autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
Byl jsem celkově tímto večerem překvapený. Tomova maminka byla velmi milá paní. Řekl bych, že všechno šlo dobře. Čekal jsem, že se nebude o čem bavit, ale ona stále nacházela další a další otázky, někdy jsem měl dokonce pocit, že mě zahltí. Byl jsem rád, že je Molly spokojená. Stále tak roztomile naslouchala a culila se na mě. Ale Tom… Nevím, co si myslet. Zajímalo by mě, co jsem provedl, co jsem dnes večer udělal špatně. Snad sám vidí, že se snažím. Ani pro mě to není úplně nejlehčí, i když se denně setkám s mnoha lidmi. Zde jde o něco jiného. Vtáhnul mě do rodiny, chce mě představit, tohle je vážné a mě to těší. Hlavně to pro mě moc znamená. Snažil jsem se pořád alespoň trošku usmívat. Abych pravdu řekl, mrzelo by mě, kdybych měl s Tomovou maminkou špatné vztahy. Já tohle beru vážně, doopravdy vážně. Jenže jak se mám usmívat a dělat, že je vše v pořádku, když můj pohled a veškeré moje myšlenky směřují na Toma. Trápí mě to. Mám strach. Nejradši bych se zvednul a odešel. Možná bych tím všechno vyřešil, ale spíš bych vše ještě víc podělal. Vlastně, jde to ještě?
Stále jsme ještě večeřeli. Nešlo moc jíst, když se stále povídalo, ale už jsme pomalu dojídali. I přesto, že Tomova maminka něco horlivě vyprávěla, já jsem věnoval pohled jemu. Díval jsem se mu hluboko do očí a v mysli jej žádal. Ani nevím vlastně o co, ale přál jsem si, aby se tenhle okamžik zlepšil. Po pár krátkých okamžicích sklonil pohled. Odložil příbor, načež se napil a zadíval se na Molly. Když viděl, jak se v tom patlá, podal jí ubrousek a znovu otočil pohled k jeho matce. Nezdálo se ale, že by ho její vyprávění zaujalo. Poodkašlal jsem si a pokusil se o jemný úsměv.
„Samozřejmě,“ pokývám hlavou na souhlas, abych nějak poukázal, že její monolog vnímám.
„A abych nepovídala jenom já… Povězte mi, jak jste spolu dlouho a jak vám to klape. Čekala jsem, že se mi po sobě budete plazit nad večeří a ono nic,“ zasměje se. To myslí vážně? Tahle paní mě stále překvapuje. Už vím, po kom je Molly. Podívám se tázavě na Toma a usměju se.
„No… to by se asi neslušelo,“ ušklíbnu se.
„Obzvlášť před Molly,“ přikývne mi Tom na souhlas. Ale v chodbě Molly ani tvá mamka nebyla, Tome.
„Přesně tak,“ pokývám hlavou a na chvilku zabodnu pohled do stolu.
„Ale mně to přece vůbec nevadí,“ zavrtí se spokojeně Molly. „Já jsem ráda, že už Tom není s gorilákem.“ Oh Molly, to ne… zatraceně.
„Gorilákem? Někoho jsi, Tome, měl?“ udiví se jeho mamka.
„Uhm… No, tak to už by pro dnešek nejspíš stačilo,“ odkašle si Tom, načež se zvedne. Vezme talíř i s příborem, ale matka ho zastaví.
„…já to uklidím,“ řekne mu polohlasem. Tom kývne hlavou, podívá se mi do talíře a opět se tiše usadí. Nastane trapné ticho. Podívám se na něj a semknu rty pevně k sobě, jako bych snad nechtěl už nikdy promluvit.
„Děkuju, bylo to výborné, ale už jsem plný,“ pousměju se pak na jeho mamku. Jakmile se mi naskytne šance, sjedu pohledem znovu na něj.
„Mm, není vůbec zač. Jsem ráda, že ti chutnalo a že jsem tě mohla poznat. Teď budete chtít být nejspíš s Tomem sami,“ usměje se na mě vřele. Od Toma se ozve vrznutí židle, jak se zvedne. A co teď? Najednou jako bych snad zapomněl všechna pravidla slušného chování a etikety. Já vážně nevím, co mám dělat.
