RPG Love 1.

Myslím, že je to necelý týden, co mi T-KAY nabídla, že bychom spolu mohly něco napsat. Pak přišel nápad a vzniklo tohle. Pokud je tu nějaký velký vyznavač RPG, chceme se vám předem omluvit, protože pokud vím, tak ani jedna z nás RPG nikdy nehrála (teda já jo, ale ne psanou formou :D). Navíc by neškodilo varování před případnými záchvaty smíchu, protože my jsme se po dobu psaní řezaly obě. Jinak Billa jsem psala já, za Toma T-KAY. Při čtení přejeme příjemnou zábavu!

Celý den se mi neuvěřitelně táhl. Půlku vyučování jsem prospal na lavici, druhou půlku jsem strávil nic neděláním nebo čmáráním do sešitů, kde se místo mého čmárání měly nacházet zápisky, které nám diktovali až příliš snaživý, avšak naprosto nezajímaví učitelé. Jediné, na co jsem se těšil, byl domov. Už po cestě domů jsem začínal pookřávat a v momentě, kdy jsem se ocitl v pokoji, jsem měl chuť hlasitě jásat. Tichými nadávkami jsem popobízel počítač, aby se konečně zapnul. Vždycky odpoledne, když jsem se konečně dostal k počítači, začínala ta záživnější část mého života. Abych byl přesnější, začínal život postavy, kterou jsem sám vymyslel. Myslím, že mi byl hodně podobný, až na to, že jsem mu věnoval vlastnosti, které jsem já sám postrádal. Například sebevědomí, pevné tělo a neodolatelný vzhled lamače dívčích srdcí. Můj Samuel byla postava, která žila svůj vlastní život na místech, která jsem běžně navštěvoval. A hlavně znala jeho…

Zajásal jsem, když se mi na obrazovce objevilo chatové okénko s jeho jménem. Poznali jsme se přes RPG asi před dvěma měsíci. Neznal jsem jeho skutečné jméno, ale obdivoval jsem Walta úplně stejně jako Samuel. Asi tak před dvěma týdny jsme začali hrát jenom spolu. Jako pár. Samuel nemohl být šťastnější. Měl všechno, co bych si přál i já, ale naprosto se mi to nedostávalo…

Samuel: *zdraví* … Máš čas?

Myslel jsem, že v tý škole umřu. Nuda mě ovládala celé vyučování, ale já se prostě nemohl přestat těšit, až zazvoní na konec vyučování. Protože jakmile jsem opustil pozemek školy a přišel domů, začal jsem žít život své imaginární postavy Walta. Měl vlastnosti, které jsem chtěl, abych měl já, nebo spíš aby tyhle vlastnosti lidi kolem mě viděli. Byl citlivý, ale ne zas tolik, aby se kvůli pitomosti rozbrečel, byl romantický, ale zároveň si nenechal srát na hlavu.

Dřív jsem nevěděl, co to vlastně RPG je, ale když jsem to začal psát, moc se mi to zalíbilo. A ten Samuel… byla s ním fakt sranda. Už jsem se těšil, až si zas budeme psát.

Zapnul jsem počítač a hned mi vyskočilo chat okýnko s jeho jménem.

Walt: No….*přemýšlí*… samozřejmě. 😀

Bill:

Moje srdce zaplesalo v momentě, kdy Walt odepsal. Pomalu jsem se poddával svojí postavě, nabíral jsem na sebevědomí. Ostatně psát dokáže každý…

Samuel: To jsem rád. Těšil jsem se na tebe *zašeptá a pohladí ho po ruce*

Tom:

Musel jsem se usmát. Sam byl doslova snílek. Ale měl jsem ho rád. Dokonce víc jak mého kamaráda Andrease.

Walt: Já se taky těšil. *usmívá se alá american smile* 😀

Bill:

Hádám, že jsem vypadal jak naprostý idiot. Culil jsem se na monitor a uvažoval nad svojí další odpovědí, když vtom se z vedlejšího pokoje ozvalo zadunění následované hlasitým huhláním nějakého debila, co akorát tak prská do mikrofonu a nic jiného neumí. Zabušil jsem pěstí do stěny a doufal, že mě bratr přes ten randál uslyší.

Samuel: Co dnes podnikneme? *zvědavě se uculuje*

Tom:

Brácha zas mlátil do zdi. Nechápu, co mu na Samym vadí. Nereagoval jsem na to a zase se zahleděl do monitoru. Musel jsem zapnout hudbu, protože by pak zjistil, co tu dělám. A o to nestojím.

Walt: No ještě jsem o tom nepřemýšlel *sklopí pohled k zemi* 🙂

Bill:

Ťukám prsty do klávesnice a přemýšlím. Kupodivu jsem tu většinou já ten, kdo něco vymýšlí. Walt se většinou veze na mých nápadech, i když ho občas napadlo, že bychom si mohli stáhnout nějaký film a skouknout ho nebo podobně.

Samuel: Přemýšlel jsem, že bychom mohli někam zajít a něco podniknout. Mám náladu na podnikání. *ďábelsky se uculuje*

Mezi Waltem a Samuelem byl zvláštní vztah. Chodili spolu, ale já jsem neznal Waltovo skutečné jméno a on neznal mé. Nevím, jestli můžu říct, že jsem do něj zamilovaný, protože si nejsem jistý, jestli ze mě pouze nemluví Sam. Ostatně může se člověk jen tak zamilovat do někoho, koho vůbec nezná?

Tom:

Nikdy bych o sobě neřekl, že bych byl gay, ale Walt je. Chodi se Samuelem, ale občas se mi zdá, že do Walta vkládám víc ze sebe. Sam byl zlatíčko a já ho mám rád. Možná víc jako kamaráda.

Walt: Tak podnikání? Co si představuješ pod pojmem podnikání? *směje se*

Když ale přemýšlím na tím, že vlastně neznám skutečné jméno Samuela, mám občas tendence mu napsat to, aby mi to řekl. Ale nevím, jestli jsem na to připravený.

Bill:

Samuel: *chichotá se* Samozřejmě jsem myslel, že bychom mohli třeba… já nevím. Podniknout něco bláznivého, víš? *směje se* Nejsem tak nadržený jako někdo *popichuje ho*

Občas bych si přál, abych měl někoho takového, jako je Walt i ve skutečnosti. Bohužel nejsem takový, jaký je Samuel, a vztahy si hledám skutečně špatně. Vlastně moje šance uspět u kohokoliv, ať už u dívky nebo chlapce, je naprosto nulová. Všichni ve škole mě považují za naprostého lůzra. Jsem rád, že mám alespoň Walta, který mě zná sice jenom prostřednictvím Sama, ale i tak je na mě hodný a pozorný.

Tom:

Já mu dám nadrženej. Tohle si odskáče. Ale stejně se směju.

Walt: Hej, nejsem nadrženej *dloubá ho do žeber* Ale co bláznivého? *směje se*

Bill:

Samuel: *zamýšlí se* … ožrat se přes net půjde asi dost blbě, takže to nepůjde. Drogy jsou z toho taky mimo. Víš co? Mě nic nenapadá 😀 Prostě nějakou naprostou šílenost, která by mi vynahradila dopoledne zabité ve škole a navíc bez mého miláčka, víš? *stěžuje si a hubuje na učitele, kteří ho celou dobu mučili svými otravnými kecy*

autor: Helie & T-KAY