Cizinec 24.

Když zalezli na pokoj, Bill okamžitě obsadil postel. Zahrabal se pod přikrývky a bylo mu úplně jedno, že má na sobě oblečení, ve kterém byl venku. Alkohol, i když v malém množství, ho otupoval a on si připadal neuvěřitelně těžký. Když ho Tom tak sledoval, mohl být rád, že Bill do hotelu vůbec došel po svých. Nechápal, jak na někoho může mít alkohol takový účinek. Pomalu jak kdyby dal napít dítěti…

„Jdu do sprchy,“ prohodil Tom a popadl spací úbor. Bill ho sledoval, dokud se za ním nezavřely dveře. Spokojeně vydechl a přitáhl si deku ještě víc k obličeji. Přivřel oči a chystal se co nejdřív oddat svoji zamlženou mysl spánku, ale něco mu to překazilo. Byl to zvuk padající vody, který se nesl z koupelny. Bezděky se mu vybavilo ráno. To nejhezčí ráno, jaké kdy zažil. Uvědomil si, že je na čase obrátit kartu. Pokud mu nic neudělalo to, že se ho dotýká Tom, pak se on směl dotýkat jeho. Bylo to logické a on tomu věřil.

Spustil nohy z postele a tiše jako myška docupital ke dveřím do koupelny. Položil ruku na kliku, ale než ji stiskl, na malý okamžik se zarazil. Někde hluboko uvnitř něj se začaly rýsovat pochybnosti. On však pouze zakroutil hlavou a zahnal je pryč. Vklouzl do koupelny naplněné párou, která se srážela na povrchu zrcadla. Bill chvilinku sledoval kapičky, které po zrcadle stékaly, než zaměřil svoji pozornost ke sprchovému koutu. Bez Tomova povšimnutí se rychle svlékl a poodsunul průhledné plexisklo, které ho dělilo od Toma. Když proklouzl do omamného tepla sprchového koutu, vrátil zábranu na původní místo. Na rtech se mu usadil úsměv, když si uvědomil, že Tom stále ještě nic netuší, nebo alespoň hraje, že o Billovi neví.

Bill se k němu naklonil a něžně mu rty přejel přes krk. Tom zalapal po dechu, vážně o Billovi do poslední chvíle nevěděl.

„C-co tu děláš?“ zeptal se překvapeně.

„Sprchování je těžká činnost a já jsem si říkal, jestli nepotřebuješ pomoc,“ ušklíbl se Bill. „Navíc mi tam bylo smutno.“ Tom se zašklebil proti kachličkami vykládané stěně a otočil se k Billovi. Ten okamžitě využil situace a omotal ruce Tomovi kolem krku.

„Jak na někoho může mít alkohol takovýhle vliv,“ zakroutil nevěřícně Tom hlavou a probíral se konečky Billových dredů.

„Já jsem naprosto střízlivý,“ vyvedl ho z omylu Bill. „Nebyl jsem opilý ani tam. Bylo to tou atmosférou… a všechno bylo tolik jiné. Připadal jsem si daleko volnější, ta troška alkoholu to akorát dováděla k dokonalosti. Jako by tam neexistovala žádná pravidla.“ Bill kroužil prstem po mokré kůži na Tomově hrudníku. Spolu se zmínkou o pravidlech cítil povědomé bodnutí na ruce, ale nehodlal se mu jen tak poddat. Teď už ne. Chtěl sám sobě dokázat, že on je svým vlastním pánem. Už se nechtěl dál ovládat něčím, co na místě, kde se zrovna nacházel, dokonce ani neplatilo.

V momentě, kdy klesl na kolena, nepřemýšlel. Pouze se pral s vlastní rozpolceností. Připadal si jako v animovaném seriálu, kdy na ramenou hlavního hrdiny vyskočil čertík a andílek. Ten anděl v něm byl tvrdě krocen pravidly, křídla měl zastřižená a svatozář polámanou. Na ďáblovi zůstávalo břemeno vyléčit jej. Bill byl natolik zabraný do své niterní hádky, že by pomalu ani nepostřehl svoji vlastní ruku, která zvolna klouzala po Tomově penisu, kdyby se ovšem jeho majitel nezačal hlasitě projevovat. Zastřenost opustila Billovy oči a on vzhlédl, aby směl spatřit Toma přitisknutého zády na chladné kachličky. Bill zkoumal výraz v jeho tváři, tu grimasu, kterou on sám přivodil pohyby své ruky. Spokojeně se uculil, když Tom zašeptal jeho jméno. Často ho slyšel šeptat, ale nikdy v jeho hlase neslyšel to, co teď. A to se mu líbilo snad ještě víc.

Posunul se po kluzkém povrchu sprchového koutu blíž k Tomovým nohám. Pohyb jeho ruky neustával. Tenhle boj vyhrálo jeho já, které chtělo konečně žít plnohodnotný život se vším všudy. Přemýšlel, až příliš moc přemýšlel. Bohužel pravidla ho brzdila, nedokázal jednat s dostatečnou spontánností. Ale on věděl, že jednou se to naučí. Jednou bude skutečným partnerem, jakého si Tom právoplatně zaslouží. Když tak sledoval výraz v Tomově tváři, docházelo mu, že tohle mu nestačí. Nechtěl dělat něco, co Tomovi sice dělalo dobře, ale kdyby chtěl, klidně by si to mohl obstarat sám.

