autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
Bylo pondělí, pár minut po druhé hodině odpoledne, když jsem postával u domu Kaulitzových. V práci jsem všechno zvládnul celkem rychle a chtěl jsem vidět Toma. Proto jsem se vydal rovnou za ním. Proč bych ho vlastně nemohl překvapit. Dělám to rád. Stisknul jsem zvonek a s úsměvem na rtech vyčkával. Po nějaké době se dveře otevřely. Stála v nich Tomova mamka.
„Ah, ahoj, Bille. Ráda tě vidím. Co tu děláš?“ zeptá se hned s úsměvem.
„Dobrý den,“ pousměju se na ni. „Je doma Tom? Rád bych s ním mluvil,“ vyřknu své přání.
„Jistě… Tom…“ kývne na znamení pochopení. „Tom tu není. Promiň.“ Ach jo.
„Aha,“ semknu rty k sobě a posmutním. „A nevíte prosím, kde bych ho mohl zastihnout?“
„To vůbec netuším, ale zeptám se Molly. Říkají si všechno. Pojď zatím dovnitř,“ otevře mi dveře dokořán a odejde do obýváku.
„Ah, nedělejte si starost, ale… dobře, děkuju,“ vejdu a zavřu za sebou tiše dveře. Rozejdu se za ní. Molly seděla v obýváku a koukala se na televizi. Hned se na mě podívala a usmála se.
„Ahoj, Bille.“
„Ahoj, Molly,“ usmál jsem se na ni.
„Molly, neřekl ti Tom, kam šel?“ zeptá se jí.
„No… on mi řekl, že jde do školy, ale bude pak muset něco dělat ještě. Bude s gorilákem,“ zaksichtí se. „Určitě tam Tomiho drží ve škole a trápí ho jako vždycky.“ Když odpověděla, pootevřel jsem rty a zamračil se. Nesmím žárlit, i když žárlím. Sakra, jak trápí?! Má, sakra, právo ho tam držet po škole? Tak to ne.
„Aha,“ vydechnul jsem jen a přešlápnul.
„On mu určitě zase ublíží,“ zamračí se i Molly. Zatraceně, co si ten posranej goril… sakra, Brian myslí. Že mu bude pořád vracet, že to s ním skončil nebo co.
„Ale Molly, prosím tě, moc koukáš na televizi,“ zasměje se její mamka. Malá se na mě ale vážně podívala. Zatnul jsem dlaň v pěst a hodně lehce jsem pokýval hlavou. Nechci nic před jeho mamkou dávat najevo, nesluší se to, ale mám takový vztek, že bych ho snad uškrtil. Uh, ještě že je Molly tak hodná a řekne to narovinu.
„No, děkuju. Rád jsem vás viděl, ale nebudu vás rušit. Doufám, že se brzo uvidíme,“ usměju se na obě.
„Tak ahoj,“ mávne Molly.
„Doprovodím tě,“ rozejde se ke mně její mamka.
„Ahoj,“ usměju se na ni a mrknu na ni, jako poděkování. Potom se rozejdu s její mamkou ke dveřím. „Mějte se moc hezky a brzy na viděnou.“ Musím odejít. S touhle náladou tady zůstat nemohu.
„Měj se,“ usměje se na mě, a když odejdu, zavře za mnou dveře.
Seběhnu dva schůdky a ihned dojdu k autu. Těš se, ty učitelská svině. Nasednu si a rozjedu se ke škole. Není to příliš daleko, ale musím jet přes město. Za ani ne dvacet minut jsem tam. Zaparkoval jsem a došel ke vchodu. Zázrak. Bylo otevřeno. Bylo to tam obrovské. Dlouhé chodby, po kterých se rozléhal každý můj krok, mě ale znepokojovaly. No jo, ale kudy kam. Prošel jsem další chodbou.
„Ahm, dobrý den, prosím vás, potřeboval bych mluvit s panem profesorem Wernerem. Kde ho najdu?“ zeptám se jakéhosi staršího pána. Moje spása.
„Werner? Ah… Říkal, že se dnes zdrží. Dělá nějakou prezentaci ve své učebně,“ zamyslí se.