„Děkuju, i já jsem vás rád poznal. Snad se nevidíme naposled,“ prohodím a zvednu se taky. Pohladím Molly po vláskách a přejdu k němu.
„Díky, mami,“ kývne na ni. Poté se podívá na mě a rozejde se do obýváku. Jdu tiše za ním. Ani vlastně nevím, co mu řeknu. O čem se s ním mám teď vlastně bavit. V obývacím pokoji přejde ke skříni, v níž chvíli hrabe, až vyndá malou železnou krabičku. Co to je? I s ní se vydá na zahradu. Jen se na mě ohlédne. Pootevřu nechápavě pusu a rozejdu se za ním.
„Zavři za sebou,“ řekne, než se rozejde k houpačce.
„Dobře,“ šeptnu a zavřu. Potom k němu dojdu a zůstanu u něj stát. Vydechne a beze slov si sedne do houpačky. Postavím se ke straně, aby se mohl popřípadě houpat.
„Zlobíš se na mě, že?“ hlesnu.
„Ne,“ šeptne. Chytí mě za pas a rukama mi sjede na zadek. Zamračí se a rukou se přesune dopředu. Pohladí mě po stehně. Eh, to bych od něj nečekal. Byl nesmělý.
„Tak co se děje? Celý večer jsi nepromluvil, i když… tvoje mamka hodně povídala a tak.“ Ne často dokážu mluvit až tak narovinu. „Když jsem přišel, měl jsem pocit… jako bys mě… vidět nechtěl,“ povzdechnu narovinu a udělám krok k němu, abych mu byl blíž. Jeho přítomnost mi chybí. Aniž by odpověděl, dlaní mi přejede přes rozkrok na druhou nohu. No, cože? Hledá snad něco?
„Eem, hledáš něco?“ pousměju se trošičku. Zajede mi rukou do kapsy, a když vytáhne zapalovač, pousměje se. Otevře tu krabičku, kterou si přinesl a vyndá z ní… jointa. Tak to bych u něj nečekal. Nechci… aby hulil. Vloží si ho mezi rty a hned si zapálí. Hluboce potáhne a přivře oči. Poté zavře krabičku a hodí ji opodál na zem.
„Chceš taky?“
„Ty hulíš?“ vydechnu bez odpovědi na jeho otázku. Jestli si dá sem tam, budiž.
„Ne. Tohle je jen výjimečně,“ zavrtí hlavou. Posune se na houpačce a poklepe si na stehna, jako by chtěl, abych se na něj posadil.
„Aha, tak to jo,“ kývnu hlavou. Trošku se zamračím. „Ta houpačka by ráda vydržela. Jsem přejedený a asi o 5kg těžší,“ brouknu. Vážně si teď připadám jako balvan. Převrátí oči v sloup, vezme mě za ruku a přitáhne si mě až k sobě. Dá si jointa mezi rty, přivře oči. Poté mi za stehno zvedne nohu a dá si ji kolem pasu. Přichytí mě za pas, abych nespadl, až kolem něj omotám i tu druhou.
„Hej, hej, to jsme si nedomluvili,“ pousměju se trošku, ale nakonec se na něm usadím. „Až se ti odkrví nohy, tak mi řekni nebo mě shoď,“ brouknu a vyndám mu joint z pusy. Trošku k tomu přivoním, ale zašklebím se. Smrdí mi to. „Zkoušel jsem to jen jednou,“ vrátím mu to.
„Na klíně mi nesmí sedět nikdo jiný než Molly, tak si toho važ,“ zavrtí se trochu. „Tenhle vztah nebude fungovat, když nebudeme dělat věci spolu. Takže pojď, dej si taky. Po dnešku si to zasloužíme…“ Já s ním mám hulit? Ne, nechce mě vidět zhuleného.
„Však já si toho vážím a pohodlně se mi sedí,“ pousměju se. „No, to souhlasím, ale tohle…“ prohlédnu si joint a olíznu si trošku rty. Ježiš, to smrdí.
