Connect With The Devil 15.

Obrovský shluk studentů procházel hlavními dveřmi do školní budovy. Mezi nimi se vlekli i Eric s Tomem. Rozebírali schůzku, na které Tom s Maddelaine předešlý den strávili čas.

„No a jak jsme byli zabraní do toho rozhovoru, nahnul jsem se ke stolu a neuvědomil si, že mám to cappuccino položené tak blízko. Tím pádem se to na mě celé vylilo. Navíc bylo horké jako samotné peklo.“ Dořekl nešťastně Tom a Eric se nemohl ubránit smíchu.

„Brácho, ty máš vážně z pekla štěstí.“ Dostal ze sebe mezi pochechtáváním.

„Tomu bych teda i věřil. Někdo tam dole mě prostě musí zbožňovat.“ Řekl Tom s povzdechem a měl chuť se sám sobě zasmát.

„Anebo to je prostě tvým nedozírným talentem.“ Vypláznul na něj Eric jazyk.

„Blbečku.“ Uštědřil mu Tom slabou herdu do ramene a na jeho rtech pohrával nepatrný úsměv.

„Ericu, můžete prosím na moment?“ Přerušil je v jejich hašteření učitel matematiky.

„Děje se něco?“ Nadhodil Eric nechápavý výraz.

„Ne ne, nemusíte mít obavy. Jenom bych s vámi potřeboval o něčem mluvit.“ Uklidnil učitel Erica, v němž tím podnítil zvědavost. Když nic neprovedl, co po něm tedy může chtít?

„Dobře.“ Pokývl hlavou směrem k učiteli. „Uvidíme se o další přestávce. Měj se, brácho.“ Rozloučil se s Tomem, a poté vykročil za učitelem k jeho kabinetu. Tom mu mávnul a nemohl se dočkat, až zjistí, proč chtěl učitel s Ericem mluvit. ‚Možná ho chce obsadit v nějakém matematickém turnaji, nebylo by to poprvé.‘ Zamýšlel se. Tým, jenž byl poskládán z nejlepších matematiků na škole, již takhle vyhrál nové vybavení vědeckých tříd či jiné pomůcky pro výuku. Z velké části díky Ericovi, který patřil opravdu mezi špičky.

…

„Dneska jsi nějaký roztržitý.“ Alicia přinesla Franzovi do kanceláře dokumenty, jež si vyžádal. Už od rána byl zahloubaný hluboko ve své mysli a na práci se pořádně nemohl soustředit.

„Já jenom… doma se dějí divné věci, víš?“ Vyslovil nakonec po chvíli váhání Franz.

„Jaké divné věci?“ Alicia si sedla naproti němu a přehodila nohu přes nohu. Elegantní sukně s rozparkem se jí trochu povyhrnula.

„To Stans… včera… ona, překvapila mě. Vzala si dovolenou. Ani nevím, kdy naposledy něco takového udělala. A když jsem přišel včera domů, pobíhala tam po kuchyni a připravovala večeři. Nejdřív jsem si myslel, že něco chystá a nemůže to být jen tak, ale ona sama mě ujistila o opaku. Popravdě to byl docela příjemný večer.“ Alicia si po těchto slovech povzdechla a postavila se. Franz ji okamžitě napodobil a došel k ní.

„Co se děje drahá?“ Uchopil její dlaně do svých a věnoval jim hřejivý stisk.

„Někdy mám obavy, že si to celé rozmyslíš a vrátíš se zpátky ke Konstantine.“ Přiznala Alicia. Franz jí prsty nadzvedl bradu a zahleděl se do jejích nejistých očí.

„Nemusíš mít obavy, protože to se nestane.“

„Jak bych je mít nemohla? Stojím proti ženě, kterou jsi hluboce miloval, kterou sis vzal a s níž máš úžasné dítě.“ Alicia vyvlekla své dlaně z Franzových a popošla k jeho pracovnímu stolu, o nějž se opřela.

„Přesně jak jsi řekla. Miloval jsem ji, ale to je minulost. Teď jsem s tebou a jeden příjemně strávený večer to nemůže změnit. Jen to věci poněkud usnadní. Zachováním dobrých vztahů se Stans bude ta záležitost ohledně rozvodu mnohem méně bolestivá pro nás i Toma.“ Pronesl Franz, popošel k Alicii, uchopil ji za boky a nahnul se k ní pro polibek. Ta mu ho ochotně oplatila. Z jejich důvěrné chvilky je vyrušilo rázné zaklepání na dveře. Leknutím od sebe odskočili, Alicia si porovnala vestičku kostýmku a poté setřela z Franzových úst vínovou rtěnku.