„A jeho učebnu najdu kde?“
„Běžte do třetího patra a až na konec chodby. Je tam přednášková místnost. Jsou to velké dubové dveře s cedulkou,“ pousměje se na mě.
„Mnohokrát vám děkuji,“ usměju se na něj mile, a pak se rozejdu rovnou do třetího patra. Schody vyběhnu tak rychle, až překvapím sám sebe. Projdu celou tu dlouhou chodbu, až natrefím na dveře s cedulkou Mgr. Brian Werner. Tak a co teď. Mám tam vejít, začít na něj křičet nebo co. Já vlastně ani nevím, co tu mám dělat. Nejradši bych ho přerazil za to jeho chování. Ale raději bych teď viděl Toma. Zhluboka se nadechnu, otevřu prudce dveře a vejdu. Momentálně by mi bylo snad i jedno, jestli zrovna vyučuje nebo nevím, co dělá. Třída byla prázdná. Jenom dole seděl Werner a něco dělal na notebooku. Rozhlédnu se kolem, ale nikde nikdo.
„Kde je?“ syknu okamžitě a změřím si ho pohledem. Nechci být tak žárlivý. Spíš bych měl být rád, že ho neklátí na stole, ale i tak mě to sere. Nevědoucně vzhlédne.
„Kdo? Tom?“ pozvedne obočí. „Jak vidíš, tady není…“
„Kde teda je?“ našpulím rozzuřeně rty a nadechnu se nosem.
„Ve škole nebyl,“ řekne klidně. Prohlédne si mě, pousměje se a vrátí se ke svému notebooku. „Už ti taky zdrhá, hm?“ Už zase na to naráží…
„Ne, nezdrhá a jsem přesvědčený o tom, že Tom mně nezdrhne,“ ušklíbnu se trošku.
„Mmm, tak kde je?“ povytáhne pobaveně obočí. „Myslíš si, že někde pilně studuje? Nebuď naivní.“
„Co ty o tom víš, hm?“ Je tak neskutečně jízlivý. Fláknul bych mu jednu, ale on mi za to nestojí.
„Vím o tom dost. Znám toho kluka už několik let. Po tý operaci už zkrátka není tak úplně v pořádku,“ pokrčí rameny. „Proč jsem s ním asi byl takovou dobu? Dělal jsem na něm výzkum,“ řekne naprosto lhostejně. To nemůže myslet vážně. A pokud jo, tak je to dobytek.
„Prosím?“ řeknu naprosto šokovaně. „Ty jsi s ním byl kvůli… výzkumu?“
„No, zezačátku jsme dost šukali hlavně, ale pak dýl už jo. Viděl jsem, kdo je doopravdy,“ podívá se na mě. Přivřu znechuceně oči.
„To ti nešlo o nic jinýho?“ zakroutím hlavou a zamračím se. „On je jeden z mála lidí, který má srdce na pravém místě…“
„A o co mi mělo jít? O něj? Vždyť on sám neví, kdo je. Ten kluk je jenom přetvářka. V jednom kuse se na každého usmívá, ale uvnitř něj se děje něco úplně jiného. Když si konečně začneš myslet, že jste se někam dostali, on couvne. Nikdy tě nevezme k sobě, nikdy tě neukáže rodině, ani…“ Hm, spíš s tebou dál nešel, ty idiote.
„…já jsem u nich doma byl a ne jednou,“ usměju se trošku. „A večeře s jeho rodinou byla výtečná.“
„Heh… Ale tak jako tak ti zdrhl, aniž by něco řekl,“ uchechtne se ironicky. Založí si ruce na prsou a nakloní hlavu. „Bere prášky, hulí, chlastá. Váš vztah bude zezačátku fajn, ale za chvíli uvidíš všechny ty chyby a nedostatky. Často před tebou bude utíkat. Zničehonic se vypaří na den nebo dva a nedá nikomu vědět. Co si myslíš, že asi dělá?“ zakroutí hlavou. „Jestli hledáš Toma, tady není. Podle mě je v nějakém klubu nebo s někým šuká.“ Podívám se jinam a cynicky se ušklíbnu. Co když má sakra pravdu. Ale… Tom takový není, vždyť… sám říkal, že s Brianem to bylo jen o šukání a zdálo se, že tohle nechce. Celý víkend se mi neozval, dnes ho nikde nemůžu najít. Ne. Tohle nesmí být pravda.
