autor: Saline A.
Všem hrozně moc děkuji za překrásné komentáře, opravdu mě všechny těší. Pokaždé, když si je čtu, culím se tu jako idiot a tetelím se blahem. Neuvěřitelně mě to „tlačí“ psát dál a dál, hřeje mě u srdce, když vím, že z této povídky nemám radost jen já, ale i vy, a za to vám patří obrovský dík. Přeji vám krásné počtení, snad vás nezklamu. 🙂
Saline A.
Nikdy bych si nemyslel, že Bushido může být jedním z těch starostlivých „manžílků“, ale poté, co jsem ho poslední tři dny pozoroval, mi došlo, že přesně takový je. Od našeho polibku už uplynul skoro týden a já se Bushidovi zatím stále úspěšně vyhýbal. Vždy jsme se jen míjeli a na víc než na pohled očí se nedostalo. Až před třemi dny jsem si všiml něčeho v jeho pohledu, co mě absolutně omráčilo překvapením. Už se na mě nedíval rezervovaný, ale laskavý Bushido. Díval se na mě muž s očividným strachem, zda něco nepokazil. Samozřejmě, jeho nesrazitelné ego, určitá povrchnost a arogance tam byly také, ale poprvé od mého pobytu utlačená ve vzdáleném rohu, a já nedokázal uvěřit, že jsem tu jeho masku prolomil právě já. Muselo za tím být něco jiného, mnou to nemohlo být.
„Bille?“ ozval se za mnou hrubý hlas a já se zastavil v půlce pohybu. Teď už nemám kam utéct.
„Jsem unavený,“ zašeptal jsem.
„Můžu jenom na chvíli dovnitř?“ prosebně mě pohladil po ruce.
„Dobře,“ povzdechl jsem si. „Pojďte,“ jemně jsem otevřel dveře. Jak ale bylo Bushidovým zvykem, dřív než jsem stačil byť je o krůček od něj odstoupit, už mě držel za ruku a snažil se vyžádat mou pozornost.
„Bille, já nejsem zvyklý někoho prosit,“ zabručel unaveně.
„Potom nechápu, proč jste tady,“ vzhlédl jsem k němu s pozvednutým obočím. „Nehledě na to, že já nepotřebuju, abyste tu byl.“
„Přestaneš mi už konečně vykat?“ vykřikl, až jsem se mu polekaně vyškubl a poodstoupil.
„Jestli tu mám žít, tak nechci, abyste… abys na mě byl hrubý. Jak jsi sám řekl, toho už jsem si užil dost.“
„Promiň. Já jen, že jsem vážně frustrovaný. Políbili jsme se a ty se mi pak vyhýbáš, tak co si mám myslet?“
„Ty jsi mě políbil.“
„Ale ty ses přidal, Bille, takže v tom nejsem sám. Tohle mi nevymluvíš, jasně jsem cítil, že ses nebránil a spolupracoval jsi!“
Prudce jsem se k němu otočil zády a přitiskl si dlaně na uši, abych neslyšel, co dalšího říká. Nechtěl jsem ho poslouchat, a už vůbec jsem nechtěl, aby byl přítomný v mém pokoji, protože jsem měl chuť schoulit se do peřin a nechat se někým objímat, kýmkoli. Přesně z toho důvodu jsem chtěl, aby odešel, jinak jsem neměl šanci odolat, odmítnout.
„Nedělej, že mě neslyšíš. Vím moc dobře, že mě pozorně vnímáš, Bille,“ něžně mě chytil za ruce a spustil mi je podél těla, zatímco je svými dlaněmi jemně sevřel. „Neobalamutíš mě.“
„Nejsem zas tak mizerný herec, jak si myslíš. Skvěle jsem se naučil předstírat, žil jsem dlouho v rodině odmítající homosexuály,“ povzdechl jsem si.
„Podívej se na mě,“ zašeptal. Bez zbytečných slov jsem ho poslechl a znovu se mu podíval do čokoládových očí, které mě vyloženě hypnotizovaly. Ani jeden z nás nic neříkal, jen jsme se na sebe dívali a čerpali tělesné teplo z toho druhého. Až pak, po několika dlouhých vteřinách, se naše rty spojily v motýlím polibku, jako by se Bushido bál, abych se nerozpadl. Když mi rukama boky stisknul o něco pevněji, vydechl jsem a umožnil mu tak, aby se do polibku skutečně opřel. Najednou jsem cítil, jak mi jazykem opatrně proniká do úst, pomalu, aby mě nevyplašil.
