autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
Když jsme dojeli k zoologické zahradě, Bill zaparkoval a vypnul motor.
„Asi nebude moc zvířat vylezlých, když je docela zima,“ prohodím jen a odpoutám se. Po celou cestu mezi námi vládla podivná atmosféra a moc jsme se nebavili. Nesnáším takové okamžiky.
„Uvidíme,“ pousměje se a také se odpoutá. Vezme si zezadu tašku a vystoupí. Nechci s sebou tahat věci do školy…
„Nevadí, když si tu nechám věci?“ zeptám se pro jistotu. Původně jsem šel do školy, ale nakonec mě nohy dovedly k Billově firmě. Musel jsem ho vidět a mluvit s ním.
„Samozřejmě, že ne,“ usměje se. Jen pokývám hlavou a vystoupím z auta. Když za sebou zavřu dveře, Bill zamkne auto. Dojdu k němu, jelikož je vchod jeho směrem. Podívám se na jeho paži. Chvíli váhám, až se ho nakonec nenápadně chytím za ruku. Má mě rád, líbáme se, vídáme se. Prakticky spolu chodíme, i když jsme si to takhle neřekli. Navíc mě ve firmě sám vzal za ruku. Snad mu to nebude vadit… Hned mi ji zlehka stiskne a věnuje mi děkovný úsměv. Dojdeme ke vchodu, kde je i pokladna.
„Dva lístky, prosím,“ nakoukne Bill na postarší paní do okýnka. Ani jsme se nedomluvili, kdo bude… No nic.
„Zveš mě?“ zeptám se pobaveně.
„Ano,“ usměje se na mě. Poté zaplatí a vezme si lístky. „Na,“ podá mi jeden.
„Díky,“ vezmu si ho. Při kontrole je ukážeme a vejdeme do zahrady. Hned uvidím plno lidí, hlavně dětí a nějaké obchody. Líbí se mi, jak jsou všechny ty malé děti nadšené. Táhnou za sebou své rodiče k nějakým zvířatům a vesele poskakují kolem. Je to tak dokonalý pohled. Chci taky jednou takové dítě. Zůstanu tam stát a jen se s úsměvem na všechny dívat.
„Děje se něco?“ zeptá se Bill starostlivě. Stočím k němu pohled a věnuji mu úsměv.
„Ne, ne, naopak. Jsem šťastný. Je tu tolika dětí. Je dokonalý pohled na to, jak jsou šťastné a radostně tu poletují.“
„To souhlasím,“ vydechne a rozhlédne se také.
„Chci taky jednou děti… plno dětí. Chci mít barák plný dětí,“ skloním s úsměvem pohled a nesměle se ho opět chytím za ruku. Asi není moc kluků, co by milovali děti tak jako já. Přijde mi to skoro až trapné.
„Taky jsem si vždycky přál děti, alespoň dvě… Nechci jen jedno, nechci, aby to byl jedináček.“ Nikdy by mě nenapadlo, že by Bill také chtěl děti. Připadá mi spíš jako kariérista.
„Obvykle jsou ty děti rozmazlené,“ odsouhlasím. Propletu si s ním prsty a rozejdeme se podle stezky.
„Jaké zvíře máš nejraději?“ zeptá se najednou. Lvy, žirafy, slony…
„Delfíny,“ usměju se a podívám se na něj. „Jsou to strašně chytrý zvířata. Byl jsi někdy u nich? Jsou tak dokonale hebký. Jsou strašně hodný. Jaký máš rád ty?“ zajímám se.
„Já právě nemám jedno jediné zvíře,“ zakroutí hlavou trošku. „Mmm, jo, jsou nádherní, ale bohužel jsem u nich nikdy nebyl.“
„Aha…“ zakývám hlavou. „A jaký máš teda rád? Vsadím se, že žirafy,“ zasměju se, „a opičky.“
„Proč myslíš, že zrovna žirafy?“ začne se smát.
