A Broken Hallelujah 36.

Pro oddanost tváří v tvář neštěstí

Otevřít znovu oči mělo své plusy i minusy. Tom zamručel nad tíhou peřiny, která jako by mu ležela na obličeji. Po pár pokusech pomalu otevřel oči a zaměřil se na nahrbenou postavu svého otce, který se nakláněl nad svým datapadem a v tichosti si četl.
„Práce?“ zeptal se Tom, hlas tichý a chraplavý. Jorg zvedl pohled, překvapeně a doširoka se usmál.
„Můj synu, jsi vzhůru,“ zašeptal. „Tak rád znovu vidím tvé oči.“
„Je dobré znovu vidět, otče. Kde je David?“
„Je s Erikem, dohlížel na opravu našeho Sídla, zatímco jsi odpočíval, aby ses uzdravil.“ Jorg mu jemně stiskl ruku a povzdychl si. „A než se zeptáš, tvůj neoblomný choť zůstal celou dobu po tvém boku.“

Tom se otočil a srdce se mu rozbušilo rychleji, když uviděl Billa schouleného vedle sebe. Dočista spal, rty otevřené a tiše chrápal. Do srdce se mu nahrnula taková spousta něhy, že byl schopný se posadit a v tichosti se na něj dívat s jistotou, že je Bill stále jeho.
„Přišels o velkou vřavu, můj synu,“ zašeptal Jorg. „Pět Měst je vzrušeno a jméno naší rodiny je v centru dění toho všeho.“
„Tím jsem si jistý,“ odpověděl Tom smutně. Jeho pohled se znovu vrátil k Billovi, který začínal prokazovat znaky probouzení. Tom se cítil nadšeně, jako by to mělo být poprvé, co se sobě podívají do očí. Najednou Jorgův hlas jakoby utichl, když se Bill protáhl a přitulil se blíž, otevřel jedno oko. Rozhlédl se a uviděl, že je Tom vzhůru a živý, Tom stiskl otci ruku pevněji, když se na něj jeho choť pomalu a doširoka usmál.
„Tomi,“ zašeptal, jako by tomu nemohl uvěřit. „Jsi vzhůru?“
„Jsem, opravdu,“ zašeptal zpátky Tom. Bill se mu okamžitě vrhl do náruče, a začal ho obdarovávat polibky a sladkými šepoty plnými lásky. Když se od sebe konečně odtáhli a Tom se rozhlédl, jeho otec tu už nebyl.

„Lásko, jsem tak rád, že tě mám zpátky. Nevěděl jsem, co bych dělal, kdybys to nezvládl.“ Bill hladil Toma po tváři a usmál se, když ho Tom vzal za ruku a políbil ho do dlaně. „Lékaři museli zastavit krvácení a znovu ti utvořit pár žeber. Tvoje energie byla tak vyčerpaná…“ Bill zavrtěl hlavou, aby zatlačil slzy, které chtěly ven. „Jak se cítíš?“
„Trošku rozbolavěle, ale je mi fajn.“ Tom se posadil, i když jeho bok proti tomuto pohybu okamžitě začal protestovat. Bill se na něj opatrně díval, poprvé od té doby, co se naučil, jak se věci mezi nimi doopravdy mají, Tom zvažoval, jak smrt Generála Bushida ovlivnila Billa a ne, jak ovlivnila jeho samého prostřednictvím Billa. Určitě to nemůže být lehké pro nikoho, sedět vedle svého chotě, zatímco se zmítá na pokraji života a smrti, ale pro Billa, který už jednou všechno ztratil, ztratit něco, co tak dobře znovu napravil, by bylo dvakrát tak strašné. Tom se zamračil a vzal Billa za ruku, propletl s ním prsty.

