autor: Saline A.
První, co jsem ráno po probuzení viděl, byl Anisův stále ještě spící obličej. Jemně se usmíval, byl naprosto okouzlující, ale mnohem lepší bylo, že pevně svíral můj pas oběma rukama. Jemně jsem ho políbil na rameno a se slastným zafuněním se znovu zabořil do jeho teplého náručí.
„Dobré ráno,“ zabručel.
„Ahoj,“ uculil jsem se. Z hrdla mi vyšlo tiché zavrnění, když mě jednou dlaní pohladil v kříži. „Doufám, že jsem tě v noci moc nekopal.“
„Bille, máme do sebe nohy zamotané takovým způsobem, že jsme se ani nehnuli,“ rozesmál se, až se obě naše těla otřásala. „Ale nevadilo mi to, vlastně to bylo docela příjemné.“
„Mně bylo příjemné, že’s mě celou noc držel. A teď by bylo vážně příjemné, kdybys mě konečně políbil.“
Bez jediného slova mě Anis chytil za tvář a bez protestů se mi vpil do rtů. Líbali jsme se líně, ještě se stopou rozespalosti v tělech, ale v žádném případě to Anisovi nezabránilo v tom, aby se posadil a mě si vytáhnul na klín. Stejně jako předešlého večera jsem si omotal nohy kolem jeho pasu a pořádně se do toho polibku vložil. Držel jsem si ho za tváře a jazykem mu pronikal hluboko do úst, zatímco on mě pevně držel za zadek.
„Panebože, tohle bych mohl dělat pořád,“ zamumlal jsem mu do rtů, když jsem se dožadoval dávky kyslíku. „Bohužel ale musím konstatovat, že bych se měl dát dohromady a jít za Adrienem a pak za Gretou, oba čekají, až se ukážu.“
„A co když tě nepustím?“ pevně mi stiskl zadek.
„Vůbec se nebudu zlobit,“ kousl jsem ho do ramene. „Ale ty musíš taky pracovat.“
„Je sobota, nemusím.“
„V tom případě si tě na celý den rezervuju,“ s úsměvem jsem ho znovu hluboce políbil. „Ale bude to náš poslední den, protože Adrien mě zítra bezpodmínečně zabije. Nikdy mi to neodpustí.“
„Tak co kdybychom si ten poslední den trochu zpříjemnili, drahoušku?“ dlaní pomalu zajel za lem mých boxerek a začal pomalu masírovat můj holý zadek. „Když už by měl být ten poslední, byla by hloupost, aby byl všedně obyčejný, nemyslíš?“ lehce mě kousl do krku. Táhle jsem zasténal a se zakloněnou hlavou mu zaryl nehty do zad.
„Pojďme do sprchy,“ otřel jsem se svým rozkrokem o jeho, zatímco jsme o sebe vášnivě otírali naše rty. Bez dalšího otálení se mnou Anis vstal a aniž by se jedinkrát zastavil nebo zapochyboval, donesl mě až do sprchového koutu, ale ani tam mě nepostavil. Opřel mě o stěnu, a zatímco mě jednou rukou přidržoval kolem pasu a dravě mě líbal, druhou rukou poslepu nastavoval správnou teplotu vody.
Když na mé tělo konečně dopadly první kapičky vody, krátce jsem se zasmál, jak mě polechtaly, ale vzápětí jsem se znovu vrhl na Anisovy rty. Skutečnost, že na sobě oba máme boxerky, mi došla, až když Anis zahákl dva prsty za lem těch mých a pomaličku je začal svlékat.
„Anisi, já jen…“ zastavil jsem ho v půli pohybu a ustrašeně k němu vzhlédl.
