You hold my destiny in your arms 4.

„To se dozvíš, když se budeš pěkně snažit.“ Ukončil tím tuhle opravdu vtipnou debatu a stlačil za týl chlapcovu hlavu níž k jeho klínu. Bill se tedy naposledy nadechnul, dodal si odvahy a sklonil svou hlavu úplně, aby mohl pojmout špičku Anisova penisu do úst. Ztvaroval svá ústa do malého „o“ a jazykem přejel po vlhkém žaludu. Bushido zaúpěl a ihned na první okamžik si tenhle jazyk i ten zatracený kus kovu oblíbil.

Lehké ucuknutí jeho boků utvrdilo Billa o tom, že to nebyl špatný začátek. Objal dlaněmi milencovy boky, stisknul je a pojal úd hlouběji a s každou vteřinou se snažil o větší a větší kus, bral to po milimetrech, ale zato s perfektním účinkem, protože Anis hluboce zavzdychal a zatáhl Billa netrpělivě a rozrušeně za vlasy.

„Tohle je dobré.“ Zamručel Bushido a zavřel pevně oči, aby si mohl vychutnávat tuhle novou slast se vším všudy. Bill se pousmál, trochu mu to zvedlo jeho sexuální sebevědomí. Kleknul na kolena, prohnul se a začal penis snaživě sát, pomáhajíc si jednou rukou, kde jej pevně tisknul a lehce kmital. Jednal instinktivně, poháněl se vlastní fantazií. Začalo jej to totiž docela i bavit a miloval Anisovy odměny v podobě hlasitého povzdychování a sténání. Trošku se zadusil, když Bushido prostě nevydržel a nekontrolovaně přirazil do chlapce boky. Billa to uvedlo lehce v šok, ale po zklidnění Bushidových rozklepaných boků našel ztracenou nit a pokračoval, jak nejlépe mohl.

„Kurva.“ Usyknul Bu potichu, když se jeho tělo náhle vzepjalo. Bill zvedal zrovna hlavu, aby se zeptal, co se děje nebo co je špatně, když jeho obličej zasáhla dávka spermatu. Trochu vyděšeně ucuknul, ale zavřel oči. Jeho ‚poleva‘ se mu lepila po celém obličeji. Roztomile nakrčil nos a Bushido se nemohl na něj vynadívat. Rozdýchával své vyvrcholení a přitom sledoval Billa, jehož špička jazyku nejistě poznávala něco slaného, co se mu usadilo na rtech. Dlaněmi otřel i oči a poněkud překvapeně zamrkal na Bushida, který se zasmál.

„Wow.“ Podal spěšně chlapci kapesníček, který měl za zády na stolku. Bill otřel svůj potřísněný obličej a pousmál se, byl na sebe pyšný. Oba chvíli mlčky jen seděli a pobírali sexuální moment. Bill se nepříjemně ošil, když si uvědomil, že teď ztratí to nejvzácnější, co měl. Své panictví. Toužil po tom, protože byl stále okouzlený Bushidem a jejich hrátkami, ale zároveň jeho chtíč potlačovala sama hrdost. Tohle bylo pro někoho, komu bude moci odevzdat i své srdce, nejen tělo.

Bushido jeho rozpaky moc dobře vytušil, protože chlapec se začal lehce chvět a sklápěl hlavu k peřinám pod ním. Uslyšel vzlyknutí, a ten rozdováděný mládenec, co v posteli vůbec nebude špatný a tak prkenný, se změnil opět na ustrašené, nevinné dítě. Povzdychnul si.

„Nechceš.“ Pronesl jen, nebyla to ani otázka, ale hotová věc. Bill mlčky zavrtěl hlavou. Věděl, že mu to stejně asi neprojde, ale nechtěl zase lhát, někde uvnitř v koutku duše doufal, že se Bushido opravdu smiluje. A opravdu.

„Okey, tak běž.“ Vstal, oblíknul si své svršky a ohnul se pro Billův župan. Bill překvapeně pohlédl na Anise, který stál a vyčkával u dveří s jeho županem v rukou. To bylo až podezřele moc snadné. Neváhal ale, vstal a rychle přeběhl k němu, aby si od něj převzal svůj jediný kus oblečení, omotal jej kolem pasu a utáhnul.