„Císař,“ naléhal Tom, hned jak se jeho mysl rozvzpomněla na víc.
Bill se na něj usmál. „Zachránils mu život,“ řekl mu a Tom musel uznat, že si to myslel, ale slyšet to nahlas bylo něco nepředstavitelného. „A soudíc z posledních a častých telefonátů, které náš Dům dostává z Paláce, na to jen tak nezapomene.“
Tom cítil, jak se mu na rty loudí úsměv, který byl rychle nahrazen další myšlenkou. „A Lord Luke?“
Bill sklopil hlavu, a nemusel nic víc říkat. Tom pochopil.
„My jsme si byli jisti…“ Tom viděl Billa polknout, „že ty také. Měl jsem Vizi. Myslel jsem, že je to pravda, ale Bohové mě tím varovali, zdá se. Abych tě našel včas.“
Tom si nebyl jistý, jestli chce věřit v Bohy, kteří by vzali jeho od Billa stejně tak, jako mu vzali Bushida, ale chytře neřekl nic. Některé bitvy jsou zbytečné, naučil se. Jednou pochopí.
Stáhl si Billa tak, aby ležel na něm, a objal ho.

„Řekl jsem ti, že zůstanu, když zůstaneš ty,“ zamumlal Billovi do vlasů. „Tak lehce se mě nezbavíš.“
Cítil, jak se mu Bill usmál do hrudníku, jak se prsty chytil jeho tuniky, a pak ucítil jemné odfrknutí.
„Lehce,“ zamumlal Bill skepticky a Tom musel souhlasit s jeho sarkasmem. Bill se přitulil blíž, ale zvedl pohled k Tomovi. „Byl jsi v posteli skoro týden,“ řekl. „Je toho tolik, co probrat; tvůj otec určitě bude chtít, abys vše věděl.“
Tom se s ním nemohl hádat, jeho otec bude bezpochyby chtít, aby všichni byli plně informováni a připraveni přijmout tu nevyhnutelnou náruč slávy, co nejdřív to půjde, včetně jeho. Ale Tom se jednoduše ušklíbl a řekl: „Později.“ A pak Billa hluboce políbil.

~*~

„Nejsem si jistý, kdy naposledy jsem musel zamykat svůj Infonexus,“ přiznal smutně Gordon. Bill se na něj podíval do svého talíře a usmál se.
„Otče, byl jsi postrčen do záře reflektorů; musíš se tomu přizpůsobit.“
„Dokud nevystoupí nějaký další hrdina a všichni na nás nezapomenou,“ zažertoval Tom. Benjamin se díval do dálky, jemně se usmíval. Gordon si všiml, že se ještě nedotkl svého jídla a zamračil se.
„Benjamine, tobě to jídlo nechutná?“
Blonďák zavrtěl hlavou a probudil se z hlubokého zamyšlení se strachem v obličeji. „Oh, odpusťte prosím. Nechtěl jsem, aby to tak vypadalo,“ řekl rychle.
Tom naklonil hlavu a Bill ho chytl za ruku.

„Lorde Benjamine, všichni až moc přemýšlíme v nevhodné chvíle,“ řekl tiše. „Jsem si jistý, že když se vám život tak změnil v tak krátkém čase, je toto chování opodstatněné.“
Benjaminův úsměv byl zahořklý.
„Tvůj otec mi řekl, že Lord Brendan byl zatčen, také jsem se dozvěděl, že můj man- Raphael, spáchal sebevraždu, když se dozvěděl, že Císař přežil.“
Bill zamrkal a koutkem oka se podíval na Toma, který zpomalil v přežvykování. „Spáchal sebevraždu?“
„Jako každý srab,“ řekl Gordon rozhodně.
„Vím, že bych k němu neměl cítit nic víc než znechucení za to, že způsobil tolik bolesti a krutosti, dokonce i mně, ale… vždycky takový nebyl. Jeden čas jsem si myslel, že má čest, kterou si nelze koupit.“ Benjamin zavrtěl hlavou a podíval se na Gordona. „Možná mu tehdy nikdo nenavrhl dostatečně velkou částku, po které toužil.“
„On si tě vůbec nezasloužil,“ řekl Gordon jemně a zvedl si Benjaminovu ruku ke rtům, něžně ho na ni políbil.
Bill se natáhl pro Tomovu a stiskl mu ji, zatímco schoval uculení za pohár s vínem.

