autor: B-kay
Jejich první tajná schůzka sice trvala jenom chviličku, avšak ani po návratu domů, se jejich společně strávený večer nechýlil ke konci.
Převlékli se do suchého oblečení, zalehli do postele a se stovkami otázek na srdci si vzájemně věnovali láskyplný úsměv. Věděli, že je ještě čekala dlouhá noc, a přesto se na chvilky strávené v blízkosti toho druhého těšili.
Teprve v parku si uvědomili, že se jejich vztah začal ubírat jakýmsi zvláštním směrem. Líbali se, začínali toužit po tom druhém, a to všechno i přesto, že se téměř vůbec neznali. Nevěděli téměř nic o minulosti a životě toho druhého, a právě to se rozhodli napravit.
„Můžeš začít,“ Bill si položil hlavu na polštář a tiše vydechl, jakmile mu na břiše přistála chlupatá kulička.
„Jak se bude jmenovat?“ Tom popravdě netušil, kterou z desítek otázek, jež jej zajímaly, by měl položit jako první, a proto odvedl pozornost na kocourka, kterého si Bill v posledních dnech dost oblíbil.
„Hm, já nevím. Nikdy jsem nebyl dobrý ve vymýšlení jmen. Krom toho jsem nikdy neměl jiného domácího mazlíčka než rybičku,“ Bill něžně pročísl chlupatý kožíšek svého malého přítele a podíval se na Toma, který jej s úsměvem sledoval.
„Budu hádat. Tvoji rodiče měli alergii na chlupy nebo se báli toho nepořádku,“ Bill se smutně pousmál a zavrtěl hlavou.
„To ne. Spíš to bylo proto, že bych si jiné zvířátko nemohl dovolit. Rybičky byly dost levné a dostal jsem ji jako dárek k narozeninám. Ale byl to moc hezký dárek. Možná nejkrásnější, jaký jsem kdy dostal,“ Bill moc dobře věděl, že by množství svých narozeninových dárků dokázal spočítat na prstech jedné ruky, přesto neměl chuť rozebírat, jak chudá jeho rodina vlastně byla. Jemu samotnému na tom vůbec nezáleželo. Miloval svou maminku i tátu a byl si jistý, že by mu snesli i modré z nebe, kdyby se jim jednoho dne naskytla taková možnost.
„A co tvůj nejkrásnější dárek?“ Bill ukazováčkem zlehka dloubl do Tomova ramene, očekávajíc odpověď.
„To nevím, Bille. Dostal jsem hodně krásných dárků, nemůžu říct, který z nich byl nejkrásnější. Ale kdyby tady se mnou byli naši, to by byl opravdu nádherný dárek,“ pohlédl na Billa a bojoval s touhou přiznat se, že v posledních dnech byl právě Bill jeho nejkrásnějším dárkem.
Nořil se do jeho veselých očí, ve kterých nacházel jenom čistotu, něhu a pochopení, a děkoval Bohu, že někoho takového vůbec potkal. Bill byl opravdu výjimečnou osobou a Tom jej nechtěl ztratit. Nechtěl se tvářit, že jej skutečně nemá rád, nechtěl si hrát na to, že je všechno tak, jak bylo předtím a že se jeho city k tomu chlapci během těch několika dnů vůbec nezměnily, protože to nebyla pravda.
Billa si oblíbil hned první den, co jej potkal, a každou vteřinkou se pořád víc a víc blížil k zasažení Tomova srdce.
„Tvoji rodiče byli jistě skvělí lidé, když vychovali někoho takového, jako jsi ty. Určitě se na tebe teď seshora dívají a dávají na tebe pozor. A jistě jsou také moc pyšní,“ Bill se opatrně posadil i s kocourkem na břiše a zlehka se dotkl Tomovy tváře.
„Co je to mezi námi, Tome? Co to děláme?“ zašeptal a tvářil se skutečně zmateně. Vpíjel se do Tomových očí, byl žíznivý po poznání odpovědi, co to mezi nimi vlastně bylo, ale Tomovy oči v sobě žádné odpovědi neukrývaly.
Byli stejně zmatené jako ty Billovy.
„Já nevím, Bille,“ Tom omámeně přivřel víčka ve chvíli, kdy na svých rtech ucítil konečky Billových prstů.
„Nevím, co to je, ale děsí mě to. Jsem ze všeho náhle tolik zmatený a nerozumím svým pocitům,“ Bill zlehka obkroužil obrys jeho rtů a beze slova přikývl. Rozuměl mu a možná to bylo právě tím, že se cítil úplně stejně.
„Zjevil ses v mém životě tak nečekaně, a náhle je všechno úplně jinak. Já sám jsem úplně jiný. Dokonce jsem přestal kouřit.“ Tom už to déle nevydržel. S něžným úsměvem si Billa vysadil na klín, vzal jeho tvář do dlaní a prsty zapletl do delších, mokrých vlasů. „Nedokázal jsem se toho zlozvyku zbavit měsíce, a teď to bylo úplně snadné,“ stačilo jenom najít něco, co se pro něj stalo mnohem větší závislostí.
Tom už déle nebyl závislý na své pravidelné dávce nikotinu. Billův úsměv, vůni jeho třesoucího se těla a pohled, ze kterého začínal šílet, potřeboval mnohem více než cigarety. Krom toho by to pro Billa, jakožto astmatika, nebylo dobré. Nechtěně by mu tím mohl ublížit, a to bylo tím posledním, po čem toužil.
