autor: Helie
Tom se ztrácel v pevném objetí své matky, která se před chvílí přiřítila jako velká voda k autu. Bill stále ještě seděl na sedadle, hrudník se mu zběsile zvedal a v očích ho pálilo. Cítil slzy, které mu zasychaly na alabastrově bílých tvářích. Cítil nepříjemné svrbění v okolí břicha, které mu zvedalo žaludek. Hrozilo, že se s každým okamžikem pozvrací. Dřív než se tak však stalo, se Tom vymanil z objetí své matky a pomohl mu ven z auta. Jeho žaludek se jako zázrakem zklidnil, když vtáhl hluboko do plic svěží vzduch. Nechával se Tomem podpírat, vnímal Simonin ustaraný pohled, kterým ho častovala.
„Co se stalo?“ zeptala se starostlivě Toma.
„Udělalo se mu při cestě špatně. Asi by bylo lepší, kdybych ho vzal nahoru, aby si odpočinul. Není na cestování zvyklý, a ta cesta je přece jen dost náročná,“ vymlouval se rychle Tom. Nevnímal Scottyho, který rozjařeně vyběhl z domu a okamžitě začal na oba mladíky skákat. Pomáhal Billovi do domu a případně odstrčil psa stranou.
Zastavili pod schody. Tom neváhal. Chytil Billa pod koleny a nesl ho do schodů. Odstrčil nohou pootevřené dveře do svého pokoje a položil Billa na postel. Starostlivě ho pohladil po tváři a z upocených tváří mu odhrnul přilepené vlasy.
„Nepotřebuješ něco? Jídlo? Pití? Cokoliv…“ Bill donutil ztěžklá víčka k poslušnosti. Namáhavě zamžoural na Toma a ztěžka se usmál.
„M-možná něco k pití,“ zachraptil tiše. Sám byl překvapený, jak slabě jeho hlas zní. Snad možná jako hlas těžce nemocného nebo umírajícího člověka. Znovu bolestně zavřel oči a přetočil se na bok. Nechal se od Toma překrýt tenkou dekou, jejíž cíp sevřel v rozklepané dlani. Cítil další slzy, které mu tekly po tvářích. Nechápal svůj stav naprosté nanicovatosti… Byl to přece jen sen!
Tom doběhl do kuchyně pro sklenici vody. Periferním viděním postřehl Simone, která vynášela jejich věci do prostorné haly. Kdyby se jednalo o normální situaci, nikdy by jí nic takového nedovolil. Místo toho nad tím však jen mávl rukou a utíkal do schodů ke svému pokoji. Bolelo ho u srdce, když viděl, že Bill znovu začal brečet. Položil sklenici na noční stolek a sedl si na pelest postele. Opatrně ovinul ruce kolem Billa a pomohl mu posadit se. Potom se natáhl po sklenici a přistrčil ji k Billovým rtům. Celou dobu, co Bill pil, držel sklenici on. Když viděl jeho rozklepané ruce, bylo mu jasné, že dřív nebo později by sklenice skončila rozbitá na podlaze.
Když Bill vyprázdnil obsah skleničky, Tom ho znovu opatrně uložil. Rukou mu prohrábl vlasy.
„Asi bude lepší, když ještě na chvíli zadřímneš. Potom mi řekneš, co se stalo,“ zašeptal tiše Tom a vstal z postele. Bill ho však zachytil za zápěstí a stáhl ho zpátky dolů. Bez jediného slova položil hlavu Tomovi do klína a zavřel vyčerpaně oči. Tom měl pravdu – potřeboval spánek jako sůl. Nechal svoji mysl, aby ho vtáhla do kouzla snů… do snů podobných tomu, který prožil v autě.
„Nechoval ses dostatečně reprezentativně! Vždycky ti říkám, že se máš k potencionálním nápadníkům chovat zdvořile, ale ty to vždycky něčím pokazíš! Nebreč mi tu, Aye, nemá to cenu. Toho chlapce už nám sem nikdo nevrátí. Stáhl svoji žádost, je mi líto.“ Nelítostný hlas pronikal do jeho uší. Na tvářích cítil horké slzy.
„Ale já jsem vůči němu nebyl nezdvořilý! Vůči němu ne,“ zašeptal mladík. Klečel na podlaze v otcově pracovně a oči upíral do koberce na podlaze. Nedovoloval si zvednout pohled k otci, ze kterého sršel hněv. On sám za ním přitom přišel, aby se ho zeptal, jak jejich poslední návštěva dopadla. To, co se dozvěděl, ho srazilo na dno. Mladík s živelnýma očima dodržel svůj slib. Stáhl svoji žádost o zaslíbení s Ayem.
„Můžeš si za to sám. Možná kdyby ses choval zdvořile k těm ostatním, nekolovaly by o tobě teď ty fámy. Víš, co mi do očí řekli? Že nestojí o pošpinění pověsti své rodiny tvým jménem! Jsi mi pouze na obtíž, Aye. Kéž by ses nikdy nenarodil.“ Ayus zvedl oči ke svému otci. Jeho pohled byl přeplněn bolestí a překvapením. I když se na něj otec zlobil sebevíc, nikdy nebyl až tak krutý. Tahle slova od něj slyšel poprvé… a přitom tolik bolela.