„Proč?“ zeptal se jen tiše spíš ze zvědavosti. Anis neodpověděl. Zdvořile mu otevřel dveře a Bill pochopil, že se to asi nedozví. Mlčky vyběhnul z ložnice směrem ke svému pokoji, kde se okamžitě zabarikádoval, ponořil se do kupky peřin a s vědomím, že jen tak neusne, sledoval strop, vstřebával nové zážitky, a hlavně přemýšlel, proč mu to tak lehko prošlo. Kluci totiž říkali, že tady v tomto případě není úniku. Mohly být dobré dvě hodiny, než se mu konečně podařilo zabrat.

Probudil se podle něj až příliš brzy, protože hodiny ukazovaly teprve lehce po osmé hodině. Divil se, že nebyl probuzen dříve, jako na to byl zvyklý. Promnul obě rozespalé oči a s tichým zasténáním se posadil. Připadal si hrozně unavený a vyčerpaný, přesto nevěděl z jakého důvodu. Pár minut se jen nepřítomně rozhlížel pokojem a snažil se alespoň trochu dostat k životu a rozkoukat se. Nakonec se přeci jen přemluvil, vysoukal se z příjemných peřin a natáhl se pro své svršky ze včerejška. Vlastně až teď mu došlo, že jediné, co si s sebou přivezl od Antonia, bylo jen tohle a pár nepodstatných věcí, jako jeho laciné šminky, jedny ošoupané tenisky, tři spodní prádla a pár párů ponožek. Zaklel potichu, došel se ještě chvatně opláchnout do vedlejší koupelny, než se odhodlal zjistit situaci po domě. Potichu našlapoval po schodech dolů. Z dálky se k němu přes otevřené dveře doléhaly známé hlasy a pobavený, přesto stále rozespalý smích. Zastavil se na posledním schodě, aby se mohl naklonit a zjistit, kdo všechno obývá kuchyni.

„Bille.“ Usmál se na něj Marcus, který svíral v ruce konev čaje a ochotně naléval dalším dvěma přátelům sedících u stolu. Všichni otočili své usměvavé pohledy směrem k Billovi a obdařili jej stejně tak úsměvem. Bill tedy promarnil svůj pokus proplížit se nenápadně zase zpátky do kuchyně a vykročil tedy za nimi, protože přeci jen se jeho žaludek hlásil o pozornost. Od včerejší večeře vlastně nic nejedl, neměl na jídlo ani pomyšlení. Až doteď, když viděl štědře obsáhlý stůl – čerstvé pečivo v ošatce, nějaký ten sladký zákusek, čaj nebo káva, a samozřejmě plno uzenin a sýru. Zakručelo mu v břiše a směle se posadil vedle Emmeta, který mu nabídnul hned teplou kávu, Bill přijal s tichým poděkováním.

„Dobré ráno.“ Popřál mu hned Marcus i ostatní dva.

„Dobré.“ Konečně Bill vyloudil úsměv a na pobídnutí chlapců se natáhnul pro křupavou housku a pokryl ji silnou vrstvou nějakého smradlavého sýru, který ho i přes své nevlídné aroma lákal. Zakousnul se a slastně přivřel oči. Tayler se zasmál jeho požitkářskému pohledu.

„Tak jak ses vyspal?“ pokračoval Marcus v konverzaci a posadil se naproti němu. Bill se ještě rozhlížel, jestli náhodou neuvidí někde Bushida, ale ten očividně ještě vyspával. „Bushido nechce být rušen, vzal si snídani do pokoje už před dobrou půlhodinou.“ Vysvětlil mu hned blonďáček, když si všimnul jeho vyhledávajícího pohledu.

„Nehledal jsem ho.“ Vycouval Bill a radši se zase zakousnul.

„Vypadal docela duchem nepřítomně a neměl moc náladu. Ehm, jak to dopadlo včera?“ neodpustil si zvídavý Emmet za šálkem čaje a pozvednul obočí. V tu ránu se na Billa stočily i další dva páry očí, které se přímo leskly zvědavostí. Bill zrozpačitěl, odložil svůj hrnek a nepříjemně se ošil na židli. Nevěděl, jestli nebude ubohý, když se přizná, že si jej Bushido nevzal, aby nevypadal jako nula, že asi nebyl zřejmě dobrý a byl odmítnut. I když on přeci nechtěl!

„On si mě nezval.“ Zamumlal tiše a všichni překvapeně povzdychli.