„Neboj, dnes se jen uvolníme. Milovat se budeme, až přijde správný čas,“ láskyplně mě líbal, přičemž mě hbitě svléknul. Nedal jsem mu volný prostor na nějaké prohlížení a sám jsem ho třesoucími se prsty vysvlékl. Stáli jsme tam proti sobě nazí, vzrušení na nejvyšší možnou míru a oba zvědavě nahlíželi do klína toho druhého. Překvapilo mě, že Anis má obřízku, ale rozhodl jsem se to zatím nijak nekomentovat a raději jsem mu prsty přejel od ramen až dolů k podbřišku, s pohledem zapíchnutým do jeho očí. Prsty jsem něžně obkresloval každý záhyb jeho těla, než jsem se konečně dostal k jeho penisu. Když jsem prsty objal jeho penis, Anis pevně sevřel mé boky a s hrdelním stenem zabořil hlavu do mých vlasů. S něžným úsměvem jsem dál zpracovával jeho obrovský úd, přičemž Anis si mě značkoval po celém krku. Když se trochu vzpamatoval z prvotního šoku a překvapení, prsty začal mapovat mé tělo, stejně jako jsem to ze začátku dělal já, a poté prsty opravdu pevně sevřel můj penis. Naprosto oněmělý šokem jsem ho pustil a zaryl nehty mezi chladné kachličky.
„Pane bože, Anisi!“ zaúpěl jsem. Zoufale jsem vyhledal jeho rty, abych v nich mohl najít potřebnou oporu pro nekřičení slastí na celý Berlín, nikdo z nás přeci nechce zkazit maličká dítka nevědomá sexuálního života. Po chvíli, když se mi zoufale rozklepala kolena, mě Anis jednou rukou pevně objal kolem pasu, což způsobilo střet našich klínů a já hrdelně zasténal. Bleskově jsem mezi naše těla prostrčil ještě svou rukou a přidal jsem se k Anisovu tempu. Stalo se z nás prudké a vášnivé klubko těl spletených do sebe navzájem. Dravě jsme se líbali, až dokud jsem se neudělal a nekousnul Anise do ramene, což byla zřejmě poslední kapka i pro něj, jelikož mi mezi prsty protékala lepkavá tekutina. S obrovskou úlevou jsem se opřel o zeď a něžně si k sobě Anise přivinul, abych mu mohl věnovat pár jemných polibků.
„Děkuju,“ zašeptal jsem mu do rtů.
„Jsi dokonalý,“ téměř neslyšně odvětil a pevně si mě k sobě přivinul. Bez dalších slov jsme se rychle umyli, abychom se vzápětí mohli jen v ručnících odkulit zpět do ložnice.
*
Poté, co jsme se po hodině oblékání, doprovázeném mazlením a opětovným svlékáním, konečně vyštrachali ven z mého pokoje, spousta chlapců právě opouštěla dům, vydávaje se za prací či za zábavou. Pár z nich se sice za našimi rozesmátými obličeji ohlédlo, ale vzhledem k tomu, že jinak jsme se k sobě s Anisem neměli, tak to mlčky přešli, za což jsem byl docela rád. Nikdo nemusí vědět, že spím s tím, kdo nám všem zachránil krky.
„Dobrý den, Greto. Omlouvám se, že jsem nepřišel pomoct se snídaní, nějak jsem… nestíhal,“ zčervenal jsem a letmo pohlédl na Anise, nabírajícího si svou snídani.
„Neomlouvej se, užij si víkend a přijď až v pondělí, jestli chceš, drahoušku.“
„Jste vážně moc hodná. V pondělí jsem tu jako na koni, hned ráno,“ olíznul jsem si prsty na znamení přísahy. Nabral jsem si celou svou nepříliš velkou porci a poslušně odcupital ke stolu, kde už slastně snídal Anis. Jen marně jsem se dohledával, zda náhodou někde neuvidím Adrienův úsměv s ďolíčky ve tvářích, ale bohužel si s největší pravděpodobností někde užíval sobotní partičku pokeru. S přáním dobré chuti Anisovi jsem se dal do jídla dřív, než by se mě snažil zhypnotizovat pohledem, jak to s oblibou dělá, abych se hlasitě rozesmál, protože by mi pak mohl láskyplně otírat zamazaný celý obličej. Mazaný.
„Co dnes budeme dělat?“ s úsměvem jsem vzhlédnul, když už jsem měl většinu jídla v sobě.
„Navrhuju zůstat celý den v posteli,“ zamumlal s plnou pusou, ale s odzbrojujícím úsměvem.
„Budou tě bolet záda, ta postel je na celodenní válení malá, to ti nemůžu udělat,“ zašeptal jsem.
