autor: PeTiŠka
Zdravím čtenáře u dalšího mého spisovatelského ‚díla‘. A to výjimečně pouze v mém podání a hlavně v jiném páru, než je Bill/Tom. Po přečtení (a stálého čtení ještě) dvou slečen a jejich Billshida jsem se rozhodla, že i já vpustím tenhle druh fantazie na uzdu a zkusím sepsat vícedílnou povídku zaměřenou na právě tyto dva aktéry, protože tenhle pár je po twincestu hned ten druhý nejžhavější vůbec! 😀 Neměla jsem kdysi odvahu něco na tohle téma sepsat, a hlavně jsem nemohla přijít na nějaký zajímavý děj. Až teď nedávno mě trklo něco, co by mohlo být pro čtenáře zajímavé a mně se to dobře psalo. Vše mám rozplánované a chci to dokončit co nejdříve, dokud to mám čerstvé v hlavě (a že mě to psaní téhle povídky sakra baví!). Tak tedy přináším první díl, budu ráda za každý komentář, kdo povídku přečte, opravdu:) P.
pairing: Bill/Bushido
Antonio, ten muž, který si velice střežil své doupě jeho malých pokladů, teď líně přecházel místností a prohlížel si pečlivě každý stojící objekt se zamyšleným výrazem. Stálo před ním pět mladých, na pohled obyčejných kluků a s tichostí čekali na verdikt, který vyřkne ze svých úst. Každý týden to probíhalo stejně. Každou středu si vybral pět ‚šťastlivců‘, kteří byli dáni do kupy a byli nabízeni jeho starým známým, kteří chodili ve stejném řemesle jako on sám.
„Myslím, že je vše v pořádku. Naši přátelé by měli přijet kolem třetí odpoledne. Já si budu muset zajet něco zařídit, tak se o ně postarejte s maximální péčí a zkuste jim za každou cenu prodat alespoň tři.“ Pronesl Antonio nekompromisně a otočil se na své dva kumpány stojící za jeho zády. Oba horlivě přitakali. Muž ještě chvíli přecházel sem a tam před řadou sotva plnoletých chlapců a zastavil se s přimhouřenýma očima u jednoho z nich. Prsty si nadzvedl jeho bradu a prohlížel si jej. Pátral v hlavě po jméně, když si konečně vzpomněl. Poslední dobou měl ve své menší residenci tolik chlapců na kšeft, že občas zapomínal, či si pletl jejich jména.
„Bill, že jo?“ ujistil se. Chlapec neodpověděl, musel to udělat jeden z těch dvou poskoků, který ho utvrdil o jeho jméně.
Chlapcovy černé, uhelné vlasy spadaly do jeho obličeje a lehce orámované oči černou tužkou se neochotně zavřely, cítil se poníženě. Jeho pobyt zde trval už věčnost. Na moc si toho ze svého života nevzpomínal. Věděl jen, že svého otce nikdy nepoznal a z jeho matky se stala prvotřídní alkoholička, která každým dnem nabírala na agresivitě, bila chlapce s čím dál větší vervou, až měl nehezké modřiny po celém těle. Jednoho dne samým strachem utekl a už nikdy se doma neobjevil. Tehdy mu bylo necelých 12. Toulal se po městě a občas měl to štěstí a dostal od kolemjdoucí pár drobných alespoň na kus pečiva. Vodu většinou pil z nedaleké řeky, nebo z kaluží. Měsíc žil tímhle stylem, zašpiněný, zoufalý a naprosto vyhublý, když jej jednoho dne objevil právě kolem projíždějící Antonio a vzal si jej do své péče – krmil jej, poskytoval hygienu i nocleh a tak trochu si ho vychovával k obrazu svému. Bill dostal naději, že i hodní a soucitní lidé přeci ještě jen na světě žijí.