„Lorde Benjamine,“ řekl po tom, co polkl, „slyšel jsem ty zprávy na Infonexu; je pravda, že Raphael nezměnil svou závěť, a tak všechno připadá teď na vaše jméno?“
Benjamin se začervenal a přikývl. „Přijde mi pikantní, že na něco takového zapomněl. Častokrát mi říkal, že když se mi podaří vymanit se z jeho života, nedostanu vůbec nic a on na tom ještě vydělá.“
Gordonův obličej ztuhl a povzdychl si. „Nejsem si jistý, jestli je toto vhodné téma. Můžeme prosím mluvit o něčem příjemnějším?“

Tom se usmál. „Ano, třeba o vašem přestěhování se do Pentapole!“
Tentokrát se začervenal Gordon a laskavě přikývl. „Ano. Císař mě zavolal, aby se se mnou poradil o operaci, kterou vedl Generál Chakuza proti Bezvěrcům v okolí Pěti Měst. Po tom, co jsme zjistili výsledek, řekl mi, že mne chce odměnit a udělil mi listy ohledně velmi krásného a velkého sídla v Pentapoli. Navždy to bude v naší rodině, ať máme finance jakékoliv.“
Billovi se srdce naplnilo radostí a nadšením, kterou naposledy cítil jako malé dítě, kdy ještě mohl skákat a tleskat. „To je tak skvělé, ale něco mi říká, že to ještě není všechno.“
Benjamin vypadal překvapeně, zatímco Gordona to pobavilo. „Můj synu, tvému Zraku nic neunikne, že?“
„Řekněme, že jsem měl velmi příjemnou Vizi a probudil se s úsměvem na rtech.“
Tom fingoval ublížení. „Řekls mi, že to já jsem ti přinesl úsměv na rty!“
Bill se naklonil a lehce políbil manžela na tvář, než se obrátil zpět ke svému otci. „Takže, ty zprávy, otče?“
Gordon vzal jemně Benjamina za ruku a povzdychl si. „Lord Benjamin přijal mou žádost a vstoupili jsme do Svatých Týdnů.“
Bill zamrkal a pustil kousek purdu zpátky na talíř. „Jsem tak rád za vás za oba,“ řekl tiše a do očí se mu nahrnuly slzy.
Benjamin přikývl a trošku se zasmál. „Zdá se, že Bohové měli dojem, že si zasloužím druhou šanci.“
„Nejen ty, lásko,“ opravil ho Gordon. „Nejen ty.“

~*~

Mumlání v místnosti připadalo Tomovi stejné jako před pár týdny v soudní síni; měl pocit, že všechny oči se dívají na něj a jeho rodinu, že jsou posuzováni, možná i obdivováni, ale to vše se mu zdálo nedůležité. Nezáleželo na názoru davu, názoru šlechticů nebo dokonce názoru Senátu.
Císař je pozval a oni s radostí souhlasili.
Bill stál po jeho boku, tak nějak klidnější než Tom, nebo tak alespoň vypadal. Vypadal, jako by sem patřil, před oči všech, a Tom měl pocit, že to dává smysl. Bill byl vždycky neoblomný, když měl pocit, že musí.
Jeho otec se třásl po jeho druhém boku, pod kůží mu proudila energie, která byla zřejmě nepostřehnutelná z jeho stoického výrazu pro všechny ostatní kromě Toma a jeho meroda. Tomovi se chtělo smát nebo mu říct, že jeho nervozita a hrdost nedrtila jen jeho, ale to bylo jen ztěžka možné, když se na ně všichni dívali. Zachoval si své místo a díval se dál před sebe, přemýšlel, jestli by vzít Billa za ruku nebylo považováno za nevhodné.
Jeho levačka migrovala směrem k Billově pravačce, zrovna když se dveře otevřely a dovnitř vešla početná skupina Senátorů.
Před nimi šel Císař, zlatavá róba se mu vlnila nad chodidly.
Ti, kteří seděli, se zvedli a Tom, jeho rodina a Kent se všichni poklonili tak hluboce, jak jen to bylo možné, když Císař Adwele vystoupal na stupínek a Tom byl skoro přemožen silou jeho charisma.