„Taky nikdo neříká, že zůstaneme tady. Až dojíš, pořádně se oblečeš a já tě odvezu k sobě. Tam je postel tak velká, že tam můžeš hrát třeba fotbal. Tam nám bude dobře, zlato.“
„Ty máš další dům? Myslel jsem, že bydlíš tady!“ překvapeně jsem vydechl. „Jinak jsem ale už dojedl, takže jestli chceš, můžeme klidně vyrazit, jen si zaběhnu vzít mikinu.“
S úsměvem jsme oba líně vstali, odklidili talíře po snídani a bez sebemenšího spěchu se vydali k mému pokoji. Když jsem byl hluboce zachumlaný ve své mikině, vydali jsme se rovnou k Anisovu autu. Nijak už jsem se nepozastavoval nad tím, že má jeden z nejnovějších (a nejdražších) modelů BMW, prostě jsem se tiše posadil na místo spolujezdce. Cesta netrvala nijak dlouho, jen pár minut, přesto se ale Anis neubránil zhruba v půlce cesty, na semaforech, sehnout se ke mně pro vášnivý polibek.
„Vítej v mém domově,“ s úsměvem zajel do garáže. „Až otevřeš dveře, půjdeme přes dvorek a nelekni se, mám puštěného psa, asi po tobě skočí. Neboj, oblíbí si tě, je to mazel.“
„Dobře,“ pípnul jsem a jen nesměle nakračoval do dvora, protože jsem nevěděl, odkud na mě vyskočí jaká bestie. „Nekousne mě?“
„Neboj,“ objevil se těsně za mnou, přičemž si mě objal za pas. „Pozná, že patříš ke mně,“ usmál se. „Pralinko!“
Poté, co Anis zavolal na toho jeho miláčka, okamžitě jsem se k němu pevněji přitiskl, ale když jsem ucítil jeho oporu, zvědavě jsem nakouknul za roh. Bohužel pro mě, zrovna v tu chvíli se vyřítil maličký pejsek, proto jsem velmi rychle zase zacouval, nevynechávaje vystrašený pohled. „Klid,“ zapískal Anis. Sice nevím, jestli na mě nebo na psa, každopádně zabralo to na nás oba, protože pes přestal štěkat a já pištět.
„Určitě mě nekousne?“ zapochyboval jsem.
„Ne,“ rozesmál se.
Pomalu jsem se tedy odhodlal zpoza jeho zad vykouknout a podívat se do očí té nestvůře, ale překvapeně jsem vydechl, když se na mě smál malý černý labrador.
„Nevím, proč jsi tak vyváděl,“ zabručel jsem a vrhnul se na kolena k tomu zlatíčku, které okamžitě olízlo celý můj obličej. Vesele jsem ho drbal na bříšku, zatímco on mi chňapal po ruce, jako kočka po klubku vlny. „Kolik mu je?“ otočil jsem se na Anise, který nás pobaveně sledoval.
„Rok. Nedávno jsem si ho přivezl z nedalekého útulku. Ale jinak, miláčku,“ za pas si mě vyzvedl k sobě a pokračoval, „nezněl náhodou dnešní plán zalézt do postele a nic nedělat? Protože zatím se věnuješ mému psovi víc než mně.“
„Žárlíš?“ se smíchem jsem se k němu otočil.
„To si piš,“ také se rozesmál, ale rychle mě chňapnul za ruku a vedl mě dovnitř svého domu. Nadšeně jsem se rozhlížel do všech stran ve snaze najít nějakou pikantnost z jeho života, ale nezbývalo mi, než s úsměvem pozorovat fotografie jeho, jeho přátel a hlavně jeho maminky, asi.
„To jsi ty s tvou maminkou?“ zastavil jsem se u jedné zvlášť roztomilé.
