Naše dovolená se pomalu blížila ke konci. Nastal její předposlední den. Už jsme procházeli zahradou s úmyslem pokračovat v poznávání Paříže, když tu mi začal zvonit telefon. Byl to Tom.
„Ahoj Tomi,“ pozdravil jsem ho se sluníčkovou náladou.
„Poslyš, Bille, kde teď jsi?“ zadrmolil rozčileným hlasem. V okamžení jsem znejistěl, cítíc jeho emoce.
„Stalo se něco?“
„Ano, a právě proto tě potřebuju na skypu.“
„Jsi v pořádku?“ jančil jsem a křečovitě mačkal mobil v dlani.
„Jo, o mě nejde. Tak máš přístup k počítači?“
„Ano, vydrž, jsem tam za minutku.“
„Problémy?“ zajímal se Brian, který trpělivě postával u branky a pohazoval si s klíči.
„Nejspíš. Omlouvám se, můžeme ten odchod o něco odložit?“
„Jistěže. Počkej, odemknu.“
Ani jsem ze sebe neshodil kabát a zasednul jsem k laptopu.
Brian
Zul jsem se, sundal ze sebe zimní oblečení a pomalu jsem došel za Billem. Překotně si spolu drmolili. Bill po chvíli děsivě zesinal. Nerozuměl jsem ani slovo. Podal jsem mu cigarety a zatím jsem si sednul na postel. Lelkoval jsem a znepokojeně naslouchal tomu, jak je rozrušený.
„Je ti dobře?“ otázal jsem se, když notebook zaklapnul. Opřel se o desku stolu a zničeně schoval obličej v dlaních.
„Ne.“
Dovolil jsem jedné vrásce, aby mi vyskočila na čele. Došel jsem k němu a ovinul mu paži kolem pasu. Oči se mu leskly o dost víc, než by měly.
„Ty psychopatky napadly naší mámu.“
Mimoděk jsem stáhnul koutky.
„Ublížily jí?“ zeptal jsem se opatrně. Zamítavě pohnul hlavou.
„Ale tohle už přehnaly, už je to prostě moc. Jsou šílené, bojím se jich!“ zaštkal a zpod řas se mu vysypaly slané perly. Okamžik jsem byl zaskočen. Zatím ještě nikdy jsem nebyl konfrontovaný s jeho pláčem a překvapivě značně to se mnou zamávalo. Setřel jsem mu slzy kloubem prstu a ustaraně si ho přivinul.
„Co je to za mrchy? Fanynky?“
„Nemám tušení. Fanynky bývají bláznivé, ale tyhle jsou úplně posednuté! Pronásledují nás v autě na každém kroku, celý den parkují před studiem, plouží se za námi jako stíny a zahalují si hlavy do šátků. Ony si snad hrají na teroristky!“
Zamrazilo mě strachem o něj. Rázem jsem pomyslel na to, že ho zpátky nepustím.
„Jak dlouho to už trvá?“
„Poprvé se objevily minulé léto, ale to jsme hned odcestovali objíždět festivaly, a potom jsme letěli do Ameriky. Tenhle stav trvá od ledna,“ špital mi do krku. Vnímal jsem, jak pro uklidnění čichá aroma mojí pokožky. Avšak odtáhnul jsem se, abych se na něj mohl podívat.
„Měli byste to nahlásit na policii, miláčku. Tohle je regulérní stallkerství,“ vyndal jsem papírový kapesník a cituplně mu osušil oči. Jeho precizní černé líčení bylo v háji. Ale znatelně pookřál tím oslovením.
„Neměli bychom, není to dobré pro publicitu.“
Podrážděně jsem vypustil vzduch.
„A co?!“
„Briane, pochop, že my nejsme jako vy. Ty sis mohl dovolit náladově roztrhat fanynce plakát, v opilosti převrátit stůl nebo dělat povyk v letadle, ale kdyby si něco takového troufnul někdo z nás, už si ani neškrtneme.“
„Fajn, nebudeme se o tom bavit,“ zareptal jsem. Mírumilovně zamihotal řasami a přikývl.
„Nicméně pochopím, jestliže budeš chtít kvůli mamce odletět už dnes,“ dodal jsem, ačkoliv bych to nejraději polkl. Svraštil obočí a odvrátil pohled.
