autor: Darkbeth
„A-andy! Co to děláš?“ vypískl Bill a Andrease od sebe odstrkoval.
„Promiň já… nevím, co to do mě vjelo,“ sklopil hlavu smutně Andy a Bill zůstával stále nechápavě zírat. Tohle by nečekal. Ano, byly tu nějaké narážky z jeho strany, ale Bill měl za to, že jde jen o vtip.
„To nic, to… to to víno,“ přesvědčoval spíš sám sebe Bill. „Měli bychom jí spát,“ řekl, čímž považoval tuto konverzaci za ukončenou. Společně si lehli do Andyho velké postele, zády k sobě, avšak ani jeden z nich nespal. Andy se snažil co nejvíce nemyslet na Billovu vůni, která k němu protivně pronikala, čímž činila jeho pocity ještě beznadějnějšími a Bill si vzpomněl na svoji matku. Chyběla mu. Chyběl mu teď někdo, kdo by mu řekl, co má dělat. A věděl, že ona by to dokázala. Vždycky mu dovedla poradit, když si nevěděl rady, a vždy mu zlepšila náladu, když se cítil mizerně. Byla úžasná. Billovi stekla po tváři slza, kterou nahradily další a další. Řinuly se jako vodopády, které nemají konce.
„Bille, ty brečíš?“ otočil se Andy a za rameno převrátil Billa k sobě. Pohlédl do jeho uslzených očí, a okamžitě Billa objal. Neptal se, proč pláče, nebo co se stalo. Poznal, že Bill teď nepotřebuje otázky, nýbrž útěchu, a on tu byl proto, aby mu ji dal.
„Shhh. Jsem tady,“ šeptal mu do ouška uklidňující slova, přičemž se snažil hlazením uklidnit jeho tělo, které se otřásalo vzlyky.
„Promiň, já… jsem… jsem nemožnej,“ omlouval se Bill mezi vzlyky. Přišlo mu to trochu nevhodné, moc se neznali, ale nemohl si pomoct. Cítil, že je tu Andreas pro něj a udělal by pro něj první a poslední. Ale byl by schopný to samé udělat i on pro něj? Vzlyky pomalu ustávaly. Po chvíli se zcela uklidnil a Andy mu došel pro hrníček horké čokolády. Chvíli seděli vedle sebe, nic neříkajíc, když Bill sám od sebe promluvil.
„Jsou to… jsou to tři měsíce, co mi umřela mamka. Víš… naučíš se s tím žít, ale nikdy, nikdy tě to nepřestane bolet, a hlavně… nikdy nezapomeneš. Snažím se na to nemyslet, ale někdy… někdy mě to prostě přepadne a-a…“ poslední slova nabírala opět plačtivý nádech. Andy urychleně pevně objal Billa kolem pasu a políbil ho do vlasů.
„To je v pořádku, Bille. Chápu to. Můžeš se mi vyzpovídat… jsem… jsem tu pro tebe,“ šeptl Andy, přičemž stále nepouštěl ruce z jeho pasu.
„Děkuju,“ špitl také Bill a sám se zapřel do Andyho náruče. Nedokázal by si tipnout, jak dlouho tam takhle seděli. Ale věděl, že ta chvíle změnila všechno.
***
Tom ležel na chladné, studené zemi, která ale stejně nemohla být tak studená, jako byl on sám. Byla noc, už dávno přestal počítat kolikátá, a na obloze opět vysvitly hvězdy. Často je rád počítal a přemítal o jejich vzniku, stejně jako o vzniku jeho samého. Lidé často věřili na přírodní rovnováhu. Život za smrt. On tu rovnováhu narušoval. Neměl by přeci nikdy zemřít. Jenže jak tedy skoná? Co je vlastně věčnost? Pateticky se usmál a zvedl se. Hlavou mu proudily myšlenky na dnešní soud. Snažili se mu tak starší něco naznačit? Měl by se něčeho obávat? Pořád ty samé otázky. A stále žádné odpovědi. S stále ty dvě čokoládové oči. Stále ho pronásledovaly. Nyní mu ale myslí proniklo něco jiného. Cítil krev. Blízko. Zvedl se ze země a šel za tou vábnou vůní, která tak dráždila všechny jeho smysly. Už z dálky uviděl na silnici mladého chlapce. Odřel si koleno, z kterého nyní prýštila ta sladká krev.
***
Sluneční paprsky uhodily Billa do očí. Probudil se v Andreasově náruči, a co ho nejvíce překvapilo, že se cítil… dobře. Bylo mu s ním dobře. Měl rád jeho vtípky, jeho nadržené narážky. Věděl, že i za tím vším má v sobě porozumění, ostatně, jak mu ukázal včera večer. Moc mu pomohl.