„Dále.“ Vyzval Franz konečně klepajícího a odcházející Alicii ještě stihnul zašeptat, že se uvidí na obědě. Ta na něj mrkla a svojí ladnou chůzí odkráčela na vysokých jehlách z kanceláře.

…

„Serino, pojďte dál.“ Vyzval učitel matematiky Serinu ke vstupu do kabinetu po jejím zaklepání. Měla tam jít kvůli tomu stupidnímu doučování, jak ho otitulovala. Kdyby si nebyla jistá, že její matka své hrozby splní, vůbec by sem nešla.

„Mluvil jsem s vaší maminkou. Jsem rád, že jste nakonec s tím doučováním souhlasila. Věřte mi, bude to pro vás dobré.“ Usmál se na ni a Serina by ho nejradši něčím praštila. ‚Dobré? Horší už to být nemůže.‘ Vzdychala v duchu, nahlas však nevydala ani hlásku.

„Takže teď stačí pouze domluvit termín, abych mohl najít volnou třídu, která vám bude k dispozici.“ Mrknul na Serinu učitel. „Který termín je pro vás časově nejdostupnější?“ Zvednul k ní pohled s otazníky v očích.

„To je fuk, nějak to prostě naplánujte a potom mi dejte vědět.“ Mávla rukou Serina, pozdravila na rozloučenou, otočila se na podpatku a zmizela z kabinetu tak rychle, jako se tam objevila. Ještě pár minut a rupnuly by jí nervy. Nepochybovala o tom, že jí to doučování napálí na co nejvíc dní, nadšení z něj přímo odkapávalo.

…

Jen co zazvonilo, Tom se hrnul ze třídy mezi prvními. Nikdy nebyl příliš horlivý cpát se mermomocí ven mezi tím stádem studentů. Raději počkal, až se přežene ten největší chumel, a teprve pak bez nějakých zbytečných tlačenic vyšel ven. V tuto chvíli ho však poháněla zvědavost. Byl u lavičky první a netrpělivě podupával nohou, vyhlížejíc Erica. Přibližně po dvou minutách, které mu připadaly spíš jako dvě hodiny, zahlédl zářící fialovou ve vlasech svého nejlepšího přítele.

„No to je dost. Kde proboha jsi?“ Spustil hned Tom sotva s Ericem usedli na lavičku.

„Klídek. Ujíždí snad vlak?“ Pozvednul Eric obočí a začal se přehrabávat ve své tašce přes rameno, kde hledal svačinu.

„Co ti chtěl?“ Vypálil Tom další otázku a svačina ho v tento moment vůbec nezajímala.

„Cho kfo chel?“ Zamumlal Eric s plnou pusou. Tom protočil oči.

„No přece tvůj učitel matiky.“ Řekl, jako by to byla nejvíc jasná věc pod sluncem. Eric dožvýkal a polknul.

„To bys v životě neuhod.“ Vyhrkl Eric záhadně.

„Musím to z tebe páčit? Tak už mi to probůh konečně řekni.“ Tom z toho byl na mrtvici. Byl totiž ukrutně zvědavý tvor a vždy se chtěl danou informaci dozvědět co nejdřív. Nesnášel, jakmile někdo neustále napínal, prodlužoval a chodil kolem horké kaše. Bylo to, jako zavřít na smrt vyprahlého člověka do klece a před tu klec postavit sklenku s vodou pryč z jeho dosahu.

„Chtěl, abych někoho doučoval.“ Slitoval se nakonec Eric.

„A to má být ta tvoje záhada? Doučování?“ Protáhl zklamaně Tom. Čekal teda něco mnohem víc zajímavějšího.

„To nejlepší teprve přijde. Jde totiž o to, koho chce, abych doučoval.“ Nadhodil Eric lišácký úsměv a Tom ožil, očekávajíc odpověď. Eric místo sdělení jména dané osoby popadl svoji brašnu, přehodil si ji přes rameno jako kabelku, přešel od jednoho konce lavičky ke druhému chůzí, při které se lehce pohupoval v bocích, pohazoval vlasy a zvýšeným hlasem spustil: „Bene, drahoušku, už jsi slyšel o té akci, co má být příští sobotu? Tam zaručeně nesmíme chybět.“

Tom propukl v salvu smíchu, jež ještě zintenzivnila, když si představil, že by kolem zrovna procházel Ben a Erica slyšel. Smál se, až se přelomil v pase. V mžiku se však narovnal a smích ho rychle přešel. Právě mu to došlo.

„Počkej… ty… máš doučovat… tu…“ Nedostal ze sebe ochromením kloudnou větu.