„Nemám ti co říct… Víš, rád poznávám lidi sám. Takže tyhle řeči mě nezajímají, a od tebe… už vůbec ne,“ rozejdu se pryč. Tady už nebudu ani minutu navíc.
„Až přijde a bude ti lhát, můžeš za mnou kdykoli přijít. Já už si tím prošel. Tebe to teprve čeká,“ řekne za mnou. Přivřu na okamžik oči. Ne, on mi lže. Chce, abych Toma odkopnul, aniž bych jej pořádně poznal, a on ho k sobě znovu stáhnul. Raději mu neodpovím a jdu dál, jen za sebou zavřu dveře. Se sklopenou hlavou se vydám po chodbě. Sejdu znovu ta tři patra, dojdu k východu a nahlas vydechnu. Ani nevnímám venku ten hluk, jdu přímo k autu, a jak k němu dojdu, nasednu si. Zakloním hlavu a zavřu oči.
On je po hodně dlouhé době jediný, kdo si mě získal, kdo pro mě něco znamená a koho mám rád. Tak přece… tohle nemůže být pravda. Vždyť je tak milý, hodný, laskavý a upřímný. Zdá se mi, že mě má rád, sám mi to řekl, tak proč by tohle jen dělal. Možná mi Werner chce nahnat strach a dokopat mě k tomu, abych to ukončil. Přece jen má tu svou psychologii v hlavě srovnanou a jak jsem už poznal, lidi umí dobře ovládat. Ale já se nenechám. Tohle si zjistím a sám. Já Tomovi věřím. Hned se zamyslím a sáhnu po mobilu. Jsem vážně idiot. Sám nad sebou zakroutím hlavou a vytočím jeho číslo.
„Volaný účastník je momentálně nedostupný…“ ozve se příšerný hlas.
„Sakra!“ položím to a hodím telefon zpět do tašky. Super, vážně super. Další bod pro vás, pane profesore. Vztekle nastartuju a rozjedu se přes město do práce. Sice jsem měl úplně jiné plány pro tohle odpoledne, ale… bohužel. V práci se snad zamyslím nad něčím jiným, i když… silně o tom pochybuju.
TOM
Obléknu si triko a zvednu se z postele. Trochu se protáhnu. Bolí mě celý člověk.
„Přijďte se brzy zase ukázat.“
„Nemějte obavy. Dorazím,“ pokývám hlavou. Vezmu si zbytek věcí a rozejdu se ke dveřím. „Nashle,“ hlesnu už jen, než za sebou zavřu. Fajn, a teď domů.
Když jsem dojel domů, zavřel jsem za sebou a rychle se rozešel nahoru do schodů, abych si dal sprchu. Zastavil mě ovšem mámin hlas.
„Ahoj, Tome, kde jsi byl? Dělala jsem si o tebe starosti,“ prohlédne si mě starostlivě. Bože, jak já nesnáším lhaní.
„Říkal jsem přece Molly, že budu muset zůstat dýl ve škole. Měli jsme nějakou práci, tak jsme šli k Benovi. Dělali jsme to dlouho do noci a nakonec usnuli. Vybil se mi iPhone. Promiň, že jsem se neozval a přidělal ti starosti, mami,“ řeknu první omluvu, která mě napadne. Prakticky je to pravda. Prakticky…
„Dobře, nic se neděje. Přece jen… Už ti není 15, ani 18,“ zasměje se. Nad tím se usměju. „Sháněl se tu po tobě Bill.“ Oh, do prdele!
„Ah… Asi jsme se jen špatně domluvili. Půjdu za ním. Jen si hodím sprchu. Tak zatím,“ řeknu a v rychlosti vyběhnu nahoru, aby mě už nezahlcovala dalšími otázkami.
Čím víc lží jí nakecám, tím mě víc trápí svědomí. Po sprše jsem si vzal hlavně čisté boxerky, nové oblečení a ještě se sebou něco udělal. Měl jsem malé kruhy pod očima. Moc jsem toho nenaspal, no… Bill měl ve své kanceláři nějaké zasedání. Byli tam poměrně dlouho a něco řešili. Deborah mi řekla, že to jsou spolumajitelé a podobně. Prostě důležití lidé. Moc jsem to neřešil. Byl jsem za to rád. Alespoň jsem si zatím mohl vymyslet pořádnou výmluvu i omluvu pro Billa. Určitě se bude ptát, kde jsem byl a blábláblá. Ach jo.