„Prosím, povstaňte, hrdinové Pěti Měst.“
Místností se ozval potlesk a všichni se narovnali, a pak se znovu posadili.
Tom polkl a byl vděčný, když ho Bill rychle chytil za ruku. Malý dotyk mu vrátil odvahu zrovna ve chvíli, kdy začal Císař znovu mluvit.

„Moji občané, je mi ctí mluvit před vámi. Bez pomoci této malé skupiny bych už nemohl být živ a promlouvat k vám. Naše milovaná Města by byla pod vládou Bezvěrců a naše životní cesty by byly rozdrceny pod jejich chodidly. Když království volá o pomoc, jeho lid se ozve, za což jsem nesmírně vděčný. První řád je Kem Lanar, darován těm, kteří položili život za Královskou rodinu. Lord Luke z Valduru byl od mala vychováván, aby chránil Císařskou Rodinu, a bral svou práci velmi vážně. Tak vážně, že za nás položil svůj vlastní život, abychom my ten náš mohli žít bez tyranie vlády Bezvěrců. Lord Luke byl muž, který byl pozorný a puntičkářský, a velice hodný na mé syny. Jeho choť Lord Dominic, tak hrdý, jak jeden může být, když přijde o svého manžela, souhlasil, že přijme ocenění za činy svého manžela.“

Tom se otočil a uviděl blonďáka, který se postavil, tváře rudé a oči se mu leskly, když šel ke stupínku s hlavou vzhůru. Dům Valdur byl nezaměnitelný, co se barev jejich domu týče, byla to krémová a modrá, Valdur symbol byl vyšitý na límečku oblečení Lorda Dominika a na opasku měl zlatou sponu. Postavil se před Císaře a hluboce se poklonil, než přijal pamětní plaketu.
Tom odvrátil pohled při vzpomínce na Lorda Luka. Zdála se tak nevhodná, ta deska, když už manžel Lorda Dominica nikdy neobejme.
„Jsou chvíle,“ pokračoval Císař a Tomův pohled se vrátil k němu, když se Lord Dominic znovu posadil, „kdy musíme vystoupit z toho, o čem si myslíme, že je dobré, abychom udělali to, co je dobré. Lord Kent z Domu Crae tomu rozuměl a je to proto, že poskytl informaci, jež kriminálníky, kteří za vše byli zodpovědní, přivedla před spravedlnost. Císařský Dům nezapomene na cenu, kterou za to zaplatil.“

Tom se díval, jak se Císař pohledem zaměřil na Kenta, který seděl v první řadě, nebo spíš vedle ní ve svém vznášejícím se křesle se skromným úsměvem na rtech, přijel dopředu.
„A tak ho odměňuji Rubínem Statečnosti za jeho činy.“ Císař se naklonil a připnul mu zlatou placku na tuniku, ptáček na ní svíral v zobáku rubín.
Kent se na to podíval, pak zpátky na Císaře, pak na Toma. Pak se důstojně vrátil na své místo.