„No, tak ne, no. Vždyť je to fuk,“ řekne flegmaticky. Zakroutí hlavou a popotáhne si. Chytnu ho za ruku, ve které ho drží, a přidržím si ji u rtů. Trošku si potáhnu taky a pak klidně vydechnu. Co by pro něj člověk neudělal. A vlastně… neuškodí to ani mně.
„Trošku… síla,“ usměju se.
„A tohle mě přesně učí ten čůrák Werner,“ vymaní mi ho se zamračením z ruky. „Když tě budu přemlouvat, ničeho nedosáhnu. Když ukážu nezájem, spíš tě to podnítí k tomu, abys to chtěl.“ Frustrovaně povzdechne, zahledí se na chvíli do prázdna, a nakonec si potáhne.
„Ty psychologu, kdybych nechtěl, tak jsem si nedal. Ani bych se nenechal přemlouvat, takže to neřeš, hm?“ pohladím ho po krku. „Co se děje?“ Možná mi to poví, když je částečně uvolněný.
„Sere mě to…“ vydechne. Najednou si opře hlavu o moje rameno. Začnu ho hladit po hlavě, sem tam mu stisknu mezi prsty copánek.
„Co tě sere? Co se dnes děje, hm?“
„Nic,“ pošeptá a lehce zavrtí hlavou. Přesně, jak jsem čekal.
„Mám strach, že jsem ti něco provedl.“
„Mm-mmm,“ zabrouká a víc si mě k sobě přivine za pas. Mám tak dobrý pocit, když jsem u něj. Přijde mi, že je oproti mně… jak to jen říct. Jako by mě ochraňoval. Schovám se mu do náručí a nemám strach.
„Ani jsi mi nedal pusu,“ postěžuju si a přitulím se k němu sám od sebe. Trochu mi zafuní do trika, až mě jemně políbí na odhalenou pokožku v dekoltu. Naběhne mi trošku husí kůže.
„Mmm,“ pohladím ho vřele po hlavě. Otře se mi nosem o krční jamku a pomalu mi vyjede rty k bradě. Lehce se mi otře o rty svými. Řekl bych, že by jinak tohle neudělal. Prostě se zhulil. Zadívá se mi na nějakou dobu do očí. Náhle se usměje a hned na to vyprskne smíchy. Poodtáhnu se od něj a pohladím ho po tváři.
„Měl by sis jít lehnout,“ šeptnu vlídně, ale on se smál dál. Proto se z něj začnu pomalu zvedat. Jeho smích neustával, naopak se snad stupňoval. Už se hihňal téměř hystericky. Najednou se na mě povalil a oba dva jsme s hlasitou ránou vypadli z houpačky přímo na zem. Ty vole! Na zem jsem dopadl já, takže on byl naštěstí na měkkém, dalo by se říct.
„Tome, tohle…“ zasměju se taky, „uh… počkej, přimáčkneš mě,“ posunu se pod ním.
„Kurva, promiň,“ zahalekal a začal se šíleně smát na celou ulici. Zhulený Tom. Tohle nezapomenu asi do smrti. To bylo naposled. Už mu to nedovolím hulit.
„Tome,“ řeknu naprosto vážně a přiložím mu dlaň na pusu, „ticho.“ Chvíli se mi smál do ruky, ale když se začal už dusit, uklidnil se.
„Už jsem tíško,“ zamumlal mi pobaveně do dlaně.
„Pšššt,“ přejel jsem mu prstem po rtech. Je tak roztomilý. Má hezky načervenalé tváře, jen ty oči má jako baterky. Kousnul se do spodního rtu a tiše na mě koukal s rozšířenými zorničkami. Přijde mi k sežrání.
„Teď se mnou půjdeš dovnitř a půjdeš si lehnout, hm? A budeš tiše,“ brouknu.
„Já už budu hodnej,“ šeptne.
„Ano, já vím,“ pohladím ho po tváři. Prohlížím si ten jeho andělský obličej. Je tak těžké se od něj odpoutat. Nevinně se na mě zaculí. Pootevřu rty. Mám takovou chuť ho zase líbat. Ale nechci na něj tlačit, slíbil jsem to. Potom ale slabě vydechnu a pohladím jej po zádech. Tom roztáhne nohy od sebe a položí se na mě úplně. Stále se mi díval do očí. Vyjel jsem mu na boky a opatrně po nich sjel dolů. Je jako ta nejcennější porcelánová panenka a já se bojím, že si ji pouhým dotykem rozbiju.
