Epilog
Dvě děti běžely chodbami, smích a radost je následovaly, zatímco se proplétaly mezi sloupy a róbami sluhů, kteří se tiše smáli jejich skotačivé náladě. Chichotající se běžely až do komnat konkubín, od starších žen se jim dostávalo jemných pohledů a napomenutí, zatímco mladé dívky se smály a pokračovaly ve svém školení.
Eric málem zakopl, když zahnuli za roh a úprkem uháněli chodbou ještě rychleji do západního křídla. Pátravě se rozhlédl po možných sluzích a pak zatahal za róbu svého spolu-spiklence.
„Jasone, sem sami nesmíme,“ zašeptal nahlas.
„A kdo nás zastaví?“ otočil se na něj Jason s širokým úsměvem. „Otec je v práci v Paláci a tvoji rodiče jsou v Tripoli na výletě.“
„Ale tvůj merode je tady někde,“ vykoktal ze sebe Eric a znovu se rozhlédl. Zdálo se, že Bill přišel vždy ve chvíli, kdy se on a Jason začali bavit. Třásl se tak silně, že na Jasona málem upadl; tohle pro ně bylo dost zábavy na to, aby si jich někdo všiml.
„Ty se bojíš?“
„Nebojím se, jsem z Domu Vave.“ Eric se napřímil do celé své výšky, což nebylo nic moc.
„Tak pojď.“
„Tady jsou někde bonbóny,“ řekl Jason sebejistě a rozhlédl se.
Eric se také nadšeně rozhlížel; sladkosti byly něco, co jeho merode dovoloval jen zřídka. Bill jim zato propašoval tu a tam nějakou tu sladkost a i Ericův bratr Tom se nestranil obdarovat je občas krémovým zákuskem, když mu jeho učitel dal dobrou známku.
Jason však na rozdíl od něj miloval brát si své sladké odměny pod maskou nevinnosti. Každý sluha říkal, že má krásu svého meroda a on toho pořádně využíval. Nebylo dne, kdy by svůj sladký obličej nepoužil na nějakého ochotného dospělého, aby dostal něco dobrého.
Ale Eric se na Jasona kvůli tomu nezlobil, vždycky se spolu totiž o vše podělili.
„Našel jsem je!“ vypískl Jason a zatleskal. Eric k němu přiběhl a pomohl mu vyšplhat na židli před Infonexem, aby mohl dosáhnout do mísy s bonbóny.
„Jaké jsou?“ zeptal se, natahoval se, aby viděl.
„Jsou červené – třešňové!“ Jason vzal plnou hrst a sešplhal zpátky dolů. „Moje oblíbené!“ nacpal si jeden do pusy a pak dal Ericovi do jeho natažené ruky tři další.
Seděli a jedli, a pak se vrátili pro celou misku, a přesně tak je Bill našel, broušená skleněná mísa mezi nimi, červená barva rozmazaná po jejich tvářích a dlaních.
„A copak to tady máme?“ zeptal se, tón lehký, ale i tak přísný. Světla v pokoji se rozsvítila, bez pochyby díky jeho magii, osvětlila přihlouplé výrazy dětí.
Jason polkl sladké, co měl v puse. „Bonbóny,“ zamumlal s mlasknutím.
Bill se usmál. „To vidím.“ Sklonil se pro mísu, na dně zbývaly poslední dva nebo tři kousky. Podíval se na ně, zatímco se dítka vrtěla z jeho záměrné tichosti. Pak si vzal jeden bonbon mezi palec a prostředníček, zvedl ho, zamyslel se na chvíli, a pak se usmál. Znovu se podíval dolů. „Chtěli byste slyšet příběh?“ zeptal se.
Jeho syn na něj zamžoural, odvážil se letmo podívat na Erika. Čekal totiž okamžité potrestání.
„O čem je?“ zeptal se Eric, dětská zvědavost vyhrála nad opatrností.
„Oh,“ řekl Bill nonšalantně, „o spoustě věcech.“ Překulil si bonbon v dlani. „O zázraku. A důvěře, a bitvách. A lásce.“
Jason nakrčil nos nad tím posledním v seznamu. „Fuj,“ řekl a podíval se na Erica, který se tvářil podobně, „nechceme slyšet o lásce.“
Bill se na ně oba laskavě usmál. „No dobře,“ řekl. „Tak přeskočíme rovnou k čarám a bitvám?“
Oba chlapci se zazubili a položili se na zem před něj, prstíky ulepené a oči vykulené, zatímco si Bill pohrával s voňavým třešňovým bonbonem mezi prsty a začal jim příběh vyprávět.
KONEC
autor: Little Muse & Majestrix
škoda že už to končí…… JE to úžasný…. Kdybych dovedla takhle úžasně překládat tak bych i něco přeložila ale moje ajina stojí za starou bačkoru. Proto obdivuju ty kteří překládají. Miluju Broken Hallelujah a určitě se k němu b budoucnu vrátím 🙂
Ohhh…zakončení nádherné!! Co dodat? Každou neděli jsem se strašně těšila, až se tady na twincestblogu povídka objeví 🙂
Moc děkuju LilKatie za překlad a přeji hodně štěstí k maturitě!