Pokorně se zvedl ze země a beze slova opustil otcovu pracovnu. Slzy mu zakalily zrak a on jen po paměti vyběhl ven ze dveří. Nevnímal, co se kolem něj děje, prostě jenom běžel. Běžel daleko, nohy ho bolely. A pak zaškobrtl. Očekával tvrdý dopad na zem, místo toho však padal a padal. Kolem něj se rozlilo palčivé světlo, které ho na chvíli oslepilo. Dřív, než ucítil dopad, upadl do hlubokého bezvědomí.
Bill se s trhnutím posadil na posteli. Oči měl vytřeštěné, dech splašený. Zíral na okno přímo před sebou a snažil se vstřebat další z prapodivných snů, pravděpodobně pokračování snu, který se mu zdál v autě.
„Stalo se něco?“ Otočil se za zvukem Tomova hlasu. Tom si protahoval ruce a zíval. Podle všeho taky usnul. Bill zakroutil hlavou. Nechtěl o tom mluvit. Věděl, že Tom by mu určitě rád pomohl, ale nedokázal se zmiňovat o něčem, co možná jen stvořila jeho fantazie. Ale možná taky ne. Otočil se zpátky k oknu a kolena si přitáhl k tělu. Objal se kolem nohou a bradu si položil na kolena. Už zase se mu chtělo brečet. Je vůbec možné, aby si vzpomněl, co předcházelo jeho pádu?
„Bille, já vím, že se něco stalo. Rád bych ti pomohl, pokud je to v mých silách, ale prvně mi musíš říct, co se děje. Tohle není normální. Celý týden jsi byl úplně v pořádku a ledva přijdeme domů, chováš se takhle zvláštně. Co se stalo? A nelži mi, prosím.“ Tom položil ruku Billovi na rameno v konejšivém gestu.
„Nechci o tom mluvit,“ zašeptal Bill. Sám pochyboval, jestli to Tom vůbec zaslechl. Jeho hlas byl slabý, nedokázal se přinutit mluvit víc nahlas.
„Tak mi alespoň řekni, jestli budeš v pořádku. Máma má určitě taky strach…“
„Možná,“ zašeptal tiše Bill. Nespokojeně zamručel, když ho Tom chytil za pas a obrátil si ho čelem k sobě. Bill klopil oči k rukám, které si složil do klína. Tom ho jemně pohladil po tváři a za bradu ho donutil zvednout hlavu.
„Bille, rád bych věděl, co se stalo. Už jen kvůli dalším opatřením. Pokud je to něco vážného a já ti s tím mohl pomoct, nikdy bych si neodpustil, že jsem to neudělal.“
Bill znovu sklopil oči. Tomův upřený pohled mu nedělal dobře. Připadal si potom jako bídák, že mu to nechce říct. Přitom to až takové tajemství nebylo… nebo snad ano? Sám nevěděl. Vzpomínky jsou přeci královstvím mysli člověka, jemuž patří. Mohl do něj vpustit Toma?
„Začínám si vzpomínat,“ zašeptal. „Těsně před mým pádem tu byl jeden z mnoha synů zámožnějších obyvatel našeho světa. Není to moc velký svět, zabral by možná tak rozlohu Londýna. Není nás mnoho. Otec mě chtěl dobře prodat, záleželo mu jen na věnu, které je otec nápadníka schopen nabídnout. Většinou mi vodil domů takové odpudivé typy, samý pupínek, mastné vlasy, nehezké tetování. Ale jednou… jednou pozval jednoho z nejhezčích mužů, jaké jsem měl možnost poznat. Měl překrásné plavé vlasy a uhrančivé černé oči. Jeho tetování se mu táhlo přes většinu tváře a půvabně obkreslovalo už tak dokonalé rysy. Jenže on mě nechtěl. Jako jediný k tomu byl donucen stejně jako já. Jenže tomu hloupému srdci neporučíš… a já se zamiloval.
Když jsem se potom otce šel ptát, jak dopadl jeho rozhovor s potencionálním nápadníkem, sdělil mi, že z toho vycouvali. Prý kvůli tomu, že mám příliš špatnou pověst a oni si mým jménem nechtějí zkazit za roky vytvořenou reputaci ukázkové rodiny… Tehdy jsem utekl z domu. Utíkal jsem a brečel, neviděl, kam běžím. A pak už jsem padal.“
Tom na Billa zůstal koukat s otevřenou pusou. Cítil, jak se mu do očí derou slzy, a neměl ponětí, jestli jsou to slzy lítosti nad tím, že si Bill postupně začal vzpomínat, nebo nad tím, že než potkal jeho, byl zamilovaný. Přitáhl si Billa do náruče a zabořil mu čelo do ramene.
„Nesmíš odejít,“ zašeptal a naplno se rozbrečel. Pro Billa to byla zvláštní situace. Neměl nejmenší ponětí, jak by se měl zachovat, tak jen opatrně Toma hladil po zádech a mezi prsty si pohrával s konci jeho copánků.
„Nechci odejít. Ne po tom, co jsem si vzpomněl, do čeho bych se vracel…“
autor: Helie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Je dobře, že taky nechce odejít, už jsem se bála, že by Toma opustitl. Moc hezký 🙂
Jupí, jupí, Bill chce zůstat s Tomem! 😀
Jak se říká… Neříkej hop, dokud nepřeskočíš… 😀
Bože.. :o( snad spolu zůstanou.. :o)
Takže som to tušila správne. Bill Toma nemiluje 🙁 je mi to ľúto a je mi z toho hrozitánsky smutno. Tak veľmi som dúfala, že Tom bude ten jediný pravý tá polka duše s ktorou sa spojí…