„A teď je mi potěšením udělit cenu za něco, co se neodvratně blížilo,“ řekl Císař, a tentokrát se otočil čelem k podiu. Pohledem se zadíval na Gordona, který stál po levici svého syna. „Taková přičinlivá služba ochraňovat Pět Měst není častá, a dokonce v důchodu ze služby, Lord Gordon vystoupil, aby vedl naše muže tam, kam ostatní nemohou, a aby je vedl k vítězství. Jsem si jistý, že kdybychom ho nechali, pak by vyrazil do zámoří společně s Generálem Chakuzou, než aby jen plánoval takový útok, ale to už raději neuděláme.“ Tom se díval, jak zvedl další metál ze stolku a přišel k jeho tchánovi s obsidiánovou deskou. „Odměníme jeho Dům tímto Kern d’Alt,“ předal Gorodnovi jeho dar, „a Císařským cenndulmar. Vaše nové sídlo na vás čeká v Genghirské Provincii.“

Tom viděl, jak Gordon polkl, pohled nespouštěl z Císaře jako muž ve službě. Cítil, jak se jeho rty mění do úsměvu. Jednou voják, navždy voják.
A pak se Císař otočil svýma očima na jeho chotě. Byl ten něžný pohled kvůli tomu, že Bill je druhý muž? Z nějakého důvodu si to Tom nemyslel.
„Drahý Bille,“ oslovil ho a Tom viděl, jak Bill polkl víc než kdy jindy. „Nikdy jsem neviděl tak neochvějnou oddanost Pěti Městům nebo Bohům, a v takovýchto těžkých chvílích víra často znamená hodně.“ Zvedl další metál, tentokrát stříbrný, vykládaný safíry, těžký náhrdelník, z kterého ‚medaile‘ visela jako přívěšek. „A tak ti uděluji Shangův řád,“ připnul ho Billovi na krk a usmál se na něj. „Nevěřím, že bych někdy řekl, že je tohle ocenění tak nedostačující.“
Bill se začervenal a Tom už nedokázal dál potlačovat úsměv. Souhlasil s Císařem; všichni udělali to, co by se od muže jejich postavení čekalo. Ale Bill šel za své možnosti. Tom by rád řekl, že by udělal to samé, ale nebyl si tím jistý.
Pak se Císař podíval na něj a Tom udělal stejný výraz, jako když byl malý a rozzlobil nějakého ze svých učitelů. A byl si jist, že si toho Bill všiml a velice ho to pobavilo.

„Lorde Tome,“ řekl a Tom měl najednou stejný pocit jako na své svatbě. Bylo lehké sledovat Billovu část, ale už nebylo lehké odehrát tu svou. Polkl. „Nemůžu vám dostatečně poděkovat za to, že jste přijal volání své povinnosti a své vlastní vůle; ne proto, že by se vám to vyplatilo, nebo byste vypadal statečně nebo dokonce proto, že jste byl k něčemu takovému vytrénován, ale protože jste nikdy nezvážil jen postávat stranou a dívat se na to, jak váš domov padá k zemi v popelu. Následoval jste Lorda Luka napříč Císařským Palácem, hledal ty, kteří se k nám vloupali. Našel jste moji rodinu,“ Císařův hlas při tomto trochu zakolísal, „a ujistil se, že jsou v bezpečí. Pak, jste našli mě a namísto toho, abyste nechal Lorda Luka vypořádat se s tím Bezvěrcem o samotě, uviděl jste, že se mu to nepovedlo a byl jste připravený dát svůj život za můj.“

Usmál se k publiku, na Senátory oblečené v bílém, pak na chotě Lorda Luka, Dominika, kterému tekly po tvářích slzy. On a Císař se už dnes ráno setkali, když byl Lord Luke uložen k věčnému odpočinku.
„Dva stateční muži, a i když je jeden pryč, bude navždy v mém srdci. Pro teď, Lorde Tome,“ řekl a otočil se zpátky k němu, „dám vám ocenění, o kterém si znovu myslím, že není dostatečné; Císařskou Hvězdu Valoru.“
Tom se musel zaradovat, když Císař zvedl cenu z polštářku vedle něj. Ocenění bylo cínové, a na něm byla vyleptaná Hvězda Císaře Boaze, prvního Císaře, který z království jako první vyhnal všechny Bezvěrce, kteří se v Pěti Městech usídlili.
Zachytil pohled svého otce; zdálo se, že vybuchne hrdostí, a Tom sklopil oči, aby viděl Billovu ruku ve své, než ho opustil. Císař Adwele se usmál a postoupil k Jorgovi.
„A tak, za vaše úsilí a za vás samotného, Lorde Jorgu, jsme také ocenili Dům Vave Kern d’Altem.“ Podal Jorgovi tu samou desku jako Gordonovi. „A také, samozřejmě, dostanete Císařský cenndulmar.“

