Cizinec 23.

Tom stál na balkóně a sledoval Londýn, jak se pomalu ukládá ke spánku. Samozřejmě, to se dalo říct pouze o místních obyvatelích. Turisté vyráželi do ulic, stejně jako měli dnes v plánu Bill s Tomem. Tom čekal, než se Bill vypraví. Už půl hodiny byl zavřený v koupelně. Tom na něj už jednou šel klepat, ale když slyšel vodu, vzdal to, protože by ho Bill stejně neslyšel. Teď shlížel na světla rozrážející tmu, padajíc do ulic Londýna. Zachvěl se, když se mu kolem pasu omotaly hubené ruce. Bill se opřel bradou o jeho rameno a hladil jeho vypracované břicho. Tom spokojeně zamručel a opřel se tváří o Billovu.

„Trvalo ti to,“ prohodil, ale ani v nejmenším to nemyslel jako výtku.

„Omlouvám se. Nemohl jsem si vybrat, co na sebe. Chtěl jsem se ti líbit, víš?“ zašeptal mu Bill kousek od ucha. Ve skutečnosti celou dobu dřepěl na zavřené záchodové míse a přemlouval sám sebe, aby zahodil všechny starosti zase stranou. Chtěl si užívat, chtěl poznat všechna pozitiva, která mu život na tomhle místě mohl nabídnout.

Líbnul Toma na tvář a poplácal ho po břiše. S tím se od něj odtáhnul a zastavil ve dveřích, kde čekal, dokud se k němu Tom nepřipojí. Ten se však i nadále opíral o zábradlí a sledoval usínající město. Bill se opřel o futra a sledoval siluetu Tomova těla. Spokojeně se přitom usmíval. Musel si přiznat, že má skutečné štěstí.

„Tomi? Jdeme?“ zeptal se opatrně a Tom se k němu konečně otočil. Zarazil se však uprostřed pohybu. Billa osvětlovalo pouze tlumené světlo proudící z pokoje. V Billově tváři se tak usadil stín, ze kterého zářily pouze jeho oči a úsměv. Tom sjel pohledem jeho postavu. Měl na sobě nové oblečení. Upnuté černé kalhoty, nevýrazné černé tričko a lesklou bundu z koženky, která stála Toma nejvíc.

„Sluší ti to,“ usmál se Tom a než Bill stihl odpovědět, přešel až k němu a omotal mu ruce kolem pasu. Už se neptal, jestli smí, prostě to udělal, vpil se Billovi do rtů. Překvapeně zamrkal, když postřehl nepatrnou chuť nějaké pomády. Jazykem zatlačil na Billův spodní ret, ale Bill mu položil ruce na hrudník a odtáhl se. Na rtech mu pohrával skoro až posměšný úsměv.

„Jdeme, zapomněls?“ zeptal se s pozvednutým obočím a Tom protočil oči. Klidně mohli zůstat na pokoji, napadala ho snad stovka dobrých nápadů, jak si užít večer. Nechtělo se mu zase mezi lidi, když mezi nimi strávili celý den. Chtěl mít Billa jenom pro sebe, ale Bill byl neústupný. Chtěl poznat všechny zážitky, které na Broken Manor nezažije. Tom chtěl něco namítnout, ale Bill ho chytil za ruku, propletl si s ním prsty a táhl ho ke dveřím.

Když zalezli do výtahu, Bill se k Tomovi přivinul a okamžitě zaútočil na jeho rty. Tom se nezmohl na nic jiného, než obejmout ho kolem pasu a spolupracovat. Chvílemi naprosto nechápal, co se to s Billem děje. Než výtah zastavil, Bill stál u zrcadla na jedné stěně a upravoval si mírně pocuchané vlasy. Zachytil Tomův zmatený pohled a věnoval mu ten nejnevinnější úsměv, jakého byl jenom schopný. Když výtah zastavil, znovu chytil Toma za ruku a táhl ho kolem recepce ven z hotelu. Tom zachytil soucitný pohled, který mu věnovala stará recepční.

Stanuli na čerstvém vzduchu. Přes den sice bylo teplo, ale noci už začínaly být chladné spolu s přicházejícím podzimem. Bill se přitulil k Tomovu boku a konečně zvolnil tempo chůze. Nechal Toma, aby ho vedl, a užíval si každého Tomova pohybu na jeho boku, na který Tom přemístil volnou ruku. Tom si dělal starosti. Proměnlivost Billových nálad se mu vůbec nelíbila. Choval se zvláštně celý den. Tom nespokojeně vydechl, když došli ke klubu. Vůbec se mu tam nechtělo, ale co by pro Billa neudělal? Ten nadšeně vypískl a táhl Toma dovnitř. Zarazil se, když ho do nosu udeřil pach cigaretového kouře, potu a alkoholu, který tu určitě tekl proudem. Zmateně zíral na spoře osvětlená těla lidí vlnících se na tanečním parketu. Tom nad tím pohledem protočil oči. Vsadil by boty, že v každém temnějším rohu někdo souloží. Atmosféra nočního klubu tak rozhodně působila.

