autor: Fee
Chtěla bych vám moc poděkovat, slečny, děláte mi ohromnou radost.
Momentálně mám dost značný problémy s přístupem na počítač, což vysvětluje i tu odmlku z minulého týdne. Snad už se to nestane a tahle situace se mi podaří co nejdřív vyřešit.
Uvedu to na pravou míru rovnou – v téhle povídce se twincestní zápletky nedočkáte. Odmítla jsem Toma z příběhu úplně vyřadit, nemám ráda tenhle rozmar slashovek, není to správné ani potřebné. Tomi zde Billa miluje, ovšem pouze jako svou spřízněnou duši, kterou hodlá opatrovat do konce života. 🙂
Momentálně mám dost značný problémy s přístupem na počítač, což vysvětluje i tu odmlku z minulého týdne. Snad už se to nestane a tahle situace se mi podaří co nejdřív vyřešit.
Uvedu to na pravou míru rovnou – v téhle povídce se twincestní zápletky nedočkáte. Odmítla jsem Toma z příběhu úplně vyřadit, nemám ráda tenhle rozmar slashovek, není to správné ani potřebné. Tomi zde Billa miluje, ovšem pouze jako svou spřízněnou duši, kterou hodlá opatrovat do konce života. 🙂
pairing: Bill/Brian Molko
Bill
„Co ti leží v hlavě, hm?“ zatahal jsem ho za ret a vylovil ze sáčku dalšího gumového medvídka. Vraceli jsme se letadlem do Německa na Fanpárty, abychom obratem letěli zpátky do Států, kde nás před Vánocemi čekala ještě dvě vystoupení – Jingle Ball KISS FM a festival Phoonson.
Tom pouze neutrálně pokrčil rameny a pohodlně si založil ruce za hlavu. Nespokojen s touto odpovědí jsem přežvýkl.
„Nezamlčuj, vidím to na tobě.“
„Není to nic důležitého,“ opáčil po chvilce mlčení a usmál se na mě. Oplatil jsem mu to a nabídnul mu svou želatinu. Snažil jsem se mu trochu vynahradit to, jak jsem ho poslední dny v L. A. zanedbával. Dělal jsem to schválně, trestal jsem jej tím za ten poslední žárlivý výstup. Uvědomil jsem si až později, že místo trestání bych mu naopak měl dávat najevo, jak ho miluju, aby pro nějakou nesmyslnou zášť vůči Brianovi neměl důvod.
Brian… měl jsem pocit, že s každým naším setkáním se stávalo samozřejmějším políbit se na přivítání a spousta dalších maličkostí, které on zřejmě vůbec neregistroval, ale pro mě znamenaly mnoho. Připadal jsem si pak lehce, jako kdybych s ním chodil. Uvědomoval jsem si, jak je to pošetilé… a že bych měl ve vlastním zájmu doufat v to, že se do něj nezblázním ještě víc. Každopádně, pořád jsme si skypovali, pokud jsme nebyli v kontaktu živě, a na to momentálně nebyl čas.
Brian
Bill mi odcestoval a mně se tak naskytla příležitost pracovat na hudbě, kterou jsem nosil v hlavě. Nakonec jsem přece jen napsal tu písničku inspirovanou jím, jak jsem mu naznačoval. Studio pro nás začínalo v lednu. Tentokrát jsme většinu skladeb měli hotových už před nahráváním, to byla výjimka. Ovšem první, co jsme podnikli, byla Kambodža. Kambodža byla strhujícím zážitkem. Samozřejmě až na cestu letadlem. Prostor chrámu bral dech, nikdy jsem nic takhle monumentálního neviděl, a celé místo vibrovalo nesmírnou duchovní energií. Hráli jsme pro místní a konzert měl čarokrásnou atmosféru. Spolupráce s violistkou Fionou Brice se vydařila – uvažovali jsme, jestli ji s sebou nevzít i na turné. I debut našeho malého Stevieho dopadl výborně.
Kdopak byste měl 30 minut čas a chuť, můžete si pustit celý konzert : )
Odtamtud jsem letěl rovnou do Londýna. Nebyl jsem tam od léta a už se mi strašlivě stýskalo po mém kudrnatém broučkovi. Děti jsem sice nikdy nechtěl, ale jedno se muselo nechat – tomu pocitu, kdy mi rozesmátý skočil do náruče a malými prstíky mě chytil za tváře, se nic nevyrovnalo.