„Měli bychom jít dovnitř,“ broukne téměř neslyšitelně a přejede mi bříšky prstů po čele.
„To máš pravdu, ještě mi nastydneš,“ přitisknu ho k sobě, jako bych se mu snažil předat svoje tělesné teplo.
„Spíš ty. Ležíš na zemi,“ pošeptá a přiblíží se ke mně. Otře se mi rty o bradu. Hned rty pootevřu.
„Neboj se…“ Jako bych v tu chvíli zasáhl do černého. Jemně mě pohladil palcem po tváři a poodtáhl se. Smutně jsem oddechnul a začal se společně i s ním zvedat. Když jsme si oba stoupli, oprášil jsem se a urovnal si tričko.
„Měl bych už asi jít…“ Ne, že bych chtěl, ale asi to tak bude lepší. Nechci se mu nutit nebo na něj tlačit, vážně ne.
„Jo, asi jo,“ pošeptá a pohladí mě po ruce. Jsem zřejmě příliš ješitný, ale trošku jsem doufal, že řekne, abych nechodil. Jo, je asi opravdu načase odejít. Trošku ruku stáhnu, ale potom ho chytnu za jeho a jdu s ním pomalu dovnitř.
„Ahm… tak děkuju za dnešní večer, bylo mi s vámi dobře,“ dojdeme pomalu do haly.
„Někdy to můžeme zopakovat,“ broukne, přičemž mě pozoruje.
„Pokud budeš chtít,“ kouknu se mu do očí a pak už se začnu oblékat. Netrvá mi to příliš dlouho, snažil jsem se být rychle hotov. Vzal jsem si tašku a podíval se na něj. „Poděkuj za mě ještě jednou mamince a podrav Molly, nechci je teď už rušit.“
„Dobře, vyřídím,“ pousměje se.
„Běž si odpočinout, vyspi se a… napíšeme si,“ pohladím ho po rameně.
„Neboj. Budu v pohodě,“ ujistí mě.
„A nehul už,“ usměju se trošku. Nemůžu se na něj zlobit, není proč. Prostě to tak je a já to tak musím brát.
„Okay, šéfe,“ zasměje se a obejme mě kolem pasu. Sjedu mu po obou pažích a kývnu.
„Snad zase brzy.“
„Není všem dnům konec. Určitě,“ usměje se.
„Jo,“ úsměv mu oplatím a pomalu se poodtáhnu. Je lepší, abych už odešel. Nechci ho víc trápit. „Tak… se měj hezky a dobrou noc.“
„Ty taky. Až dojedeš, dej mi vědět, že jsi v pořádku. Nerad bych, aby tě mámino jídlo otrávilo,“ odtáhne se se smíchem. „Tak dobrou noc…“
„Neměj obavy, ale dobře, jak chceš,“ kývnu na souhlas. „Ahoj,“ sáhnu po klice a přivřu oči.
„Ahoj,“ otevře mi dveře dokořán. Proč to tak bolí… Vykročím vpřed a překročím tak práh jejich domu. Ještě se za ním otočím. Věnoval jsem mu poslední úsměv a pak už odešel.
Po chvilce jsem za sebou slyšel kroky.
„Bille, počkej…“ Ne, Tomi. Nechej mě teď už radši jít. Já… já jsem v tom až po uši. Nasucho jsem polknul a zastavil se. Tom ke mně doběhl a obešel mě, aby se mi postavil čelem. Hned ke mně přistoupil, postavil se na špičky, načež mě uchopil za tváře a měkce mě políbil. Zavřel jsem oči a přitiskl dlaně na jeho. Ne… nebudu mu to oplácet vůbec. Taky mám právo být… Ah ne. Až po chvilce jsem mu to oplatil, dal jsem si na tom polibku hodně záležet. Jenomže on mi ruce sundal ze svých. Obmotal mi ruku kolem krku a přitiskl se ke mně, aby mohl polibek prodloužit. Víc jsem ho semknul svými rty, a když jsem se poodtahoval, nechával jsem spíš své rty po jeho sklouzávat. Ale on mě nenechal odtáhnout se. Pohladil mě dlaní po hrudníku, naklonil hlavu ke straně a začal mě něžně líbat.