„Přesně tak. Bylo mi asi třináct, když jsme ji fotili, v našem bytě,“ pousmál se a očima pohladil maminčinu tehdejší tvář. „Jednou tě s ní seznámím, budete si rozumět. Jsi stejně úžasný jako ona,“ něžně mě políbil. Bez dalších zbytečných slov jsme ve společném objetí zamířili k jeho ložnici, kde jsme se okamžitě za stálého líbání začali vysvlékat. Byli jsme pomalí, užívali jsme si doteků toho druhého, a když jsme konečně vlezli do postele, okamžitě jsme se k sobě přitiskli. Jako bychom bez sebe nedokázali dýchat. Zatímco Anis mě dráždivě líbal na krku, já rukama bloudil po celém jeho těle, nemohl jsem se nabažit pocitu, jak jsem prsty hladil vypracovaná záda, která v tuhle chvíli patřila jen mně. Ostatně jako celý Anis. Bylo mi víc než jasné, že jsem do něj zamilovaný, ale raději jsem ta drobná slůvka polkl, nechávajíc je tak na později.
„Anisi?“ krátce jsem se od něj odtáhnul a hluboce se mu zadíval do očí.
„Copak?“ usmál se.
„Děkuju. Za všechno, ale hlavně za to, že tu s tebou můžu být,“ lehce jsem ho políbil na jeho rozpraskané rty.
„Měl jsem na tebe zálusk poslední dva roky. Pořád nemůžu uvěřit, že tě teď mám tady, ve své posteli, nahého a udýchaného od nekonečného líbání, vzrušeného od tření našich těl, ale hlavně šťastného a spokojeného. Mám tě rád, Bille, opravdu ano,“ něžně mě pohladil po tváři. S úsměvem jsem si na něj vylezl a při té příležitosti odkopl absolutně zbytečnou peřinu.
„Taky tě mám rád,“ kousnul jsem ho do bradavky. „Sice ne dva roky, ale dva týdny už ano, a to se počítá. Rád s tebou trávím svůj čas, tuplem po dnešním zpestření s tebou chci být pořád. Jsem zvědavý, co budu dělat po sexu. Asi se k tobě přilepím,“ tiše jsem se rozesmál.
„To ti koupím nějaké lepidlo, protože už teď se nemůžu dočkat, až budu v tobě a přivedu tě na absolutní vrchol. Dokážeš si představit ten pocit, Bille?“ šeptal mi dráždivě do ucha, až mi na těle naskočila husí kůže. „Kdybys nevěděl, co mi dát k Vánocům, tak chci tohle.“
„A k narozeninám? Které máš mimochodem kdy?“ tvrdě jsem ho políbil.
„Příští pátek,“ pevně stiskl můj zadek, tudíž já mu odevzdaně zasténal do rtů. „A bohatě mi stačí, když tě najdu nahého ve své posteli, však já si poradím,“ znovu svými rty zajal ty mé, abych nemohl nic říct, ale stejně se mi podařilo odtáhnout a s vážným výrazem na něj pohlédnout.
„Do jaké stuhy se mám zabalit?“
„Do čokoládové,“ zavrněl. Sklonil jsem se k němu s úsměvem, a zatímco jsem rukou sjel k jeho probuzenému klínu, jen tiše jsem mu do ucha zašeptal: „Přání předem splněno“, načež jsem ho dravě políbil.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
Ti si to panečku dávají :D:D:D Ale jako docela mě mrzí, že tam nebyl ten Adrien, když už jsi mě nechala nad tím u minulého dílu tak uvažovat :D:D Doufám, že se toho přece jen dočkám! :D:D Jinak těším se na Anisovi narozeniny, to bude asi velice zajímavé :D:D a na další díl se samozřejmě těším taky =))
[1]: Neboj se, o vysvětlování Adrienovi nepřijdeš, protože to hraje docela velkou roli ve vývoji jejich přátelství. :)) Už brzy se rozhodně objeví. :))
Jsem ráda, že se těšíš! 🙂 Děkuji za komentář :* 🙂
[2]: Bezva ^^ 😀 Těším se 😀 Ale jako jestli to dopadne špatně, tak…! 😀 Nevím 😀 Těším se na to, ale zároveň z toho mám strašný strach 😀 Grrrr 😀