Zklamání ale přišlo v jeho 14, kdy byl poprvé nabídnut jinému muži. Tehdy pochopil, proč tu je a jaký bude jeho životní úkol zde. Měl dělat prostituta v nějakém bordelu – odevzdávat své tělo úplně cizím za peníze. Jednou byl odkoupen. Starším chlapem, který už na pohled byl slizák. Chtěl si ho prvně ozkoušet sám, tvrdě si nezkušeného chlapce vzít a zjistit, jaké kvality Bill má a co bude chtít ještě vypilovat. Následný den byl vrácen a ten muž si vydupal své peníze zpátky. Jeho ruce byly pokousané až do krve a Antonio pochopil, že Bill se hodně urputně bránil. Od té doby o něj nikdo zájem neprojevil, byl na jejich vkus až moc mladý. Dnes už vlastnil něco málo přes 16 let.
„Nikdo o tebe nejeví zájem, začíná mě to štvát.“ Pronesl Antonio zamračeně a pustil ho ze svých spárů. Bill sklopil hlavu a krčil čelo. Nikdo mu tady nestál za pohled. „Jídlo ti dávám do huby, zázemí ti poskytuji, starám se o tebe, a co z toho mám?“ pohodil rukama zoufale. „Nezlob se, Bille, ale já už začínám mít plno a potřebuju prodávat. S takovou tě můžu mít bezúčelně na krku dalších pět let a to nejde. Jestli dneska neuspěješ, půjdeš odsud. Myslím, že ten starý šílenec Jack o tebe má stále zájem, vzít si tě do péče.“ Pronesl konečně a zamířil ke dveřím.
Bill zvedl vyděšeně pohled a započal vrtět zběsile hlavou do stran.
„K němu ne, prosím!“ vydechnul potichu a Antonio se jen ušklíbnul a zavřel za sebou dveře. Slyšel opovržlivý smích ze stran a zoufale zaskřípal zuby. Kdo byl starý, šílený Jack? Jeden věčně nadržený, odporný stařec, který měl pro mladé chlapce slabost. Nakládal s nimi po vlastním a rád prznil jejich nevyspělá těla. V jednu chvíli se mu zvednul žaludek, ale potlačil to. Snad poprvé v životě stisknul dlaně k sobě v modlitebním gestu a potichu prosil, aby si jej dnes někdo vybral. Nechtěl to nikdy, ale vše bude lepší než šílený Jack. Všechno.
***
„Už přijíždějí, tak se snažte!“ zavrčel jeden z Antoniových poskoků a zašel pro návštěvu dolů do salónku. Chlapci stále stáli vedle sebe. Všichni nadšeně a rozrušeně diskutovali o tom, jak bude vypadat první kupec a kdo co bude dělat pro to, aby oni byli jeho úlovkem. Oni se ve své práci naprosto vyžívali, Billa to odrazovalo. Byli tak jednodušší a nevážili si svého života. Jako poslední v řadě mlčky sledoval dveře, které se v další minutě otevřely, a dovnitř vešel celkem mladý muž. S úsměvem ihned zamířil ke své rozsáhlé nabídce. Netrvalo dlouho, když si odváděl rovnou dva své úlovky. Jednoho blondýna, kterému nebylo ani 15, a pak jednoho bruneta v Billově věku. Bill povzdychnul a na chvíli zavřel oči.
„Antonio se vám jistě brzy zase ozve!“ slyšel nadšený hlas jednoho poskoka. Neuplynulo ani 10 minut a byl tu druhý, který si vzal jednoho chlapce. Nevypadal nadšeně výběrem, ale nakonec se uskromnil a vzal si pro něj to nejlepší z těch tří, co tam stálo. Tím se splnil Antoniův požadavek, tři byli prodáni, dva zbyli. Bohužel mezi nimi i Bill, který už propadal naprosté zoufalosti, jeho oči začínaly být skleněné.
Plynuly minuty, půl hodiny, až se čas přehoupl na pátou hodinu odpoledne.
„Myslím, že už nikdo nepřijde.“ Pronesl jeden ze dvou a pohlédl z okna. Poté kouknul výsměšně na Billa. „Neboj, třeba ti ještě stihneme udělat večírek na rozloučenou.“ Zasmál se hlasitě a jeho společník se k němu přidal.
