Bill
Listopad už byl v polovině a tady v L. A. panovalo stále letní počasí. Mé dny byly nejinak příjemné, ačkoliv se ustálily ve stereotyp. Trávil jsem je samozřejmě ve studiu a téměř každý večer se stavoval u Briana a kluků. Většinou jsme zůstávali v bytě a klábosili dlouho do noci. Následně mě Brian doprovázel do hotelu, což dopadalo divokým muchlováním se ve výtahu zapříčiněným tím, že jsme se sebe před nimi ani nedotkli, a já se musel velice přemáhat, abych ho nevzal dál. Váhal jsem, nechtěl jsem. Tedy chtěl, jenže… jsem měl zábrany. Celých 14 dní, které uběhly od našeho milování, mi ležela v hlavě Helena. Vím, bylo to absurdní, výčitky by měl mít spíš Brian než já, ovšem nedovedl jsem nad tím jen tak mávnout rukou. Sváděl jsem zadaného muže, ba co víc – otce. Já, který nenávidím nevěru.
Tenhle večer byl však výjimkou, šli jsme se bavit ven. Zapadli jsme do jednoho z barů. Kolem věčně usmívajícího se a pozitivně naladěného Steva se rojily slečny, Stefan vyrazil na lov někoho, koho osouloží bez lubrikantu, a my dva zůstali spolu na baru. Trochu jsme pili. Brian byl lehce mrzutý; vadila mu místní hudba a hlavně to, že si tu nemohl zapálit, jelikož ve Státech platí přísný zákaz kouření ve veřejných prostorách, takže chodil málem každou půlhodinu ven na cigaretu. Kde byl i teď a já si zatím odskočil na toaletu. Oplachoval jsem si ruce, když dovnitř vtrhnul Stef, hladově táhnoucí nějakého nešťastníka. Spiklenecky na mě zamrkal a olíznul si rty, než se za nimi zabouchly dveře kabinky. Urychleně jsem se pakoval pryč.
„Stef si to na záchodě s někým rozdává,“ prásknul jsem hned, jak jsem dosedl vedle Briana, a s pohoršeným výrazem smočil ústa ve svém drinku. Můj společník se uchechtl a kývnutím na barmana objednal další alkohol.
„To je normální… Je závislý na sexu víc než my dva dohromady.“
„Nevěřím,“ zazubil jsem se.
„No skutečně! To, co miluju nejvíc na světě, je zpívání. Steve hraní na bubny. A Stefan… sex.“
Minuty plynuly a my pili ještě o něco víc. Nakonec jsme z té nudy vypadli, vzali si taxi a pokračovali ke mně na hotel. Ani jsem netušil, co mám v úmyslu, ovšem poté, co jsem si odemkl kartou, jsem se jej díky míře omamných látek v krvi až příliš svádivě optal, jestli chce jít dovnitř.
Brian
Nenechal jsem se dvakrát pobízet. Byl jsem zvědavý, jak to u něj vypadá, i když se jednalo jen o hotelový pokoj. Uvnitř to vonělo Billovým parfémem a bylo tam brilantně uklizeno, všude pořádek, nikde se nic jen tak neválelo ladem. Skříň měl napěchovanou oblečením a několik dalších plných kufrů zasunutých za postelí.
„Těch zavazadel si nevšímej…“ mávnul rukou a šel otevřít okno. „Irituje mě, že to nemám kam dát…“ bručel si pod nos. Povytáhnul jsem koutky a přiloudal se ke stolu. Měl tam postavený box plný všech našich desek včetně kompilací našich B – sides a coverů.
„Opravdu věrný fanoušek,“ konstatoval jsem potěšeně. Přišel si do minibaru pro colu.
„Ovšemže, bezplatný sdílení hudby na internetu likviduje hudební průmysl. Dáš si něco k pití?“
„Nedám, děkuju.“
Zavadil jsem pohledem o spojovací dveře.
„Tvůj bratr je tady?“
„Ne, dnes večer šel do klubu,“ odložil skleničku a zatvářil se mírně nevyrovnaně. S nekalými úmysly jsem mu zaháknul prsty za poutka džín a přitáhnul si jej k sobě.
„To je dobře.“
Překvapeně se usmál, ale položil mi své pěstěné dlaně na ramena a svolil k polibku. Postel naštěstí nebyla daleko.
Bill se se mnou neuměle mazlil a podvědomě mi hladil bradavky přes tričko. Přetáhnul jsem si ho přes hlavu a nedočkavě se chopil jeho pásku. Znatelně ztuhnul.
„Jsem příliš dotěrný?“ strachoval jsem se.
„To ne…“ povzdechl a pozvolna se posadil. Sklíčeně sklopil řasy. „Jenže nemám dobrý pocit z toho, co děláme. Je to neetické, máš ženu a-„
„Není moje žena,“ ohradil jsem se automaticky.
„Bože, jste spolu 6 let, jako kdyby byla!“
Z téhle diskuze mi bylo nanic.