„To je skvělé, Tome. Jsem na tebe moc pyšný, protože to jistě chtělo veliké odhodlání,“ Bill se na Tomově klíně spokojeně zavrtěl, jednou dlaní se dotýkal jeho tváře, zatímco tou druhou si zlehka tlačil na hrudník a klidnil své zběsilé dýchání.
„Měl jsem to udělat již dávno. Konečně jsi mi otevřel oči,“ očima sledoval snad každičký milimetr Billovy tváře. Vnímal nádherné chvění jeho dlouhých řas, díky kterým nápadně připomínal panenku. Jeho alabastrová pleť ve stínu pokoje téměř zářila stejně jako pohled, který Tomovi věnoval.
„Už nemůžu dál,“ zasténal proti Billově kůži a zlehka jej políbil do koutku rtů.
„Co nemůžeš?“ Billův zvonivý hlas se náhle také proměnil ve sténání, jak se k Tomovi přisunul ještě blíž, nevšímajíc si nespokojeného mručení kocourka, kterého tím pohybem setřásl ze svého těla.
„Nemůžu se dál tvářit, že se se mnou nic nestalo a že mi tvoje přítomnost nic nedělá. Zblázním se z toho, Bille. Ty jsi nádherný kluk a já… já nevím, co jsi to se mnou udělal,“ pro Toma bylo v tu chvíli opravdu těžké takhle otevřeně promluvit o svých citech. Zejména proto, že mu na klíně sedělo kouzelné stvoření a pečlivě poslouchalo každé jeho slovo.
„Chtěl bych zastavit čas. Nedokážu si představit, že odsud odejdeš,“ Bill smutně vydechl a sklonil tvář.
„Právě z tohohle důvodu jsem se na tebe nechtěl vázat. Chtěl jsem nás ušetřit té bolesti. Právě proto jsem ti tehdy v parku řekl, že si nechci takhle komplikovat život,“ Billovi bylo v tu chvíli do pláče. V dlaních svíral Tomovu tvář stejně tak naléhavě jako Tom jeho, nohama pevně objímal jeho boky, a přesto si přál, aby mu mohl být ještě blíž.
Jejich rozhovor trval ještě několik minut, než se rozhodli, že je nejvyšší čas jít spát.
Tom však nedokázal usnout i přesto, že bylo něco po čtvrté ráno. Neustále sledoval Billovu spící tvář a vnímal teplo, které do něj proudilo skrz Billovo horké tělo. Držel jej v náručí a několikrát jej jemně políbil do vlasů. Pohled mu padl na fotografii svých rodičů a poprvé, od chvíle, co se stala ta nehoda, se na ni dokázal usmát.
„Asi jsem se poprvé zamiloval,“ pošeptal jim neslyšně, přesto se šťastným úsměvem na rtech…
autor: B-kay
betaread: J. :o)
Jsem moooooooc ráda :))
To je krásný.. snad jim to vydrží.. :o)
Uaa to je tak strasne krasna povidka :') uzasne nezna, zamilovana.. Tesim se na dalsi dil, jsem silene nedockava <3
To je tak krásný… Miluju to! 🙂
Je úžasné, jak jejich vztah pořád plyne klidným, pomalým tempem a oni nikam nespěchají, pouze zjišťují, co jim přítomnost a blízkost toho druhého přináší a objevují to všechno nové. Moc se mi to v této povídce líbí a perfektně se to sem hodí. I přes to, že se ani jeden z nich nechtěl vázat, bylo to silnější než oni…
Já jsem se asi taky zamilovala… do téhle povídky… je skvělá <3
Bože…to je tak nádherné…nádherně smutné…♥ :´(..Přeci..i když Bill bude muset zase odjet,tak…třeba by se mohli vídat..jezdit za sebou..ne?
LÁSKA….Jak dokonalé♥….
*Love on first sight<3!
Nádherné zbližovanie, ktoré berie dych. A predstava Billa s mačiatkom je nezabudnuteľná. Páči sa mi, že sú k sebe úprimní a nechávajú city rozvinúť. Nehrajú sa na silákov, ktorí dokážu lásku ignorovať. Berú to krásne aj keď to neplánovali.
Tak dalsi povidka kterou jsem dohnala ve skluzu. Omlouvam se autorce snad uz to bude nejak ok. Co na to rict. Mam z nich sama mravenceni v celym tele. Je to krasne a zaroven tak smutne. Nejsem si jista ze jejich stesti je dlouhodobe…natoz snad vecne. Desi me andreas. Ten bidak si neco najde a jednomu nebo druhemu ublizi. A nebo rovnou obema. Asi ho pujdu preventivne zaskrtit. Coz je trochu paradox jelikoz andy je muj druhy milacek hned po geovi 😀 ale to sem nepatri. Ja doufam ze to cele nejak prekonaji a georg jim pomuze. Je jasne ze stoji pri tomovi. Jsem rada ze se bill sverim s tim co mu andy nabidnul za pracicku. Aspon tom vi na co si dat pozor. Ale nevim zda by nemel i on billa informovat o vyhruzkach. I kdyz ho chapu. Bill by ho mozna vazne opustil. Jenze se bojim ze prave toho andy vyuzije ve svuj prospech a skrze vyhruzek o tomovi billa donuti hrat podle jeho pravidel. Ta povidka je krasna ale opravdu celkove hodne teskna. Miluju ji.