„Já nevím. Jsi taky taková žirafa. Jsi vysoký, hubený a jsi citlivý na krk,“ pokrčím se smíchem rameny a obejmu ho rukou kolem pasu. „A opice si myslím proto, že když jsem se zmínil o zoo, hned se ti vybavila opice, jak mi krade jídlo.“ Já vím, že jsou mé teorie praštěné, ale většinou na nich je něco pravdivého. Začne se tiše smát a přivine se ke mně.
„To ti děkuju,“ ušklíbne se a dá mi pusu na tvář. „Žirafy mám sice rád, ale mezi nejoblíbenější je počítat nějak nemůžu, ani nevím proč. I když, jsou rozkošné…“ zamyslí se. Aha, takže je nerozhodný a mění to podle nálad nebo pocitů.
„Aha, takže ty jsi spíš ten typ, co nemá oblíbenou určitou věc, ale mění ji podle toho, jak se mu to hodí,“ pronesu. Připadá mi, že je pro něj důležité, aby hlavně on měl prospěch z toho, co dělá. Proto je ochotný se v něčem podřídit ostatním. Ale zase ne na tolik, aby mu to snížilo ego. Zvláštní člověk…
„Mm, jak v čem. Ale u zvířat ne,“ broukne. Je složitý…
„Tak jaký?“
„To zvíře?“ zaculí se. Kývnu na souhlas.
„Mm,“ zamyslí se. „Nějaká šelma…“ Ježiš, z něj to taky leze jako z chlupaté deky. To je tak těžké vymyslet zvíře, které ho právě teď napadne?
„Jaká?“ povytáhnu obočí.
„Tygr, puma, leopard… Ale nejhezčí to je, když je to ještě malé,“ usměje se.
„Aha. Tak to jo,“ kývnu a začnu zamyšleně sledovat chodník. Obvykle lidi odhadnu, ale on? Byl jsem naprosto mimo, a to mám pocit, že ho znám. Je tak složité definovat jeho osobnost. Je pokaždé jiný…
„Copak je?“ vydechne a stiskne mi ruku.
„Nic, to nic,“ ujistím ho automaticky a usměju se. Pohled mi padne na budovu s červenou střechou. „Támhle je ta cukrárna. Dělají tam výborný čokoládový rolky.“
„Čokoládové rolky? To neznám,“ zakroutí s úsměvem hlavou a rozejde se se mnou k cukrárně.
„Hmm, tak to poznáš,“ zasměju se. „Je to trochu jako roláda z listového těsta a je to plný čokolády. Nevím, proč se to jmenuje rolka, když to vypadá jako malá roláda, ale to nevadí. Je to vynikající.“
„Když to říkáš, budu tomu věřit,“ usměje se. „Dáš si to kakao?“
„Rozhodně. Naposledy, když jsem ho tu měl, bylo vynikající. Přišlo mi to jako kakao ještě s rozpuštěnou čokoládou. Mmmm,“ zalibuji si při té vzpomínce a zamlaskám. Cítím tu dokonalou chuť na jazyku.
Pořád na mě tak kouká a usmívá se, skoro se až culí. „Já ho snad ochutnám taky…“
„Ty snad nepiješ kakao?“ udivím se.
„Piju, ale už dlouho jsem ho neměl.“
„Jéé, to já ho chlastám v jednom kuse. Když ale chodím do školy, nemám moc čas. Vlastně obvykle ani nesnídám,“ vysvětlím mu. „Na mě to je brzo. Je mi pak špatně, když mám jíst tak brzy. Taky nemůžeš po ránu vůbec vstát? Já jsem totálně mrtvej. Můžu jít spát v jednu nebo v 10 večer a stejně bych pořád spal. Jsem schopný spát až do odpoledne, což se mi poštěstí tak jednou za rok. Nejradši bych si lehnul a spal a spal. Máma mi pořád říká, že jsem jako spící méďa,“ zasměju se, „ale znáš mámu, skoro všechny jsou takový. Nejvtipnější je, když mě…“
„Víš co? Jednou až budeš u mě, nechám tě spinkat klidně do odpoledne,“ zastaví mě s úsměvem. Oh… To zní tak sladce. On je celý sladký. Zůstanu stát před cukrárnou.
