autor: Helie
Týden, který strávili v Londýně, utekl možná až příliš rychle, ale ani jeden z nich nemohl popřít, že se těší domů. V Londýně se odehrálo na jejich vkus možná až příliš moc věcí, a když teď jeli zpátky k Broken Manor, na oba dopadla tíha prožitých událostí. Bill se úplně uzavřel do sebe, od rána s Tomem prohodil sotva pár slov. Tom také neměl potřebu nějak moc komunikovat, ale napjatá atmosféra mu lezla na mozek. Ticho mezi nimi narušoval pouze šum rádia, které Tom pustil, když vyjížděli z Londýna. Bill sledoval scenérii, která se míhala kolem jejich auta a měnila se před očima. Když ho rozbolela hlava z počítání stromů, které minuli, otočil se k Tomovi a sledoval jeho ruce na volantu.
„Naučíš mě to?“ zeptal se tiše. Jeho hlas Toma překvapil. Nečekal, že by spolu během cesty mluvili.
„Co?“ zeptal se nechápavě a šlehl po Billovi krátkým pohledem.
„Řízení,“ odpověděl klidně Bill. „Líbí se mi to a vypadá to jednoduše. Myslím, že bych to zvládl, kdybys mi ukázal, jak na to.“
„Je to dost složité. Navíc musíš mít doklad o tom, že řídit můžeš. Dělají se kvůli tomu speciální školy, kde když uspěješ v různých zkouškách, dají ti řidičský průkaz. Potom až můžeš legálně řídit.“
„Nejsem ani občan. Nemám jméno, které by tady bylo uznané, tak jak bych mohl mít nějaký takový průkaz? Stejně bych nikde daleko neřídil a kolem Broken Manor to nikdo kontrolovat nebude. Prosím! Věřím, že bys byl dobrý učitel.“ Bill se zářivě culil. Jeho nálada opět přeskočila.
„Nechám si to projít hlavou,“ odpověděl vyhýbavě Tom. Nechtěl Billa učit řídit, mohlo by se mu něco stát a o to nestál.
„Dobře,“ zaculil se Bill a znovu stočil pohled ke stromům za okénkem. Občas trhl hlavou, když projeli kolem větší plochy pokryté stromy. Všechny se snažil spočítat, ale brzy zjistil, že tak vysoká čísla už snad ani neexistují.
„Těším se domů,“ prohodil, když ho stromy opět omrzely. „Líbilo se mi tam, ale na Broken Manor budeme mít větší klid. Těším se na to.“
Tom se usmál. I on se těšil domů. Miloval Londýn, ale chyběl mu onen nekonečný klid naplňující staré panství. Navíc mu chyběla i máma a věčně přítomný čtyřnohý přítel.
„Tak se těším,“ potvrdil tiše Tom. Bill si povzdechl. Ticho ho nebavilo stejně jako počítání stromů kolem silnice. Rád by si povídal, ale nenapadala ho žádná témata, která by se dala použít. Proto se pohodlněji uvelebil na sedadle a zavřel víčka. Téměř okamžitě ho obklopila temnota, která zahalila jeho mysl. Za víčky se mu začínaly odehrávat výjevy, které dobře znal, ale jeho mysl je vypudila do toho nejzazšího koutku, kam on sám nikdy nedokázal zavítat.
„Aye, chlapče, ukliď si pokoj. Dnes budeme mít vzácnou návštěvu. Nechci, abys nám udělal ostudu. A uprav se, chci, abys reprezentoval dobré jméno naší rodiny. Dnešní den možná zásadně ovlivní tvoji budoucnost, tak na to buď připravený.“ Pubertální mladík odkýval rozkazy a žádosti svého otce. Všechny šly jedním uchem dovnitř, druhým zase ven. Kdyby se ho někdo zeptal, co jeho otec chtěl, nedokázal by odpovědět.
„Myslím to vážně, Aye,“ zabručel ještě dospělý muž s podivně rozmazanou tváří a zanechal svého syna v jeho pokoji samotného. Mladík se zvedl od psacího stolu, u kterého seděl, a s povzdechem se dal do úklidu. Tušil, kdo bude ta významná návštěva. Pomalu se blížil věk, ve kterém bylo dobré zaslíbit se někomu. Jeho otec poctivě hledal v zámožných rodinách potencionální nápadníky. Bylo mu jedno, že jeho syn o to absolutně nestojí, důležité byly finance, které by dostal, kdyby se Ayus konečně někomu zaslíbil.
