autor: Bína
Předposlední kapitola. Ano, už to je tak ještě jedna kapitola. Tak si to náležitě užijte. Bína
Samantha
Slyšela jsem střelbu a i hned jsem se rozběhla tím směrem s Andreasem v patách. Když jsem přiběhla do pokoje, viděla jsem Billa, jak leží na zemi a Chrise, jak táhne křičícího Toma pryč. Můj pohled se stočil znovu na Billa, a až teď jsem si všimla, že krvácí.
„Bille, Bille. Slyšíš mě? No tak.“ Vysvlíkla jsem bundu a přiložila ji na ránu. Chris ho postřelil. Docela ošklivě, trefil se do břicha, řekla bych pár centimetrů od plic.
„Tom.“ Dostal ze sebe Bill a pak znovu omdlel.
„Andy, musíme ho dostat k nám.“
„Co? Musí do nemocnice.“
„Ne. Ptali by se, co se mu stalo, a pak by odhalili i nás.“ Moc dobře jsem věděla, jak to tam chodí, pracovala jsem jako zdravotní sestra nějaký čas.
„Pomož mi.“ Andreas vzal Billa do náruče a nesl ho do auta. Položil ho na zadní sedačky a vyjeli jsme.
„Kontroluj, jestli dýchá.“ Přikázala jsem mu a zrychlila.
„Podrž to tady.“ Vyndala jsem kulku a vyčistila ránu, taky jsem mu dala silné léky proti bolesti a na spaní.
„Přežije to?“ Zeptal se mě Andreas. Podívala jsem se na monitory připojené k jeho tělu, které ukazovaly velice slabé životní funkce.
„Já nevím, Andy. Doufám, že ano.“ Zadívala jsem se do jeho andělské tváře a vzpomněla si, jak jsem ho viděla poprvé.
Flashback
Seděla jsem na sesterně a dodělávala svoji práci, když se rozrazily hlavní dveře a dovnitř vběhl mladík celý od krve. Měl dlouhé černý vlasé a bledý obličej. Vlasy měl přilepené k tvářím od krve.
„Prosím.“ Tiše promluvil a zhroutil se k zemi. Okamžitě jsem k němu doběhla a pomohla mu zpět na nohy, oči měl napuchlé od pláče.
„Neboj se, co se ti stalo?“
„Maminka.“ Ukázal směrem ven. Podívala jsme se skrze skleněné dveře ven a na parkovišti vedle rozbitého auta ležela žena.
„Pomoc! Potřebuju okamžitě pomoct. Běžte ven. Já se postarám o něj.“ Přikázala jsem druhé sestře a vedle chlapce na ošetřovnu.
„Doktore? Tady si lehni. Jak se jmenuješ?“ Pomohla jsem mu na lehátko.
„Moje maminka.“
„Neboj, bude v pořádku. Jak se jmenuješ?“ Očividně byl v šoku. Jak by taky ne, nejspíš prožil velmi ošklivou nehodu.
„Bill.“
„Dobře, Bille, neboj se, tvé mamince pomůžeme a tobě taky.“
„Samantho, co se stalo?“
„Přišel do nemocnice, nejspíš měl autonehodu.“
Konec flashbacku
„Vystrašený čtrnáctiletý Bill přišel zakrvácený do nemocnice a tehdy se změnil jeho život. Jeho matka zemřela dvě hodiny po operaci toho dne a Bill se zhroutil. Celý týdny nejedl a jeho otec byl v koncích. Nevěděl co dál a tehdy požádal mě o pomoc. Já mezitím dala výpověď v nemocnici a začala pracovat pro Hanze. Našel mě a zavedl za Billem. Chodila jsem za ním každý den a snažila se mu pomoc a jednou jsem ho vzala za Hanzem. V ten okamžik Bill našel svůj nový domov.“ Podívala jsem se na Andrease.
„Billa se poté ujal Hanz?“ Zeptal se Andy.
