autor: Cincina
Jsem ráda za všechny vaše komentáře 🙂 Těší mě, že se najdou příznivci, kteří si najdou těch 5- 10 minut svého volného času k tomu, aby si přečetli mou povídku. Dělá mi to radost 🙂 Děkuju všem. Tenhle díl je věnovaný všem věrným čtenářům 🙂
Poručík Hermann vešel do pokoje společně s Jorgem. „Tome? Pan poručík by s tebou chtěl mluvit.“
„Jo, jasně.“ Tom vstal od Billovy postele a šel směrem k poručíkovi.
„Pane Trumpere, nechcete jít raději ven?“ Tom pokrčil rameny, ale vykročil pryč z pokoje. Sedli si na nejbližší lavičku v jedné z utichlých chodeb nemocnice.
„Tak, chci se vás zeptat na pár otázek.“ Tom jenom přikývl. „Takže Bill je váš přítel?“
„Ano.“
„A jak dlouho se znáte?“
„Pár týdnů. Proč se mě na to ptáte?“
„Je to výslech jako každý jiný. Musím se vás na tohle ptát. Ještě mám poslední otázku.“
„No tak se ptejte.“
„Hádal jste se v poslední době s Billem?“
„No, pohádali jsme se. Ale předtím, než ho srazilo to auto, jsme se usmířili.“
„Dobře. Myslím, že to je všechno.“
„Dobře. Nashledanou.“
Tom se zvedl a odešel zpátky do pokoje k Billovi. Potichu otevřel dveře a zastavil se v nich. Viděl, jak Jorg sedí vedle Billa, drží jeho ruku a brečí. Otevřel dveře víc, vešel dovnitř a šel směrem k nim. Chytil Jorga povzbudivě za rameno.
„Víš, co je nejhorší, Tome?“ Tom pokrčil rameny. „Nejhorší je, že nevím, proč se mu to stalo. Jestli skočil pod to auto, nebo jestli ho přejelo schválně… Co když se neprobudí?“ V tuhle chvíli už brečel i Tom. Sedl si na druhou stranu Billovy postele a chytil ho za druhou ruku.
„Jak dlouho si myslíte, že bude v komatu?“
„Tome, já… nevím.“
„Jenom vám chci říct, že Billa hrozně moc miluju a vždycky budu.“
Jorg byl ticho. Nevěděl, co má na tohle říct. Až pak ho napadla ta myšlenka, kterou v sobě poslední dobou dusil.
„Já… Tome, bojím se, že mi ho odvedeš. Bill tě strašně moc miluje. A myslím si, že by byl schopný mě opustit.“
„To já si zase myslím, že ne. Má vás hodně rád.“
„Víš co? Tykej mi. Bude to lepší.“
„Dobře, Jorgu.“ Usmál se a Jorg na něj také. V tu chvíli vešla do pokoje sestřička a vyhnala je ven, protože Bill potřeboval klid. „No dobře, my už jdeme.“ Zamumlal Tom.
Před nemocnicí se zastavili, že se rozloučí. Ale Jorg nechtěl být sám.
„Hele. Nešel bys na pivo?“
„Hm… proč ne? Určitě to bude lepší, než kdybych měl být sám.“
Jorg se usmál. „Moje řeč.“
V HOSPODĚ
Usadili se ke stolu a číšnice už u nich stala s objednávkovým blokem.
„Tak pánové, co si dáte?“
„Dvě piva.“ Jorg se na ni pousmál. Číšnice mu úsměv oplatila a odběhla pryč.
„Ty, Tome. Jsi vůbec plnoletý?“
„Ano. Osmnáct mi bylo před měsícem.“
„Díkybohu. Nerad bych naléval alkohol nezletilým.“
Tom se usmál. „Nebojte, upozornil bych vás.“
„Tome, už jsem ti říkal, že mi můžeš tykat.“
„Ach… zapomněl jsem na to.“
„A myslím, že by si mě neupozornil,“ rozesmál se Jorg.
„Tak, pánové, pivo je tady“ Číšnice oplývala úsměvem. Tom nemohl pochopit její náladu. Jestli bývá takhle veselá každý den, tak to potěš Pánbůh. Naštěstí rychle odkráčela pryč za nově příchozími hosty.
„No dobře. Prokoukl jsi mě.“ Tom se rozesmál taky. „Můžu se tě na něco zeptat?“
„Jasně, ptej se.“
Tomovi se v očích zaleskly slzy. „Co když se Bill z komatu neprobere?“
„Prosím, tohle neříkej… nesmí se to stát. Nepřežil bych to.“
„Já vím, ale já se prostě musel zeptat.“
„Chápu tě, Tome. Víš… slyšel jsem, že když jsou lidé v komatu a jejich příbuzní za nimi chodí a prostě je tak nějak psychicky podporují, tak je větší šance, že se proberou. A přesně tohle mám v plánu. V práci si vezmu volno a budu s Billem každý den.“
„Já pro Billa taky musím něco udělat.“
„To můžeš. Ale nebudeš zanedbávat školu. Až se Bill probere, tak co si počne s přítelem, který nemá maturitu?“
Tomovy koutky se opět zvedly do úsměvu. „To je pravda.“
„Tak vidíš. Bill pak bude na tebe pyšný.“
„Já doufám. Strašně moc ho miluju… No nic, Jorgu. Měl bych jít domů. Tak zítra ahoj.“
„Jo, jasně. Čau. Zítra u Billa v nemocnici.“
Tom už se neohlédl. Jorg mu svým způsobem připomínal Billa. A když si vzpomněl na to, když ho viděl v nemocnici… otřásl se. Strašný pocit. Bill se prostě z toho komatu musí dostat!
autor: Cincina
betaread: J. :o)
Souhlasím s Tomem! Bill se z toho prostě musí dostat!! 😀 Jen teda doufám, že si Tom ještě něco nezačne s Jorgem! 😀 Když mu toho Billa připomíná, tak by tomu časem nakonec mohl podlehnou 😀 A navíc u tebe člověk nikdy neví :D:D
Jenom ať se Bill probudí!;D musí!:D..úžasně napsaný 😉
[1]: Čteš mi myšlenky 😀 Napadlo mě dát je dohromady..ale ještě nevím 😀
[2]: Myslím, že se probudí 🙂