„Tak co? Přešla tě chuť na zábavu?“ zahalekal Tom Billovi do ucha, aby přeřval hlasitou hudbu dunící z dobře ukrytých reproduktorů. Bill zakroutil hlavou a stiskl Tomovu ruku. Tom lhostejně pokrčil rameny. Hádal, že Bill to tu moc dlouho nevydrží. Nebyl zvyklý na cigaretový kouř a atmosféru, která klubem kolovala. Tom by vsadil boty, že se mu za chvíli zamotá hlava a bude chtít na vzduch. Kdyby jen věděl, jak moc se plete!

°°*°°

Bill seděl Tomovi na klíně s čelem zavrtaným do jeho krku. Na prst si namotával jeden z jeho copánků a občas se zachichotal něčemu, o čem lidé v jeho okolí neměli nejmenší ponětí. Chichotal se něčemu, co viděl pouze on, a dokonce ani Tomovi nedovolil to spatřit. Do téhle nálady se dostal po první skleničce. Tom mu nechtěl alkohol vůbec dovolit, bál se, co by to s nezkušeným Billem mohlo udělat, ale Bill naléhal tak dlouho, dokud mu Tom alkohol přece jen neobjednal. První doušek Bill převaloval na jazyku, přemýšlel nad pálením, které tekutina vyvolávala v jeho ústní dutině a následovala do krku, když polkl. Usadila se v jeho žaludku, kde ji stále ještě cítil. Usoudil, že mu to chutná a to svrbění je mu příjemné. Po dalším doušku odkládal zábrany, které už i tak byly sotva patrné, a vylezl na klín Tomovi, který seděl na lavici naproti němu. Tomovi to bylo celé podezřelé a chtěl Billovi skleničku zabavit, ale ten se jen tak nedal.

Další lok, který prošel Billovými ústy, zanechal zarudlé flíčky na kůži na Tomově krku. Tom chtěl využít chvíle, kdy Bill sklenku odložil na stůl, aby objal Toma kolem krku, na který neustále pokládal polibky. Když se po ní však natáhl, Bill zavrčel a kousl ho do ucha. Tom se snažil ignorovat, jak se mu Bill v rytmu hudby vrtí na klíně. Seč se snažil sebevíc, nemohlo jej to zákonitě nechat chladným. Vyčítal si, že Billovi dovolil vzít ho sem, vyčítal si, že ho nechal pít, i když pouze takové množství, které by mnozí ani nevnímali.

Bill se najednou napřímil a vykulil oči. Chvíli zastřeně zíral na Toma, než slezl z jeho klína, a čapl ho za ruku, za kterou ho táhl do víru tanečního parketu. Tom nemohl jakkoliv protestovat, navíc tušil, že by to stejně bylo zbytečné. Bill ho zatáhl mezi vlnící se těla a ruku, za kterou ho držel, si položil na pas. Přilísnul se k Tomovi, a přestože hudba udávala úplně jiné tempo, jemu hrála v uších líná poklidná melodie, podle které udával tempo svých i Tomových pohybů. Tom se bál, co ještě může Bill provést, ale jeho náhlá krotkost ho příjemně překvapila. Na krku ho lechtal Billův dech a do nosu ho bila vůně jeho kůže. Hladil ho palci po bocích a mile rád uvítal to, že po tom až přehnaně chtivém Billovi, který seděl ještě před chvílí na jeho klíně, zůstaly pouhé vzpomínky. Sám si připouštěl, že chtěl zajít dál, ale ne tímhle způsobem. Nechtěl, aby se mu ten nesmělý Bill, kterého miloval, nabízel jako laciné zboží.

„Jsem unavený a motá se mi hlava,“ zamručel mu Bill do ucha a Tom by se nejradši vítězoslavně poplácal po rameni. Jako by neříkal, že zakouřené prostředí prosycené hudbou dlouho nevydrží.

„Půjdeme?“ zeptal se, i když předem znal odpověď. Bill vláčně pokýval hlavou a nechal se dotáhnout ke stolu, kde mu Tom pomohl do bundy. Útratu platili už při objednávání, takže s penězi nebyl problém, mohli rovnou odejít. Bill se jako při cestě sem opřel o Toma a nechal se táhnout ven. Spokojeně se nadechl nočního vzduchu, když vyšli před klub. Cítil, jak se mu všechny svaly uvolňují a plíce se konečně zbavují nepříjemného kouře. V hlavě mu přestávalo tepat a on se cítil, jak kdyby se právě zbavil svazujících pout.

„Mrzí mě, že nic nevydržím,“ prohodil zklamaně. Pohltily ho výčitky, že nedopřál Tomovi večer plný zábavy.

Tom stiskl jeho ruku a usmál se. „Nevadí mi to. Stejně takovéhle podniky moc nemusím. Stačí mi, když budu s tebou, a můj večer bude daleko lepší,“ usmál se Tom a vtisknul Billovi pusu na spánek. Bill spokojeně zamručel a otřel se Tomovi čelem o rameno.

„Mám tě strašně moc rád, víš to?“ zeptal se Bill a zavřel oči. Nechal se Tomem vést a sám Tom měl sto chutí ujistit se, jestli Bill neusnul za chůze.

autor: Helie