Cizinec 29.

Bill měl sbaleno v rekordním čase. Nepotřeboval nic z toho, co by mu připomínalo starý život. Nestál o to. Jediné, co si vzal, byl jeho starý deník. Usmál se, když si vzpomněl, jak mu Tom trpělivě vysvětloval, co slovo deník představuje. V jeho jazyce pro to byl úplně jiný název. Uložil ho jemně do staré plátěné tašky přes rameno a naposledy si prohlédl svůj velký, ale velice neosobní pokoj.

S úsměvem, který mu pohrával na rtech, zavřel dveře. Procházel chodbou k východu z domu, když vtom se zrazil uprostřed pohybu. Stál přímo před otevřenými dveřmi do pracovny jeho otce. Neodolal a vstoupil dovnitř. Jeho kroky nevydávaly jediný zvuk, muž otočený k němu zády nemohl mít nejmenší tušení o jeho přítomnosti.

„Stalo se to samo. Pád. Padal jsem. Dopadl jsem do trávy, konkrétně do trávy v parku u jednoho anglického panství. Tam se mě ujal mladík, nedávno mu bylo jednadvacet let. S jeho mámou by sis rozuměl. Pokud vím, nedávno jí bylo padesát tři.“ Bill spokojeně sledoval, jak jeho otec ustrnul v pohybu, jak zasněně zvedá pohled k velkému vitrážovému oknu přímo naproti jeho pracovnímu stolu. „Ty to panství znáš, tati, znáš jeho maminku, dokonce jsi velice dobře znal jeho otce. I dědeček tohle panství znal, nemám pravdu? Prošel si tím co já. Zamiloval se a z jeho lásky vzešel muž, který tě uvítal na své panství. Proč se na mě zlobíš, tatínku?“ Bill pro svého otce nikdy neužil takovou zdrobnělinu. Teď však vycítil, že je to na místě.

Jeho otec se otočil na židli bez opěradla k němu čelem. V jeho očích zpozoroval namodralé kapičky. Předzvěst pláče. Zvedl k němu svůj uslzený pohled, díval se na svého syna snad jako ještě nikdy. Z jeho očí se daly vyčíst náznaky citů.

„Muselo to přijít, vždycky se to stane,“ zašeptal Billův otec, na Broken Manor známý jako Christian. Billovi se to jméno líbilo. Sedělo k němu daleko víc než jeho skutečné jméno.

„Teď už ne,“ zakroutil Bill hlavou a klesl na kolena před svého otce, který složil hlavu do dlaní a propukl v pláč. „Lidé od nás mě vyhnali. Vrátím se tam. Nemáš další dítě, které by neslo naši krev. Už nikdo nespadne, ne s takovou pravidelností.“

„Můj otec tam setrval dlouho… až moc dlouho. A stejně to nepomohlo,“ zakroutil Billův otec odmítavě hlavou. Nevěřil, že by něco mohlo zlomit prokletí, které jejich rodinu pojilo s Broken Manor.

„Jak to všechno začalo?“ Bill byl zvědavý. Nikdy předtím o Broken Manor neslyšel. Ale jeho otec ano, možná věděl víc než Bill sám. Christian zvedl hlavu a zadíval se někam za Billovo rameno. Ještě teď viděl živě svého otce, jak tam kdysi stál a vyprávěl mu své zážitky, které zažil na panství v jiné sféře.

Pod návalem nostalgie se dal do vyprávění: „Není to nijak dlouholetá tradice, i když by se to tak mohlo zdát. Vlastně to všechno začal právě můj otec, který nějakým záhadným způsobem objevil vchod. Dostal se na Broken Manor, kde se zamiloval. Jeho lásku by lidé v našem světě samozřejmě odsoudili, protože se zamiloval do ženy, do Eriky. Jak už sám řekl, zanechal za sebou potomka. Žil na Broken Manor skutečně dlouho, protože když jsem se tam dostal já, jeho prvnímu synovi bylo už třicet let, mně slabých osmnáct.

Já jsem se tam dostal čirou náhodou. Šel jsem na procházku… a pak už jsem nešel. Dlouho trvalo, než jsem si všechno vybavil. Nestrávil jsem tam ale tolik času co otec. Nic mě tam nedrželo, a to doslova. Za tři měsíce jsem byl zpátky. Otec mě potom akorát poplácal po zádech a řekl, že je rád, že jsem se konečně seznámil se svým bratrem. Dlouho jsem od něj o Broken Manor nic neslyšel, až když jsem převzal starosti nad naším sídlem, začal my vyprávět příběhy. O Erice mluvil pořád. Ale zmínil se, že od mého pádu to bylo přesně padesát let.

Když ses nám narodil ty, očekával jsem, kdy dojde řada i na tebe. Počítal jsem dny… a pak, když jsi vyběhl z mé pracovny a nevrátil ses, okamžitě jsem věděl, kde se nacházíš.“

Bill seděl u nohou svého otce a trpělivě poslouchal. Všechno do sebe zapadalo přesně tak, jak do toho měl možnost nahlédnout už v Broken Manor. Tentokrát však skládanka konečně dávala finální smysl.