„Nevím. Ne. Chci s tebou být tak dlouho, jak jen to půjde,“ otřel se rty o mé a dal mi jemnou hubičku. S potěšeným úsměvem jsem ho pohladil po zádech. „Ale nemám zrovna náladu na to vyrazit ven.“
„Nic se neděje. Popravdě, mám v kufru ještě to DVD z Angkor Wat…“
Zajásal a rovnou se šel připravit do postele.
Nastala noc, naše poslední společná noc. Leželi jsme proti sobě, dívali se na sebe a každý z nás si uvažoval nad tím svým. Myslel jsem na to, jak jsem s ním šťastný, co všechno mi vztah s ním dává. Když jsme se seznámili, byl pro mě mladé žábě, které toho o životě příliš neví, a rozhodně jsem nečekal, že bych se na něj mohl spolehnout. Omyl. Jeho vychrtlé paže mi dokázaly dát víc tepla a útěchy než kdokoliv jiný před ním. Bill se v tu chvíli přisunul blíž a propletl se mnou prsty.
„Je to určitě zřejmé, ale stejně bych ti to rád pověděl. Zamiloval jsem se do tebe,“ svěřil se mi svým bezelstným líbezným způsobem a já si bolestně uvědomil, jak snadné by bylo zlomit mu srdce. Pro to jsem ovšem neměl sebemenší důvod.
„Také jsem do tebe zamilovaný,“ usmál jsem se široce. Postřehl jsem jeho spokojenost, než se mi vloupal do náruče a vyvolal polibek. Ochotně jsem spolupracoval. „Ale bojoval jsem s tím od samého začátku, nechtěl jsem ti podlehnout,“ zazubil jsem se. „Vryl ses mi pod kůži,“ dodal jsem klidněji a objal ho kolem nahých ramen.
„To, co k tobě cítím, jsem ještě k nikomu necítil,“ opětoval mi vyznání. Několik minut jsem ho jen držel a opájel se pohledem do jeho panenkovské tváře.
„Takže, co to udělat oficiálním?“ pověděl jsem pak. „Totiž, přirozeně to nebudeme nikde šířit, ale chtěl bych, aby sis byl jistý tím, že to s tebou myslím vážně. Budeme spolu… chodit?“ prohodil jsem, nevidíc příčinu, proč se rozpakovat. Bill uhrančivě pootevřel rty.
„Doopravdy chceš být s někým tak nezralým a dětinským, jako jsem já?“
„Nejsi takový.“
„V porovnání s tebou ano.“
„Tak to je tak trochu samozřejmé,“ vydechl jsem. Zase to téma věkového rozdílu. Proč to jeden nebo druhý z nás pokaždé vytáhne? Akorát nás to zbytečně znervózňuje.
„Bille, to, jak jsi spontánní a živý, mě ponouká k tomu, abych se tak také choval. Otevírá to ve mně mou podprahovou divokost. Cítím se pak, jako bych byl na stejné úrovni jako ty. A miláčku, to si přece přeje každý, být navěky teenager.“
Nesměle se zasmál. Pohladil jsem ho po líčku.
„Jsem za to rád, vážně.“
„Dobře, tak jelikož jsme to vyřešili, můžu ti říct svoje ano,“ zaculil se rozpustile a nosem mi odhrnul vlasy z čela.
Nedalo mi to, abych ho nepoškádlil.
„Oh, nebyl jsi to vlastně ty, kdo říkal, že by si nezačal s nikým slavným? Byl jsi o tom skálopevně přesvědčený…“
„Jo, jenže pak jsem potkal tebe. A to bych sám sobě neudělal, abych kvůli svému plánu pustil z ruky takovou příležitost,“ štípnul mě a zakřenil se. Přidal jsem se k němu.
„No vidíš, a já se kvůli tomu trápil, že u tebe nemám naději.“
„Ach bože, trápil? Tak to ti musím vynahradit!“ zlobivě se zahihňal. Asi měl v úmyslu vloupat se mi pod deku a dát mi satisfakci dle jeho zvyku, ale já ho zadržel. Chytil jsem ho za ruku a raději ho dál měl v objetí.
„K tomu ti dávám k dispozici neomezeně dlouhou dobu.“
Bill už záhy nevěděl o světě, zato mě znovu zlobila nespavost. Začínal jsem z toho podezírat nepřítomnost lapače snů, s nímž jsem byl zvyklý spávat. Měl jsem ho i v tourbusu. Ale tady chyběl. Ještě že jsem se měl na co dívat. Bill byl rozhodně má nejoblíbenější věc k dívání. Měl jsem to raději než pohled z pódia. Doufal jsem, že se mu zdá něco pěkného. Že se mu zdá o mně. Chvěla se mu oční víčka. Přemýšlel jsem nad tím, jaké štěstí je mi dopřáváno. Byl jsem schopný si to uvědomovat a byl jsem také vděčný za to, že se mi toho dostává.