„Už jsi vzhůru?“ pohladil ho po tváři Andreas.
„J-jo… nepřijdeme pozdě do školy?“ ujistil se radši. Nechtěl hned ze začátku chodit pozdě.
„Ne, neboj se. Máme čas,“ díval se na něj zasněně Andreas a blonďaté vlasy se mu třpytily v záři slunce. „Máš hlad?“ přerušil ticho Andy.
„Jo, docel jo,“ pohladil si bříško Bill a vydal se za Andym do kuchyně. Skoro si to tady ani včera neprohlédl. Byl to světlý prostorný dům. Příjemný, a bylo vidět, že mu vládne ženská ruka. Společně posnídali, přičemž vládlo tíživé ticho. Andyho oči nedokázaly nehypnotizovat Billovy plné rty. Toužil je políbit, a to naprosto neodolatelně. Bill vycítil jeho pohled a nervózně se kousl do rtu. To Andyho ještě více navnadilo a přejel Billovi u stolu po stehně.
„Bille… dovol mi to… jen jeden polibek,“ škemral Andy. Jak se říká, v lásce jde hrdost stranou.
„Já nevím, Andy,“ zatvářil se rozpačitě Bill.
„Jen jeden,“ škemral stále.
„Dobře… jen jeden,“ souhlasil nakonec Bill. Ani nedořekl a měl Andreasovy rty přitisklé na těch svých. Nejprve ostýchavý polibek, který se začal prohlubovat. A těch polibků bylo víc než jeden. Byly jich tucty a oba si přáli, aby nikdy neskončily. Když Bill pocítil ty motýlky létající v břiše, tak ho to až zarazilo a na chvíli přestal spolupracovat.
„Děje se něco, zlato?“ zeptal se Andreas.
„Ne, jen…“ Bill se usmál a pohladil si bříško. „Netušil jsem, že to bude tak… příjemné,“ uculil se.
„Dej mi šanci, a bude to ještě lepší.“
autor: Darkbeth
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Krásná povídka 😉
No……..jestli se Bill do Andyho zamiluje,tak to bude zajímavé. A u Andyho zatim nejsem schopná říct,jestli to bere jako hru..jako něco chvilkového a nebo to myslí vážně a k Billovi začíná něco cítit…jsem na to zvědavá. Každopádně si myslim,že Andy by byl dobrej,jako kámoš. Uvidíme,jak se to mezi nima vyvrbí.
Tom na Billa myslí…wau…:)
Chudák kluk 😀
Neviem, čo si mám myslieť, dúfam, že to Andy myslí važne, a neublíži Billovy. Billa mi bolo ľúo keď myslel na maminku, je veľmi smutne onu prísť. Ale od Andyho bolo pekne ako ho utečil.
Jéj, že by se Tom zamiloval? 😀 =) Ale ten Bill… doufám že se do Andyho nezabouchne 😀
O.o O.o i když sem ti to komentovala už v průběhu, tak si prostě neodpustím, ti to říct ještě jednou 😀
Takže znovu: pokud ještě něco Andy na Billa zkusí, tak si mě nepřej! 😀 😀 Bill je prostě a jedině Tomův 😀
Tak to by bylo na začátek a teď s chladnou hlavou ještě jednou 😀 Myslím, že pokud brzo nenapíšeš další díl, tak umřu 😀 To je tak hrozně napínavý a úžasný 😀 Už sem ti říkala, jak ti fandím? 😀 😀 Jsem vážně moc zvědavá, co mu Bill odpoví. A taky, kdy na "scénu" příjde Tom 😀 Jo a co bude Bill dělat, až se dozví, kdo Tom je. No a taky mně vrtá hlavou, jak to skončí, protože když Tom nemůže umřít a Bill jo, tak..tak..tak už vážně nevím 😀 Ale říkám ti, jestli to skončí špatně, tak to přepíšeš 😀
Úžasný jako vždycky 🙂 už se nemůžu dočkat pokračování.
[5]:
JÉÉ.. ♥ TY JSI TO CELÝ TAK DOKONALE OKOMENTOVALA, ŽE MĚ NEZBÝVÁ.. NIC JINÉHO NEŽ SOUHLLASIT.. *-* =DDDDJUUU NEMÁM RÁDA ANDYHO.. VŽDYCKY SE MEZINĚ VŠUDE ZAMÍCHÁÁ…=DD
No já nevím 😀 ten Andy se mi tam moc nezdá, jenom to mezi Billem a Tomem zbytečně komplikuje.. Leda že by ho pak Tom zabil, aby měl Billa jen pro sebe 😀 já vím, Andreas mi nic neudělal, takže nemám důvod mu tohle přát, ale když on mi tam tak vadí.. :D:D No tak uvidíme, jak to bude.. Těším se na další díl :))