autor: B-kay
„Bille,“ Tomův hlas doléhal k Billovým uším jakoby z dálky i přesto, že je dělilo sotva několik centimetrů.
Cítil se jako opilý. Všechno kolem něj se podivně točilo. Zběsilý tlukot svého srdce dokázal vnímat až někde v krku, a to mu také bránilo v mluvení. Třásl se proti Tomovu tělu jako malé vyplašené dítě, v té chvíli se však začínal skutečně bát. Při pohledu do Tomovy tváře se zalekl výrazu, který v ní objevil.
„Co se stalo?“ pípl a konečky prstů se zlehka dotkl naběhlých rtů. „Udělal jsem něco? Pokud ano, řekni,“ Tom prolétl Billovu tvář bezmocným pohledem a vzápětí se rychle odvrátil.
Nemohl uvěřit tomu, jak byl ten kluk nádherný.
Ještě nikdy předtím nepotkal osobu, která mu vyrážela dech jediným pohledem nebo úsměvem.
„Nic jsi neudělal, Bille,“ zašeptal rychle a přivinul si Billovo křehké tělo ještě blíže k tomu svému. „To já jsem udělal. A vlastně neustále dělám,“ přiznal po chvilce do ticha přerušovaného jenom tichým dopadáním dešťových kapek. Cítil na sobě Billův nesmělý pohled, přesto nenašel odvahu pohlédnout mu do očí. Věděl až příliš dobře, co by v nich nalezl.
Neslyšně by jej žádaly o odpověď na otázku, na kterou se Tom neodvážil ani pomyslet. Nechtěl nad ní přemýšlet, a už vůbec se nesnažil přijít na odpověď toho, co to v posledních dnech vyváděli, a jak by to vlastně mělo pokračovat dál…
„Proč ze sebe neustále děláš toho špatného?“ Bill z něj nedokázal spustit oči. Tom jej přímo fascinoval. Ještě nikdy předtím necítil tak silný nával emocí jako ve chvílích, kdy byl v jeho blízkosti. Tom jej přitahoval snad úplně vším. Bill se šíleně zbláznil do jeho vůně, do krásného zbarvení jeho hlasu, jeho dětského úsměvu nebo způsobu, jakým se k němu choval.
„Já ze sebe nedělám špatného, Bille,“ dovolil, aby Bill vzal jeho tvář do dlaní a upřeně se mu zadíval do očí. „Já jsem ten špatný.“ V Billových očích se zračilo zmatení. Jak mohl něco tak ošklivého o sobě říkat kluk, jehož oči byly symbolem nevinnosti a něhy?!
Snažil se na Tomovi objevit něco špatného, skutečně se snažil přijít na opodstatnění Tomova tvrzení, ale čím více nad tím přemýšlel, tím méně mu to dávalo smysl.
Zlehka položil svou dlaň na Tomův týl, pootevřel rty a opatrně se naklonil k jeho tváři.
Tomova reakce byla přímo kouzelná. Automaticky přivřel víčka a stiskl rty v očekávání polibku. Bill se na něj ještě několik dlouhých vteřin okouzleně díval, ze rtů mu nezmizel něžný úsměv ani ve chvíli, kdy jejich rty dělily poslední milimetry. Zlehka vsál Tomův spodní ret, láskyplně jej vsál mezi své a hrál si s ním pečlivě jako malé dítě s nově nalezenou hračkou. Tom se nehýbal, nechával se pouze unášet Billovou nevinnou něhou a jeho plachými polibky. Chutnaly po dešti.
Byly mokré a přesto jako by mu do srdce vypálily ohnivou díru, která jej zcela pohltila.
Přestal se bránit těm pocitům, zlehka položil dlaně na Billovy mokré boky a přitiskl si jej ke své hrudi jako ten nejvzácnější poklad. Jejich rty se po sobě rozběhly jako dvě dravé šelmy toužící po vítězství. Bill nemohl v některých chvílích dokonce dýchat. Dusil se Tomovou vášní a svým vlastním chtíčem, který mu nedovoloval přestat. Věděl, že nedělá dobře. Že porušil všechno, co si slíbil ve chvíli, kdy poprvé vstoupil do toho domu, a přesto s tím nedokázal nic udělat. Líbal Toma stejně divoce, jako líbal on jeho. Už by déle nedokázal odmítat. Bylo to mnohem silnější než jeho chabé sliby a předsevzetí. V Tomově náručí zapomínal na celý svět a právě ten pocit z něj dělal toho nejšťastnějšího člověka pod sluncem.
„Myslel jsem, že pobyt na dešti, neprospívá zdraví,“ zasténal Bill mezi polibky a spokojeně se usmál proti Tomovým rtům.
„Zkazil jsi mě,“ tentokrát se usmíval Tom. Zlehka skousával Billovy hladové rty a znovu a znovu se vpíjel do jejich hloubky.
„Pak jsme špatní oba,“ odpověděl Bill klidným hlasem.
„Nebo ani jeden z nás,“ Tom sledoval Billovy zčervenalé rty, pomalounku se měnící v ten nejkrásnější úsměv, jaký kdy viděl.