Takže jsem byl čerstvý šestatřicátník a byl jsem doma. Nedělal jsem nic jiného, než že jsem si hrál s Codym. Choval se tolik srdečně. Dokonce s námi chtěl nocovat v posteli a celou noc se ke mně tulil. Byl na mě tak upnutý. Taky jsem se vyspal s Helenou. Vůbec jsem nechtěl… nechtěl jsem ani trochu, ale cítil jsem, že bych měl. Bylo vhodné se pomilovat s partnerkou, kterou jsem 3 měsíce neviděl. Usouženě jsem si představoval Billa, abych se aspoň vzrušil. Myslím, že nám oběma, Heleně i mně, bylo jasné, kam jsme se to dostali. Ale nemluvili jsme o tom.
S Billem jsem si chodil tajně skypovat nahoru. Ještě jsem si nepřál, aby se to povalilo. Jak jsem říkal, potřeboval jsem si to nejprve srovnat v hlavě, než s tím na Helenu vyrukuju.
V Londýně jsem strávil celý prosinec, načež jsem se přesunul do kanadského Toronta, kde jsme tentokrát nahrávali. Bylo to pro mě velmi naplňující období, od rána dlouho do noci se zaobírat pouze hudbou, být tvůrčí. Všechno ostatní se zanedbávalo. Měl jsem odrosty, holil se jednou za tři dny, ale tohle se tu skutečně neřešilo.
I kontakt s Billem byl tím pádem omezen na minimum. Volali jsme si na začátku ledna a potom dlouho ne. Trávil poslední dny na Maledivách.
„Hej, máš nové vlasy!“ zvolal jsem místo pozdravu a nadšeně se naklonil blíž k monitoru.
„Taky tě zdravím,“ uchichtnul se a ledabyle si pohrál s konečky. „Nechal jsem si je udělat, než jsme jeli.“
„Jsou to… dredy?“
„Ne, ne tak úplně. Mám to napletené. Zatím to nevypadá nic moc, ovšem až mi dorostou vlasy, budu vypadat-„
„Jako mořská víla,“ doplnil jsem ho s úsměvem.
„Jo,“ zazubil se. „Ale co už, pověz mi, jak to jde ve studiu!“
„No zatím skvěle, ale víc ti neprozradím, fanoušku,“ laškovně jsem zamrkal. Zaksichtil se na mě. „A co dovolená? Jsi opálený.“
„Bohužel, trochu ano… Dovolená je dokonalá. Máme soukromí, nikde žádní zatracení paparazzi, časový plán ani křičící holky. Nechce se mi odtud.“
Dál jsme nepatrně pořešili Vánoce. Vyprávěl mi, jak rodičům věnovali jakýsi poukaz na jejich vlastní svatbu.
„Jsou spolu už spoustu let a ještě nebyli schopní do toho praštit, i když si to přejí. Pořád říkají, že je potřeba řešit důležitější věci. A tak jim to naplánujeme i zařídíme. Uskuteční se to v srpnu na pláži ostrova Rujána, mamka to tam má ráda.“
Zjevil se za ním jeho bratr. Věnoval mi rezervovaný pohled do obrazovky. Vyměnili si několik rychlých slov v němčině.
„Musím končit, půjdeme na večeři,“ zaštěbetal, než se naklonil a přitisknul rty na monitor. „Papapa a hezky nahrávejte.“
To jsme pilně dělali. Ke konci února bylo hotov. Steve se rozletěl domů do Kalifornie, Stef pro změnu do Švédska a já měl šanci se zase jednou podívat do mé Paříže. Avšak ještě předtím jsem chtěl udělat jednu věc. Chtěl jsem vidět Billa. Naposledy jsme spolu byli v listopadu. Neuvěřitelné tři měsíce. Zavolal jsem mu a nabídnul schůzku. Řekl jsem, že za ním přiletím. Domluvili jsme se na Berlínu – z Hamburku, kde nahrávali, to měl kousek. Měl mě čekat na letišti. Vyrojil jsem se spolu s dalšími cestujícími do příletové haly a zpytavě se rozhlédl. Billova tvář nikde. Zrovna když jsem zapřemýšlel, že bych ho prozvonil, kdosi mi zakryl oči dlaněmi. Kdosi vonící důvěrně známým parfémem. Jeho trup se mi namáčknul na záda.
„Hádej,“ zavrněl mi do ucha. Zacukaly mi koutky.
„Soudě podle té krkolomné angličtiny jsi to ty, Bille,“ popíchnul jsem ho. Ruce zmizely a bouchnul mě do ramene.
„Ty jsi ale!“
Se smíchem jsem se obrátil. Vypadal nádherně. Měl na sobě křiklavě tyrkysový kabát, apartní boty na vysokém podpatku a vlasy schované v čepičce, jen po stranách tváří mu splývalo několik pramínků.