„Přesně tak.“ Pokýval Eric hlavou a sednul si zpátky vedle Toma, načež se začal věnovat své rozjedené svačině.

„A tys souhlasil?“ Vykulil oči Tom.

„Co jinýho jsem měl dělat? Navíc za to dostanu přičtené nějaké plusové body ke známkám z matiky a tak. Teda, ne že bych to potřeboval.“ Uchechtnul se Eric.

„A ona o tom ví? Dobrovolně se podrobí doučování? To mi na ni nějak nesedí.“ Zamračil se Tom.

„Jó brácho, nemám tušení. Asi jo, jinak by mě o to učitel přece nežádal.“ Pokrčil Eric rameny.

„Stejně je to ironie. Ona, která nad námi vždycky ohrnovala nos, teď potřebuje tvou pomoc.“ Prohodil Tom.

„Život je jedna velká ironie.“ Řekl zamyšleně Eric a ukousl si další sousto.

…

Serina dorazila naprosto vyčerpaná domů. Škola ji dnes totálně psychicky vycucla. Navíc se vůbec nemohla soustředit. Ben k tomu všemu ještě dnes chyběl, takže ho ani neviděla. Napsala mu zprávu, ale on nazpět neodpověděl.

„Serino, to jsi ty?“ Zavolala její matka odněkud z domu. Serina si rozepnula boty na podpatku, shodila je z bolavých nohou a vydala se směrem do obývacího pokoje. Její matka tam seděla, na klíně měla notebook a popíjela čaj. Dělala pravděpodobně něco do práce.

„Čau.“ Pozdravila ji otráveně.

„Byla ses dneska domluvit na to doučování?“ Přehlédla Serinina matka její kousavý tón.

„Měla jsem snad jinou možnost?“ Rozhodila Serina rukama.

„Ne.“ Odpověděla jí s úšklebkem matka. Serina našpulila rty a měla chuť matce něco od plic říct. Všechny jedovaté poznámky však spolkla a šla do svého pokoje. Praštila sebou do peřin a zavřela útrpně oči. ‚Kéž by to bylo celé pouze zlý sen.‘

…

„Takže chci potom slyšet veškeré podrobnosti, je ti to jasné?“ Upozorňoval Tom další den ve škole Erica. Dnes se měl totiž on i Serina setkat u učitele matematiky a domluvit na pevno termíny doučování. Serinina matka se chtěla ujistit, že Serina na to doučování bude opravdu chodit, a požadovala podrobné informace o jejím prospěchu. Proto se celá tahle záležitost nedomluvila soukromou formou. Většinou si každý sehnal doučování sám a následně probíhalo u daného jedince doma. U Seriny by to ovšem takhle nefungovalo, jistě by tam chodila, jak se jí zlíbí anebo vůbec. Učitel matematiky to tedy zajistil tak, aby se to Serině počítalo za klasické vyučovací hodiny. Takže pokud bude chybět, automaticky se jí to započítá do absence.

„Žádný strachy, všechno ti vylíčím do sebemenšího detailu.“ Ujistil Toma Eric.

„S tím počítám.“ Tom Erica pro štěstí objal a při jeho odchodu do vzduchu vyzdvihl zaťaté pěsti na znamení, že mu je drží.

Eric zaklepal na dveře učitelova kabinetu a čekal na jeho výzvu, po níž vstoupil. Serina tam ještě nebyla.

„Dobrý den.“ Pozdravil slušně. Učitel k němu vzhlédl a přívětivě se usmál.

„Ááá, Ericu, dobrý den, jste tady včas.“

„Nerad chodím někam pozdě.“ Řekl Eric a otřel si mírně zpocené ruce o džíny. Byl trochu nervózní, nevěděl, co od toho čekat.

„Taky neholduju pozdním příchodům, ale jak vidíte, slečna Dörflerová náš názor nejspíš nesdílí. Posaďte se.“ Pobídnul učitel Erica. Ten semknul rty do úzké linky a prkenně se posadil na židli. Dlaně spojil k sobě a vsunul si je mezi stehna. Uběhlo asi dalších pět minut a nato se ozvalo spěšné zaklepání.

„No pojďte dál, už vás nedočkavě očekáváme.“ Spustil učitel. Serina vešla do kabinetu a za pozdní příchod se neomluvila. I kdyby to měla v plánu, zapomněla všechno, co měla na jazyku ve chvíli, kdy uviděla Erica.

„Co ten tady dělá?“ Vyhrkla po prvotním šoku.

„Pokud se nemýlím, jste tady kvůli doučování správně? Jenže k tomu potřebujete někoho, kdo vás bude doučovat a přesně z toho důvodu tady Eric je.“ Dořekl učitel možná jízlivěji, než měl v úmyslu. Trochu ho pobouřilo, že Serina jde pozdě a ještě klade tak hloupé otázky.