„Já někdy budu u tebe?“ zaculím se.
„No…“ koktne a pootevře rty. Nervózně zamrká, jako by se styděl. „…třeba bys u mě někdy mohl spát.“
„Jo, to bych mohl,“ usměju se. „Akorát je tu jeden problém. A to ten, že máma je večer málokdy doma, takže musím spát doma s Molly.“ Ale Molly tu nebude věčně… – Mlč!
„Ah tak,“ kývne. „Snad se někdy naskytne výjimka.“ Jednou určitě…
„Snad ano…“ pousměju se smutně. Pohladí mě po tváři a nahne se ke mně. Dá mi pusinku na rty a vydechne.
„Vždycky mi ten den s tebou tak moc rychle uteče…“ Zní to tak krásně, že se tomu dá skoro věřit. Opravdu mu na mně záleží.
„Ale vždyť je teprve ráno,“ namítnu nechápavě.
„Ano, ale zase to uteče… a proto si to chci užít. Chci si užít tebe…“ Ah, asi mám zástavu.
„Jsem tu jenom pro tebe,“ usměju se.
Najednou se nadechne, jako by chtěl něco říct, ale raději na prázdno oddechne a pohladí mě znovu. „Já pro tebe… taky.“
Nějakou dobu se mu tiše dívám do očí a snažím se vyhledat správnou odpověď, ale nakonec kývnu. Nebudu to z něj tahat, i když mi to teď bude asi strašit v hlavě. Až bude chtít, řekne mi to. „Tak pojďme,“ řeknu nakonec. Pokývá hlavou a rozejde se se mnou dovnitř. Oba jsme si něco vybrali a společně se nasnídali. Poté jsme si prošli zhruba polovinu zoo a stavili si v jedné restauraci na oběd, po němž jsme poměrně dlouho odpočívali na jedné lavičce. V podstatě jsme nejméně půl hodinu strávili líbáním, a poté se konečně dokopali k tomu, abychom pokračovali v cestě a prošli i zbytek zahrady. Byla opravdu velká.
„Takže… co teď?“ zeptám se zvědavě. Opřu se o Billovy dveře od auta a zvídavě ho pozoruji. Začnu si hrát s piercingem ve rtu. Možná bychom opravdu mohli k němu. Rád bych věděl, kde bydlí. Mohl bych ho jezdit navštěvovat. Navíc jsem zvědavý na to, jak si žije.
„Co bys rád?“ pousměje se a přistoupí ke mně. Hmm… Mám chuť dělat něco víc…
„Nevím,“ pokrčím s úsměvem rameny. Trochu se prohnu v pase a dál si protáčím jazykem piercing.
„Mhh, chci si taky hrát,“ nahne se ke mně a sám mi jazykem protočí piercing, ale jen trošku. Skousne mi ho mezi zoubky a lehce za něj zatahá. Se smíchem ho políbím a odtrhnu se.
„To chceš opravdu strávit další půlhodinu líbáním? Tentokrát u auta?“ povytáhnu pobaveně obočí a přitisknu se k němu boky.
„Mmm, tak můžeme jít do auta,“ zasměje se a líbne mě. „Nikdy tě nebudu mít dost.“ Docela předčasné…
„To neříkej, to nevíš,“ uhnu pohledem od jeho očí.
„No tak,“ chytne mě za ramena, „nesmýšlej takhle,“ vydechne a otře se mi o nos svým. To se mu řekne… Necítí to, co já. „Víš… chtěl bych ti něco říct.“ Hm, to by mě opravdu zajímalo co.
„Hm?“ brouknu jen a vzhlédnu k jeho očím. Nasucho polkne a semkne rty k sobě. No, ať to bude cokoli, přežiju to. Co jiného mi zbývá. O nějakém romantickém vyznání lásky si můžu nechat jen zdát. Natož od Billa.