„Mmh,“ vyšlo z něj tiše a začal se lehce chvět. Stále to na něj působilo. Sjel jsem mu rukama na bedra a přitisknul ho k sobě. Každičký polibek, který jsem mu vtisknul, byl plný lásky, něhy a citu, tolik jsem se snažil. A on přesně podle toho reagoval. Dech se mu začal zrychlovat, ale neodtáhl se jako pokaždé. Celkem hlasitě zafuněl. Očividně se snažil dýchat. Jakmile se jeho hrudník nadzvedl, začal se mi vpíjet do rtů dychtivěji. Snažil se ke mně přitisknout ještě víc, jako by vyžadoval moji pozornost. Líbá tak dokonale, bože můj. Mám pocit, že to za chvilku sekne se mnou.
„Mhhh,“ oddechnul jsem nahlas pro změnu já. Byl tak chtivý, jako by toužil mě líbat až do rána. Sjel jsem dlaněmi na boky a přejel mu po nich. Měl je tak útlé.
„Líbej mě,“ vzdychl slastně do polibku. Pověsil se mi kolem krku a přes rty se mi dostal jazykem do úst. Hned si vyhledal můj jazyk a vášnivě na něj zaútočil. Jako by mnou projel blesk, jak to řekl. Nadechnul jsem se nosem a začal ho líbat celkem vášnivě a drze. Nepřestával jsem tisknout a jemně mačkat jeho rty svými, ale hrál jsem si teď hodně s jeho jazykem. Byl tak hbitý a hravý. Jen na krátkou chvilku se odtrhl, aby mohl promluvit.
„Nejradši bych z tebe strhal ty věci,“ hlesl. Huh? Kde se to v něm bere… Sjel mi nehty zlehka po krku a znovu se na mě vrhl. Začal mě líbat tak hluboce a divoce, až jsem se divil, kde se to v něm bere. To bude tou trávou… ale musím přiznat, že tohle… se mi líbí. Je tak divoký. Líbí se mi, jak je uvolněný, ale tohle je moc. Jen to nejde moc dobře zastavit.
„Ohhm,“ vzdychnul jsem mu do pusy a trošku víc se k němu přivinul. Chtěl jsem, abych ho u sebe měl co nejvíce a on zase mě. Nechával jsem ho, aby mi jazykem zajížděl hluboko do úst a divoce si hrál, líbilo se mi to. Jsem z něj v šoku.
„Nechceš… mmhh… přece jen ještě… ummh… zůstat?“ zavzdychal, když pobíral dech. Hned na to mě přitlačil k autu, položil se na mě a začal mě hladově líbat. Rukama začal neposedně putovat po mém těle. Pokrčil jsem nohu a zapřel si ji o auto. Vtěsnal jsem si ho mezi nohy a tiše vzdychnul.
„Mhh, dnes ještě ne,“ zašeptám a pohladím ho po zádech. Začnu mu polibky vracet.
„Hmmm,“ zamručel nespokojeně, ale i přesto nadále spolupracoval. Otřel se mi o nos svým, jak natáčel hlavu na druhou stranu, znovu mě políbil a chtivě mi stiskl stehno v dlani. Tohle už nejde. Sice se mi to líbí, ale je… brzo a já ho nedokážu nějak zastavit. Pořád se ke mně tiskne a já na něm cítím, jak to v něm roste. Dlaň mu ze stehna sundám a poodtáhnu se.
„Už bych měl jet,“ šeptnu a dívám se mu do očí. Komu by se tohle nelíbilo, ale já do ničeho nechci skočit brzo. Mohl jsem ho vtáhnout do auta a dělat s ním co by mě napadlo, ale není ten správný čas. Navíc je zhulený a to není to pravé. Chci, aby se tohle dělo, až budeme oba při smyslech. Nějakou dobu mě udýchaně pozoruje, až semkne rty k sobě, načež je olízne a odstoupí. Pohladím ho po tváři a trošku se usměju.