Tom měl pocit, že tohle všechno je naprosto úžasné; všichni si prošli správním slyšením, kde slyšeli vojáky šuškat si o Gordonově povýšení, ale ani se neopovažovali myslet na to, že by to mohla být pravda. Teď nedokázal zastavit úsměv, který se mu dral na rty.
Ale pak se na něj otočil jeho otec a on se usmívat přestal. Jorg se mu podíval do očí a naklonil se k němu tak, že to vypadalo jako poklona, dával před sebe desku, aby si ji vzal, s malým úsměvem na tváři.
Tom se na něj díval, očima těkal mezi obličejem svého otce a tím, co bylo před něj pokládáno. Ocenění, které bylo předáváno Hlavě Domu, a tady byl, jeho otec mu ocenění předával. Slyšel o takovýchto ceremoniích, ale nikdy ji neviděl, a opravdu to nečekal, i když o tom už spolu mluvili.
Bill ho musel šťouchnout do zad, aby to Tom přijal, roztřesenýma rukama se natáhl dopředu, aby od otce převzal nabízenou desku. Jorg se znovu narovnal, stále se usmíval a Tom se podíval dolů na cenu, přejel prstem po starém písmu, ohromen. Pak se zamračil a zamyslel se nad nápisem ve Starém Jazyce a otočil se ke svému choti, spiklenecky se k němu naklonil.
„Co je tam psáno?“ zašeptal.
Bill zaváhal a pak ho poplácal po rameni. Tom byl až moc hrdý na to, aby se nezasmál.

~*~

Aplaus zněl Tomovi v uších i po ceremonii, kterou si prošel, a slavnosti začaly. Všechno to začalo melancholicky, ale radost ze života a fakt, že jejich život může pokračovat i navzdory neštěstí… Dokonce i ti, kterých se ta tvrdá ztráta dotkla nejvíc, se začali usmívat a tančit.
Sám Tom se cítil, jako by létal, po tolika gratulacích a slibech ohledně kontraktů. Tahle část byla důležitá; to, co jeho otec dělal na každém setkání, upevňoval postavení Domu Vave.
Teď ta povinnost náležela jemu.
Ale na to přijde čas až později. Nejdřív měl potřebu tančit se svým překrásným chotěm na parketě, zatímco bude po jejich boku tančit Císařská Rodina. Byl poctěn tancem od samotného Merovahta, jemně se s ním točil po parketu a stále mu dokola a dokola děkoval. Nejspíše se Billovi dostavilo toho samého během tance s Císařem Adwelem, jelikož jeho tváře byly rudé jako zapadající slunce, které dopadalo dovnitř zdobenými stropními okny.

„Lorde Tome,“ poklonil se Císař, když mu přivedl Billa zpátky. „Váš choť je opravdu zručný a spanilý tanečník.“
„Jeho Výsost má dojem, že neumí tančit,“ řekl Merovaht s úsměvem. Bill zavrtěl hlavou.
„Vaše Výsosti, takový omyl teď dokážu přehlížet. Jste dobrý tanečník a vaše důmyslné kroky jsou opravdu skvělé.“ Poklonil se malinko Bill.
Císař Adwele se rozesmál. „Ashtone, prosím, vezmi Billa občerstvit se. Mám dojem, že kana a darvool se začínají rozlévat. Také bych si rád dal sklenku.“ Otočil se k Tomovi. „Chcete také něco?“
„Darvool, prosím,“ řekl Tom, byl trochu překvapený Císařovou nabídkou. Císař kývl a jejich manželé odešli ke stolům s občerstvením. Tom zoufale přemýšlel, o čem by bylo vhodné se s Jeho Výsostí bavit, ale než mohl uvíznout v poutech své společenské neobratnosti, Císař začal.