„Jak to? To je nějaké divné, ty určitě kecáš.“ Zamračil se Tayler a Bill zavrtěl urputně hlavou.

„Ne, mluvím pravdu, přísahám!“

„Bushido si vždycky vezme to, co chce, žádné slitování.“ Nedal se Tay odbýt.

„Já nevím, všechno bylo, řekl bych… skvělé, šlo to dobře, ale když na to mělo přijít, trošku jsem na sobě asi dal znát strach a obavy a prostě… nechal mě jít, nebyl hrubý, nezdál se být naštvaný.“ Vysvětlil mu chvatně Bill a sklopil pohled k zemi. Jestli se na něj ještě před pár minutami Tayler tvářil mile a přátelsky, teď si byl Bill více než jistý, že má chuť chlapce zašlapat hluboko do země, a přitom nevěděl proč.

„To je zvláštní, opravdu.“ Zamyslel se Marcus a přežvykoval líně kus bábovky.

„Nicméně, dneska bude díky tomu zase příjemný jak pes, díky tobě.“ Zavrčel Tayler.

„Vždyť se tolik neděje. Anis pro to musel mít svůj důvod.“ Mávnul nad tím rukou Emmet a usmál se na Billa, který trošku vyvalil oči při oslovení.

„Kdo že?“

„Anis, takové je Bushidovo pravé jméno.“Vysvětlil mu hned a Bill přikývnul. Sesunul se víc do židle. To jméno se mu líbilo víc než Bushido.

„Nechce, abychom mu tak říkali.“ Ozval se opět nevrlý Tayler a Billovi přestával být tolik sympatický jako na samém začátku.

„Ale nevadí mu to.“ Odseknul Marcus. „A přestaň se tvářit, jak kdybys vstal levou nohou, nikdo ti nic neudělal.“ Pokáral ho vzápětí jak malé dítě a to dítě se jen opovržlivě odvrátilo a s tichým mručením si něco mumlal pod nos. Bill polknul poslední sousto své snídaně a obdařil se ještě koblihou, za doprovodu myšlenek nad Bushidem – tedy Anisem, tak se mu líbil více.

***

Anis přecházel po svém pokoji a v ruce svíral svůj předražený mobil. Dokousával zbytek lívance a tvářil se poněkud zamyšleně, potichu si něco přeříkával. Nakonec jen hlasitě polknul své sousto, zmáčknul tlačítko na mobilu a přiložil jej k uchu. Líně přešel k velkému oknu a odhrnul sametový závěs, aby se mohl porozhlédnout ven, kde už to žilo, přestože byla ranní hodina. Netrpělivě podupával nohou, když se konečně ozval hlas na druhé straně spojení.

„Anisi, jsem rád, že se také ozýváš.“ Zasmál se Johny zvesela. „Tak jak jsi pořídil při svém posledním nákupu? Doufám, že jsi vybíral pečlivě, víš, že na tohle já si potrpím.“ Zamručel a Bushido pro sebe lehce protočil oči.

„Samozřejmě, víš, že na tohle já mám čich, nikdy jsem tě nezklamal.“

„Já vím, proto ani nechci, aby tahle chvíle nastala, jsi jeden z nejlepších, kteří pro mě v podstatě pracují. No a jaký je, jistě už jsi nový materiál vyzkoušel, pověz mi všechno.“ Zaprosil muž na druhé straně.

„Víš, Johny, já s ním nespal.“ Přiznal se Bushido upřímně a zněl lehce nervózně, protože tahle informace jej zajímala vždy na prvním místě, na to se vždycky ptal hlavně. Muž se zamračil a Anis to nějak podvědomě vycítil.

„Jak to, Anisi?“ zeptal se vyčítavě, nespokojeně a dost káravě zároveň.

„Myslel jsem, že bych zkusil jinou taktiku. Chci ho naučit vlastnímu chtíči, chci, aby si pro sex přišel sám, pak bude jistě pro tvé zákazníky zajímavější, ne? Momentálně je dost vzpíravý, plachý. Když jej budu pomalu, ale jistě provokovat a dráždit, přijde se nabídnout sám a naučí se tomuhle způsobu. Jen si představ, nebude lepší, když by k tobě přišel sám, roztáhnout ti nohy a pobízet tě, než aby se bránil nebo ti u toho brečel? Věř mi, tohle bude něco extra, ten kluk je extra, dej tomu šanci, nezklamu tě.“ Vychrlil ze sebe Bushido a chvíli se v telefonech rozhostilo ticho.