Tak teď tu naprosto parádně brečím 😀 Tohle byla tak naprosto úchvatná povídka! ♥ Nešlo si ji nezamilovat =) Jsem ráda, že jsem ji začala číst… a epilog je naprosto nádherný =)) Škoda, že už povídka končí =) Děkuji moc za překlad, jsem strašně ráda, že jsem si takový skvost mohla přečíst =))
Toto, bola úzasná poviedka, a pri jej čítaný sa mi vystiedali všetky pocity. Billova a Tomova láska si prešla mnohými prekážkami, ale nakonec to dobre dopadlo. Malý Eric a Jason sú zlatý. Prídávam sa k tomu, že keby som vedela lepšie po anglicky tiež dačo preložím. Držím palce k maturite, a ďakujem za užasný preklad.
Asi jsem čekala trošku jiný konec, ze kterého jsem trošku zklamaná, ale i tak, možná je dobré, že to skončilo právě tak. Bylo to naprosto úžasných 37 nedělí, strávený nad touhle povídkou. Doufám, že Lil odmaturuje a brzy se nám tu ukáže s dalším překladem, který mi chybí už teď a jak děkuješ Jani ty, já také děkuju autorkám, že napsali druhou řadu něčeho tak emočního! ♥
Teda… krásnější konec jsem si ani nemohla přát. Ale to neznamená, že nebudu brečet. Budu. Dojetím, ale i smutkem ze ztráty tak úžasného čtiva. Tuhle povídku jsem doslova hltala už od This Hour's Duty… bože, tak jsem si všechny aktéry oblíbila… a teď se s nimi musím rozloučit. :'( Musím říct, že něco tak krásného jsem snad ještě nečetla. V kategorii Fantasy povídky tahle jednoznačně vede na plné čáře. Bude mi strašně chybět. Není sice nic těžkého najít si ji a číst od začátku znovu, ale to už nebude ono. Už tomu bude chybět to napětí z toho, jak to asi bude pokračovat. A musím říct, že tahle povídka mě nechávala napjatou úplně pořád. A to jsem na ní milovala. Je vážně nádherná a já jsem si jistá, že na ni jen tak nezapomenu.
Moc děkuju za překlad všem, co se na tom podíleli. A samozřejmě nejvíc děkuju tomu geniálnímu mozku, který dal tomuto impozantnímu příběhu vzniknout.
LilKatie, budu držet palce, ať ti ta maturita dopadne dobře. Tak nějak si dovedu představit, jak se cítíš. Mě to čeká ani ne za rok… tak hodně štěstí.
Je mi hrozně líto,že už to skončilo:-/ Moc krásnej konec..jsem ráda,že je vše v pořádku:-) Strašně moc děkuju autorkám za tuhle povídku i za THD…byl to zážitek!!!A taky LilKatie za překlad a přeju hodně štěstí u maturity:-D
Gorgeous ending to a wonderful story I have been struggling with from the very beginning but ended up loving every word of it in the end.
What is left to say? Thank you for writing it because I am positive it has touched many, many readers. As THD strated, with Bill, so ABH also ends, with Bill. I liked the symbolism you have employed throughout the whole story and this last chapter was no exception. The cherry candy played out it's role well… from Gordon to young Bushido, from adult Bushido to Bill child, from adult Bill to his own son. The circle has reached it's completion. Tremendously well done.
LilKatie – mas muj obdiv a diky za skvele odvedenou praci.
I can't believe I'm finally reading the end of this looooong and amazing story. Awww 🙂 sweet happy end (I'm grateful for the happy end:) ) . I remember the cherry candy from other parts 🙂 (When Bill was a kid, Bushido gave him some cherry candy, right?).
So… 🙂 I want to write "Pure love always wins " or " Bill and Tom forever together" or something like that 😀 . This story has so much to say . I couldn't stop reading and I wasn't bored for one second . It's really impossible to express emotions that I felt during reading this story by words! I was nervous and sad when Bill told Tom about Bushido . I hated Bushido but then I wanted him to back , I cried because of poor Tom and Emporer and when Tom returned finally to Bill and understood everything – I celebrated so much :].
This story was really unusual, very uncommon atmosphere. I've never read something similiar and great.
LilKatie : Wááá 🙂 ja som taká rada, že si preložila práve túto poviedku. Tvoj preklad bol fantastický,moc ti ďakujem (aj modrozelenke) a želám veľa šťastia na maturite .
Ach, a je to tady. Věděla jsem, že to přijde, ale stejně je mi líto, že už se v neděli nikdy neobjeví článek s titulkem A Broken Hallelujah.
Musím říct, že je to něco velmi speciálního a pravděpodobně to bude ta nejlepší věc, jakou jsem kdy četla.