Když Ayus dokončil úklid, zasedl k zrcadlu a kartáčem si projel uhelně černé vlasy promíchané s černobílými dredy. Spadaly mu přes nezahalená ramena, přes která přehodil světle modrou tuniku se stříbrným vyšíváním podél výstřihu, když vstal od zrcadla. Ihned se k němu však zase vrátil, aby zkontroloval svůj vzhled. Sám se sebou byl spokojený. Ostatně ani o nápadníky by neměl nouzi, kdyby je však všechny do jednoho rezolutně neodmítal. Byla jen otázka času, kdy jeho otci rupnou nervy a donutí ho k zaslíbení s prvním, kdo nabídne největší peněžní částku. Ayus byl obětí obchodů jeho otce, nic víc. Občas přemýšlel, jestli jeho otci na něm vůbec záleží. Výsledky, ke kterým se dobral, by nepotěšily nikoho.
Hlasitě si povzdechl, když se domem rozlehlo cinkání skleněného zvonku, který měli pověšený vedle dveří. Hosté jsou zde. Ayus vyšel ze svého pokoje a po špičkách doběhl až k hale, kde jeho otec právě vítal hosty. Zrovna si potřásal rukou s mladíkem možná o pár let starším, než byl Ayus. Měl na sobě krvavě rudou tuniku, která podtrhovala divokost jeho pohledu. Vlasy měl nezvykle krátké, rozčepýřené, jako by právě vstal z postele. Dokonce i ve tváři byl pohledný, což většinou nebyl rys, který by u svých nápadníků Ayus vídal často. Mladíkův pohled zamířil přesně do míst, kde se Ayus schovával za sloupem. Uchváceně sledoval živočišnost v překrásných očích, které ho naprosto učarovaly. S úsměvem vyšel zpoza sloupu.
„Vítejte,“ usmál se vstřícně. Povšimnul si spokojeného kývnutí ze strany jeho otce.
„Aye, tohle je…“ Ayus neslyšel jméno. Viděl pouze překrásný úsměv hrající ve tváři neznámého cizince. Tušil, že tentokrát jeho otec uspěje. Něco v onom neznámém ho k sobě přitahovalo silněji než magnet. Nemohl jinak než podlehnout.
„Aye, vezmi návštěvu k sobě do pokoje. Rádi bychom si s jeho otcem o něčem popovídali a nechceme rušit vaše seznamování,“ usmál se možná až příliš uměle Ayův otec, ale on to neviděl. Měl oči pouze pro mladíka, který stál před ním a uculoval se na něj. Pokýval hlavou a mávl na něj, aby ho následoval k jeho pokoji.
Jakmile se zavřely dveře, něco v chování neznámého se však změnilo. Úsměv z jeho tváře okamžitě zmizel, přestal se o Ayuse zajímat.
„Nemusíš mít strach, nestojím o tebe a tvoji přízeň. Přišel jsem sem jen kvůli tomu, že mi to otec poručil. Rozhodně se nepoženu do zaslíbení, toho se neboj. Nemusíš nic předstírat, ne když jsme tu sami. Jen jsem ti to chtěl říct, abys věděl, že jsme na tom podle všeho úplně stejně,“ prohodil mladík. Úsměv z Ayovy tváře okamžitě zmizel, na jeho hrudník dopadl těžký kámen. Skutečně věřil…?
Bill se s cuknutím probudil. Cítil, jak mu srdce splašeně bije.
„Je dobře, že ses vzbudil. Myslel jsem, že tě budu muset odnést. Jsme doma.“ Tomův hlas k Billovým uším sotva proniknul. Pořád ještě viděl živě obraz chlapce s živočišným pohledem, který mu sděloval, že o něj absolutně nestojí. Bill musel přemýšlet, jestli to byl jen nic neznamenající sen, nebo další ze vzpomínek, které se mu postupně vybavovaly.
„Bille, jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě Tom, když nedostal žádnou reakci na sdělení, že konečně dorazili domů. Bill k němu otočil oči. Tom se zarazil. Měl pod nimi temně černé kruhy a v nich popraskané žilky. „Co se stalo?“ zeptal se Tom překvapeně.
„Vzpomínka,“ zašeptal Bill. Nechal se svinout do Tomovy náruče, kde se zoufale rozplakal. Nechápal, co mu chtěla vzpomínka říct nebo co znamenala. Rozhodně to však nebylo nic příjemného.
autor: Helie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
No.. Já nevím, co k tomu říct. Díl je skvělý, ale je mi líto Billa, konečně se mu někdo zalíbil a dopadne to takhle. Těším se na příští díl, jsem zvědavá na další Billovy vzpomínky.
Nevím moc co odhadovat co bude v dalším díle a tak se nechám překvapit… :)) ty vzpomínky jsou úžasný…. :)))
Trochu ma Bill vlastne Ayus sklamal, že sa mu ten chalan páčil.Bola by som radšej, keby ho nechcel a kvôli tomu ušiel k Tomovi. Stále to nevyzerá na spojenie duší s Tomom. Je mi to ľúto. Hlavne to keď povedal po milovaní v sprche, že to bola iba protislužba 🙁 Mám strach čo sa z toho vyvinie.