Čím víc lží jí nakecám, tím mě víc trápí svědomí. Po sprše jsem si vzal hlavně čisté boxerky, nové oblečení a ještě se sebou něco udělal. Měl jsem malé kruhy pod očima. Moc jsem toho nenaspal, no… Bill měl ve své kanceláři nějaké zasedání. Byli tam poměrně dlouho a něco řešili. Deborah mi řekla, že to jsou spolumajitelé a podobně. Prostě důležití lidé. Moc jsem to neřešil. Byl jsem za to rád. Alespoň jsem si zatím mohl vymyslet pořádnou výmluvu i omluvu pro Billa. Určitě se bude ptát, kde jsem byl a blábláblá. Ach jo.
„Hmmm… Tenhle ne,“ zamračím se a šoupnu modrý lak ke straně.
„Ale mně se líbí,“ oponuje mi Deborah.
„Jenomže se ti k ničemu nehodí, copak to nevidíš?“ převrátím oči v sloup.
„…a to jako musí?“ nakrčí nos.
„Ježiš, Deb,“ zahučím a vytáhnu rudý. Prohlédnu si její nehty, poté oblečení a pousměju se. „Tohle k tobě půjde perfektně.“
„Budu v tom vypadat jako levná kurva,“ zabrebentí.
„Ale hovno. Jako levná kurva bys vypadala v tom modrém laku. Tenhle je pěknej,“ zasměju se. Náhle se otevřou dveře od Billovy kanceláře a vyjde z ní několik starších chlápků. Ježiš, hotový domov důchodců. Chudák Bill, ani tu nemá na koho koukat. Ne, že bych chtěl, aby koukal po jiných.
„A já jsem si říkal, že tu slyším něco o kurvách. To určitě nebylo z vaší pusy, Deborah, že?“ zašklebí se na ni jeden slizký dědek.
„O kurvách jsem tu mluvil já,“ řeknu dřív, než stačí cokoliv říct. Já tu nedělám, můžu mluvit, jak chci. Ona by měla zbytečný problém.
„A kdo jste vy, mladý muži?“ změří si mě pohledem.
„Ále… já jsem tu jenom na návštěvě, víte? Vybíráme lak na nehty. Co myslíte, tenhle modrý nebo tenhle červený?“ ukážu mu obě lahvičky. Deborah do mě pod stolem kopne.
„Moje žena používá ten modrý,“ zaškaredí se, jako by ho myšlenky na ženu tížily. Ježišmarja, ta má asi úžasný styl jako ty, dědulo.
„Aha. Tak to je zrovna ten lak pro kur…“ Náhle vyleze ze dveří Bill. Skoro se až zhrozil podle jeho výrazu v obličeji.
„Tome,“ založí si paže na hrudi a zakroutí hlavou. Přiloží si ukazováček k ústům a naznačí mi, abych takhle nemluvil. Poté ale pohodí hlavou, abych šel dál.
„No nic, šéf volá. Rád jsem vás poznal,“ mrknu na toho čumícího dědulu ještě schválně.
„Tenhle mladý muž tu pracuje?“ otočí se na Billa pohoršeně.
„Ahm, zatím ne, možná časem,“ odkašle si Bill, aby mu nebylo tolik rozumět, a už mě zatáhne do kanceláře. Možná časem? Wtf?
„Nevím o tom, že bych sem podával nějakou žádost o pracovní místo,“ řeknu pobaveně a hodím si bundu na křeslo. Když se budu chovat normálně, možná nepojme žádné podezření.
„Sekretariát zatím volný není,“ přejde k oknu a roztáhne žaluzie. Cože?
„Nemám v plánu tady pracovat,“ povytáhnu nechápavě obočí.
„Já vím, ale umlčet jsem ho musel.“ Co to s ním je?
„Mmm, rval ses za mě jako lev,“ zasměju se a rozejdu se k němu pomalu.
„Mohlo to být lepší,“ skoro až povzdechne.