„Radši uteču!“ vyhrknul ze sebe rozčileně a otřel první slzu, která se mu líně vezla po tváři. Oba zařvali smíchy, až to s oběma chlapci, co tam stáli a vyčkávali, trhlo.
„Ba ne, ještě někdo jede.“ Zamručel po chvíli jeden z nich.
„To je Bushido!“ zalapal po dechu druhý a oba nevěřícně vytřeštili oči na snědého muže vystupujícího z auta.
„Antonio nebude věřit, vždyť ten se tu neukázal takových let! Myslíš, že ještě ty čubičky vychovává pro něj? Však víš…“ dohadovali se mezi sebou a Bill jen přikrčeně odposlouchával.
„Slyšel jsem, že ano. Bože, to bude kšeft! Myslel jsem, že na nás se už vysral. Ale proč přijel tak pozdě, jsou tu dva poslední, to nejhorší, co mohlo zbýt.“ Odplivnul si muž a kouknul na Billa a na druhého chlapce, který vypadal celkem vyrovnaně. No jasně, jemu totiž nehrozil žádný vyhazov, byl tu krátce.
„Když se mu nebude ani jeden líbit, prostě ho provedeme a ukážeme mu všechno, co máme. Antonio by to tak udělal.“
„Bezva nápad, jdu ho uvítat!“
Nakonec odešli oba dva chvatně dolů a na chvíli se pokojem rozhostilo ticho. Billovi běhalo hlavou, co to může být zač, že z něj byli tak odvaření. Bushido. Nic mu to neříkalo. A pro koho by měl ‚své‘ chlapce vychovávat? Je to opravdu někdo, kdo žije na vysoké noze? Někdo důležitý? Očividně ano. Bill dostal oprávněný strach, a zároveň se chvěl rozrušením, byl zvědavý.
Dveře se už po několikáté otevřely a do místnosti vešel vysoký, snědý muž s brýlemi na očích. Byl oblečen do volnějších kalhot, trička a přes to hozenou stejně tak velkou, koženou bundu. Billovi se málem podlomila kolena, protože z toho muže vycházelo něco tak přitažlivého, že to ani nedokázal identifikovat. Všimnul si 3-denního strniště a polknul – ten Bushido vypadal jako bohém.
„Takže, co tu zbylo.“ Pronesl pobaveně, sundal své sluneční brýle a odhalil tak své tmavě hnědé oči. Prohlídnul si prvně chlapce stojícího vedle Billa a přešel blíž. Bill sotva slyšel, jak si něco mumlá pro sebe, přičemž si chlapce prohlížel ze všech úhlů. Trochu se otřásl žárlivostí, když s ním mladík koketoval. Smál se a Bushido mu jeho manévry oplácel. Ne tak intenzivně, ale hrál si s ním. Billovi se lehce zatočila hlava, když se mu dostala jeho ostřejší kolínská do nosu.
„To není špatné, trochu zkrotit, vykrmit a půjde to.“ Pohladil mladíka vedle po boku a otočil se na Billa, který v ten samý moment strnul.
„A ty jsi?“ přešel před něj a prohlídnul si jej odzdola nahoru.
„B-Bill“
„Jakže?“
„Bill!“ vyhrknul Bill hlasitě, aby jej slyšel a zvednul k němu rovně hlavu. Bushido byl o pár centimetrů větší, než on sám, takže hlavu musel mírně zaklonit, aby mu mohl pohlédnout přímo do očí. Okamžitě se v nich začal topit a nevěděl, jak z toho vyváznout. Snad ani nechtěl.
„Tak Bill.“ Přitakal Bushido a prošel se kolem něj. „Bille, jsi velice originální kluk. Jen trošku moc hubený a šilháš.“ Pronesl po chvíli, když opět stanul před ním a bedlivě si prohlížel jeho obličej a natáčel si jej rukou ze všech stran. Chlapec skousnul spodní ret, nesnášel, když jej takhle někdo zkoumal a dotýkal se jej – připadal si jak figurína ve výloze. Vycenil zuby trochu, aby dal najevo, že mu to není příjemné. „A máš křivé zuby.“ Zasmál se Bushido upřímně a pohladil jej palcem po tváři. Po chvíli odstoupil.