Líně jsem se dlaněmi opřel o jeho hrudník a do polibku se zapojil. Z postupných něžných polibků se stávaly vášnivější, razantnější a mně nezbývalo, než táhle zasténat, když si mě za pas pevně přitiskl na své silné tělo.
„Bojím se,“ zašeptal jsem mu do rtů, zatímco jsem ho objal kolem krku.
„Se mnou se bát nemusíš.“
„S tebou se právě bojím,“ lehce jsem se odtáhl. „Jsi o dost starší než já, všude kolem je spousta chlapců, nehledě na to, že vůbec nevím, co od tebe očekávat, Bushido. A už vůbec nehledě na to, že jsem si prožil dost a prostě se bojím.“
„Zatím nad ničím nepřemýšlej a nech to prostě plynout, hm?“ s úsměvem mě znovu políbil. „Ono se to nějak vyvrbí.“
„Měl bych jít spát, dnes jsem celý den pomáhal Gretě,“ zamumlal jsem.
„Smím zůstat, než usneš?“
Překvapeně jsem se na něj podíval a stále konsternovaný tou otázkou lehce přikývl. Bez dalších slov mě odvedl k posteli, v níž jsem se rychle svlékl jen do boxerek a trička a zachumlal se do peřin. Mezitím, Bushido si sedl na okraj postele a přitáhl si mě k sobě, abych se mohl opřít o jeho hrudník.
„Hezky se vyspi,“ lehce mě políbil.
„Uvidíme se zítra,“ zamumlal jsem a hlouběji se zavrtal do jeho hřejivého náručí.
*
Když jsem ráno rozlepil oči, jen neochotně jsem si připouštěl skutečnost, že Bushido vážně odešel hned, jak jsem usnul. I když mě to mrzelo, během několika minut jsem se bleskově osprchoval a zkontrolovat emaily, abych se mohl postavit před zrcadlo a po dlouhé době ozdobit svou tvář silným nánosem líčidel. Oči jsem orámoval tužkou a kouřovými stíny, které zvýraznily víc než kdy jindy mé hnědé oči, a na rty jsem nanesl slabou vrstvu lesku. Ve chvíli, kdy jsem doupravil poslední detail mého líčení, vlasy jsem si vyžehlil a lehce natupíroval, aby dostaly plného objemu. Po oblečení svého těla jsem se zvedl se značně pozvednutým sebevědomím, že jsem dnes prostě neodolatelný a vydal jsem se rovnou k jídelně, ze které už vonělo čerstvé pečivo, kakao a nejrůznější čaje a káva.
Vesele jsem si vzal dva croissanty, máslo a kávu s mlékem a dosedl naproti Adrienovi, sedícímu u stolu samotnému.
„Ahoj,“ usmál jsem se. Cítil jsem se jako vyměněný.
„Ty už nemáš tabulku! Takže je ti lépe?“
„Ano, včera jsme to s…“ zasekl jsem se. Můžu o Bushidovi mluvit? „Včera jsem to vyřešil,“ rozhodl jsem se nakonec, že to nechám být, a zatím budu mlčet.
„Vážně? To jsem fakt rád, celou dobu jsi totiž chodil jako tělo bez duše, nehledě na to, že jsi byl pořád s Gretou v kuchyni a na mě jsi vůbec neměl čas,“ zabručel uraženě.
„Promiň, neměl jsem dobrou náladu a nechtěl jsem tě rozrušovat v době školy.“
„Takže teď už se mnou někam půjdeš ven? A vysvětlíš mi, kdo byl ten obrovský chlap, co tě tu hlídal?“
„Byla to ochranka, Bushido se bál, abych neutekl, tak mi radši pořídil jeho, aby měl jistotu, že zůstanu,“ zakroutil jsem očima.
„Páni, ty mu asi vážně ležíš v žaludku.“
„Cože?“
„Zdravíčko, pánové,“ zvesela k nám dosel právě Bushido, přičemž mi pod stolem nezapomněl stisknout koleno.
„My o vlku a vlk za dveřmi,“ letmo jsem se usmál.