[3]: Nemysli hned negativně, ale ani nijak přehnaně pozitivně. 😀 Hezky to zanech na neutrálu. 😀 A nevrč na mě, nebo nebude nic! 😀
Oh.. tenhle díl mě dostal.. sice mi v něm chyběl Adrien, ale snad se brzy objeví.. 😀
[5]: Děkuji. 🙂 Nemusíš se bát, brzy bude na scéně. :))
Už se těším na Anisovy narozky, to bude něco 😀 skvělý dílek :)) a taky se těším na to, jak všecno Bill bude Adrienovi vysvětlovat 😉
ach :DDD to bude něco nemůžu se dočkat na bushidovo narozky :DD krásný díl 😉
[7]: Moc děkuji! 🙂
[8]: Koukám, Anisovy narozeniny oslavíte hlavně vy, čtenářky. 😀 Děkuji. :))
Wooow , se nějak rozjeli hošani :-D… No moje nervy krásnej díl! , honem honem další :-)))
Mně teda Adrien nechyběl ani trochu, po dnešním díle ani nevím, kdo to je xDDD
A budeš mě mít na svědomí, jelikož jsem nemocná a právě mi teplota vylétla tak nahoru, že ji nesrazím ani tunou Panadolu xD
Prostě to bylo úžasné, oni dva spolu, to je a vždycky bude ta nejsexy představa, teda kromě Anise a mě, že jo xD
Krásné něžnůstky a mazlení, celý den s Anisem v posteli, ten Bill se teda uměl narodit, měl by mámě poslat dárkový koš, za to, že ho vyhodila xD
Jestli budou v příštím díle ty Anisovy narozeniny, tak si beru ke čtení zmrzlinu, abych se aspoň trochu zchladila, jinak to nevidím.
Takže se těším, jak si bude Anis ten dáreček rozbalovat a jak si bude dáreček vychutnávat =)
A my s ním =)♥
To muselo byť krásne ráno, zavidim aj ja chcem. Popravde aj ja som si myslela, že Anis býva v tom dome. Chcela by som idieť Billa ako sa bojí toho psíka, a aj to ako sa sním potom hral. Stále som zvedavá na vysvetlovanie Adrianovy, dúfam, že to dobre dopadne. Teším sa na další diel.
[10]: Když už, tak už. 😀 Moc děkuji! 🙂
[11]: Trochu jsem takovou reakci od tebe očekávala, drahá. :DD
Nenenene, žádná teplota! 😀 Hezky do postýlky s bylinkovým čajem a léčit se (pokud možno s HfU :D) => Doufám, že se brzy uzdravíš! =*
Mám na věc stejný názor – nic není sexy víc, než já a Anis. 😀 😀
Něžnůstky a mazlení nesmí chybět. 🙂 Počkej, co chceš říct, že jí má ještě poděkovat? 😀 Provokace by to byla dobrá. :DD A teď si mi vnukla nápad! 😀 Muhahaha! 😀
Noo, zmrzlinu si přines, pro jistotu… 😀
[12]: Také bych chtěla, nebudu lhát. 🙂 No, původně bylo v plánu Anisovo obývání "útulku", ale později jsme potřebovala nějaké jejich soukromé útočiště, tak jsem mu navrch koupila domeček. 😀 Konec dobrý, všechno dobré, hm? 🙂 Děkuji =*
SKVĚLÝ!
[14]: Děkuju! =*
😀 že Pralinka 😀 to ma rozsekalo 😀 a tá čokoládová stuha … úúúh 🙂 mama moja, ďalší piatok chcem byť pri Anisových narodeninách x)teším sa ďalej
No teda,nikdy jsem Bushida moc nemusela,ale tahle povídka mě dostala =D.Bože jsem zvědavá jak bude reagovat Adrien,až sním bude Bill mluvit.Těším se na další =).
To bolo krásné!!..oni sú si asi fakt dúdení!!..neviem sa dočkať toho veľkého piatku!!…WAAA!!!…moc moc sa teším!!
[16]: Originální jméno 😀 Budeš, budeš, neboj :)*
[17]: Já ho taky nikdy moc nemusela. 😀 A teď jsem mu podlehla tím nejvášnivějším způsobem 😉
[18]: Děkujii 🙂 Velký pátek už brzyy :))
ti se teda rozjeli! 😀 skoro nevylejzaj ani z postele. 😀 tak hlavně že je jim spolu dobře. už jsem taky moc zvědavá na Anisovy narozeniny. 🙂