„Jde to proti mému osobnímu přesvědčení,“ pokračoval Bill. „Nenávidím nevěru. Nikdy nikomu nedělej to, co sám nechceš, aby ti dělali, to je základ. Mám z toho trochu výčitky svědomí,“ špitnul, žužlajíc si ret. Zjihnul jsem.
„Myslíš si, že já ne? Ale co s tím mám dělat, už jí prostě nemiluju. Emoce ve vztazích vyprchávají, to dřív nebo později potká každého. Pro nás je hlavní, že Cody bude vyrůstat se spokojenými rodiči, kteří se k sobě budou chovat slušně a hezky. Vždyť Helena má také právo najít si někoho, s kým jí bude dobře.“
„Tobě je se mnou dobře?“ pípnul bezelstně. Zaculil jsem se.
„No jistě.“
Bill se sladce usmál, objal mě kolem krku a natáhnul se pro polibek. Bleskově jsme se zbavili oblečení.
„Briane, jsi tak sexy…“
„Ne, to ty. Nikdy v životě mě nikdo takhle nevzrušoval,“ šeptal jsem mu horoucně.
„Protect me from what I want?“ zavrněl potměšile verš jedné z našich písní. Jeho pokožka jen hořela. A já měl tak ledové ruce.
„Co jdeš dělat?“ zeptal se, když jsem mu po minutách předehry podložil zadeček polštářem. Měl kouzelně zrůžovělé líce.
„Dneska si budu hrát já,“ zamručel jsem a sunul se ještě níž.
„Nechystáš se na to, co si myslím, že ne?“ s obavami se podepřel. Zákeřně jsem se usmál a políbil ho na hráz. Jazykem jsem sjížděl dolů. Trhaně zaklel.
„Tohle ne…“
Jeho kyčle sebou cukly vzhůru, když jsem do něj dychtivě vklouznul.
„Briane, Briane…“ sténal a drtil v pěstích prostěradlo. Vnímal jsem, jak se zoufale stahuje. S chutí jsem sál jeho malou dírku. Vydával takové zvuky, jaké jsem u něj ještě neslyšel. Zajížděl jsem jazykem dovnitř a zase ven, jeho chuť byla tak intenzivní a opojná.
„Oh bože, ano…“ zanaříkal, dal mi prsty do týla a tlačil si mě blíž. Chodidlem mě bezděčně hladil na zádech. Vyměnil bych všechny svoje kytary za to, abych teď mohl spatřit jeho výraz.
„Briane, přestaň… slyšíš, přestaň, než bude pozdě,“ slyšel jsem jej najednou a jen velmi neochotně jsem ho poslechl.
„To mi neříkej, že by ti k vyvrcholení stačilo tohle,“ popíchnul jsem ho a opřel se rukama vedle jeho hlavy. Navlhčil si vyprahlé rty.
„Divil by ses, kolikrát se to už stalo.“
„Chceš mi tvrdit, že jsem našel tvoje slabé místečko?“ provokoval jsem dál. Ukazováčkem jsem mu přejel mezi půlkami. Ohnal se po mně a zatvářil se poťouchle, když jsem se zasmál.
„Nemysli si, že tě nechám, aby sis se mnou pořád takhle zahrával. Jestli to nevíš, tak jsem dost dominantní,“ zapředl a natáhl se pod polštář pro lahvičku gelu. „A teď mi to udělej zezadu,“ poručil. Zachichotali jsme se do políbení. Bill mě halabala namazal a pak mě odstrkal, abych si kleknul. Sám si kleknul přede mě a chtivě vyšpulil prdelku. Opřel jsem si mu bradu o rameno, něžně ho chytil kolem pasu a pomalu do něj vstoupil. Vydechl a objal mě štíhlými pažemi kolem krku.
„Klidně se už můžeš pohnout,“ prohodil pobaveně ohledně mé neaktivity.
„Mmm… nech mě si zvyknout,“ usmál jsem se mu do kůže. Stisknul mě svaly a ladně zakroužil boky. Usyknul jsem rozkoší.
„Myslím, že o tobě napíšu písničku. ‚The way you’re dancing makes me come alive’…“
„To už se mě chceš zbavit?“ usmál se.
„Na tohle odpověď znáš,“ opáčil jsem a šetrně do něj přirazil. Záhy jsme našli společný lenivý rytmus.
„To je krásné,“ brouknul Bill zasněně a zaklonil mi hlavu na rameno. Zamračil jsem se.