„Nebyl důvod,“ brouknu, když k němu zezadu přistoupím. Omotám mu ruce kolem pasu, skloním se k jeho krku a vlípnu mu krátký polibek na tepnu. Jak je možné, že mi tolik chyběl? Mám k němu tak zatraceně silný vztah, aniž by o tom tušil. Ach jo. Kéž bych mu mohl říct, jak moc ho miluju. A kéž by mi to on oplatil…
„Proč mi nezvedáš telefon?“ svěsil hlavu. A už je to tady…
„Vybil se mi,“ pošeptám. Nechci se o tom dál bavit. Nechci mu zbytečně lhát. Raději ho umlčím. Když ho začnu líbat jako u toho auta, třeba už nebude nic namítat… Zkusit to můžu. Otočím ho k sobě, podívám se mu do očí a přistoupím až k němu. „Promiň.“ Vezmu mu tvář do dlaní a dlouze ho políbím. Dám do polibku všechny své city. Snad ho to alespoň na čas umlčí… Oplatí mi to, ale pak se trošku poodtáhne.
„Měl jsi ho vybitý dva dny? Bál jsem se o tebe,“ zahledí se mi do očí.
„Měl jsem se ozvat. Omlouvám se,“ hlesnu a sklopím hlavu. Neumím lhát. On to určitě pozná. Sakra!
„Hmm,“ pokývá hlavou a zahledí se někam do mého trička. „Kde jsi byl?“ No fajn, líbání nezabralo. Je načase přejít na další strategii.
„Brian mě tam nechal dýl. Promlouval mi do duše a takový ty debilní kecy, znáš ho. Zadal nám nějakou práci, tak jsme to dělali s Benem u něj doma. Dělali jsme to dlouho do noci a… jako tu práci jsme dělali dlouho. Nakonec jsme u toho usnuli a mně se vybil iPhone. Nic víc, nic míň,“ pokrčím klidně rameny a pousměju se nejdůvěrněji, jak jen dokážu. Nemůže nic poznat a nemůže mi ani nic vyčítat. Škola je důležitá. Nemá důkaz, jestli jsem tam byl nebo ne.
„Aha… A kdo je Ben?“ koukne se mi zmateně do očí. Hah… Sežral to.
„Bena znám už ze střední. Na toho žárlit nemusíš. Není gay,“ zasměju se. Přistoupím k němu a chci ho začít líbat, aby se už na nic nevyptával. Nechci mu lhát, sakra. Nebudu z toho moct spát a bude mě žrát svědomí. Bože. Ale on se poodtáhne.
„Nežárlím,“ pootevře rty. „Mimochodem… v pondělí jsem za Brianem byl.“
………… Eh. Úsměv mi na rtech zmrzne. Zůstanu na něj jenom zaraženě koukat. Co? Co prosim?! Byl za ním?! Co tam jako kurva dělal?! Nahlas vydechne a sklopí hlavu.
„Hledal jsem tě tam, odpoledne,“ poznamená. Skvělý. Dokonalý! Udělám krok od něj a mlčím. Podívám se někam jinam. Nevím, co dělat a co říkat. Ví, že jsem mu lhal. Kurva! Je to v prdeli… Totálně je to celý v prdeli! Do piči!
„Tak jak to bylo?“ opře se o parapet. Co mu mám teď říct, hm? Proč tam kurva lezl?! Stáhnu rty do přímky, zamrkám a kousnu se do rtu. Já mu pravdu neřeknu. Nemůžu.
„Hm?“ táže se znovu. Nejlepší bude, když se teď otočím a odejdu. Už tu není co řešit. On ví, že jsem mu lhal, já mu zase pravdu říct nemůžu. Už mezi námi nebude žádná důvěra a bez ní se vztah neobejde. Je konec.
„Nijak,“ pošeptám. Otočím se, protřu si oko a rychle dojdu ke křeslu. Popadnu svoji bundu. V mžiku mě chytne za ruku a otočí si mě k sobě.
„Proč, Tome?“ šeptne zoufale.