Díky LilKatie za její skvostný překlad a autorkám za jejich neskonalý talent. Jste bohyně, o tom žádná.
achjo.. já nemám slov.. tenhle příběh jsem vážně milovala, i když ne vždycky jsem měla šanci zanechat komentář, což mě mrzí. povídka byla bezchybná, jiná, originální. někdy jsem o ní přemýšlela celý den, každý týden jsem celá nedočkavá čekala na neděli, až se zde objeví nový díl. a teď je to tady. – konec. jsem ráda, že jsem měla čest si tohle dokonalý dílo přečíst. děkuju perfektním autorkám a samozřejmě hlavně LilKatie, která nám neustále umožňuje číst takovéhle úžasné povídky.
doufám, že brzo uvidím na blogu nějaký další skvost.
Tak tenhle epilog mě naprosto potěšil ♥
Konečně jsem se dočkala nádherného, šťastného konce, ve který jsem ještě v polovině téhle řady, vůbec nedoufala. Myslím, že jak my čtenáři, tak i kluci si tenhle nádherný konec, za to veškeré trápení, zasloužíme 🙂 Po pravdě jsem po minulém dílu byla šťastná a říkala jsem si, že jinak než dobře už to dopadnout nemůže, ale přece jen ve mě hlodal červíček pochybností, protože v téhle povídce jsem nikdy nevěděla, co čekat a každý nový díl byl pro mě jedno velké překvapení 🙂
Opravdu musím smeknout poklonu autorkám za tenhle příběh 🙂 Je sice pravda, že jsem se u téhle povídky děsně navztekala, nabrečela a psychicky jsem u téhle povídky snad nikdy nebyla v pořádku 😀 Ale myslím, že tohle i autorky zamýšlely. Perfektně se jim povedlo to, že se u mě neustále střídaly různé pocity, v každé řadě jsem stála na straně někoho jiného, neustále jsem se bála co přijde a hlavně jsem po celou dobu byla děsně netrpělivá a zvědavá. Teď, když vím, jak tahle povídka nakonec skončí, tak zpětně toho Bushida dokážu i snést, ale bohužel k první řadě téhle povídky se nikdy nebudu moci vrátit. Číst první řadu bylo pro mě doslova utrpení, i přes to, jak skvěle byla napsána. K téhle druhé řadě se určitě ráda vrátím. Sice jsem se u ní taky trápila, ale už tady nevystupoval žádný Bushido a Bill se do Toma doopravdy zamiloval ♥ Takže nějaké to utrpení dokážu snést v tomhle případě 🙂
Taky musím smeknou poklonu překladatelce, protože věřím, že tahle povídka byla dost složitá na překládání. Tím nemyslím, že by jiné povídky byly lehké, to ne..ale sama jsem si u téhle povídky kolikrát říkala, jak těžká souvětí tady byla a ty různé názvy…no, já bych na to neměla trpělivost 😀 Takže LilKatie, děkuji, děkuji, děkuji ♥ Taky děkuji janulce, že to pro nás takhle hezky upravila, protože číst tuhle povídku, byl opravdu skvost ♥ Sama vím, že kdybych si tuhle povídku sama překládala, tak bych z toho měla akorát velké kulové. Takže děkuji moc všem, že jsem si tuhle krásnu mohla přečíst! ♥
Po téhle řadě se mi bude opravdu moc stýskat, protože ta láska mezi Billem a Tomem se mi moc líbila ♥ Sice byli oba moc zranění a věděli, že mají hodně co napravovat, ale nakonec se jim to po krůčcích hezky povedlo a já jsem na ně za to pyšná 🙂
To byla jednoznačně úžasná povídka. Uronila jsem u ní sice spoustu slz, ale stálo to za to!
Děkuji autorkám i překladatelce za skvělou práci. 🙂
Pane bože! Pane bože! Tak tahle povídka mě naprosto dostala. Vymyslet si vlastní svět má výhodu i nevýhodu. Výhoda je, že si autor může vytvořit vlastní pravidla jak věci fungují. Co je normální a co už ne. Nevýhoda je, že když se to přežene, nedává to pak smysl. To se naštěstí u téhle povídky nestalo. Kombinace věcí z budoucnosti, pobožnosti, všech zákonů.. Bylo to dokonalé, prostě to fungovalo. Neuvěřitelně jsem se začetla a nevnímala svět okolo. První řada mě hrozně štvala, protože bytostně nesnáším Bushida, ale zatnula jsem zuby a četla dál. Bill byl chvílemi taky pěkně na facku, takový malý rozmazlený fracek. Chápu, že všechno byla vůle bohů, ale měl být ohleduplnější. Všechno se netočí jen kolem něj. Nicméně si to u mě všechno v téhle druhé řadě povídky vyžehlil. Obrovský poklona oběma autorkám..
Ou a samozřejmě taky obrovské poděkování LilKatie. Obdivuju tvoji trpělivost a píli.
S kazdym koncem bývám na měkko. U takto dokonale povídky je vsak moje trapeni a smutek z loučení několikanásobněkrát horsi. Byla to TOPovka ❤️💔❣️ A odpoved na mou otazku z předchozí série, tj. “Může člověk milovat dva lidi současně? “, asi uz vsichni tusime… ♥️