„Ale nedotýkám se tě tam…“
„To nevadí… tohle je prostě nepraktická pozice.“
Věnovali jsme si měkký polibek, načež jsem mu jemně zatlačil do beder. Pochopil mě. Klesnul na všechny čtyři, potom se snížil natolik, až se čelem opíral o pelest, a já se položil na něj. Sevřel jsem jeho útlé kyčle mezi prsty a naváděl si ho proti sobě. Smyslně jsme se spolu propínali. Vzdychal. Odhrnul jsem mu vlasy z krku a ochutnal jeho potetovanou pleť. Přešel si dlaní po břiše, důvěrně jsem s ním propletl prsty. Nechtěl jsem víc, jen bořit do něj obličej, smět slíbávat stopy jeho potu a naslouchat tomu, jak se mu to líbí. Posunul jsem mu ruku do klína a začal ho masírovat. O pět minut později pronikavě zavzdychal. Zamotal nohy do přikrývek, mohutně se otřásl a jeho sperma se rozlilo po prostěradle. Když se vyčerpaně uvolnil, slastně jsem ho políbil mezi lopatky a ještě několikrát do něj pronikl, než jsem i já ustrnul v křeči spalujícího potěšení. Rozplynul jsem se v něm. Bill vydal spokojený zvuk, pohladil mě na zápěstí a poté, co jsem z něho vyšel, se líbezně převrátil na záda. Protáhnul se a čiperně se mi vkradl do úst a ponoukal mě k rozpustilému dovádění. Cítil jsem se o patnáct let mladší.
„Mám hlad. Objednáme si něco?“
„Bille, v půl druhé v noci, vážně?“ zašklebil jsem se. Ale to už s přese mě natahoval pro telefon.
„Jedou nonstop,“ prohodil bezstarostně a přiložil si sluchátko k uchu. Pohodlně jsem se uvelebil, založil si ruce v týle a pozoroval jej.
„Ano, zdravím. Rád bych si objednal porci hranolek a jahodového pudinku na pokoj 511.“
Zakryl mluvítko.
„Dáš si něco?“
Zamítavě jsem pohnul hlavou. Dokončil hovor a vkradl se ke mně pod deku. Nějakou dobu jsme si povídali, dokud se neozvalo klepání. Bill vyskočil, navlékl se do saténového hotelového županu, syknul na mě, abych se schoval, aby nebylo vidět, že tu má chlapa, a přijal donášku. Vprostřed postele si pak dělal piknik. Taky jsem si od něj ukradl několik hranolků.
„Slyšel jsem Steva říkat něco v tom smyslu, že v prosinci jedete pryč. O co jde?“ zajímal se.
„Mhm, jedeme. Dostali jsme nabídku zúčastnit se projektu MTV Exit a přijali jsme. Na začátku měsíce odlétáme do Kambodže odehrát konzert s cílem upozornit na zneužívání lidí pro práci, prostituci… Pokud vím, tak se do toho zapojují i další kapely.“
Zaujatě kulil oči.
„A kde v Kambodži se to bude konat?“
„V prostoru Angkor Wat, to je legendární chrám,“ dodal jsem, všímajíc si jeho tápání. „Je to skutečně magické a fascinující místo.“
„Co budete hrát?“ usmál se.
„Staré věci, Meds album, ale samozřejmě to příhodně zaranžujeme. Je to první vystoupení, kde s námi bude bubnovat Steve. Všichni se moc těšíme,“ pousmál jsem se a naaranžoval kolem sebe peřinu.
„Bude to určitě nádherné… nechceš mě vzít s sebou do kufru?“ zažertoval, ovšem na očích jsem mu i přes úsměv viděl lítost.
„Nechám to kvůli tobě natočit a nahrát na DVD, stačí?“ slíbil jsem mu. Skočil mi kolem krku a zahrnul mě mastnými hubičkami.
„Taky budeš mít narozeniny…“ hlesnul, když se umírnil. Mimoděk jsem zatnul zuby.
„No jo, ten prokletej den…“ zapíchnul jsem zrak do stropu a kabonil se na něj.
„Zaregistroval jsem, že je tak nějak nemusíš, ale proč?“ vyzvídal opatrně. Vůbec jsem neměl chuť o tom mluvit, akorát mi to pokazí náladu.
„Nesnáším narozeniny, protože jsou připomínkou toho, jak se všechno v mojí rodině podělalo a jak ve skutečnosti nikdo kolem mě nebyl. Nejradši bych byl, kdyby se ten den úplně přeskočil a nikdo na nic neupozorňoval. Ovšem to moje okolí neumí. Nejhorší je, když zrovna někde hrajeme. Stef vždycky udělá povyk a spolu s celou halou mi zazpívá nebo tak něco,“ bručel jsem. Asi to muselo působit dost nevděčně. On na mě ale chápavě mžoural.
„Takže žádné blahopřání ani dárky, nic? Ignorace?“
„Jo…“
„Tak to pro tebe udělám aspoň já, když si to přeješ. Ostatně, máš pro to pádný důvod…“
Nesmírně mě tím potěšil.