„Děkuju… za všechno,“ natáhnu se k němu pro pusinku.
„Jo,“ šeptne a nechá si ji dát. Nechci, aby byl smutný nebo aby si připadal odmítnutý.
„Bylo to… moc hezký,“ přiznám a slezu k němu. S úsměvem kývne a zahledí se znovu na mé rty. „Brzy se uvidíme, hm?“ obejmu ho ještě.
„Dobře,“ šeptne a dá mi malou pusu na ucho. Sjedu mu rukama po těle, a pak se poodtáhnu. Ještě ho zlehka políbím a usměju se.
„Utíkej si lehnout, potřebuješ se vyspat.“
„Jsem v pohodě. Až dorazíš, aspoň mě prozvoň,“ pohladí mě po ruce a odstoupí od auta.
„Napíšu ti,“ pousměju se a rozejdu se ke dveřím. Vím, že bych jinak asi neodešel. Je těžké se od něj odpoutat. „Tak se měj hezky. Ahoj, Tome…“ stále se na něj skoro až zasněně dívám.
„Ahoj,“ oplatí mi pobavený úsměv, jako by si říkal, že vypadám jako pako. Strčí si ruce do kapes u kalhot a sleduje mě. Ušklíbnu se a nasednu si. Tom se rozešel k domu. Počkal jsem, dokud nezašel dovnitř. Až poté jsem nastartoval a rozjel se domů. Ačkoli se mi nechtělo, musel jsem. Vím, že kdybych zůstal, stalo by se víc, a on by si to možná druhý den vyčítal, což nechci.
Celý víkend jsem proseděl doma a pracoval. Měl jsem hodně zakázek z firmy, které bylo nutné do pondělka dodělat, a hlavně jsem chtěl zapracovat na těch návrzích pro děti. Chci jim udělat aspoň trošičku radost. Jen doufám, že tohle všechno firma odsouhlasí a vyrobí. Hrál jsem si s každým detailem v každém pokoji. Chtěl jsem, aby vše bylo stejné, ale trošku jiné. Hlavně, aby se děcka nehádala, kdo má jaký pokojík.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: J. :o)
uz jsem is myslela, ze se nijak nerozlouci, ale nastesti ano .. 🙂 Coz jsem rada 🙂
Ale nejak se mi ten Tom nelibil, nevim proc byl takovy divny .. :/ Ale snad mu nic neni .. No uvidime, jak se jejich vztah vyvine dal 🙂
Pokracko hned ted 😀
Páni ten Tom =oD tole byc od něj nečekala…suprovej díl
Jéé, ten Tom je ale vášnivý!! 😀 Ale sem ráda, že Bill nezůstal, když byl Tom zhulený. To by nebylo to pravý =) 😀 Úžasný díl <3 ! =)
no tyjo já se lekla, že se pohádají! 😀 a nakonec ne.. 😀 teda.. tak trochu ne :DDD ale tak.. Bill na to jde rozumně.. 🙂 nejlepší je si na to počkat, než to všechno urychlit a posrat to.. no.. 🙂 tak jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.. 🙂 protože Tom by svoje pocity neměl schovávat.. 😀 bože, hrabe mi, neřešte.. 😀
skvělej díl! 🙂
Já tuhle povídku miluju :). Moc jsem se pobavila při představě zhuleného Toma 😀 bylo to roztomilé. Stejně tak roztomilé, jako jejich pomalounký a opatrný vztah :). Podle mě se to vyvíjí krásným směrem, takže mi ted zůstává jenom doufat, že už je nic špatného nečeká 🙂
To vypadá dobře! Jsem moc ráda :)) holky… jen tak dál… :)))))))) úžasná povídka 😉
Hmmmm , tak to byl hezky zajímavej dílek 🙂 mmm To je dobrý! .. Jinak zhulenej Tom! 🙂 Dobrýýý škoda že u něj nezůstal :/ . mmm no nic , počkáme si na další dílek .