„Jak víte,“ řekl pomalu, „Raphael byl můj asistent.“
Tom přikývl. „Ano, vaše Výsosti. Bylo mi to řečeno.“
Povzdychl si. „Dobře. Poslední dobou je víc než důležité obklopovat se muži čestnými, chápajícími a odhodlanými. Myslím, že vy v sobě máte všechny tyto tři vlastnosti, Lorde Tome.“
Tom polkl. „Děkuji, vaše Výsosti.“ V jeho hlase se málem ozvalo vypísknutí.
„Takže vás žádám, Tome z Vave, jelikož teď budete žít v Pentapoli, chtěl byste mít pozici v Císařském Paláci?“
Tom chtěl mluvit. Věděl, že by měl, že to je v těchto situacích žádáno. Samozřejmě, že lidé, kteří byli o něco takového žádáni, měli už připravenou děkovnou řeč, a dokonce měli i řečnické nadání. Teď litoval toho, že poslal Billa pryč; byla jeho povinnost doplňovat Tomovy nedostatky.
Císař se na něj opatrně díval, jeho výraz byl s plynoucí časem stále nejistější. „Mám dojem, že buď jste nadměrně potěšen, nebo znepokojen a nevíte, jak mi to říct?“
Tom zamrkal. „Potěšen,“ vydral ze sebe. Odkašlal si. „Ano.“
„Výtečně,“ řekl Císař, byl sám potěšen, a pak si všiml, že se vrátili jejich manželé.

Tom se otočil, vděčný, a okamžitě chtěl Billovi všechno říct, ale vtom si všiml, že se on i Merovaht vrátili bez pití.
„Je mi ctí vám pogratulovat, Lorde Tome,“ řekl Merovaht s velkým úsměvem. Bill vedle něj vypadal bledě a otřeseně, a tak ho Tom s obavami objal.
„Pak už jsi to slyšel,“ zeptal se, znovu potěšen. Bill zamrkal a tázavě se na manžela podíval.
„Ty jsi už byl informován?“ zeptal se překvapeně.
„Samozřejmě, komu jinému by se to mělo říct jako prvnímu?“ zeptal se Tom a do jeho hlasu se vedral kousek pobavení.
„Mám dojem, že tady došlo k nedorozumění,“ řekl Císař pomalu.
„To asi máš pravdu, manželi můj. Možná bychom je měli nechat, aby to vyřešili. Znovu, Lorde Tome, máte mé gratulace.“
Tom se díval, jak Císař a jeho choť odešli, a pak se otočil na Billa. „Co se stalo?“
Bill vydechl a jemně se dotkl Tomova obličeje. „Lásko, Ann Kathrin začala rodit. Musíme se rychle vrátit do sídla, aby… aby-„
Tom byl šokován do morku kosti, až moc novinek ze všech stran, ale Billova nejistota byla dostatečná na to, aby to ustál. Položil dlaň svému choti na tvář.
„Abychom byli to první, co uvidí,“ dokončil za něj Tom větu, srdce mu v hrudníku divoce bušilo.
Bill trhaně přikývl, nedíval se mu do očí, vypadal nervózněji, než jak ho Tom kdy viděl, a to se mu na něm velice líbilo. Nebyl schopný přestat se usmívat, přitáhl si Billa k sobě a políbil ho, pocity z jejich spojení mu trochu uklidnily jeho roztřesené nervy.
Dnes v noci se narodí jeho syn.

autor: Little Muse & Majestrix