„Jsi vážně zlatíčko,“ vzal jsem jeho tvář do dlaní a šťastně ho políbil. Uklidili jsme nádobí, svléknul jsem z něj ten hloupý župan, zhasnuli jsme si a ještě jsme si špitali. Vyprávěl mi o tom, že pojede s bratrem na Maledivy, a to mi připomnělo, že jsem už dlouho nebyl v Paříži. Tu říjnovou akci jsem nepočítal, byla to pracovní záležitost, ne dovolená. Usnul jsem s myšlenkami na to, jak si naordinuju výlet do mého města. Například až budeme mít hotové nahrávání…
Ráno mě vzbudilo ani nevím co. Možná to byl zvuk sprchy zpoza zdi. Opět jsem byl vzhůru první, Bill mi poklidně dřímal v náručí. Na tuhle situaci jsem si začínal zvykat a bylo to velmi příjemné zvykání si. Usmál jsem se, přejel mu rty po čele a starostlivě jsem ho zachumlal do deky, aby mu nebyla zima, načež mě zvláštní pocit donutil vzhlédnout. Nehezky mě zamrazilo. Billovo dvojče stálo ve dveřích, které dělily jejich pokoje ve dva, a zíralo na nás. Což o to, to by bylo spíše trapné, ovšem způsob, jakým se díval… zatraceně podivný způsob. Mimoděk jsem se zamračil. Proč prostě nejde pryč, když evidentně přišel brášku zkontrolovat nevhod? Co tak zatrpkle čumí? Měl bych mu něco říct? A co bych mu asi pověděl, ‚ahoj, my se ještě neznáme, jsem Brian, mohl bys laskavě odejít k sobě‘? Začínal jsem se domnívat, že snad ještě vytáhne z kapsy foťák, a v tom se Bill ze sna pohnul, a to nás oba rozptýlilo. Když jsem od něj zvednul oči, Tom už tam nestál.
Nakonec jsem se o tom Billovi ani nezmínil. Ale zanechalo to ve mně doopravdy divný dojem. Očividně ne všichni z rodiny Kaulitzovy jsou ze mě odvaření.
Páni… =) To bylo krásnýýýý! Hlavně to zakončení v hotelový posteli… =D jen kombinace hranolek a jahodového pudinku mi přijde poněkud zvláštní… xDDD Heh… ale Tomova přítomnost asi způsobí poprask xD Už se nemůžu dočkat.
Obaja sú zamilovaný až po uči. To v tom hoteli, bolo naozaj krásne. To Ráno s Tomom, mňe ta sutuácia pričla celkom zábavná, aj keď sa obávam, že to nebude dobre keď sa Bill zobudí,a stretne sa s Tomom.
slyšíš mě? jak spokojeně vrním? 🙂 bez téhle povídky by se ten všední týden nedal ani přežít. 😉 dnešní díl mě úplně odrovnal. ani nevím, co vyzdvihnout jako první.. kecám! 😀 samozřejmě že to jejich dechberoucí milování! opravdu jsem tajila dech, jak moc v barvách jsem si to představovala. 🙂 ti dva spolu jsou jak kousky skládanky. zbožňuju, jak si rozumějí, jak si povídají, špitají, jak stačí pohled jednoho a druhý jde do kolen, neuvěřitelně to mezi nimi jiskří! jsou pro sebe stvoření. 🙂 Billovy morální zábrany mě příjemně překvapily, řídí se mým životním heslem: co sám nerad, nečiň druhým. nevěru bych mu fakt nepřála. z toho konce dílu mě ale dost zamrazilo. hlavně to rozjelo mou chorou fantazii, která by v tom toužila vidět nějaké twincestní komplikace. 😀 hohóó, "souboj" Briana a Toma o Billa. :D:D Toma miluju a vždycky milovat budu, ale proti TOMUHLE Brianovi..?? no chance! 😀 hrozně se těším na další díl, hlavně jak se projeví Tom. 😉
Tak tohle bylo vazne paradni. Jejich milovani, spitani, vsechno.. Jak se mezi nima porad prohlubuje vztah :3 jsou pro sebe jako stvoreni.. Ale ten Tom o.O nevydrzim do pristiho tydne 😀 zajimalo by me, co Billovi, popripade Brianovi povi. Tesim se na dalsi dil 🙂
Dobre, zacinam nemit rada Helenu a to prave z tohohle duvodu xD ale porad ma u me plus za Codyho… Boze jak je to dite roztomily <3
neni to tak dlouho, co jsem ze svych ust vypustila (sice v italstine, ale to je jedno vyrcena byla) ze pokud je na svete neco krasnejsiho nez francouzstina, je to francouzstina prave z ust pana mistra Molka a tim prave narazim na pisnicku Protect me from what I want, preferuji ji ve francouzskem podani Protige moi, ktera je spolu s dalsim velkym poctem pisnicek jako Meds, Battle for the sun, For What is word, My sweet Prince, Every me and every you, Julien atd. Stala nedilnou soucasti meho playlistu, me denni davky, moji smrtelne smesy, ktera me odnasi do jineho sveta.
Uz dlouho ti slibuuju, ze ti napisu komentarve kterem ti napisu, co vsechno pro me tahle povidka zacala znamenat, co pro me zacali znamenat Placebo, ktere si me naucila poslouchat, co pro me znamena Brian. Uprimne nevim, kde zacit, vubec nemam tucha, ale zkusim zacit i skoncit primo od srdce.