Záhy moje myšlenky zcela přirozeně nabraly opačný směr. Mohl jsem to čekat, stávalo se mi to vždy. Slyšel jsem to jako tenkrát, když jsem o tom na podzim Billovi vyprávěl při upřímném dni v parku. „Na začátku vztahu už vždycky vidím jeho konec, a pak k tomu přistupuju tak pesimisticky a negativisticky, že se to zaručeně musí rozpadnout.“ Byl to můj životní nešvar. Jenže tentokrát to bylo jiné. Nemyslel jsem na to, jak se rozcházíme kvůli malicherným neshodám a hádkám. Myslel jsem na to, že mu nestačím. Navalila se na mě panika. Co kdybych ho neměl? Co kdyby ho měl někdo jiný? Co kdyby se mu vůbec nezdálo o mně, ale o někom jiném. Trhaně jsem se nadechl a pokusil jsem se uklidnit. Proč mě tohle zase napadá? Vždyť já tentokrát vím, co chci! Chci Billa! Dotkl jsem se jej dlaněmi ve snaze přemoct teplem jeho těla ty bludné chiméry. Mou mysl zachvátil naprostý chaos. Protřel jsem si oči a sáhnul po vypínači lampičky. Nahmatal jsem papír a tužku a s nepokrytým vnitřním strachem jsem sepisoval, co mě napadlo.
I always watch you when you’re dreaming
Vždycky tě sleduju, když sníš
Because I know it’s not of me
Protože vím, že to není o mně
I smoke a dozen cancer sticks
Kouřím desítky rakovinových tyčinek
Imagine there are two or three ways
Představuju si, že jsou dva, tři způsoby
To make you love me
Abys mě miloval
And not dream of someone else
A nesnil o nikom jiném
Become the movie on your eyelids
Stát se filmem na tvých očních víčkách
The reflection of yourself
Odraz sebe sama
I cry when I listen to you breathing
Pláču, když tě slyším dýchat
Because I know there’s nothing else
Protože vím, že není nic jiného
The conscious of that crushing feeling
Vědomí toho zdrcujícího pocitu
To know there’s no connection left
Že nezůstalo žádné propojení
That we both go through the motions
Že oba procházíme pohyby
That we’re both living somewhere else
Že oba žijeme na jiném místě
That the movie on your eyelids
Že ten film na tvých očních víčkách
Is no reflection of myself
Není odraz mě
I wanna be, I wanna be your movie…
Chci být tvůj film…
Why can’t you by me?
Proč nemůžeš být mnou?
Be me, be me, be me…
Být mnou…
Ne že by se mi ulevilo. Dal jsem to stranou, zhasnul jsem a přivoněl jsem si k Billovým vlasům. Než jsem se stačil zadržet, probudil jsem ho.
„To už je zase ráno?“ zamručel a měkce mě líbnul na krk, předtím než otevřel oči.
„Bille? Máš mě rád?“ vychrlil jsem na něj. Zmateně zamžikal a opřel se rukama vedle mého těla.
„Ovšem, zbožňuju tě. Co se děje?“
Provinile, ovšem úlevně jsem si promnul obličej.
„Bylo mi úzko…“ vzdychnul jsem a skousnul si rty. Nyní mi přišlo děsně absurdní, jak jsem se nervoval. Celý týden mi vším, co udělal nebo řekl, ukazoval, že je do mě blázen, dnešní večer jsme si vyznávali lásku a mně následně přicházejí na rozum takové blbiny. Bill vydal konejšivý zvuk a posadil se mi na stehna. Uchopil mi tváře do svých hebkých dlaní a líbal mě.
„Napadaly mě hlouposti, omlouvám se, že jsem tě kvůli tomu vzbudil.“
„To nic, proto jsem přece tady,“ přitulil se ke mně. „Pojď, počkám, dokud neusneš, ano? Mám ti zase vískat vlasy?“ usmál se. Položil jsem mu hlavu na rameno a děkovně jsem hlesnul svou prosbu.
„Zabroukej mi…“
S jeho láskyplnou asistencí se mi konečně podařilo usnout.