„Protože,“ vytrhnu se mu. „Když mi nevěříš a musíš mě kontrolovat u bývalého, jestli spolu náhodou nemrdáme, tak si už nemáme co říct.“ Seberu se a spěšným krokem dojdu ke dveřím. Otevřu je, a co nejrychleji jdu pryč. Do prdele, kurva, sakra! Co mám dělat? Co mám teď, kurva, dělat?! Samozřejmě, že nejde o to, že šel za Brianem. Takový idiot nejsem ani já. Ale jak se mám teď, sakra, chovat? Jak se mu vůbec můžu podívat do očí?! Mám ho znovu ztratit? Po tom všem? Ale on se za mnou okamžitě rozletí.
„Takhle to nebylo, nechej si to vysvětlit,“ chytne mě na chodbě. „Molly… mi řekla, že tě tam zase trápí, že tam budeš dlouho, tak jsem tam šel. Chtěl jsem tě vidět, měl jsem starost, co je s tebou. Já tě nekontroluju,“ řekne na jeden nádech. Zavřu oči a na chvíli zadržím dech. Ne, nemůžu. Nemůžu mu to říct, ublížil bych mu, dělal by si starosti. Musím pryč. Nevím, jak jsem si vůbec mohl myslet, že by mi mohl fungovat nějaký vztah. Nelze… Znovu si tím projdu, znovu ho ztratím…
„…je konec,“ hlesnu. Mám co dělat, abych ze sebe ta slova vůbec vydal. Znovu mu dávám sbohem. „Bude… to tak lepší.“
„Ne, to ne…“ šeptne. Bolestivě se mi sevře hrudník. Najde si někoho lepšího, někoho zdravého, někoho normálního. Polknu knedlík v krku i s veškerou bolestí a všemi city a rozejdu se dlouhou chodbou k výtahu. Doběhne ke mně a stoupne si před výtah.
„Já… já jsem jel k vám domů, mluvil jsem s tvou matkou, potom s Molly. Já tě chtěl překvapit, chápeš? Já tě nekontroluju, Tome. Jen jsem měl starost a víš proč? Protože mi na tobě záleží,“ zoufale se na mě podívá. Při pohledu na něj v očích ucítím slzy. Odvrátím hlavu a skousnu. Nechci mu dávat další sbohem. Nechci ho znovu ztratit, ale co by si se mnou počal? Možná jsem ho změnil, možná jsem našel cosi uvnitř. Třeba právě díky mně bude mít jednou zralý vztah, díky kterému bude šťastný. Možná založí rodinu…
„Já jsem nechtěl, aby ti ubližoval. Nechci, aby na tebe křičel jako v tom kanclu. Měl jsem strach,“ vydechne a sjede mi po paži. Nemůžu. Nesmím. Zhluboka se nadechnu, obejdu ho a rozeběhnu se po schodech dolů. Je konec.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: J. :o)
Ne ! Nenenenenenenene !! KONEC !?!?! TOME TO SI ZE MĚ DĚLÁŠ PR*** ?! Achjo to snad není možný !! Bože at to tak není !! Jen at to tak není bože ….chudáček Bill…. ždyt mu chtěl jen udělat radost….
Bille nenech ho odejít sakra ![1]:
CO??????????? jsem tehle díl trochu nepochopila… jak nemocnej?????? co se děje?????
nééé.. 🙁 nejen, že je konec, ale TOM JE NEMOCNEJ?! :O to mám chápat jak? :O No..nic.. už aby byl další díl..x)
Páni, jsem úplně zmatená. Co se vlastně s Tomem děje? Chová se fakt divně a zajímalo by mě, co mu je. Je to napínavý jako kšandy a to, že dal Billovi nadobro sbohem je fakt krutý.
Bill si to nezaslouží, není štíhačka. Je to vůči němu nefér, ale stejně by mě fakt zajímalo, jak to dopadne.
Něco tam na tom nesedí a já už se těším na další díl. Je to opravdu zajímavé.
Celý díl byl opravdu krásný a zajímavý.
Cože?! No tak to snad neni možný. Všechny představy o jejich povaze se mi hroutí. Bill byl přece nesnesitelný a Tom milý, hodný kluk… ježič, takhle to nemůže zůstat! Bill by mu určitě pomohl. No tak, takhle to nesmí skončit.