Moc dobre vis, ze kdyz jsem povidku zacala cist. Uplne me fascinovala jeji originalita. Nasledne me zacala fascinovat jeji… Pripadna pravdivost, jako kdyby si se prevtelila do Briana a donutila ho napsat vsechny sve pocity a ja jej zacala vnimat jako krehkou osobu, ktera se za vsech okolnosti snazi schovat za svou hudbu, za masku veleho rebela, ktery pro uklidneni v podobe drogy nesaha daleko, ale zaroven z te postavy cisel smutek, touhla po necem, co nemuze najit at chodi kudy chodi. Brian jako postava povidky mi zacal pripominat nekoho, koho moc dobre znam a prirostl mi k srdci jako malokdo. Celou dobu jsem si ale rikala: Pise to Fee, je to Fee, ktera naopak schovava sebe za Briana, za Billa a ostatni postavy. Kdyz jsem povidku zacala cist prichazelo zrovna jedno z mych nejtezsich obdobi meho zivota, prvni zkouskovy na novy skole, kdy jsem veskery zkousky musela zvladat v cizim jazyce, novy pratele, nestastna laska, pak jedna stastna, ktera skoncila fiaskem a zlomenym srdcem chudaka kluka a pak vysvedceni a moje osobni psychycky problemy. Vim, ze tu nejsi na netu uz pekny cas, ale jiste si to vsechno vnimala jelikoz se v mem okoli pohybujes malicko dele. Kdyz jsem se te zeptala, zda bys mi poslala par pisnicek od Placeba, ze bych si je chtela poslechnout, byla jsem uz na dne a nevedela ceho se chytit, abych se neutopila ve vlastnich sra*kach, ty jsi mi ochotne hodila zachrany kruh v podobe Placeba, v podobe Brianovy osobnosti schovane v pisnich. Hodila jsi mi zachrany kruh plny pochopeni a konecne jsem nalezla nekoho, kdo stejne jako ja chodi svetem a hleda sam sebe a nemuze se najit temer v nicem, krome zpevu (v Brianove pripade) nebo psani (v mem pripade).
Nebyt tehle povidky nikdy bych nemela chut Briana poznat primo podle jeho slov a musim priznat, ze pokud nekdo dokaze popsat jeho pocity, tak jsi to ty, protoze v jeho pisnich nachazim nejen jeho ale nachazim v nem vsechno, co prozradil v teto povidce, neni to Fee kdo se schovava za Brianem, ale je to Brian, ktery mluvi skrz sve pisne, skrz Fee a ona nam pak sepisuje poklad jmenem The Movie On Your Eyelids. pri poslechu jejich diskografie se citim jako ve svete, ktery jsem si sama vytvorila, Brian potvrzuje temer pravidlo: Geniove byvaji sileni. Tim nechci rict, ze je Brian blazen, ale to stradani, hledani z nej dela velmi zvlastniho cloveka. Nevim jak to cele popsat, to, co bych chtela rict, na to je uz ma cestina asi moc omezena, ale chci tim vsim zvyraznit fakt, ze Brian je genius, hudebni genius, nikdy se nikomu nepovedlo zhudebnit tak uzasne denik nejakeho cloveka jako Brian zhudebnil ten svuj. Staci se zaposlouchat, nemusis umet ani anglicky nebo francouzsky a pochopis o cem zpiva aniz bys mozna chtel a tohle obdivuju. Kdyz potom do toho umis anglicky, muze se ti stat, ze se rozplaces uprostred hodiny technickeho kresleni, kdyz ti ucitel povoli poslouchat u kresleni ipod.
Kdyz jsme u toho kresleni… Brian dokazal neco, co nikdy nikdo pred tim, naucil me kreslit xD od ty doby co pri kresleni posloucham Placebo odchazim s dobrymi vysledky, neklepou se mi moje disgraficky pazoury, jsem klidna a moje obrazky uz nejsou kostrbaty, nikde mi neutikaj ani centimetry a ani milimetry, odvadim precizni prace, jen to obcas vypada, jako bych v lavici dostala epilepticky zachvat, jak bubnuju se stetci, ale na to uz si vsichni stacili zvyknout xD
dalsi vec, nebyt Placeba, uz jsem takovych 5 dni v psychyatricky lecebne… Pomohli mi prezit a prejit to nejhorsi a dali mi novou silu k doufani v to lepsi.
A nic z toho by se nestalo, nic z toho bych neobjevila nebyt teto povidky. Takze kdyz si to tak vezmes, tahle povidka zachranila zivot jednoho opet blondatyho psychopata a za to autorce budu vdecna mozna az nadosmrti.
Kdybych mela teto povidce vyjadrit holt (a obstastnovala bych bankomat xD) necham ji vytesat do zlatych desticek a ulozila do statniho trezoru jako nejvetsi poklad, ktery vzesel z ceske obcanky 😉 tu povidku si minimalne vytisknu na papir, ten spalim a popel smicham s vodou a budu si ji podavat nitrozilne!