„Nějaké zajímavé drby o mně?“
„Probírali jsme váš šílený nápad nasadit mi ochranku. Právě jsme se dostali k tomu, že to bylo naprosto zbytečné, protože copak bych mohl opustit toho mého moulu?“ se smíchem jsem Adrienovi počechral vlasy. „Stýskalo by se mi po něm.“
„A já bych ho na ulici našel a přitáhl zpátky, takže… to bylo vážně zbytečné,“ rozesmál se Adrien. „Odejít ho nenechám.“
„To jsem rád, protože vážně nechci, aby ode mě někdo odcházel dřív, než venku bude mít zajištěný život. No, teď budu muset jít, stav se pak za mnou, Bille, ano?“
Mlčky jsem přikývl, a zatímco jsem sledoval Bushida, jak odchází, zřetelně jsem vyzvídajícímu Adrienovi řekl, že nevím, co po mně Bushido chce. Doufal jsem ale, že chce pusu, protože jsem po něm od rána nechtěl nic jiného. Hned jak jsem se totiž ráno vzbudil, okamžitě jsem cítil prázdno na svých rtech a neměl jsem ho čím zaplnit. Nikdy bych neřekl, že polibky můžou být tak vysoce návykové.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
aw. takže to bude pokračovat….super!!!ty dva dohromady? => ♥♥♥
Úžasný díl 🙂 líbí se mi, jak se to mezi nimi pěkně vyvíjí.. Těším se na další 😉
Hu, mňe toto pričlo tak nestutočne sladké, je to veľmi pekné. A aj Adrian, je neskutočný a zlatý,pôsobi na mňa ako pravý kamarát. Teším sa na ďalší diel.
Billíkovi se to trošku vymklo že? 😀 Ale jsem ráda, že už neodmítá =)) Jsem zvědavá, co mu chce Bu říct, jestli mu vůbec chce něco říct (tralalá, jsem jediná, kdo si vzpomněl na Reden? :D::D)… Těším se na další díl =))
milujem ju ….proste milujem túto povedku 🙂 a nikdy sa neviem dočkať pokračovanie …fakt sa ti vydarila 🙂 len tak ďalej 😀
Ááááááá to bylo úžasnééé..těším se na další díl jak malé dítě na Vánoce :DD opravdu je tohle nejlepšejšííííí povídka co jsem kdy četlaa ^^ :)..né vůbec nejsem debil 😀 omlouvám se ale jsem z toho tak nadšená že to snad víc nejde :)..krásně se to vyvyjí, píšeš dobře..člověk se v tom neztrácí..skvělé :)..jen tak dál :)a šup šup další dílek ^^
jééé sladkýý
tak to je fakt moc super povídka….bushido a Bill sou fakt sladcí….ať už je tu další dílek…..se už fakt nemůžu dočkat….. 😀
Krásný *** těším se na další díl XD hrozně mě to bavíí !! ty to tak dobře píšeš !! nemůžu si pomoct haha XDXD xx <3
mám ráda, když Bu odhazuje svou masku tvrďáka a stává se z něj oddaný a laskavý muž snů. a ještě víc miluju, když za to může právě Bill. 🙂
jsem ráda, že začínají toužit po přítomnosti toho druhého víc.. 🙂
[1]: Samozřejmě, že bude. 🙂
[2]: Děkuji 🙂 Beru to pěkně pomaloučku, aby byl vidět ten vývoj. 🙂
[3]: Děkuji za chválu, s něhou a romantikou se budeš setkávat často – neumím být moc zlá ;D
[4]: Trošičku. 😀 Hraje si na drsoně, ale podlehne hned jak někdo nahodí sexuchtivej výraz. ;D A víš, že když si to teď vezmu zpětně (ten díl už mám napsaný) tak to Reden podobné vážně je? :DD Jsi šikulka! 😀 Děkuji :))
[5]: Moc děkuji! :)*
[6]: Wow, až jak na Vánoce? 😀 Tak toho si vážím, děkuji! ^^ Moc moc děkuji za každé slůvko ! 🙂 Další díl bude zase v pondělí 🙂
[7]: Děkujiii 🙂
[8]: Moc děkuji 🙂 Zase v pondělí! 🙂
[9]: Moc děkuji 🙂
[10]: Je hloupý, že si tu masku vůbec nasazuje, nesluší mu. ;D Ano, muž snů. Myslím, že jinak bych to ani nepopsala. 😉 Ach, touha… Touha se rozvine víc, než by kdo čekal. :))
Ježíšmarjá, kdo to má číst!