„Děkuji, Tome, že jsi takový, jaký jsi. Kdyby ses ke mně choval tak jako tvůj bratranec, nevydržel bych to tady. Nevím, kde bych pak našel oporu. Kdybys byl jako Andreas, zřejmě bych se ti raději vyhýbal,“ Billův úsměv vzápětí poklesl a netrvalo ani deset vteřin, než zmizel úplně. Neklidně se na Tomově klíně zavrtěl a úzkostlivě si napravil mokrou košili, která dokonale obepínala jeho hubený hrudník.
„Co ti udělal?“ Tomova přímá otázka jej v tu chvíli vůbec nepřekvapila. Od chvíle, kdy jej našel v zahradním domečku, se jej vůbec neptal na důvod, proč od Andrease utekl, a Bill si už déle nedokázal hrát na to, že se nic neděje. Andreas jej tehdy skutečně ponížil. Ublížil mu už jenom svými slovy, ale ve chvíli, kdy se jej nestydatě dotkl na intimním místě, to opravdu přehnal.
Bill se několikrát zhluboka nadechl a vzápětí sklonil hlavu.
„Nabídl mi práci,“ pípl.
Tom nechápavě nadzvedl obočí, ale neřekl ani slovo. Byl si jistý, že Bill ještě bude pokračovat a že to pokračování zřejmě nebude tak velkorysé jako nabídka na práci.
„Nabídl mi, abych pracoval pro něj,“ v té chvíli se mu slova jaksi zasekla v hrdle a dál už neřekl vůbec nic. Tom však nepotřeboval další slova. Přesně věděl, co mu tím chtěl Bill napovědět a jeho vyplašený pohled jej ujistil v tom, že se nemýlil.
„Zabiju ho! Ano, zabiju a Georg mi pomůže,“ Tom v té chvíli vyskočil a kroužil kolem dřevěné lavičky jako naštvaný sup, spřádajíc přitom své plány. Bill jej sledoval a nedokázal se ubránit něžnému úsměvu. Bylo nádherné dívat se, jak na něm Tomovi záleželo.
„Já vám také pomůžu. Vy dva budete ve vězení a já tady zůstanu sám?“ Bill urychleně přiběhl k Tomovi, chytil jej za ruku a cupkal vedle něj tak dlouho, dokud se neuklidnil.
„Ach Bille,“ stačil jediný pohled do tváře toho chlapce a Tomův hněv pomalounku ustupoval. Konečně zastavil, natáhl k němu dlaň a Bill se jí téměř okamžitě zachytil a nechal se přivinout do Tomova objetí. Hlavu unaveně položil do ohybu Tomova krku a jemnými polibky pokrýval jeho pulzující tepnu. Nosem se zlehka dotýkal horké kůže a užíval si nádherného oparu vůně, který se vznášel všude kolem něj.
„Nikdy bych tě nenechal samotného,“ zašeptal mu do vlasů, do kterých vložil hned několik láskyplných polibků.
„Patříme k sobě, ať už je to špatné, nebo ne,“ vydechl a Billovi v tu chvíli stekla po tváři slza.
Tři slova… Pouhá tři slova mu přímo vyrazila dech. Nečekal je. Ne od Toma…
Patříme k sobě…
Založil jsem oheň v dešti,
sledoval jsem, jak stéká v místech, kde jsem se dotýkal Tvého obličeje.
Oheň hořel a já plakal,
protože jsem zaslechl, že křičel Tvé jméno…
autor: B-kay
betaread: Janule
To bylo tak kouzelné 🙂 zabít Andrease? Jsem pro 😉 úžasné, moc se těším na další díl 🙂
nadherny. <3 nemuzu se dockat dalsiho dilu, je to tak perfektne napsany :')
Když dočtu jakýkoli díl této povídky, jsem ještě dlouho skoro bez dechu. Nemůžu nic jiného, než se soustředit a plně zaobírat tímto dílem. Je to opravdu krásná povídka. Přiznávám, že kdykoli se na blogu objeví, jsem tak šťastná, že bych byla schopná skákat až do stropu (nebýt handicapu s nohou :D) Miluju tuhle povídku, sice jsem to už nejspíš řekla, ale mám potřebu to zopakovat 🙂 je vážně krásná a já už se nemůžu dočkat pokračování (to už snad budu moct skákat :D)
Bože já brečim =´) Tohle je tak silná povídka..je v tom hodně moc emocí..♥ je nádherná. Patříme k sobě..♥….prostě nádherné.
*Love on first sight<3!
Táto poviedka je úplne čarovná…dokonale sa do toho dá vžiť…všetko je to dokonale napísané…keď sú spolu…proste o5 nemám slov
Tak teď myslím, že napětí mezi Tomem a Andreasem bude ještě silnější, Bill začíná být Tomovou největší slabinou… Moc pěkný díl 😉
Bože, ani keď to budem čítať neviem-koľký krát, neprestane sa so mnou točiť svet. Berieš mi dych dievča. Je to nádhera. Bozky v daždi od Teba sú ako droga 🙂
Tenhle díl byl nádherný!♥
Ani se Tomovi nedivím, že se tak rozčílil, když zjistil, co Andreas Billovi nabízel. Já jsem byla sama naštvaná! No Tom si teď bude Billa hezky hlídat 😉