Uz dost mych hemru, snad jsem ti dokazala, ze tahle povidka pro me znamena opravdu moc.vzdycky se tesim na stredu az prijdu ze skoly a minimalne jednou tydne do meho jineho sveta spolu s cestou uz tak krasne proslapnutou od Placeba je ta cesta dokonce pozlacena a nese me na ramenou pet klonu Toma a deset klonu Briana 😉
ted valim spat, ty nam koukej napsat poradne krasnej happy end at ma povidka pokracovat jakkoliv, nezapomen na to, ze to cte jeden psychopat, tak aby nebylo zase o jednoho twincestaka min a vy mi nemuseli delat twincestni pohreb… Btw. Pokud by na to melo prijit, rekni pohrebakum at mi to namixujou Kampfe der Liebe, Meds, Runaway od LP a Die this way od Gagy thx xD
[5]: cazzo, nejak jsem se tu rozkecala o.O jen jsem chtela jeste dodat, ze oproti ostatnim komentum nejspis melu hrozny ho*na ale nejak jsem tohle potrebovala napsat, ted mi na jazyk prichazi dalsi miliarda slov jak opevovat povidku a jak opevovat Briana a mozna i jak aspon malicko opevovat Billa xD ale ja proste neumim popisovat dil od dilu, protoze bych se vlastne furt jen opakovala a to rozhodne nechci, povidka by si to nezaslouzila. Miluju to, jak rekla flixo, strasne to mezi nimi jiskri, Tom proti Brajovi nema sanci, i kdyby se postavil na penis xD radsi popisuju jak podle me ta povidka bude pokracovat a jak na me pusobi… Coz uz jsem napsala az na to jak podle me bude pokracovat… Takze, podle me si se Bill s Tomem pohada do krve a Bill utece pro utechu k Brianovi a tam probehne to Fee slibovane nejnejznejsi milovani jaky Fee kdy napsala, pak se Tom prijde omluvit a ted nwm zda bude Bill ublizeny nebo nastvany, ale podle me se s nim moc bavit nebude a tak pujde Tom rozbit Brajovi hubu a tam to bude nerozzhodne xD ha xD a je to a ted dobrou v pet rano me ma prijit zmlatit budik xD
Tiež mi trochu vŕtala v hlave Helen, ale ja som ju krásne upratala do imaginárneho sveta, ale som rada, že ju tam upratali aj Bill s Brianom. Ale čo bude s Tomom? Toho nikam poslať nechcem, pretože Bill patrí v prvom rade k nemu. Ten pohľad keď šiel k Billovi a uvidel Briana znamenal bratskú starostlivosť, alebo môžeme čakať od Toma hlbšie city? Nechcem aby Tomi trpel 🙁 Tá zaujímavá kombinácia hranolky s jahodovým pudingom 🙂 ma pobavila, ale prečo nie 😀 Zase to bola nádherná kapitola. Ďakujem.
Na tuto povídku se vždycky tak strašně těším :). A teď snad ještě víc, chtěla bych vědět, jak to bude s tím Tomem :D, hlavně proč vlastně Briana nemá rád :). Strašně se mi líbí, jak se k sobě B. a B. chovaj, je to tak roztomilý :))
Páni… =) To bylo krásnýýýý! Hlavně to zakončení v hotelový posteli… =D jen kombinace hranolek a jahodového pudinku mi přijde poněkud zvláštní… xDDD
Heh… ale Tomova přítomnost asi způsobí poprask xD Už se nemůžu dočkat.
Obaja sú zamilovaný až po uči. To v tom hoteli, bolo naozaj krásne.
To Ráno s Tomom, mňe ta sutuácia pričla celkom zábavná, aj keď sa obávam, že to nebude dobre keď sa Bill zobudí,a stretne sa s Tomom.
slyšíš mě? jak spokojeně vrním? 🙂 bez téhle povídky by se ten všední týden nedal ani přežít. 😉
dnešní díl mě úplně odrovnal. ani nevím, co vyzdvihnout jako první.. kecám! 😀 samozřejmě že to jejich dechberoucí milování! opravdu jsem tajila dech, jak moc v barvách jsem si to představovala. 🙂 ti dva spolu jsou jak kousky skládanky. zbožňuju, jak si rozumějí, jak si povídají, špitají, jak stačí pohled jednoho a druhý jde do kolen, neuvěřitelně to mezi nimi jiskří! jsou pro sebe stvoření. 🙂
Billovy morální zábrany mě příjemně překvapily, řídí se mým životním heslem: co sám nerad, nečiň druhým. nevěru bych mu fakt nepřála.