Celý týden se těším na, jak já říkám, arabský zákusek, a když se konečně dočkám, tak tady slintám nad tou líbací scénou a celou dobu si na Billově místě představuju sebe xD
Ách jo, ten Bill se ale má xDDD
Tak jiskřičky přeskakují, přeskakují, myslím, že brzy z nich bude parádní ohňostroj, jenom je škoda, že Bu nezůstal u Billa přes noc, že tam neusnul, to by se mi líbilo, taková romantika, jako že by si ho tak pěkně postrážil sám =)
Takový osobní strážce Anis…♥
Takže se už těším na příští díl, ten týden je vždycky k nepřečkání…
[12]: Samozřejmě že ty, to máš číst, drahá 😀
Páni, arabský zákusek! 😀 To se mi dost líbí, asi ti to ukradnu a budu to používat jako krycí jméno pro HfU 😀 Já si tam také kolikrát představuju sebe, buď úúúplně v klidu 😀
Přeskakují jak na běžícím páse ;D Nikdo neříká (dobře, Bill možná, ale ten spí jak zabitej, takže není důveryhodný zdroj), že tam nezůstal do rána 😉
Ono to uteče rychle, uvidíš =* Já za ten týden zase jeden díl napíšu… 🙂 Taková krásná přiměření prodleva. :))
AAAAA…to je (sorry za ten výraz ale som z toho omámená XD) tak ňuni!!!…je to úplne šupa dokonalé!!..celý Billshido!! <3..proste ich dvoch dokopy milujem a ešte keď to je takto dokonale spracované!!!a ako tam u neho Anis zostal AAAA…škoda, že tam nezaspal!!!..to by bolo dokonalé!!…a dúfam, že nechce pusu, ale moooooc pusinieeeek!!!…..a sorry, že nekomentujem pravidelne, ale v pondelky a utorky moc na comp prśtup nemám ale tento týždeň som doma….a bojím sa, že do ďalšieho dielu asi nevydržím!!!…pre mňa sa trošku mení spojenie Piatok=Sviatok…ja to teraz mám tak, že Pondelok=Sviatok s veľkým S :D…s ps:sorry za tento komentár asi pôsobim ako keby som bola nadopovana :DD..som z tejto poviedky je moja droga!!!
Jo, Jo, JOO! Ten Anis.. ♥ To byl strašně roztomilý díl, už se nemůžu dočkat na další ^^ Škoda, že Bu u Billa nezůstal do rána, ale tak třeba příště! ^^
Hmmm krásný konečně se to vyjasnilo :-)) sem ráda že je to mezi nima jaksi cajk 😉 těším se na další dílek 🙂
To bylo krásný… ježiš, konečně jsem se dočkala 😀 Už hořím zvědavostí, jak se jejich vztah bude vyvíjet dál. 😉
Hůůů, Bill si docela rychle zvyknul na Bushidovu přítomnost. Oba jdou na to trošku hrrrrr 😀 pomatenci!:)
Jsem spíš zvědavá, jak na celou tuhle situaci bude reagovat Tom. Určitě v tom bude nějakej menší háček. Těžko říct, co od paní autorky čekat. Jsem zvědavá!:P
Pěkný díl, jen co je pravda! ^^
Áááááááááááá Bill je zamilovanej<3! Jupíííí…jak mu Bushido ráno chyběl..a jak touží po polibku <3 To je dokonalý. Jsem zvědavá,proč si ho tam Bushido teď volá…Že by toužil po tom samém? :D♥…No a jinak líbí se mi to přátelství mezi Billem a Adrianem….ten kluk je fajn. Je dobře,že tam Bill někoho má. =)! Těšim se na další díl.=)
[14]: Páni, to má moje povídka až takovou obrovskou moc? 😀 Tak toho si opravdu vážím! 🙂 A neomlouvej se, udělala jsi mi radost! :))
[15]: Děkuji 🙂 Dřív nebo později to určitě přijde 😉
[16]: Děkuji! 🙂
[17]: Děkuji :)) Hlavně neshoř! 🙂
[18]: A víš, co ti řeknu? Já osobně, kdybych byla před začátkem vztahu ostýchavá a pak bych do toho jednou spadla, asi bych také byla hrr. 🙂
Hmm, Tom tě napadl správně! Bude hrát ještě hodně velkou roli a ano, háček tam bude. 🙂 Nic není tak dokonalé, že?
Moc děkuji! 🙂
[19]: Komu by Bu hned po ránu nechyběl? 🙂 Hmm, uvidíš v pondělí! 😀
Ano Adrian je fajn, je to moje zlatíčko. 🙂 Děkuji! 🙂 Uvidíme se tedy v pondělí! 😉