Someone like you 15.

„Jsem do něj zblázněný,“ Georg se v tu chvíli málem udusil svou snídaní a po několika vteřinách soustavného kašlání se zhluboka nadechl a šokovaným pohledem prolétl tvář svého nejlepšího přítele. Díval se na něj nevěřícným a zároveň skutečně překvapeným pohledem.

Od chvíle, kdy se zjevil ve dveřích autodílny s ruměncem ve tváři, si byl jistý, že se muselo stát něco vážného a že se to zřejmě bude týkat Billa, ale tohle skutečně nečekal.

„J-jak zblázněný?“ odložil svůj nedojedený toast a pohlédl Tomovi hluboce do očí.

„Asi jsem se do něj zamiloval,“ odpověděl Tom tichounkým hlasem a složil tvář do dlaní. V tu chvíli se cítil jako malé dítě.

Netušil, co by měl dělat dřív. Na jednu stranu mu přišly jeho city skutečně špatné a nenáviděl je, protože moc dobře věděl, jakou bolest mu dřív nebo později způsobí, na druhou stranu jej však nemohlo potkat nic krásnějšího.

„Asi ses do něj zamiloval,“ zopakoval Georg a přikyvoval přitom hlavou, jako by mu to mělo pomoct pochopit souvislost Tomových slov. Moc jim však nevěřil. Znal Toma až příliš dobře, možná nejlépe ze všech, a když se jeho přítel odhodlal vyslovit něco tak citově osobního, to slůvko asi tam bylo úplně zbytečné.

„Tome, mně můžeš říct pravdu. Kdo jiný by to měl pochopit, pokud já ne?“ Georg k němu opatrně natáhl dlaň, a i když se Tom zprvu bránil, nadzvedl mu tvář a donutil jej pohlédnout mu upřeně do očí.

Georg se mu díval do očí snad milionkrát.

Díval se mu do nich ve chvílích, kdy byl šťastný nebo ve chvílích, kdy nad jeho tělem převládal hněv. Poznal, jak radostně zářivé dokážou být, poznal také i to, jak moc jim nesvědčí odlesk slz, ale to, co v nich viděl tentokrát, v nich spatřil úplně poprvé. Tomův pohled připomínal pohled malého chlapce. Zranitelného chlapce, který se snažil před svými city uniknout a nedokázal nalézt cestu, kudy by měl běžet.

„Zamiloval jsem se do něj,“ špitl a krátce zalapal po dechu.

„Ze začátku se mi jenom líbil, pak mě začal nějak zvláštně přitahovat, a teď? Teď už to v sobě nedokážu potlačovat. Jsem toho plný,“ jeho slova zněla v tu chvíli skutečně zoufale. Ukazoval na svůj hrudník a dlaněmi se snažil naznačit, že jej něco uvnitř svírá, a to něco byla podle jeho slov láska k Billovi. „V jeho blízkosti se mi špatně dýchá a všechno se se mnou točí. Je to ten nejzvláštnější, a zároveň nejkrásnější pocit na světě.“

Georg nebyl schopen slova. Nedokázal promluvit, nedokázal se dokonce ani pohnout, jenom pečlivě naslouchal Tomovým slovům a nedokázal se ubránit měkkému úsměvu. Tom to s Billem zřejmě myslel skutečně vážně. A možná dokonce mnohem vážněji, než byl schopen vyjádřit slovy.

„Tak proč se tváříš, jako by to bylo špatné?“

„Protože to špatné je,“ odpověděl Tom prudce. „Jsem z toho naprosto zoufalý. Všude kolem mě je milion hezkých holek, tak proč se zrovna já musím zamilovat do kluka, který mi za pár týdnů zmizí ze života?!“ Tom nešťastně svěsil ramena, Georg se však nepřestával usmívat.

„Tak to už bývá, Tome. Láska je prostě taková. Je nevyzpytatelná, nikdy nevíš, kdy potká zrovna tebe a spojí tě s tvou spřízněnou duší neviditelným poutem, které již nelze přetrhnout.“

Tom v tu chvíli vyvalil oči a nedokázal se ubránit pobavenému uchechtnutí.

„Máš horečku Geo?“ rychle mu přiložil dlaň na čelo, nepřestávajíc se usmívat. „Nikdy jsem nic podobného neslyšel. Ne od tebe,“ dodal rychle, protože si právě v té chvíli vzpomněl na to, jak mu Bill vyprávěl o spřízněných duší i o tom, jak má každý na světě jenom jednu jedinou osobu, kterou může nazývat tou pravou.

Tehdy se mu vysmál a byl si jistý, že ty zamilované řeči zřejmě nachází ve svých oblíbených písničkách, ale teprve když se jej ta slova dotkla na vlastní kůži, pochopil jejich význam. A nejenom to.

Pochopil, jak byl hloupý.

„Nedávám to najevo často, ale jsem veliký romantik,“ Georg hravě zamrkal řasami, a vzápětí na Toma vyplázl jazyk.

„No, to vidím,“ Tom spokojeně zavrtěl hlavou a zlehka jej dloubl do ramene. Měl toho kluka opravdu rád. Vlastně byl jedním z mála, kdo mu skutečně rozuměl a komu důvěřoval, a proto byl moc rád, že spolu tak dobře vycházeli jak v práci, tak i v soukromí.

„Mám skvělý nápad,“ Georg se na Toma významně zadíval a tvářil se skutečně důležitě, jako by očekával, že se mu Tom pokloní, Tom se však skvěle bavil a nedokázal vyjádřit slova vděku za to, jak rychle změnil směr, kterým se ubírala jeho nálada.

„Co kdybychom spolu vyrazili na výlet?“ vydechl.

„Výlet?“

„Ano. Tenhle víkend spolu pojedeme někam do přírody. Vezmeme stany a půjdeme někam hodně daleko odsud. Nejlépe někam blízko jezera, abychom se mohli i vykoupat. Tak co na to říkáš? Určitě si to tam všichni tři užijeme,“ Tom se nad tím skutečně zamyslel avšak ve chvíli, kdy Georg dokončil to, co měl na srdci, překvapeně pozvedl obočí.

„Tři? Mohl bych vzít i Billa?“ výraz jeho tváře byl náhle něžný a jeho pohled opět dětsky zranitelný.

„Ne nemohl,“ Georg jej hravě plácl po hlavě.

„Musíš jej vzít, ty blázne,“ Georg se na něj naposled pobaveně usmál, poprosil jej, aby si to ještě nechal projít hlavou a pro jistotu se vrátil ke své práci.

Tom se však již nad ničím nemusel rozhodovat. Měl možnost strávit s Billem celý víkend.

Byl by hloupý, kdyby nechtěl jet.

Z kapsy svých kalhot rychle vylovil starý mobilní telefon a potlačujíc veselý úsměv, vytočil Billovo číslo.

Bill také nebyl hloupý, a když ukončil hovor, na tváři mu pohrával láskyplný úsměv…

autor: B-kay