z toho konce dílu mě ale dost zamrazilo. hlavně to rozjelo mou chorou fantazii, která by v tom toužila vidět nějaké twincestní komplikace. 😀 hohóó, "souboj" Briana a Toma o Billa. :D:D Toma miluju a vždycky milovat budu, ale proti TOMUHLE Brianovi..?? no chance! 😀
hrozně se těším na další díl, hlavně jak se projeví Tom. 😉
Tak tohle bylo vazne paradni. Jejich milovani, spitani, vsechno.. Jak se mezi nima porad prohlubuje vztah :3 jsou pro sebe jako stvoreni.. Ale ten Tom o.O nevydrzim do pristiho tydne 😀 zajimalo by me, co Billovi, popripade Brianovi povi. Tesim se na dalsi dil 🙂
Dobre, zacinam nemit rada Helenu a to prave z tohohle duvodu xD ale porad ma u me plus za Codyho… Boze jak je to dite roztomily <3
neni to tak dlouho, co jsem ze svych ust vypustila (sice v italstine, ale to je jedno vyrcena byla) ze pokud je na svete neco krasnejsiho nez francouzstina, je to francouzstina prave z ust pana mistra Molka a tim prave narazim na pisnicku Protect me from what I want, preferuji ji ve francouzskem podani Protige moi, ktera je spolu s dalsim velkym poctem pisnicek jako Meds, Battle for the sun, For What is word, My sweet Prince, Every me and every you, Julien atd. Stala nedilnou soucasti meho playlistu, me denni davky, moji smrtelne smesy, ktera me odnasi do jineho sveta.
Uz dlouho ti slibuuju, ze ti napisu komentarve kterem ti napisu, co vsechno pro me tahle povidka zacala znamenat, co pro me zacali znamenat Placebo, ktere si me naucila poslouchat, co pro me znamena Brian. Uprimne nevim, kde zacit, vubec nemam tucha, ale zkusim zacit i skoncit primo od srdce.
Moc dobre vis, ze kdyz jsem povidku zacala cist. Uplne me fascinovala jeji originalita. Nasledne me zacala fascinovat jeji… Pripadna pravdivost, jako kdyby si se prevtelila do Briana a donutila ho napsat vsechny sve pocity a ja jej zacala vnimat jako krehkou osobu, ktera se za vsech okolnosti snazi schovat za svou hudbu, za masku veleho rebela, ktery pro uklidneni v podobe drogy nesaha daleko, ale zaroven z te postavy cisel smutek, touhla po necem, co nemuze najit at chodi kudy chodi. Brian jako postava povidky mi zacal pripominat nekoho, koho moc dobre znam a prirostl mi k srdci jako malokdo. Celou dobu jsem si ale rikala: Pise to Fee, je to Fee, ktera naopak schovava sebe za Briana, za Billa a ostatni postavy.
Kdyz jsem povidku zacala cist prichazelo zrovna jedno z mych nejtezsich obdobi meho zivota, prvni zkouskovy na novy skole, kdy jsem veskery zkousky musela zvladat v cizim jazyce, novy pratele, nestastna laska, pak jedna stastna, ktera skoncila fiaskem a zlomenym srdcem chudaka kluka a pak vysvedceni a moje osobni psychycky problemy. Vim, ze tu nejsi na netu uz pekny cas, ale jiste si to vsechno vnimala jelikoz se v mem okoli pohybujes malicko dele. Kdyz jsem se te zeptala, zda bys mi poslala par pisnicek od Placeba, ze bych si je chtela poslechnout, byla jsem uz na dne a nevedela ceho se chytit, abych se neutopila ve vlastnich sra*kach, ty jsi mi ochotne hodila zachrany kruh v podobe Placeba, v podobe Brianovy osobnosti schovane v pisnich. Hodila jsi mi zachrany kruh plny pochopeni a konecne jsem nalezla nekoho, kdo stejne jako ja chodi svetem a hleda sam sebe a nemuze se najit temer v nicem, krome zpevu (v Brianove pripade) nebo psani (v mem pripade).
Nebyt tehle povidky nikdy bych nemela chut Briana poznat primo podle jeho slov a musim priznat, ze pokud nekdo dokaze popsat jeho pocity, tak jsi to ty, protoze v jeho pisnich nachazim nejen jeho ale nachazim v nem vsechno, co prozradil v teto povidce, neni to Fee kdo se schovava za Brianem, ale je to Brian, ktery mluvi skrz sve pisne, skrz Fee a ona nam pak sepisuje poklad jmenem The Movie On Your Eyelids.
pri poslechu jejich diskografie se citim jako ve svete, ktery jsem si sama vytvorila, Brian potvrzuje temer pravidlo: Geniove byvaji sileni. Tim nechci rict, ze je Brian blazen, ale to stradani, hledani z nej dela velmi zvlastniho cloveka. Nevim jak to cele popsat, to, co bych chtela rict, na to je uz ma cestina asi moc omezena, ale chci tim vsim zvyraznit fakt, ze Brian je genius, hudebni genius, nikdy se nikomu nepovedlo zhudebnit tak uzasne denik nejakeho cloveka jako Brian zhudebnil ten svuj. Staci se zaposlouchat, nemusis umet ani anglicky nebo francouzsky a pochopis o cem zpiva aniz bys mozna chtel a tohle obdivuju. Kdyz potom do toho umis anglicky, muze se ti stat, ze se rozplaces uprostred hodiny technickeho kresleni, kdyz ti ucitel povoli poslouchat u kresleni ipod.