Zhulený Tom, tak to musí byť niečo. Bill je neuveiťelne chápavý, Krásne.
Jestli tu hned nebude další díl přísahám bohu že něco udělám XDDD Nebojte :DD Vražda to nebude :)) To už jsem slibovala kdž jsem čekala na tenhle díl!!! Je DOKONALEJ !!! A Bill je prostě…. nedá se to popsat…hmm…jo už vim- rozumnej :DD POKRAČOVÁNÍ RYCHLE !!
Nyááá to byl ale kráásný díl.. =)) jen nechci aby Billy Toma zanedbával.. Je sice krásný že dělá na těch návrzích pro děti, ale mohl by to dělat s Tomíkem… Jinak by mě zajímalo jestli bude mít Tomí taky ty rudý oči jako kráálík.. =33 Tohle je už druhej díl s trávou hmmm zajímavé.. =DD
Takhle povídka je naprosto skvělá.
To jak se Tom zhulil bylo fakt vtipné a ještě jak spadl s Billem. Jsou to prostě dvě telata, ale myslím, že se to zatím vyvýjí dobrým směrem.
Doufám, že jim to spolu bude klapat a nebudou žádné problémy.
Opravdu parádní díl, už se těším na další 😉
Ta atmosféra u tý večeře byla divná…:// Tom se zhulil??? No jako síla 😀 To jsem ještě nečetla,že by se jeden z nich zhulil :D,ale…doufám,že se to už nebude hulit dál,protože..já nevím..mně to k němu prostě nějak nesedí..Tom a hulit? je to divný. 😀
Jinak to loučení byl dokonalý♥ Tušila jse,že za nim Tom nakonec vyběhne♥=)
Těšim se na další díl.
[12]: *,že už nebude hulit dál
OH!!!! OH!!!! OH!!!! No tak jako koukám, že večeře se zdála jenom Tomovi taková divná… ale upřímně, jak jeho máma pořád mluvila a mluvila tak to bych jako asi nerozdýchala…:-) Prostě atmosféra u večeře byla divná podle mě…
Jéj na té zahradě, jak se Tom zhulil…:-D No doufám, že už to víckrát neudělá..:-D orpavdu nějak zhulený Tomi není mým favoritem…:-D:-D ale jako roztomilost na tom byla, když se smál…:-D No ale už jsem si myslela, že prostě Billa políbí a on nic!!!:-D no to jsem myselala, že umřu, protože očekávám, očekávám a ono nic…:-D No ale pak to vynahradili venku před domem…:-) I když Tom chtěl a Bill taky, ale Bill měl pravdu. Tom byl zhulený a nebylo by to dobré ani pro jednoho z nich…:-)
Ježiš! Ten vztah tak nádherně uzrává, že se nemůžu dočkat, jak to bude pokračovat!!!!!!! ♥ Tohle je takové opravdu hodně skvostné dílo, že to miluju a nemůžu se dočkat dalšího pokračování a pokaždé tak netrpělivě vyhlížím další díl, že to není ani možné, jak jsem se na tom stala závislou…:-) Ale je to opravdu jedna z mých nejvíc oblíbených povídek, které pravidelně čtu…:-) ♥♥♥♥ Jedním slovem? DOKONALOST! ♥♥♥
A já jdu zase čekat…… chjooo to mě zabije…:-D nemůžu se dočkat, protože každý dílek je lepší a lepší:-) 😉
No tak to WOOOOOOOOOW!!!!!!!!!!!!! Tohle bylo zatraceně dobrý. 🙂 Ze začátku takové… že jsem jen čekala, až se něco po*ere, ale najednou tohle, jo? Teda, nelíbí se mi, že Tom hulil, ale to, jak si na sebe Billa posadil, jak hledal ten zapalovač, to bylo fakt geniální. 🙂 Ani jsem u toho nedýchala v očekávání, co bude. :DDD A jak se pak líbali na konci, mmmmmmm……. 🙂 <3 Je dobře, že spolu nespali. V autě, zhulený Tom, to by nebylo tak hezký. Vím, že vy to uděláte vyjímečné a nezapomenutelné, holky. :)) Jste fakt třída. 🙂 <3