Když se dva světy spojí 4.

Tom

Ten kluk… Co je zač? Určitě jsem ho nikdy neviděl. Pamatoval bych si ho. Kdo to, sakra, je?

„Hej, brácho, nejdem už?“ drcl do mě Matthew.

„Jo,“ zamumlal jsem. Cítil jsem se docela trapně. Páni, to se mi ještě nikdy nestalo, takhle neomaleně na někoho zírat. Ten kluk si o mně musel myslet, že jsem psychicky labilní, postižený, zfetovaný nebo prostě idiot. A mám pocit, že to čtvrté si vážně myslel.

Když jsem s kluky vyšel ven, už jsem ho skoro neviděl. Byl hodně daleko. A mě k němu něco hrozně táhlo…

„Jdeme,“ zavelel jsem a rychlým krokem jsem se za černovláskem vydal.

„Ale kámo, tam nebydlíš,“ namítl Jesse.

„No a?“ sykl jsem. To už nikdo nic neřekl a vydali se za mnou. Nikdo se mi neodvažoval odporovat. Tady přestávala veškerá sranda a oni to poznali, jen nevěděli proč. A já vlastně taky ne.

Bill

Už jsem se nemohl dočkat, až si doma zalezu pod horkou sprchu. Snad ze sebe konečně dostanu Kaulitzův pohled. Sakra, jsem tak paranoidní. Jak by se na mě teď mohl dívat, když je určitě ještě uvnitř? Zase až tak moc jsem ho určitě nezaujal. Já ne. Ale musím uznat, že kouzlo vážně má. Ty oči… Nemůžu uvěřit tomu, jak moc mě ovlivnily.

Na to, že byla páteční noc, bylo dost vylidněno. Na náměstí bylo jen pár lidí a v ulicích vůbec nikdo. Jako obvykle jsem si cestu zkrátil parkem, protože od něj byl můj domov už jen pár set metrů.

„Kampak tak rychle, zlato?“ ozvalo se za mnou. Prudce jsem se otočil a srdce se mi divoce rozbušilo. Sakra… Měl jsem tušit, že tady určitě nějaká partička bude. Naproti mně stáli tři kluci tak mého věku, možná o něco málo starší.

„Dejte mi pokoj,“ zamračil jsem se a otočil se k nim zády s úmyslem, že odsud rychle vypadnu.

„Ale, ale, co jsi tak zlá?“ chytil mě jeden z nich za rameno. Otočil jsem se na něj a zavrčel jsem.

„Jsem kluk, ty idiote. Teď, když jste zjistili, že nejsem holka, byste mě už mohli nechat na pokoji.“

„Kluk nebo holka, to je jedno. Jsi pěkný a zasunout se do tebe dá, i když jsi kluk,“ chytil mě další za bradu a prohlédl si mě. Mezitím už mi jiný zkroutil ruce za zády, abych se nemohl bránit.

„POM-“ zakřičel jsem, ale ten třetí mi zakryl pusu šátkem, takže mé naděje se ještě zmenšily. Trhal jsem sebou, jak jen to šlo, ale nebylo mi to nic platné. Oni byli tři, já byl sám, a navíc měli mnohem větší sílu než já. Teď už jsem mohl doufat jenom v zázrak.

„Tak si trochu pohrajeme,“ ušklíbl se ten, co mě držel za bradu a jazykem mi přejel přes tvář. Hnusilo se mi to. Byl tak odporný. Ty pocity ve mně zvyšovaly cizí ruce, které se mi dobývaly pod tričko, přejížděly mi po břiše a dotýkaly se mých bradavek. „Neskrývej svoje pocity, jen vzdychej. Jen ukaž, jak se ti to líbí,“ třel mi jeden z nich rozkrok a sundal mi šátek. Využil jsem toho a plivl jsem na toho, co stál přede mnou.

„Ty děvko!“ chytil mě za krk a na moment mě začal dusit. Když stisk uvolnil, rozkašlal jsem se a zalapal po dechu. Sakra… To ne! Tohle se přeci nemůže stát zrovna mně.

Tom

Kudy to jde? Není blázen? Jít v noci přes park a sám… to je teda logika. Všiml jsem si, že kousek za ním šli tři kluci. Byli poměrně daleko od nás, neviděl jsem přesně, co se děje, ale určitě ne nic dobrého.

„Mákněte si,“ přidal jsem sám do kroku, protože se mi vůbec nelíbilo, jak blízko u toho kluka jsou. Po minutě už jsme stáli kousek od nich. Vypadalo to, že tomu klukovi chtějí něco udělat, asi ho znásilnit. Výborně. Takovéhle typy od srdce nesnáším. Nejsou schopni sehnat si vlastní ženskou, tak přepadávají v partách slabší, aby na nich mohli ukojit svou touhu. Nechutné a zvrácené. Nehledají rozdíly mezi dívkami a chlapci. Ještě horší. Nedokážu ani pomyslet na to, že by mě přepadla parta nadržených magorů a znásilnili by mě.

Těmito myšlenkami se ve mně vyburcoval vztek a začala mě svrbět pěst. Prokřupnul jsem si ji a lehce jsem se ušklíbl. To nedopadne dobře. Ale pro ně.

„Musíme mu pomoct,“ zavelel jsem.

„Ale vždyť toho kluka ani neznáme,“ namítl Daniel.

„Byl u Naomi na párty. Poznávám ho. A navíc jsou na něj tři. Byli bysme pěkní srabi, kdybychom mu nepomohli,“ zamračil jsem se. „Takže, Dane, rveš se z nás nejlíp, vezmi si toho blonďatého. Sebastian ti pomůže. Jesse a Matthewe, vy si vezměte toho vysokého a já si beru toho, co stojí před tím černovlasým klukem.“

„Fajn,“ kývli a rozeběhli jsme se k nim. Kluci se už do těch dvou pustili a já si stoupl za toho hlavního. Ještě si mě nevšiml. Poklepal jsem mu rukou na rameno a jen, co se na mě otočil, pronesl jsem: „Nestydíš se, dovolovat si na slabší?“ Načež jsem mu dal pěstí do tváře tou největší silou, jakou jsem ze sebe v té chvíli vydoloval. On spadl na zem a nezvedal se. Během vteřinky už měl celou tvář zamazanou od krve. Zřejmě jsem mu zlomil nos. Bod pro mě. Rozhlédl jsem se. Dan se Sebastianem už byli hotoví a pomáhali Jessemu a Mattheweoi. To zvládnou. Došel jsem k černovláskovi, který klečel na zemi se sklopenou hlavou a nandaval si triko. Opatrně jsem mu položil ruku na rameno: „Jsi v pořádku?“

Vyplašeně zvedl hlavu a špitl: „Jo, asi jo.“

„Dobře, já jsem Tom,“ představil jsem se.

„Já… jsem Bill. A… děkuju, že jste mi pomohli.“

„To je přeci jas-„

„Bacha, Tome!“ zařval na mě Jesse a já se rychle otočil, ale poslední, co jsem viděl, byla pěst těsně u mého obličeje. Pak jsem pocítil tupou bolest na spánku a ztratil jsem vědomí.

autor: Rose