„Možná to bude znít nějak… dětinsky. Třeba si řekneš, že jsem idiot, ale já jsem se zamiloval,“ upře pohled k mým očím. Ucítím, jak mi začne srdce tlouct rychleji.
…………
„…zamiloval,“ zopakuji tiše. Najednou je mi hrozné horko. Mám vztek, mám chuť křičet a zároveň brečet. Já žárlím… Sakra, pochopitelně, že žárlím! Vždyť se mnou všude chodí, líbá mě a říká mi takové věci! A teď na mě vybalí, že je zamilovaný? To mi to nemohl říct dřív, než jsme si něco začali, do háje?! „…aha,“ vydám ze sebe. Leda, že by… do mě? Ne, ne, to je naprostá hloupost. Nebudu naivní. To je absurdní.
„Cítím to tak, že jsem do tebe zamilovaný,“ nervózně sklopí na okamžik zrak. COŽE?!!!! Opravdu řekl, že do MĚ?!! Teprve v tu chvíli se mi rozbuší srdce alespoň 10x rychleji. Ucítím krev v tvářích a nepříjemné horko po celém těle. Zároveň mi však projede po zádech dokonalý mráz, který způsobí zachvění celého mého těla, a žaludek mi udělá několik kotrmelců. Trhaně vydechnu a srdce mi na okamžik přestane tlouct. Mám co dělat, abych se udržel na třesoucích se nohou.
„…do mě?“ vydám ze sebe náhle ochraptěle přes horký knedlík v krku.
Celou tu dobu si myslím, že mluví o někom jiném, ale můj sen se opravdu splnil. Neřekl přímo, že mě miluje, ale má pocit, že je do mě zamilovaný. Bože můj… To snad… To přece nemůže být pravda. Jenom sním? Je to další dokonalý sen, ze kterého se za chvíli probudím?
„Do tebe, Tome…“ sklopí hlavu. „Zlobíš se?“ Jak se můžu zlobit?! Vždyť já…
„Ne, ne, ne,“ pošeptám. Rozechvělýma rukama uchopím jeho tvář do dlaní a zvednu mu hlavu. „Jak se můžu zlobit? Já jenom… nečekal jsem to. Já jsem myslel, že mluvíš o někom jiném, že…“ Náhle mě přeruší můj iPhone. No to je snad zlý sen! Proč zrovna teď?! „Myslel jsem, že…“ snažím se mluvit dál, ale hrající iPhone mi to zkrátka nedovolí. „Bože můj! Sakra!“ Co jsem komu, kurva, udělal?!
„…vezmi to,“ šeptne jen vlídně a trošku se usměje, jako by se mu ulevilo, že se na něj nezlobím.
„Omlouvám se. Já… vyřídím to hned. Promiň mi to,“ omluvím se mu. Vytáhnu iPhone z kapsy. Na displeji je Mamka. Ale ne… Snad se nic…
„Mami?“ zvednu to ihned a přiložím si iPhone k uchu.
„Ahoj, Tome, prosím tě, nemáš školu? Neruším tě?“ ptá se hned.
„Ne, ne, mluv. Co se stalo? Molly snad…“ řeknu se strachem a zavřu oči. Prosím, ne. Ne teď. Prosím, ať je zlatíčko v pořádku.
„Nic se nestalo,“ uklidní mě okamžitě. „Jen potřebuju nutně jen do práce a nemůžu tu Molly nechat samotnou. Navíc jí dneska není nejlíp. Bojím se jí tu nechat samotnou, kdyby náhodou… Nemohl bys přijít, prosím? Já půjdu tak za půl hodiny,“ oddechne starostlivě. „Nezlob se na mě, nechci tě rušit.“ Alespoň že tak…
„Ne, mami, to je dobré. Nic si z toho nedělej. Já to chápu. Nejsem daleko, za chvíli budu doma. Tak ahoj,“ povzdechnu a zavěsím. Sklidím iPhone do kapsy a kousnu se do rtu. Co mám teď dělat? Co mu mám říct? Obzvlášť právě teď… Bill ke mně zvedne pohled a sjede mi dlaní po paži.