Kdyz jsme u toho kresleni… Brian dokazal neco, co nikdy nikdo pred tim, naucil me kreslit xD
od ty doby co pri kresleni posloucham Placebo odchazim s dobrymi vysledky, neklepou se mi moje disgraficky pazoury, jsem klidna a moje obrazky uz nejsou kostrbaty, nikde mi neutikaj ani centimetry a ani milimetry, odvadim precizni prace, jen to obcas vypada, jako bych v lavici dostala epilepticky zachvat, jak bubnuju se stetci, ale na to uz si vsichni stacili zvyknout xD
dalsi vec, nebyt Placeba, uz jsem takovych 5 dni v psychyatricky lecebne… Pomohli mi prezit a prejit to nejhorsi a dali mi novou silu k doufani v to lepsi.
A nic z toho by se nestalo, nic z toho bych neobjevila nebyt teto povidky. Takze kdyz si to tak vezmes, tahle povidka zachranila zivot jednoho opet blondatyho psychopata a za to autorce budu vdecna mozna az nadosmrti.
Kdybych mela teto povidce vyjadrit holt (a obstastnovala bych bankomat xD) necham ji vytesat do zlatych desticek a ulozila do statniho trezoru jako nejvetsi poklad, ktery vzesel z ceske obcanky 😉
tu povidku si minimalne vytisknu na papir, ten spalim a popel smicham s vodou a budu si ji podavat nitrozilne!
Uz dost mych hemru, snad jsem ti dokazala, ze tahle povidka pro me znamena opravdu moc.vzdycky se tesim na stredu az prijdu ze skoly a minimalne jednou tydne do meho jineho sveta spolu s cestou uz tak krasne proslapnutou od Placeba je ta cesta dokonce pozlacena a nese me na ramenou pet klonu Toma a deset klonu Briana 😉
ted valim spat, ty nam koukej napsat poradne krasnej happy end at ma povidka pokracovat jakkoliv, nezapomen na to, ze to cte jeden psychopat, tak aby nebylo zase o jednoho twincestaka min a vy mi nemuseli delat twincestni pohreb… Btw. Pokud by na to melo prijit, rekni pohrebakum at mi to namixujou Kampfe der Liebe, Meds, Runaway od LP a Die this way od Gagy thx xD
[5]: cazzo, nejak jsem se tu rozkecala o.O jen jsem chtela jeste dodat, ze oproti ostatnim komentum nejspis melu hrozny ho*na ale nejak jsem tohle potrebovala napsat, ted mi na jazyk prichazi dalsi miliarda slov jak opevovat povidku a jak opevovat Briana a mozna i jak aspon malicko opevovat Billa xD ale ja proste neumim popisovat dil od dilu, protoze bych se vlastne furt jen opakovala a to rozhodne nechci, povidka by si to nezaslouzila. Miluju to, jak rekla flixo, strasne to mezi nimi jiskri, Tom proti Brajovi nema sanci, i kdyby se postavil na penis xD
radsi popisuju jak podle me ta povidka bude pokracovat a jak na me pusobi… Coz uz jsem napsala az na to jak podle me bude pokracovat… Takze, podle me si se Bill s Tomem pohada do krve a Bill utece pro utechu k Brianovi a tam probehne to Fee slibovane nejnejznejsi milovani jaky Fee kdy napsala, pak se Tom prijde omluvit a ted nwm zda bude Bill ublizeny nebo nastvany, ale podle me se s nim moc bavit nebude a tak pujde Tom rozbit Brajovi hubu a tam to bude nerozzhodne xD ha xD a je to a ted dobrou v pet rano me ma prijit zmlatit budik xD
Tiež mi trochu vŕtala v hlave Helen, ale ja som ju krásne upratala do imaginárneho sveta, ale som rada, že ju tam upratali aj Bill s Brianom. Ale čo bude s Tomom? Toho nikam poslať nechcem, pretože Bill patrí v prvom rade k nemu. Ten pohľad keď šiel k Billovi a uvidel Briana znamenal bratskú starostlivosť, alebo môžeme čakať od Toma hlbšie city? Nechcem aby Tomi trpel 🙁
Tá zaujímavá kombinácia hranolky s jahodovým pudingom 🙂 ma pobavila, ale prečo nie 😀
Zase to bola nádherná kapitola. Ďakujem.
Na tuto povídku se vždycky tak strašně těším :). A teď snad ještě víc, chtěla bych vědět, jak to bude s tím Tomem :D, hlavně proč vlastně Briana nemá rád :). Strašně se mi líbí, jak se k sobě B. a B. chovaj, je to tak roztomilý :))