🙁 tohle ne, prosím. Jako malé dítě jsem se těšila na další díl a nemůžu uvěřit svým očím :(. Nechci, aby se to skončilo 🙁
no, ot je uzasne Tome 😉
nevim proc, ale prijde mi to divne, ze on by na necem jel. No sme zvedava 😉
WTF????????? Jako jak konec??? Ne, to ne!!!!! Tohle je blbost, to se nestane, to se vysvětlí, to se spraví, prosíííím!!!!!! Ještě ta nemoc… Mám strach, co to je… :((
Tom je takovej idiot! Ale zajímalo by mě kde to byl…myslím, že to má něco společnýho stou operací mozku a tak. =o( chudál Bill
Neeeeeeeeee neeee :'( Bulim! KONEC?! nééé…. ! To je tak smutnej díl! Nejdřív Brian nakecává Billovi ňáký kraviny, pak řekne, že ho využíval kvůli výzkumu, potom je Tom nemocný a nakonec se rozejde s Billem??? Néé 🙁 🙁 Prosíím ať se to vše urovná :'(
nie !!! nesmie byt koniec 😀 😀
O____________________________________o ?? Tom je nějak vážně nemocný? Bože, chci rychle další díl!!
Holky to ne… takhle by to nešlo… takže Za 5! a nediskutuj! Prostě za 5! Ani nedejchej… Za 5… Tohle se dělá? Ale fuj… clekem dost by mě zajímalo co ten tom pořád tají!!!! ggrrr……
WTF !!?? :'(
Cožee? O_o . Jestli teda konec bude a nechá ho bejt a povídka skončí , tak narovinu říkám , že to je teda pěkná wolovina :/ .
Pane bože……já nemám slov. Musim říct,že tuhle povídku naprosto prožívám a tohle mě rozbrečelo…..Já si jsem skoro jistá,že Tom s nikym nic neměl..,že byl na nějakym vyšetření nebo tak…ale…on je nějak vážně nemocný?!…bože…ještě to tak..:/ Dnešní díl mě naprosto vykolejil :´/
A ten Brian je taková shitka tvl! výzkum?! cože?! Jak já ho nesnášim.
Tome proč jsi vyslovil to hnusné slovo "konec" ?????! PROČ?! Vždyť Bill by s tebou byl i přes tu nemoc…určitě! Teď si bude chudák myslet,že je to kvůli tomu,že za nim jel do tý školy. Ach proč je to tak smutné…:´´´´´( Prosim ať to dopadne dobře a Tom to slovo "konec" smaže…Vždyť se oba milují….je mezi nimi tak nádherná láska..,i když si to ještě neřekli..,ale je tam! Když jsou spolu,tak toho zvládnou víc než každej sám….
Eh? Z toho konce jsem začala brečet.. sice jsem moc nepochopila, kde Tom byl, ale i tak mě to rozbrečelo.. :o( snad se brzo dozvíme pravdu.. :o)
Ježiši kriste!!!!!! Opravdu ještě víc se to zkomplikovat nemohlo!!!! 🙁 Jsem z toho tak rozhozená, že ani nevím, co bych měla napsat nebo jak bych se měla zachovat….. 🙁 Ježiši ten konec mě opravdu dostal…:-( Čekala jsem něco jiného, že ti dva spolu budou a takové ty zamilované kukuče a takové ty počátky vztahu, ale po pár dnech rozchod??? :-O to snad ne…:-( řekněte mi někdo, že je to jenom nějaký nejapný žertík…:-( To ne…. Takhle to být nemělo…:-(
Úplně jsem v slzách…:-( tolik mě to bolelo i za Billa(jooo prožíám to, protože mě to hodně vtahuje do děje)…. Ale jako Brian ho měl jenom na nějaké vědecké pokusy??? To bylo naprosto nechutné a zlé!!! 🙁 Tom si to rozhodně nezasloužil…:-(Nezasloužil si takovéhle chování…:-(
Ale Bill je u něho pokaždé… pochopil by to,…:-(
Doufám, že se co nejdříve usmíří a bude to opravdová krása!!! 🙁 ale bojím se toho, že Tom teď propadne nějakým depresím…:-(
Achjoooooooooooooo:-( takhle jsem si ten dílek nepředstavovala…:-(, ale doufám, že to bude lepší… a nějak se to vyřeší! 🙁
Těším se na další dílek…:-)
Miluju to!!!!!!!!!!!!!! ♥ 🙂