Tom zalapal po dechu a zatnul nehty do kachliček, když Billovy dlouhé prsty nahradila špička jeho jazyka. Cítil, jak mu rosolovatí kolena a hlava se mu motá. Myslel, že po svém ranním zákroku bude mít od doteků zase nějakou dobu utrum. Neuteklo však ještě ani dvacet čtyři hodin a Bill dělal to, co dělal. Samozřejmě, že to Tomovi nevadilo, ale nechápal, co se to tak najednou stalo. Bill byl vždycky odtažitý, nenechával na sebe sáhnout. Tom usoudil, že to bude londýnským vzduchem. To byla také poslední myšlenka, ke které se dostal. Billova ústa, která se obemkla kolem jeho penisu, způsobila naprostou neschopnost přemýšlet. Prohnul se v zádech a rukou zakotvil v černé cloně Billových vlasů.

A Bill byl spokojenější než kdy předtím. Tomovy steny, které se odrážely od stěn sprchového koutu a mísily se s hlukem padající vody, podporovaly každý jeho pohyb. Nehty přejížděl po kůži na Tomových stehnech, zatímco s přesnou pravidelností laskal jazykem jeho cukající penis. Tom ho chtěl varovat, že jeho péči už déle nevydrží, ale místo varovných slov se z jeho hrdla vydral další, tentokrát daleko hlubší sten. Billova ústa zaplnila bílá tekutina. Nečekal to, předpokládal, že ho Tom varuje, než se udělá, ale popral se s tím statečně. Tom sklouzl po mokrých kachličkách až k zemi, kde okamžitě stáhl Billa do své náruče. Prohraboval se záplavou jeho vlasů, do kterých sem tam vložil polibek.

Zmateně povytáhl obočí, když se od něj Bill odtáhl, dal mu pusu na tvář a vylezl ze sprchového koutu. To všechno bez jediného slova. Tom ještě chvíli skrz plexisklo sledoval, jak se motá do hotelového ručníku a opouští vyhřátou koupelnu. Namáhavě se vyškrábal zpátky na nohy a ještě dlouho zůstal pod proudem vody. Přemýšlel, jestli neudělal něco špatně, jestli se na něj Bill třeba nezlobí za to, že ani nedostal varování. Když už se proudy horké vody skoro nedaly vydržet a jeho pokožka nabrala sytě rudý odstín, vypnul vodu a vylezl ze sprchového koutu. V hlavě si připravoval tisíce možných omluv, zatímco ručníkem vysoušel vodu. Rychle se oblékl do pyžama a vyběhl z koupelny, jak kdyby hořelo.

Bill už dávno ležel v posteli. Mezi prsty si hrál s jedním ze svých dredů. Působil neuvěřitelně zamyšleně. Tom tiše došel k posteli a vlezl si na místo pro něj určené. Objal Billa rukou kolem pasu a přitáhl si ho blíž.

„Děje se něco?“ zeptal se a z jeho hlasu jasně zaznívala nejistota se sebou samým. Bill zakroutil hlavou.

„Vzdávám se jich, porušuji je. A nic se mi ještě nestalo,“ zašeptal Bill tiše, jako by sděloval to největší možné tajemství. Tom mu dlaní kroužil po břiše.

„Třeba je to tak správně. Tady by tvá pravidla ostatně hypoteticky neměla platit, nemám pravdu?“ zeptal se po chvíli. Bill pokrčil rameny a otočil se čelem k Tomovi. Vzal jeho tvář do dlaní a přejížděl mu palci přes lícní kosti. Spokojeně sledoval, jak Tom přivírá oči a opírá se do jeho doteku.

„Kdybys žil tam, kde mám správně žít já, nic z toho, co jsem zatím zažil tady, by se nikdy nestalo,“ zašeptal Bill kousek od jeho rtů. „Ale kdybys tam žil, nikdy bych si nepřál nic jiného než život s tebou. Kdybys tam žil, porušil bych pravidla tím, že bych o tebe já sám bojoval, i když na to nemám postavení. Nesnesl bych představu, že by sis vybral někoho jiného než mě.“ Tom se usmál a přemístil dlaň na jeho krk. Přitáhl si ho ještě o kousek blíž a vydal něco jako spokojené mručení, když spojil jejich rty.

Když se od sebe odtáhli, Bill si lehl na záda a zíral do stropu. Pod dekou vyhledal Tomovu ruku a propletl si s ním prsty. Potom spokojeně zavřel oči. Nejspíš by okamžitě usnul, kdyby ovšem Tom nepromluvil.

„To ve sprše…“ Než ale stihl dotáhnout myšlenku do konce, Bill mu položil ukazováček na rty.

„Protislužba,“ ušklíbnul se. Tom se krátce zasmál, přitáhl si ho zase blíž k sobě a objal ho. Do vlasů mu ještě zašeptal přání dobré noci, ale to už se Bill ponořil do příjemného, klidného spánku.

autor: Helie