Christian si dlouze povzdechl. „Vypadá to, že dokud bude na Broken Manor kolovat naše krev, bude s ním úzce spjata i naše rodina. Nevím, proč se to děje a co to všechno znamená, ale za ty roky, co jsem se snažil rozluštit ono tajemství, mi to došlo. Otec nějakým způsobem zahájil cyklus, který se bude donekonečna opakovat. Tedy spíš do chvíle, než naše krev neopustí Broken Manor.“

Bill s ním musel nesouhlasit a také svůj názor vyjádřil nahlas: „Je možné, že naše krev je prostě přitahována naší krví. Pokud by už ale zde nebyl nikdo, kdo by naši krev šířil, nemohl by nikdo ani spadnout. Já odejdu, tati. Vrátím se tam. A tady kromě tebe nebude nikdo, kdo by pokračoval.“

Christian zvedl oči. Billova teorie se mu moc nezdála, ale chtěl věřit všemu, co by ten kolotoč mohlo zastavit. Bill zamrkal, když se k němu jeho otec sehnul a sevřel ho v náručí.

„Dělej, co musíš,“ zašeptal mu do vlasů. Když ho pustil, otočil se zpět ke svému pracovnímu stolu a už se neohlédl. Bill s přikývnutím vstal ze země. Cítil pach chemikálie, který dokazoval, že jeho otec podlehl náporu emocí.

Bill věřil, že pokud opustí svůj svět a vrátí se za Tomem, udělá přítrž tomu, co Arien započal. Těšil se. Bylo toho tolik, co chtěl Tomovi říct, ale nemohl, protože byl stále ještě příliš daleko.

Vyběhl z domu. Taška a vlasy za ním vlály, jak pospíchal. Nevěděl, kam utíká, ale euforie, která postupně plnila jeho tělo, ho hnala vpřed. Po tvářích mu kanuly modré perličky… brečel štěstím. Nechápal sled událostí, který nastal po jeho návratu, ale nezáleželo mu na tom. Jediné, co bral za skutečně důležité, byl jeho návrat k Tomovi.

Neměl nejmenší tušení, co se stalo, ale obklopilo ho omamné světlo, které už tam dobře znal. Oslepilo ho, proto zavřel oči a nechával se unášet vírem pryč. Daleko od toho, kde sice vyrůstal, ale nepovažoval to za domov. Domov byl jinde… tam, kam ho odnášel světelný vír.

°°*°°

Tom seděl na pohovce v obýváku. K bradě si tiskl cíp deky, která ledabyle překrývala jeho tělo. Zíral protilehlým oknem ven na déšť, který se snášel k zemi a podtrhoval tak jeho pošmournou náladu. Z předsíně slyšel smích své matky. Loučila se s Gordonem, který po týdenním přespání konečně odcházel. Tom ho měl rád, ale jeho přítomnost v tak špatnou dobu se projevila na jeho chování vůči němu. Celou dobu na něj byl nepříjemný, prskal na něj a snad za celou dobu mu nevěnoval jediný úsměv. Ale to nikomu. Dokonce ani pro svoji matku nenašel někde v sobě důvod, proč se na ni usmát. Oba se ho snažili všemožně rozesmát, ale v jeho očích se nepřetržitě perlily slzy. Jako by spolu s Billem odešly i jeho důvody k smíchu.

Broken Manor v jeho očích osiřelo. Z překrásného panství se zase stala ta barabizna, která přinášela pouze tíseň a opuštěnost. Tom se cítil opuštěný. Možná si za to mohl sám, protože s nikým kloudně nemluvil, ale na tom mu nezáleželo. Broken Manor se vrátilo do doby, než přišel Bill, stejně tak i Tom sám. Uvízl v osamění, ze kterého nebylo cesty ven.

Simone se vrátila do obývacího pokoje a zakroutila hlavou nad stavem svého syna. Tolik by si přála, aby se znovu smál. Aby mu znovu v očích místo slz zářily jiskry, které vídala, když nadšeně mluvil s Billem. To všechno bylo pryč. Nevěděla, proč ten černovlasý chlapce odešel, Tom to nikomu nechtěl říct, ale proklínala den, kdy pomotal jejímu synovi hlavu.

Tom se zvedl z gauče. Simone se k němu otočila s nadějí v očích, že Tom odchodí deku, kterou ukradl z Billovy postele, a vrátí se zpět do normálního života. Místo toho jen Tom prošel kolem ní s dekou zmačkanou v náručí a přitisknutou k hrudníku. Snad jako by ji ani neviděl.

Prošel zasunovacími dveřmi na terasu, kde se posadil na zvlhlá prkna. Deku si přitulil k obličeji a skelnýma očima sledoval proudy deště, jak narážejí o listí stromů, které nabíralo na zlatavé barvě. Podzim přecházel do plného proudu, což se projevovalo nejen na počasí, ale také na přírodě. Tom však nedokázal ocenit krásu listí, které se pod náporem dešťových kapek snášelo k zemi. Nedokázal ocenit vůbec nic…

autor: Helie