich Bill a ne se litovat.
Jinak díl byl jako vždy hrozně hezký a perfektní 😉
Ach já tohle ZBOŽŇUJU<3!
Řekla bych,že tě má Tome Bill víc než rád…jako ty jeho♥
Ten den v tom dětském domově byl moc krásný<3 a ta večeře xD jáj 😀
Moc se těšim na další díl!
To stimi detmi bolo také sladké, rada by som tam bola tiež. Dobre, že Tom robil poriadky zo staršími deckami. Toma mi je aj trochu ľúto, aj keď sa na tej večeri mohol chovať milšie.
co bys pořád chtěl Tome… 😐 Ale doufám že se slova mám tě rád změní na něco většího.. 😉 úžasný díl :))
Ale no tak, Tome… snad nemusíš být tak podrážděný. To, že se Billa tvoje mamka vyptává, to je přece naprosto normální. Takhle to, bohužel, u večeří chodí, když si pozveš někoho, koho zvlášť rodiče ještě neviděli. Jsem si jistá, že ti to Bill po věčeři nějak vynahradí 😉 hlavu vzhůru 😀
Krásný díl… už se těším na pokračování 😉
ou nééé 😀 nesmí se to pokazit 😀 už jenom proto, že je Bill první kluk, kterého si Tom přivedl domů 😀 no.. doufám, že se to nepokazí.. 😀 ale asi vím, jak se Tom cítí… No to je fuk 😀 těším se na další díl 🙂
bože Tome..nevěděla jsem, že si taková citlivka:D neprožívej to tak!XD jinak opět nádhernej díl <3 moc se těšim na pokračování:)
Nyáá to zní nebezpečně!.. TEN KONEC!.. Hmm Tomi Tomi Tomi! KLID! ♥