„Ahoj,“ usmál se a chytil moje prsty. Políbili jsme se. Teprve teď jsem si mohl naplno uvědomit, jak moc mi scházela jeho blízkost.
„Čtvrt roku,“ vydechnul jsem a natáhnul ruku, abych mu sundal sluneční brýle. Poplašeně ucukl.
„Počkej s tím ještě, každý mě tu zná…“
„Tak to abychom odtud vypadli.“
„Můžeme, mám venku auto,“ uculil se. Vzal jsem svoje miniaturní zavazadlo a vydali jsme se na parkoviště.
„Páni, tohle je tvoje?“
„Jo, moje krásná bílá holka. Mám ji pár týdnů,“ otevřel mi kufr. Zaregistroval jsem jeho poznávací značku, kde se skvěly Billovy iniciály. Pobaveně jsem se ušklíbnul.
„Je velká.“
„Mám rád velký auta. To Tom teď vlastní sporťák. Člověk by si myslel, že někdo jako on si spíš koupí auto, kde bude mít místo na šukání,“ zahihňal se a nastoupili jsme. Otočil jsem hlavu dozadu, abych obhlédl situaci.
„Tady je místa dost,“ prohnaně jsem se pousmál. Stáhnul si brýle a zakřenil se.
„Snad tím něco nenaznačuješ,“ zabroukal, nahnul se do mezery, uchopil můj obličej do dlaní a opět mě dlouze políbil. Pak nastartoval.
„Kam mě vezeš?“
„Máme tu s Tomim byt…“
Bill
S posledním záchvěvem orgasmu jsem dopadl na záda a bezdechu se zasmál. Byl jsem příliš vyčerpaný vzpomínat na to, jaký hormon blaženosti se to díky sexu uvolňuje, ale fungovalo to na mě. Po dlouhé době. Za ten čas, co jsme se neviděli, jsem se s nikým nevyspal. Úmyslně.
Nedbale jsem se zakryl prostěradlem, dlaň si bezvládně položil na prsa a pootočil tvář k Brianovi.
„Chyběl jsi mi,“ špitnul jsem s úsměvem. Bříškem prstu mi pohladil rty.
„I ty mně.“
„Ale stejně – to jsi přiletěl jen kvůli tomu, abychom den, dva byli spolu?“
Tajnůstkářsky povytáhnul koutky.
„Vlastně jsem ti přijel něco nabídnout.“
Zvědavě mi zajiskřilo v očích.
„Co je to?“
„… pojeď se mnou do Paříže.“
Podepřel jsem si hlavu.
„Cože?“
„Chci se tam tak na týden zašít a nedovedu si představit lepší společnost než tvojí. Prosím, pojeď se mnou. Mám tam krásnou malou vilku, všude tě provedu… Byl jsi tam někdy?“
„Jen pracovně…“ odpověděl jsem, očarován jeho žádostí. „Nebyl jsem ani na Eiffelovce, a to jsme vystupovali přímo pod ní.“
„Tak co mi na to povíš? Řekni ano,“ sladce na mě naléhal.
„Briane, tolik bych chtěl, ale David mě nepustí… Nemůžu přece jen tak utéct během nahrávání.“
„Nahráváte celou věčnost.“
„Ano a ještě další věčnost budeme, když všechny písničky nazpívávám ve dvou jazycích,“ vysvětloval jsem mu jemně. „Ale zkusím ho přesvědčit.“
Radostně se usmál a letmo mě líbnul. Převrátil jsem se na bok a přitulil se k němu.
„Bude to romantické,“ předvedl jsem dolíčky. Chystal se mi odpovědět, náhle se ovšem stalo něco, co mě poděsilo. Někdo zazvonil. Znepokojeně jsem zatěkal očima.
„Někoho čekáš?“ zajímal se Brian.
„No právě že ne. Nikdy u nás nikdo nezvoní. Nikdo neví, že tu vůbec žijem, sakra,“ vymrštil jsem se do sedu, jakmile se drnčení ozvalo podruhé. Nerozhodně jsem našpulil rty.
„Kašlu na to,“ usnesl jsem se nakonec trucovitě a na Briana jsem si obkročmo sednul. Spokojeně se uculil a poněkud dravěji mě chytil za zadek. Můj mobil na nočním stolku začal šílet. Zaúpěl jsem.
„Ne, nechoď mi nikam,“ zakňučel Brian poté, co jsem z něj zase slezl a natáhnul jsem se pro ten krám. Zachmuřil jsem se. Na displeji blikalo Anisovo jméno. Vzal jsem to.
„No čau, stojím přede dveřma a nikdo mi neotvírá. Viděl jsem dole tvoje auto.“
Zatraceně. Co mám dělat?