„Stalo se něco? Něco s Molly?“ řekne vyjukaně. „Já tě… odvezu, pokud budeš chtít,“ nabídne se hned.
„Ne, zatím je všechno… v pohodě. Jen Molly není dneska moc dobře a máma musí nutně do práce. Takže já musím domů za Molly,“ vysvětlím mu a povzdechnu. „Promiň mi to, budu muset jít. A vozit mě nemusíš. Je to kousek, když to vezmu přes park. Vlastně to bude asi rychlejší, než autem, protože bys to musel celé objíždět kvůli té rozkopané silnici. Ale děkuju,“ podívám se na něj vděčně. Opravdu teď nechci odejít. Chci dořešit to, co jsme načali, ale nehodí se to. Bohužel. Nemůžu mu teď říct, že ho miluju, sebrat se a odejít. Chci mu to říct až někdy v klidu, až budeme spolu. Přistoupím k němu a něžně ho políbím, abych mu alespoň částečně naznačil, že sdílíme stejné pocity. „Děkuju za všechno. Ozvu se ti.“
„Dobře, tak jo,“ kývne posmutněle hlavou. „Pozdravuj doma a opatruj se, hm,“ ještě se natáhne pro polibek a vděčně se mi podívá do očí. „Já děkuju,“ dodá.
„Tak ahoj,“ pošeptám, ještě ho jednou políbím, a nakonec ho krátce obejmu. Vezmu si věci z auta a rozejdu se domů.
Jakmile přijdu domů, hodím boty do botníku, svléknu se a projdu dům. Máma už tu není. Ihned hodím batoh na zem a vyběhnu schody do Mollyina pokoje.
„Zlatíčko?“ dojdu hned k její posteli. Unaveně tam polehávala a byla trochu zpocená. „Ahoj, broučku. Jak ti je? Promiň, že jdu pozdě…“
„Ahoj, to je dobrý,“ broukne. Pohladím ji ve vlasech a dám jí pusu na čelo. Byla horká. „Kde jsi byl? Ve škole?“
„Ne, dneska jsem se ulil. Byl jsem s Billem, víš. Dal jsem na tvoji radu a šel za ním. Už je vše zase dobré,“ usměju se na ni.
„Opravdu?“ usměje se hned a začne si sedat.
„Jo, opravdu. A lež. Přinesu teploměr, máš určitě teplotu. Chceš čaj?“ nabídnu jí.
„Hmmm,“ kývne na souhlas.
„Bílý s malinou?“ povytáhnu obočí. Hned s úsměvem kývne. Byl její oblíbený. „Dobře, hned jsem tu. Zatím vyber nějakou pohádku, na kterou budeme koukat.“
Seběhnu jí dolů uvařit čaj, a poté jí ho donesu, přičemž po cestě vezmu teploměr. Lehnu si k ní, pustím Moderní Popelku, kterou si vybrala, a začneme se spolu dívat. Během pár minut mi ale na mysl vytane Bill a jeho vyznání u auta. Vytáhnu iPhone z kapsy a otevřu novou zprávu. Chvíli váhám a sleduji displej, až začnu psát.
„Ahoj, snad tě neruším. Přemýšlel jsem o tom, co jsi mi řekl u auta. Chtěl jsem ti to sice říct osobně a v klidu, ale nejspíš to nevydržím. Vím, že to je strašně neosobní takhle po sms, ale… Cítím to samé, Bille.“ Odešlu zprávu, zavřu oči a vydechnu. Miluju ho… Jsem do něj naprosto a bezhlavě zamilovaný.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: J. :o)
Ááá <3 Dokonalé to je! Já jsem tak ráda, že si vyznali city! =) I když Tom to teda mohl udělat lepším způsobem 😀 ale mám nádhernou náladu z tohohle dílu. =) A mooc se těším na další! =) A taky bych chtěla vidět Briana, jestli má monokla, nebo tak něco 😀 jsem ráda, že se do tohohle dílu nepletl, ale doufám, že mu to Tom pěkně naložil 😀
ach! ♥♥♥
<3 <3 <3 já tuhle povídku miluju!! Dokonalý. už teď se těším na další díl a to Billovo vyznání lásky.. škoda že Tom musel odejít.