„Ano, a Bill po jeho smrti převzal podnik.“ Podívala jsem se na klidně oddechujícího Billa. Vždycky vypadal jako anděl, vždycky vypadal tak zranitelně, i když je velmi silný.
„Doufám, že to přežije. Pokud jeho srdce vydrží bít dalších dvacet čtyři hodin, má skoro vyhráno.“ Pohladila jsme ho po tváři a zkontrolovala monitory, přitáhla jsem přes něj deku a odešli jsme.
Daniel
„Je tma. A navíc s ním nejspíš odjeli. Jsme v přístavu, Davide.“ Jezdili jsme celé odpoledne a hledali Toma, jenže čím více hodin bylo, tím menší naděje byla. Bill byl postřelený a my nevěděli, jestli přežije, a Toma Chris odtáhl bůhvíkam.
„Já vím, ale co víc můžeme dělat?“ Křečovitě svíral volant.
„Musíme se vrátit. Třeba Andreas něco najde, třeba najde, kam jeli.“ Položil jsem ruku na tu jeho a stiskl ji. Jen přikývl a rozjel se zpět.
„Pozor!“ Vykřikl jsem a David začal okamžitě brzdit.
„Bože, to je člověk!“ Vykřikl a vyběhl z auta. Na silnici leželo bezvládné tělo, málem jsme ho přejeli. Vystoupil jsem a běžel k němu.
„Pane bože, Danieli, vidíš ho?“ Podíval jsem se zblízka do tváře polonahého mladíka ležícího na silnici.
„Tome? Tome! Bože.“ Sáhl jsem mu na krk, abych nahmatal tep.
„Žije?“
„Ano, ale musíme ho hned dostat za Sam. Pomoz mi.“ Vzal ho do náruče a odnesl do auta.
„Samantho! Sam! Rychle!“ Vyndali jsme ho z auta a nesli nahoru.
„Panebože, kde jste ho našli? Rychle, sem ho položte!“ Položili jsme ho na postel vedle Billa.
„Podejte mi tašku.“ Podal jsem Sam tašku a sledoval, jak Toma ošetřuje. Připojila ho na podobné přístroje jako Billa, aby mohla kontrolovat jejich životní funkce, a zavedla mu kapačku.
„Je hodně vyčerpaný a dehydratovaný. Musel být celý den na slunci a předtím několik dní nejedl ani pořádně nepil.“ Přikryla ho dekou stejně jako Billa.
„Přežijí to?“ Ustaraně jsme všichni stáli kolem a sledovali je. Zase se setkali, jejich láska musí být silnější než Chris a než cokoli na světě.
„Já nevím. Mám strach, že ne.“ Vzlykla Samantha a spojila jejich ruce. Je smutné, že se znovu setkají až po smrti.
autor: Bína
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
Nesmí umřít ne ne ne ne ne to neuděláš… prosím ať žijou oba 🙁 …… Já tušila že je najdou a pomůžou jim… prosím ať to přežijou…. Bino varuju… nepřežijou najdu tě 😀
Pane bože!!!!!!! "..a spojila jejich ruce. Je smutné, že se znovu setkají až po smrti." -To mě naprosto rozbrečelo..:´( Ne ne ne ne ne !!! Musí to dopadnout dobře a i když mají oba životní funkce hodně nízké,tak to dopadne dobře! JE TAM NADĚJE! Sice malá,ale JE!
[1]:Přidávám se k Terry 😀 Pokud to nedopadne dobře,tak my tě najdem :D!
No tááák!! baví tě to furt?? :O pokud to nepřežijou tak se neznám 😀 😀
To nie, musia to prežiť, dúfam, že sa Sam mýli. Predsa to neskončí zle. A keď to skončí zle pridávam sa k babám.
Neeeeeeeeeeeeee!!!!!!!!!!!!!!! To neuděláš. Krása, ale taaaaaaak smutné… :'(( Neee!!!!! Prosím, ať neumřou. :'(
nesmí zemřít ani náhodou já ti to zakazuju 🙂
Doufám že to nemysliš vážně,ale je tomoc pěkně napsané.