„Vydrž, jenom se obléknu,“ odpověděl jsem váhavě.
„S tím se neobtěžuj!“ zahlaholil. Hodil jsem telefon do peřin a sebral z podlahy boxerky. Pak jsem se v cuku letu nasoukal do kalhot.
„Hned jsem zpátky, akorát něco vyřídím.“
Brian se zakabonil. Vyndal jsem ze skříně záložní černý nátělník, uhladil jsem si vlasy a šel mu dát utěšující pusu.
„Kde je ti konec? Vůbec se neozveš,“ spustil Anis hned, jak jsem ho pustil dovnitř, na tváři nasazen jeho obvyklý šarmantní úsměv. Držíc mě nevhodně nízko, zatlačil mě hlouběji do bytu a pokusil se mě políbit. Uhnul jsem.
„Počkej,“ rozpačitě jsem se zasmál. „Víš, je tu jeden problém. Já tak nějak s někým jsem,“ pověděl jsem odhodlaně. Zatvářil se zaskočeně.
„Oh. To mě mrzí… nečekal jsem to.“
„Periferním viděním jsem zaznamenal pohyb u ložnice. Brian se opřel o zárubeň a ostražitě zkontroloval naši blízkost. Anis ode mě okamžitě vyjeveně ustoupil. Strčil jsem si ruce do předních kapsiček a na snědého muže se omluvně usmál.
„Ale bylo to moc fajn.“
„To jsou snad ty nejrychlejší kopačky, co jsem kdy dostal,“ s roztomilým úsměvem se poškrábal ve vousech. Zjihnul jsem.
„Promiň.“
„Každopádně, moje číslo máš, takže kdyby se cokoliv změnilo…“
„Spolehni se,“ usmál jsem se. „Určitě se brzo uvidíme na nějaké akci,“ rozloučil jsem se s ním políbením na tvář. A byl pryč.
„Co jste řešili?“ zajímal se Brian naoko povznešeně. Nedbale jsem se k němu přišoural a obě paže opřel vedle jeho těla.
„Ukončil jsem to s ním.“
Polknul.
„Proč?“
„Protože chci být jen tvůj,“ opáčil jsem jednoduše. Polehounku ověnčil rty úsměvem.
„To myslíš vážně?“
„Naprosto,“ uculil jsem se. Rozpustile jsem vyjekl, když mě popadnul do náruče a hodil do peřin, kde mě zahrnul polibky.
„Počkej, počkej, i já mám návrh,“ vyhrkl jsem udýchaně a zasmál jsem se. „Co kdybych ti taky ukázal město? Jen tak krátce a bleskově? Berlín je skvostný, byl by hřích promrhat čas v posteli.“
„Mmm, souhlasím, hřích by to skutečně byl,“ provokativně se zašklebil, vyhrnul mi tílko a začal mi okusovat kůži na břiše. Lechtalo to.
„No tak. Hřešit můžeme v noci, teď pojď,“ smlouval jsem. V kapitulaci se nechal odtáhnout za ruku.
„Už ti někdy někdo řekl, jak děsně jsi aktivní?“
„Pozdě, zlato, slýchávám to od všech každý den,“ zašel jsem do chodby a počal se přistrojovat. Brian byl hotový dřív a ležérně se opřel o dveře.
„Ale na mě bys měl brát ohledy, jsem už starý pán,“ klukovsky se usmíval. Postavil jsem se před zrcadlo a hebkým šálem zakryl svou příliš neprakticky výraznou pihu na bradě.
„Jsi v rozpuku krásy a mládí, tak už toho nech, nebo tě připoutám k posteli a budu tě mučit.“
„A to má být trest nebo odměna?“ zakřenil se hubatě a vyklouzl mi ven z bytu. Sám pro sebe jsem se šťastně usmál a následoval jej.
Udělali jsme si okružní miniprohlídku naším hlavním městem; městem, kde jsem odmala snil, že budu bydlet. Vzal jsem ho na nejdůležitější místa. Samozřejmostí byl Alexanderplatz, Unter den Linden, kde jsme si v tamním Starbucks s výhledem přímo na Brandenburskou bránu udělali pauzu na kafe, následně jsme se prošli Tiergarten až k zlatě se třpytícímu Siegessäule, které bylo mým oblíbeným, a užili jsme si vyhlídku. Už se stmívalo a Potsdamer Platz byl docela nedaleko. Svítil svými moderními skleněnými budovami. Ukázal jsem mu i blízký Boulevard der Stars, což je německá verze hollywoodského Chodníku slávy. Na večeři jsme si zašli do egyptské restaurace Scarabeo a později ještě do teplé čtvrti Schöneberg, kde se nachází ty nejlepší gay bary.