Bill si trochu oddychnul, ale napětí ne a ne se jej pustit. Připadalo mu snad jako hodiny, kdy se rozhodoval mezi jím a druhým chlapcem. Jen tiše stál, sledoval jeho zkoumavé pohledy, které očividně porovnávaly jednotlivé kvality a nekvality mladíků. Nakonec se otočil k Antoniovým poskokům.
„Chci toho černovlasého.“ Vybral si konečně a Bill protočil oči úlevou.
„Jste si jistý? Nestojí moc za to, už celé dva roky o něj nikdo ani neprojevil zájem, když byl v nabídce. Máme tu ještě plno jiných, oslňujících mládenců, kteří by se vám mohli líbit. Antonio má široký výběr a někomu jako vám, by jistě ukázal vše, co vlastní.“ Zkoušel mu to rozmluvit jeden z nich a Bill po něm střelil vražedným pohledem, i když tomu nikdo nevěnoval pozornost.
„Snad jsem se rozhodnul jasně, chci jeho!“ zavrčel trochu Bushido, který naprosto nesnášel, když mu někdo něco rozmlouval nebo mu radil, co by měl a neměl.
„Oh, jistě, jistě, je váš.“ Oba Antoniovi poskoci se stáhli a během pěti minut vyřídili obchod.
Bushido pokynul Billovi, aby jej následoval. Chlapec se pevně držel pravou rukou v místě, kde jeho srdce zběsile tlouklo úlevou. Byl by schopen snad radši i zemřít, kdyby byl opravdu poslán tam, kam mu bylo vyhrožováno. Zalykal se doslova štěstím, před očima se mu zatmělo a poslední, co stačil vnímat, byl jen hrubý, starostlivý hlas a pevná náruč jeho nového majitele, která jej jen tak tak zachytila před pádem na zem.
Jeho nervy zapracovaly a zhroutil se.
autor: PeTiŠka
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 37
to jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál ;)))
Vyzerá to skutočne zaujímavo a keďže Billshido milujem, tak budem rozhodne čítať ďalej!
Páni! Pár Bill/Bushido mám moc ráda a tato povídka začíná moc slibně! Moc se těším na pokračování :))
Hmmm krásný! jen ,ale jak ho zkoumal, bych mu asi dala dělo 😀 Jinak moc hezký . další dílek 🙂
Jooo, Billshido *HAPPY* miluju tenhle pár ^^ těším se na další díl 😉
i kdyz Billshido neni moje ,tohle se mi zacina libit 😀
Tak to vypadá vážně zajímavě. Už se těším na další díl. Tenhle pár miluju 😉
To snad ani není možné, další Billshido, ách, moje oblíbené párování, nějak se nám to tady v poslední době rozmáhá =)♥
A ještě v tak luxusním balení =)
Tak jenom doufám, že BU je tady v roli velkého ochránce a že si bude Billa postupně patřičně rozmazlovat a hýčkat, to mám totiž nejraději =)
Je jasné, že sám Bill už si ho do téhle role sám pasoval, protože ho BU zachránil od toho příšerného chlapa, který by ho jinak čekal.
Ale nechápu, že měl BU výhrady k Billího rozkošným křivým zoubkům, i když je pravda, že se mu nakonec zalíbily, když si ho vybral.
Ono mi všichni ti "kupci" připadali jako postižení šedým zákalem, protože já osobně si nedokážu představit někoho krásnějšího, než byl Bill ve svých šestnácti letech =)
No…vlastně dovedu, Billa v sedmnácti letech xD
Ale tak dobře, že byli přisleplí, takhle aspoň Bill zbyl na Bushida, že ano? xD
Takže teď už se moc těším na další díl =)♥
A mám dotaz, Tomi se asi v povídce nebude vyskytovat vůbec? Ani jako případný znovunalezený bráška? =)
Děkuju všem za komentáře, jste úžasní:) trochu jsem se bála ohlasu, ale jsem překvapena, děkuju moc! 🙂
[8]: Tom tady nebude vůbec. nechtěla jsem ho pléct sem, jen čisté Billshido bez Toma;)