RPG Love 7.

Bill:

Čekal jsem dole v chodbě na Toma. Jako vždycky ještě prolétl kuchyní, kde zabavil všechno, co se dalo sníst po cestě. Já nikdy nesnídal. Když se konečně přiřítil s donutem napíchnutým na prstě a loupákem v druhé ruce, musel jsem se smát. Tom se namáhavě dostal do bot, a když byl konečně připravený vyrazit, vyšli jsme před dům. Vždycky jsme chodili spolu, po cestě jsme potom pobrali ještě Andyho, Gustava i Georga.

„Nenažranče,“ okomentoval jsem Tomovo cpaní se ukradeným jídlem. Střídal to. Kousnul si do loupáku, pak do donutu a tak dále. Připomínal mi křečka.

Tom:

Než jsme vyšli, vzal jsem si k snídani donut a loupák. Makovej, mmmmm. Rychle jsem si obul boty a vyrazili jsme. Cestou jsem samozřejmě jedl ukradené jídlo a Bill si mě jako vždy dobíral.

„Vychrtlíku. Doplňuju energii,“ pokrčil jsem rameny a dál se pokojně cpal.

Nakonec se k nám přidali i Andy, Georg a Gustav a zamířili jsme přímo do školy. Ach jo, zase nůďo :/

Bill:

Celou dobu ve škole jsem se rozhlížel, zkoumal jsem obličeje lidí kolem sebe, ale všichni mi připadali stejní jako vždycky. Úlisní a na slovo skoupí. Nešťastně jsem se válel po lavici a popoháněl pohledem rafičky hodin dopředu. Nepřál jsem si nic jiného, než být doma.

Samozřejmě, Gustav věděl informace z první ruky. Řekl jsem mu všechno, co jsme si s Waltem psali, a ukázal jsem mu i lísteček, který mě celý den hřál v kapse kalhot. Dokonce i Gustav byl bezradný. Jako už tolikrát mě ujistil, že on to skutečně není. Kdo by to sakra mohl být…?

Tom:

Neměl jsem s Billem stejnou třídu, ale Georg se mnou ve třídě byl. Samozřejmě, že hned vyzvídal. Když jsem mu řekl, jakou indicii mi Sam dal, taky byl toho názoru, že je to Bill, ale když jsem řekl, že nijak nereagoval, byl bezradnej.

Vyšel jsem ztrápeně na chodbu a rozhlížel se kolem sebe.

„Nebaví mě se přetvařovat,“ vzdychl jsem si pro sebe.

Nevěřím, že by mě někdo slyšel.

Bill:

Zrovna jsem šel k Tomovi do třídy, byla velká přestávka. Čekal jsem na něj u sebe, ale když nešel, rozhodl jsem se za ním jít sám. Zarazil jsem se, když jsem zaslechl jeho tichou stížnost. Podle všeho si mě nevšiml. Otočil jsem se na patě a dal se na odchod. Hádám, že jsem mohl v bledosti konkurovat stěně… To přece sakra není možný!!

Tom:

Se vztyčenou hlavou, ale zato se smutným pohledem jsem se vrátil do třídy. Měl jsem jít o přestávce za Billem, ale myslel jsem furt na Samiho. Tolik jsem ho potřeboval u sebe. Kdo to sakra je? Jsem bezradnej. Bill to určitě není. Kdyby byl, zaslechl bych ho o Waltovi někdy mluvit, ale on mlčel. Ach jo.

Bill:

Zavřel jsem se na záchodech, kde jsem stanul u nejbližšího umyvadla. Chtělo se mi brečet. Poprvé jsem si skutečně přiznal, že jsem do někoho zamilovaný, a pak všechno nasvědčuje tomu, že je to můj vlastní bratr? To je sakra velký pech!

Z kapsy jsem vytáhl papírek a rozcupoval ho na kousíčky, které jsem hodil do umyvadla a pustil na ně vodu. Po tvářích se mi spustily slzy. Sice nemám jistotu, že Walt je skutečně můj bratr, ale všechno nasvědčovalo tomu, že to tak skutečně je. Kdo jiný by se dostal uprostřed noci k mému pokoji, aby mi tam nechal lístek? A pak Tomovo stěžování si… Musel to být on.

Pohlédl jsem na svůj odraz v zrcadle. Z druhé kapsy jsem vytáhl balíček papírových kapesníků a navlhčil ho pod proudem vody, abych si z tváří setřel rozmazané líčení. Když jsem byl hotový, co nejrychleji jsem zalezl do třídy, odkud jsem neměl v plánu vycházet, dokud se neozve poslední zvonění.

Tom:

Když se ozvalo poslední zvonění, vyletěl jsem ze třídy jako neřízená střela. Chtěl jsem být co nejrychleji doma a psát si se Samim. Bože byl jsem na něm závislý. Ani jsem nepočkal na Billa.

Domů jsem doběhl totálně uřícený, ale bylo mi to fuk. Rychle jsem zalezl do pokoje a čekal na Samiho, který byl stále offline. Doufal jsem, že se připojí.

Bill:

S nadávkami na Tomův účet jsem došel domů, hádám, tak o půl hodiny později než on. Ještě jsme s klukama po cestě zastavili u stánku se sladkostmi. Stavěli jsme tam každý den kvůli pendrekům a podobným věcem. Tom tentokrát zřejmě neměl zájem, protože na nás ani nepočkal.

Vyploužil jsem se nahoru do pokoje a rozhodl se, že dnešní den si skutečně užiji. Hodlal jsem zjistit, jestli je Walt skutečně Tom nebo ne. Ale až později.

Samuel: Ahoj, zlatíčko. Jak ses celý den měl?

Napsal jsem mu, hned jak jsem se přihlásil na chat. Hádám, že stále ještě netuší, že jsem to já, což mi akorát hraje do karet. Uvidíme, jak zareaguje, až mu prozradím, že vím, kdo je…

autor: Helie & T-KAY