Druhý den Brian odletěl zpátky do Londýna, sbalit si věci a připravit se. Byl pátek, a abychom se v pondělí mohli setkat na pařížském letišti, měl jsem před sebou bojový úkol, přemluvit Davida. A hodlal jsem to zvládnout.
autor: Fee
betaread: J. :o)
Musia Billa pustiť, proste musia, nemôžu predsa zničiť takúto perfektnú situáciu. Keď ho nepustia, nech Bill aj utešie, z Brainom by bol v bezpečí, Ta prehliadka Berlína musela byť naozaj pekná. Teším sa na další diel.
super ! tak moc mi minulý týden ta povídka chyběla..k předmluvě . líbí se mi že je zase nějaký super pouze slash 🙂
a bill prostě pojede!!! 😀
Jeee! Tak tohle bylo na uslintání. ^_^
No… doufám, že David Billa pustí, jinak to by byla tragoška! O_x
Slecno timhletim Brianovym gestem si me slusne nasrala, vis na co narazim ze jo… *hodne nastvany karavy pohled* vis, ze Briana zacinam zboznovat, ale Anis byl prvni xPPP nebo by to byla kurva velka nahoda, casove to taky tak vychazi, ze by Braja vzal Bibana do Parize par mesicu po tom, co tam slavil narozeniny s Anisem :/
tohle me fakt jako ale nastvalo ma mila vilo! A to jsem chtela akceptovat to, ze kvuli Brianovi nema Bill na Anise cas, ale ze sakra Brian bere Anisovy napady mu neodpustim! XD
koukej to napravit a prestan na me uz hazet bobka, na FB te ceka Anis a je pekne nasranej, protoze mu Biban slibil zhavy momenty na vrcholu Eifellovky xD sice nwm jak to udelame, ale budiz….
Povedeny dilecek, nicmene mi opravdu vadi urcita podobnost s tou nasi povidkou no 🙁
Ďakujem za slová v úvode. Som celkom rada, že twincestná zápletka nebude, pretože by som sa nedokázala spravodlivo rozhodnúť, s kým by som potom chcela aby Bill bol 🙂 Hlavne by som nechcela ublížiť ani Tomovi ani Brianovi a Billovi už absolútne nie. Mám ich rada všetkých. Takto je to krásne. Bráška, ktorý ochraňuje svoje spriaznené dvojča je úplne skvelá predstava.
Billove myšlienky na Briana sú krásne ale sklamalo ma, že Brian sa miloval (teda vlastne mal sex) s Helen. Viem, že si s Billom nesľúbili vernosť, ani nemajú ujasnený vzťah, ale akosi mi to vyplynulo, že by si mohli byť verní. Zamrzelo ma to. Ale potešila som sa tomu, že aspoň plánuje Helene o Billovi povedať. To už určite niečo ako vzťah znamená. Tak len nech si to ujasní…
A som za Anisovo prekvapenie celkom rada, tak trochu zlomyseľne. Ale Brian to vzal pekne. Teším sa na Paríž. Verím, že Bill a jeho nevinný pohľad Josta presvedčia.
A ešte ďakujem aj za koncert. Molko je tam ešte mladučký, vlastne všetci.
David musí Billa pustit! :DD Aaah… Romantika v Paříži. :33
Dokonalý! <3
ňuch ♥
ach… tenhle díl byl perfektní. ♥ jejich koncert jsem si pustila už na začátku čtení a byl mi výbornou kulisou až do konce. 🙂 i se psaním komentáře jsem si dávala na čas, abych ho doposlouchala úplně. 🙂 to je na tvé povídce tak unikátní, víš, jak čtenáře úplně rozebrat dokonalou atmosférou, písničkami, obrázky. je to téměř jako to všechno prožívat. 🙂
děkuji za připomínku toho, jak moc je Berlín nádherné město. měla jsem to štěstí strávit v něm alespoň jeden den a totálně jsem mu propadla. 🙂 všechny ty zajímavé památky zapadané v barevném listí a ozářené podzimním sluncem na mě měly jednoznačný účinek. 🙂 mým dalším cílem se už docela automaticky stala Paříž a pokud se zadaří, mohla bych jí spatřit už letošní podzim. takže se moc těším, až se podaří Billovi přemluvit Davida a užije si svůj výlet. 🙂
a jsem ráda, že žádná twincestní zápletka nehrozí. bylo by to sice zajímavé spestření, ale stačí že to komplikuje Helena a Anis (brr, furt mám z těch dvou strašně divný a nevysvětlitelný pocit).