no páni 🙂 konečně si to přiznali 😀 taky už bylo na čase.. 😀 to je hezký :)) já myslela, že se už zase něco pose*e a ono se to ještě vylepšilo 😀 skvělý! :))
Juchůůůůůůůů!!!!!!!!!! Anooo!!!!!! Já su happy. :DDDDDD No jako směju se tady radostí jako debil. :DDD Ale kráááása…. 🙂 A víš na co se těším? Na společnou noc… hmmmm…. kdy už bude? 😀
Jo tak tohle se mi libi, ze se konecne milujou 😀
jen je mi lito, ze Tom musel v tom nejlepsim odejit .. 🙁 Bill by mohl zazvonit u nich u dveri, jezisi to by bylo krasne 😀
no pokracko 🙂
Tak nádherný dílek, jsem ráda,že to tak bylo!!! opravdu!!! 🙂 Nádhera, škoda, že je vyrušila mamka, ale jejich chvíle nastane!!! 🙂 Krásná povídka!!!!
Ano, konečne. Dúfam, že Nelly bude v poriadku, a že Tomo vy tiež nieje nič vážne. Je super, že Tom Billovy pobedal pravdu.
Aaaaah :DDD Sakra ty díly přibívají rychle…. A TO JE JEDINĚ DOBŘE !!! Bože jak já tuhle story miluju !!! Asi tak jako Tom Billa :DD Bože tenhle díl byl skvělí…ne- dokonalý….ne….PERFEKTNÍ :DD Už ted se nemůžu dočkat dalšího dílu !!
[8]: A je to Molly 😉
Krásný , škoda jen že ho tam nechal a musel za Molly . 🙁 .. Takový utnutý konec ,ale nevadí , snad v příštím díle to bude jinný 🙂
Já mám snad zástavu ♥!… =)) To bylo ták nádherný!.. Hmmm jsem do tebe zamilovaný!.. =D
juuu to bylo nádherný!.. moc jsem se těšila až si too navzájem řeknou!.. "napíšouů.. =DD
Pane bože,pane bože !!!!! Jo! ♥♥♥♥♥♥ Vyznali si svoje city! To je dokonalý!!!!!!!!!! Škoda,že spolu nemohli zůstat dýl,ale tak příště. Ta Zoo byla super 🙂
Tyjo ale já jsem tak šťastná. Je super,že mu Tom napsal tu smsku!<3
Miluju to!
Yoooo! ^^ perfekt, perfekt! Bylo to totálně roztomilé, když Bill Tomovi řekl, že je do něj zamilovaný a ten trouba Tom si myslel, že je zamilovaný do někoho jiného. Doufám, že bude Molly líp.
Hoši, já vás miluju. Miluju, když jste spolu. Bože, to byl nádhernej díl… jsem nehorážně šťastná, že se Bill konečně vyznal alespoň trochu. Oh, Bože… to bylo vážně krásný… doufám, že to v tomhle duchu bude pokračovat alespoň do příště.
A mimo jiné, nebyl by tam někde nějaký zázrak pro Molly? Nemůžu si ani představit, že by tam najednou nebyla. Až moc mi přirostla k srdci. Je to zlatíčko.
Nádherný díl.
Jsem ráda, že si to takhle mezi sebou řekli a snad budou šťastní a nic se tam nepodělá.
Doufám, že Molly ještě nějakou dobu vydrží a bude jim dělat radost. Bude to pro ně těžké, až umře.
Ale jinak díl byl opravdu krásný.