„To ti radím.“ Zamručel Johny, ale z jeho tónu nesršela už ani taková zlost jako spíš zamyšlenost. „Zní to ale docela přesvědčivě, však na to máš ještě dost času, poctím tě návštěvou během příštího měsíce, tak snad s ním pohneš. Jakže se ten poklad jmenuje? Popiš mi ho.“ Poručil si Johny.

„Jmenuje se Bill, má slabých 16 let, ale určitě z něj budeš uchvácený stejně jako já. Poněkud vyhublý, ale já ho spravím. Velké, čokoládové oči, alabastrová kůže, křehký a vlasy černé jako uhel. Dokonalá kombinace, víš, že já sbírám jen exponáty.“ Usmál se Anis a potlačil několik dalších osobních pochval. Uslyšel spokojené zamlaskání na druhé straně, věděl, že se trefil do černého. „Pošlu ti fotku v nejbližší době.“

„Budu se těšit. No nic, Anisi, mám ještě nějakou práci, dneska mi přijedou nějací nováčci přímo z Francie, nemohu se dočkat. Pozdravuj všechna má zlatíčka a brzy se ozvi ohledně svých pokroků.“ S tím zavěsil a Bushido odhodil telefon na stůl. Posadil se do křesla u stolu a promnul obličej.

To bylo snad poprvé, co Johnymu zalhal, jindy se nepokoušel z důvodu svého respektu k němu. Ale pravda byla taková, že si chlapce nevzal jen proto, že mu ho přišlo někde hluboko uvnitř líto. Že ten chlapec prostě není stavěný na takovéhle přímé, násilné chování. Že on si svého panictví velice váží a střeží si jej. U předešlých tří chlapců to bylo jiné, oni chtěli, oni se vybízeli, jakmile mělo dojít k sexu. Bill se odpoutal, ale ne natolik, aby se mu nabídnul, měl v sobě vůči takovému extrému blok. Příliš křehký pro takové zacházení. Sám Anis se cítil být poněkud zmatený, protože těla si bral bez ohledu na to, jestli druzí chtějí nebo ne. Nikdy nenašel slitování, proč by se měl jim podřizovat. Ten chlapec mu tak kazil hrdost, až musel vztekle zaskřípat zuby. Zatnul trochu dlaně v pěsti a zhluboka se nadechnul. Nicméně nehodlal měnit nic na tom, že Billa dokáže opravdu dovést až k takovému závěru, že to bude on, kdo se přijde Bushidovi sám nabídnout, že on mu sám nabídne tu svou vzácnost.

S námahou vstal a zamířil dolů do kuchyně, kde uslyšel své ‚děti‘. Vešel do kuchyně a nabídnul si zbytek už vystydlé kávy.

„Marcusi, jdi nahoru ke mně do pokoje, uveleb se na posteli, za chvíli dorazím.“ Zamručel do ticha. Oslovený se jen pousmál, vstal ze židle, mrknul na Billa, který pootevřel překvapením nevědomky svá ústa, ihned mu došlo, co se bude odehrávat, a trochu jej zamrzelo, že on mu pro tohle asi nebude dobrý. Zatřepal hlavou. No a co, on to nepotřeboval, on není tak levný, přestože mu Marcus byl sympatický, tohle neměl rád. Zavrtal hlavu radši do časopisu, který ležel na stole, a nikdo mu nevěnoval pozornost. Uslyšel tiché, naštvaný zafunění od Taylera.

„Bille, až skončím, chci, abys byl připravený. Pojedeme do města, potřebuješ něco nového, tohle je strašné, jako kdyby to někdo vytáhnul krávě z tlamy.“ Ušklíbnul se Anis při pohledu na chlapcovo ušmudlané oblečení a Bill chtě nechtě zrudnul.

„Dobře.“ Přikývnul.

Anis se spokojeným výrazem odešel opět nahoru do své ložnice, kde si očividně hodlal vzít svou ‚daň‘.

„Zase on.“ Zavrčel potichu Tayler a oba, Bill s Emmetem, po sobě jen nechápavě koukli. Zřejmě oba začali chápat jednu nepatrnou souvislost.

autor: PeTiŠka