„Neptala jsem se na to, co tady dělá, ale co tady dělá on?“ Štěkla Serina a ukázala prstem na Erica.

„Máte snad s panem Sommerem [čti Zomr] nějaký problém?“ Pozvedl obočí učitel. Sotva stačila Serina něco říct, doteď mlčící Eric se zamračeně zvednul ze židle.

„Hele, jestli ti nejsem dost dobrý, vnucovat se nebudu, to opravdu nemám zapotřebí. Koneckonců, já nejsem ten, kdo tady potřebuje doučovat. Na mojí straně ztráty nebudou.“ Ucedil mezi zuby. Opravdu neměl chuť poslouchat nějaké urážky. Byl dost překvapený Serininou nevědomostí. Dával to zčásti za vinu i učiteli, protože s ní měl první prodiskutovat případné možnosti. Mohl jí dát na výběr z více potenciálních doučovatelů. Nakonec, na doučování bude chodit ona, tudíž by bylo fér, kdyby si mohla vybrat, kdo ji do tajů čísel a počtů zasvětí.

„Vaše matka mě požádala o to nejlepší a tady Eric je nejlepší. Jestli máte ovšem něco proti, kontaktuju vaši matku a…“ Učitel nestihl domluvit. Přerušila ho totiž Serina.

„Ne, to nebude třeba.“ Dostávala ze sebe jen velmi ztěžka. Vlastně to bylo jedno, jestli ji bude doučovat tenhle magor s naprosto šíleným vkusem nebo jiný podobně psychicky narušený blb, pomyslela si.

„To jsem rád, už kvůli nepříjemnostem, které by tímto vyvstaly. A teď… můžeme se přesunout k tomu, proč jsme vlastně všichni tady?“ Zeptal se, a když Eric i Serina mrzutě přikývli, vyzval je k posazení na židli. „Takže mám tady takový plán, jenž nebude zasahovat do vašeho rozvrhu a nijak ho tím nenaruší. Doučování bude probíhat v pondělí osmou hodinu, ve středu nultou, protože máte oba již osm hodin a pochybuju, že byste toužili po deváté. Nemýlím se?“ Učitel po nich hodil očkem. Netvářili se moc nadšeně na ranní vstávání, obzvlášť Serina měla kyselý výraz, jako by právě kousla do citrónu. „A v pátek sedmou bude poslední hodina. Všechny hodiny budou probíhat ve třídě číslo 207. Jakmile jeden nebo druhý nebudete moct z vážných důvodů přijít, omluvíte se u mě. Nějaké dotazy?“

„Jo, jak dlouho tohle bude trvat?“ Zeptala se Serina.

„Doučování skončí ve chvíli, kdy se pozitivně projeví na vašem prospěchu.“ Rozšířil učitel ústa do úlisného úsměvu.

„Fajn, je to všechno?“ Serina se netrpělivě podívala na svůj mobil. Nechtěla zde trávit přebytečný čas.

„Ano, všechno. Můžete jít.“ Učitel jim oběma dal vytisknutý plán pro případ, že by zapomněli. Serina se urychleně zvedla, zamumlala na půl úst pozdrav a prohnala se kolem nich ke dveřím jako uragán. Ericův odchod byl poněkud klidnější. Už teď litoval svého souhlasu, ale copak mohl dát učiteli košem? Říct mu: „Ne, doučuj si ji sám?“ To by kompletně změnilo učitelův pohled na něj a upřímně nepotřeboval, aby si ho zrovna učitel matematiky rok před maturitou zařadil na seznam neoblíbených.

…

„Kampak, mladý muži?“ Zastavila Adelaide Toma, který přímo běžel ke schodišti. Potřeboval se co nejdřív dostat do svého pokoje na skype.

„Uhm já… potřebuju si něco zařídit na počítači.“

„Jsem si jistá, že to počká. Nejdřív se pojď naobědvat.“

„Ale já…“ Tom bezradně těkal očima po místnosti. Snažil se vymyslet něco konstruktivního, což se mu moc nedařilo.

„Ale co? Vždyť jsi ve škole měl jenom svačinu. Nic není tak naléhavé, abys kvůli tomu hladověl. Však on ti ten počítač nikam neuteče.“ Chytila Adelaide Toma kolem ramen a nasměrovala ho ke kuchyni. Tom si povzdechl, vytáhl mobil a honem naťukal Ericovi sms.

Přijdu později, vyskytnul se tu větší technický zásek (Aduška)×D Připrav si svou výpověď, nemůžu se dočkat 😛

autor: Emilia