Ráno bylo pro nás pro oba smutné. Nasnídali jsme se a připravili se, Bill si zabalil kufr a byl už nejvyšší čas vyrazit na letiště. Koupili jsme si kafe ve Starbucks a vystáli frontu na jeho letenku. K odbavovací přepážce jsme se doslova doloudali. Když už nebylo zbytí, Bill nechal zavazadlo a hodil se mi kolem krku.
„Nechci odjet,“ zamumlal usouženě.
„Nechci tě pustit,“ oplatil jsem mu to. Odsunul se, abychom na sebe viděli.
„Kdy se uvidíme?“
Stisknul jsem mu prsty. Nepřál jsem si ho svou odpovědí ještě víc rozlítostnit, jenže co se dalo dělat.
„Nevím,“ řekl jsem upřímně. Přešlápnul a zahleděl se do země. „Mám pro tebe takovou maličkost na rozloučenou,“ vzpomněl jsem si. To vzbudilo jeho zvědavost. Sáhnul jsem do kapsy kabátu a dárek mu vložil do dlaně. Bylo to očko, na němž byl upevněný klíč od branky, od vstupních dveří vily a mosazný přívěšek Eiffelovky, který tu prodávali na každých deseti metrech. Pro mě bylo tohle gesto symbolem toho, jak ještě víc spojuju můj život s tím jeho.
„Kdybys měl čas a zastesklo se ti, můžeš kdykoliv přijet i beze mě.“
Dojatě se pousmál a ještě jednou mě silně objal.
„Byl to ten nejkrásnější týden mého života, přísahám. Děkuju ti.“
Náš poslední polibek byl dlouhý a sladkobolný. A mně zůstala pouze prosba, abych ho měl co nejdříve zpátky ve své náruči.
Tak a sú tu moje prvé slzy v tomto príbehu. Začalo to tým nádherným vyznaním, potom tá báseň… a darované kľúče to úplne nádherne dorazili. To gesto bolo krajšie ako keby zavesili zámok na moste. Táto kapitola hrala na city, bola krásna a plná emócií.
mám na krajíčku.. :') tvoje procítěné psaní o jejich lásce a Brianův podmanivý hlas povídající text The Movie on Your Eyelids jste si mě očarovali.. nemám k tomu ani co víc dodat. tenhle díl mě prostě položil na znak a přejel mě jak parní válec. jejich vzájemné poskytování si útěchy, vyznání lásky a utvrzení vztahu, loučení.. no jsem z toho dneska v háji. 🙂
Opravdu jsem si nemyslela, že to zvládneš. Opravdu nemyslela.. Ale je krásné, když mě někdo překvapuje.. je to úžasné. Brian je úžasný a vhodný ke každé příležitosti.. <3
Snažíš se mě rozbrečet, viď, ty mrcho jedna podšitá, hm?! Vrrr!
Ale je to skvost, jako vždy. ♥
Páni.. tak tenhle díl mě dostal.. ikdyž ten začátek nebyl zrovna hezkej.. chci vědět jak to bude dál.. honem další dílek.. :o)
To je hrozné, že tie baby napadli Billovu a Tomovu maminku. Bolo krásne ako si vyznali láslu. Krásny diel.
Tak a sú tu moje prvé slzy v tomto príbehu. Začalo to tým nádherným vyznaním, potom tá báseň… a darované kľúče to úplne nádherne dorazili. To gesto bolo krajšie ako keby zavesili zámok na moste.
Táto kapitola hrala na city, bola krásna a plná emócií.
a mám slzy v očích!dokonalé…mmiluju tu povídku!autorka je geniální <3
mám na krajíčku.. :') tvoje procítěné psaní o jejich lásce a Brianův podmanivý hlas povídající text The Movie on Your Eyelids jste si mě očarovali.. nemám k tomu ani co víc dodat. tenhle díl mě prostě položil na znak a přejel mě jak parní válec.
jejich vzájemné poskytování si útěchy, vyznání lásky a utvrzení vztahu, loučení.. no jsem z toho dneska v háji. 🙂
Na tváři výraz naprosté blaženosti, v srdci hřejivo… a v očích slzičky. Opravdu, tohle byla překrásná část! Tenhle díl… já nevím… to bylo tak pěkné. ♥
Opravdu jsem si nemyslela, že to zvládneš. Opravdu nemyslela..
Ale je krásné, když mě někdo překvapuje.. je to úžasné.
Brian je úžasný a vhodný ke každé příležitosti.. <3